Tráiganme la cabeza de Alfredo García
Bring Me the Head of Alfredo Garcia
Bring Me the Head of Alfredo Garcia
Bring Me the Head of Alfredo Garcia
Bring Me the Head of Alfredo Garcia
Bring Me the Head of Alfredo Garcia
Réžia:
Sam PeckinpahKamera:
Álex Phillips Jr.Hudba:
Jerry FieldingHrajú:
Warren Oates, Isela Vega, Gig Young, Kris Kristofferson, Helmut Dantine, Monica Miguel, Emilio Fernández, Robert Webber, Enrique Lucero, Chalo González (viac)Obsahy(1)
Nejvíce autobiografický film Sama Peckinpaha je zároveň nejbizarnějším z jeho čtrnácti snímků, což ovšem u géniů propadnuvších alkoholu nebývá nic neobvyklého. Ryze westernový příběh o muži najatém bohatým Mexičanem k úkonu pečlivě popsanému v názvu filmu se však neodehrává na úsvitu dvacátého století, nýbrž v jeho znepokojivě obskurním období let sedmdesátých, plném nemotivovaného násilí a otázek bez odpovědí. Benny, barman a pianista v jednom z mnoha mexických barů tam na konečné, ucítí šanci vysmeknout se ubíjející rutině neustále odrhovaného songu Guantanamera pro potěchu illinoiských turistů poté, co je mu nabídnuto deset tisíc dolarů za hlavu Ala Garcii, šviháka, který přivedl do jiného stavu dceru mexického latifundisty. Byť je Bennyho delirická odysea ve společnosti Mexičanky Elity a později i zmíněného torza skrz naskrz prosáklá krví a tequilou, nepostrádá ani jasnozřivé okamžiky ryzí romantiky či úlevnou ironii v tzv. kultovních hláškách. Oproti na hony vzdálené, precizně zkomponované Divoké bandě představuje Alfredo Garcia intenzivní kinematografickou zprávu o stavu duše a těla Sama Peckinpaha, muže ze západu a milovníka starých časů, snažícího se rozkoukat v nové době. Alfreda Garciu jsem natočil přesně tak, jak jsem chtěl. Dobrý, nebo špatný, ať se vám líbí, nebo ne, je to můj film. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Recenzie (134)
Snímek, jehož shlédnutí je pro fanoušky Sama Peckinpaha povinností. Počet mrtvol zde sice nedosahuje genocidních rozměrů "Divoké bandy", ale i tak si divák lačnící po explicitně podaném násilí přijde na své. Znalec výše zmíněného proslulého westernu se navíc může bavit srovnáváním výkonů řady herců účinkujících v obou filmech, od předsavitele hlavní role Warrena Oatese (v D.b. Lyle Gorch) po zadavatele titulní objednávky Emilia Fernandeze (v D. b. taktéž hlavní záporák - generál Mapache). Škoda jen že účast Krise Kristoffersona měla tentokrát vpravdě jepičí život :-). PS: CheGuevara na CSFD o Samu Peckinpahovi nejednou píše jako o šovinistovi a alkoholikovi. Inu, pokud budou výsledkem alkoholismu a šovinistických postojů tak skvělé filmy jaké točil tento tvůrce, pak by měla začít řada režisérů přinejmenším chlