Xeelee

[FOD 2008, LFŠ 2008] „Žádám od filmu to, co většina Severoameričanů žádá od psychedelických drog.“ Surrealistický náboženský western o bezohlednosti, násilí a lidské duši, kde se stejně jako ve Vyměněných hlavách nezapře pantomimická minulost Jodorowského. Jinak Jodorowsky přísně rozděluje násilí na kreativní a destruktivní. On dělá umění. Chtěl dosáhnout osvícení, což vyvrcholilo snímkem Svatá hora, ale i v dalších dílech včetně Krtka se vyskytuje očistný prvek ohně a motiv bájného ptáka Fénixe. Děj moc nehledejte. V Jodorowského filmech se až na zacyklenou Svatou krev jde odněkud někam a na diváka se ze všech stran řítí autorovy alegorické vize, metafory a skrytá symbolika za doprovodu zvláštního zvukového doprovodu a rychle se měnících výrazně kolorovaných obrazů, které při pozorném sledování navozují hypnotický stav ne nepodobný účinkům LSD.

Tímto filmem prostupuje pomalá a dlouhodobá atmosféra neodvratné zkázy. Zombie jsou sice na první pohled neškodní, ale jejich síla je v jejich množství a trpělivosti. Právě díky jejich zdánlivé bezmocnosti je vždy někdo podcení a je buď sežrán, nebo umírá na následky kousnutí. Rozhodně nejsilnější je podle mě část v obchodním centru, kterou tu spousta lidí kritizuje. Romero zde kritizuje konzumní společnost (instinkty zombíků) i povahu lidí (přepadení rabující kolonou přeživších), zombíci dělají groteskně komické věci a hrdinové si po lovu užívají zdejšího luxusu. Přesto na ně doléhají otřesné zážitky z doby nedávno minulé a zombíci stále čekají na čerstvou chutnou krmi. Představa, že mě chtějí sežrat mrtvoly, není moc optimistická. Záběry zombíků, požírajících zbytky lidí, jsou opravdu naturalisticky děsivé.

Něco je špatně. Co je realita a jak byste ji definovali? Co kdybyste měli sen, který by vám připadal skutečný? David Cronenberg nám předkládá realit rovnou několik. Reality, ve kterých běhají zmutované žabo-mloko-ještěrky, kde nikdo fyzicky nelyžuje, kde technici, pitvající konzole, fušují do řemesla zvěrolékařům a lidé nahrazují konzolím baterky, na rybích farmách se pěstují zbraně a (skoro) všichni mají biokonektor a hrají velmi sofistikované hry. Pistole menší ráže asi střílejí mléčné zuby. Zubaři teď dělají do zbrojního průmyslu. Slavná programátorka her Allegra Geller přichází testovat svoji novou a zcela revoluční hru eXistenZ s dobrovolníky, ale sezení se poněkud zdramatizuje. Její konzole, ve které má jedinou kopii eXistenZ, totiž utrpěla menší šok po tom, co byla Allegra postřelena a musela ji odpojit během nahrávání, a proto se na útěku rozhodne otestovat hru s jejím novým „bodyguardem“ Tedem. Ten ale nemá bioport a má panickou hrůzu z jeho zavedení. Fakt, že na její hlavu byla vypsána velmi tučná odměna asi také moc nepotěší. Nakonec se ale do eXistenZ dostanou a vše se začíná zamotávat. Realita se čím dál tím víc slévá s fikcí, nevíte čemu a komu můžete věřit a začíná tu jít o lidské životy. Pozná Allegra Realisty od ostatních? Jsou Realisté opravdu ti zlí? A co když už nejsou ve hře? Nemyslíte, že nejlepší světový umělec by měl být potrestán za nejefektivnější deformování reality? Smrt tvůrcům her!

Korejci mají rádi melodramata. Ufff! To byla síla. Sprchoval ses, protože jsi byl zpocenej a poblitej, a zrovna přišla policie? – Správně. – Ty bys tomu věřil? Nevěřil bych, že někdo dokáže skloubit romantický film, komedii, crazy komedii, drama, grotesku, teenage film a parodii na samurajské / akční / romantické filmy do jedné dvouhodinové šílenosti a ještě to okořenit pár životními moudry. Rozhovor na téma co udělá kulka s dezertérovou hlavou je dokonalý, ale jako velkého fandu samurajským filmů mě nejvíc dostala scéna, kdy Ji-hyun Jun v představách svého scénáře po vyhraném souboji musí popostrčit soupeře. To jsem se asi minutu válel smíchy po zemi. Viděli jste původní scénu z Kobayashiho Vzpoury? Bavil jsem se od začátku do konce. My Sassy Girl podle mě vůbec není o strhujícím závěru. Jak proboha někdo tenhle film může brát vážně a vytýkat mu neuvěřitelnost některých scén? A na závěr varování: Jestli si někdy pořídíte děti, tak jim nikdy neříkejte, jak jsou chytří. Nikdy se nebudou učit. *^ ________,^ * | ► Trailer's

Hvězdná pěchota postrádá znaky typické pro (především ynteligentí americké) parodie, ale utahuje si z takového množství věcí, včetně knižní předlohy, takovým způsobem, že označení úchylná vysokorozpočtová béčková akční satirická Sci-Fi parodie určitě snese. Herci jsou toporní tak nádherným způsobem, že to musel být úmysl zvráceného mozku pána režiséra. Jedinej dobrej brouk je mrtvej brouk. Není náhoda, že je znakem Federace hyperstylizovaná říšská orlice a podobné uniformy jste už taky určitě někde viděli. Pokud jste si tipnuli Hitlerův oddíl, tak máte bod. Služba vám zaručí občanství. Strýček Sam se může jít klouzat. Lidé jsou manipulováni prostřednictvím televize (narážka na Novu?) a školského systému. Každý školák ví, že Arachnidé jsou nebezpeční. Chudák kráva. Děti za nadšeného potlesku v přímém přenosu zašlapávají šváby a starší ročníky si určitě vzpomenou na jednoho brouka z dovozu… Doktor! Výcvik je kapitola sama pro sebe. Vždy, když někdo volá doktora, tak to stojí za to. Drsné, brutální, plné černého humoru a tak to máme rádi. A hlavně je to dokonalá cynická krvavá teenage úchylárna! Znáte nějaký jiný americký film, kde hlavní hrdina není Američan a hlavního záporáka chytí neznámý řadový vojín? Během hodiny zemřou statisíce vojáků, smrtka nebere úplatky a během jedné akce můžete povýšit rovnou několikrát. Už víte, jaký je rozdíl mezi občanem a civilistou? Váš přenos byl přerušen díky atmosférickým poruchám. Zkuste zavolat později. PS: Spoustu hlášek nádherným způsobem citovali Supercrooo v Intru alba Toxic Funk. V diskuzi najdete jejich přepis. Chcete vědět víc?

Nejjvtipnější a nejstylovejší pocta (nejen) starým béčkovým scífárnám. Atmosféra padesátých let na mě dýchala z každého záběru. Vrcholem filmu pak byli ufouni, přilétající z Marsu v létajících talířích v takových pěkných formacích. Poklice od aut by ale byly rozhodně stylovější. Ed Wood o tom určitě ví své.

Výbornej film, spousta násilí, násilí, brutálních scén, násilí, komiksu, humoru a násilí. Hlavními hrdiny jsou ubulenej masovej vrah Ichi, trpící komplexy z dětství, a sadistickej vrah Kakihara z Yakuzy, kterýho vzrušuje opravdu extrémní sado maso (netýká se jen způsobování bolesti ostatním) a představa vlastní smrti v podání řezníka Ichiho. Docela mi dalo zabrat pochopení závěru. Jen by mě zajímalo jestli jsem normální, když mi komiksově stylizovaný gore scény nepřipadaly nijak nechutný a výborně jsem se u nich bavil. No nic, jdu si usmažit krevety. Sakra… nezůstal nikdo, kdo by mě zabil.

Lloyd Kaufman je bůh. Pod povrchem tohoto vtipného dílka se nachází silné drama o osudu nebohého chlapce, který nezanevřel na osud a rozhodl se konat dobro. Zároveň se ale dá na Toxického mstitele pohlížet jako na dojemný romantický film, který dokazuje, že láska je opravdu slepá, a vzhledem k počtu erotických scén je film vhodný i pro nevyřáděné puberťáky a devianty, sjíždějící teenagerské slátaniny. Děti ocení především Toxieho roztomilý růžový obleček. Tento film je tudíž vhodný pro celou rodinu a vychutná si ho jak vyšinutý otec, senilní babička i pětiletá sestřička. Od natočení tohoto milníku světové kinematografie už určitě každé malé dítě ví, že na vzhledu nezáleží a toxický odpad je dobrý. Také jste měli ve školce rádi to divné svítivě zelené cosi s údajně zaručenými mutagenními účinky? BTW čtvrtý díl je ještě lepší.

[Filmasia 2008] Heeeej! Už jsem vám říkal, že jsou Japonci divní? Bláhově jsem si myslel, že mě národ, kde vymysleli drifty, karaoke, bukkake a automaty na použité kalhotky, nemá čím překvapit. Omyl. Už mám pár hodně divnejch filmů ze Země vycházejícího slunce za sebou, ale funky úlet takového kalibru je mimo chápání normálního smrtelníka. Opus magnum všech (nejen) japonskejch divnejch filmů.

Buttgereit s přehledem (a nadhledem) natočil minimalistický snímek s minimem dialogů o dvojici fascinované mrtvou hmotou, plný symboliky a nutící diváka k zamyšlení (popř. ke zvracení či k souloži s mrtvolou). Smrtí život nekončí, ale jen málokdo má to štěstí, že si vrzne i po smrti. Buttgereit má opravdu zvláštní smysl pro humor. Práce v Joeově úklidové službě vypadá fakt zajímavě a zaměstnance to očividně baví. Nějaký až moc. Úmrtí byla úžasná a snová pasáž, kde dostane Rob od Betty už mírně opotřebovanou hlavu a pak si na louce rozverně hází s vnitřnostmi, mě naprosto odrovnala. Navíc je Buttgereit zodpovědný a nenechá herce souložit bez ochrany. V podstatě ale jde o inteligentní dojemný romantický a ve snových pasážích silně psychedelický snímek se skvělou (i když velmi jednoduchou) hudbou (dokonale pasující k vizuálu) a artovým feelingem. Milování se s rozkládající se mrtvolou působilo velmi živelně a eroticky. Je to zvláštní pocit, snažit se vcítit do nekrofila. Nějak se mi ale nepovedlo absorbovat pocity z osahávání oka jejich nového (tři roky prošlého) kamaráda, kdy Rob nejdřív palcem setřel oční víčko a pak prstem přejížděl po slizkém oku. Scény, kdy Rob bere při milování oko zuby do pusy a pak když při polibku od Betty oko zpomaleně vypadává z důlku jsou už fajn a některým jedincům by možná přivodily i erekci. Problém nastává, když Betty uteče se svou novou životní láskou a Rob začíná prožívat existencionální krizi. Vanová scéna s kočkou je nezapomenutelná. Navíc varhánky nikdy nebyly takhle děsivé. Symbolické stažení a vykuchání králíka, střídající se se záběry pitvajícího Roba, je velmi poučné a kdyby se někdy zhroutil systém a nastala anarchie, tak jsou tyhle záběry pro homo urbanus k nezaplacení. Snímek mě nešokoval, ale pobavil a hlavně naprosto fascinoval a uhranul svojí estetikou. Asi bych měl dojít za psychiatrem nechat si vyhotovit psychologický posudek, ale nejdřív radši vyčistím křeslo od spermatu, než přijde máma z práce.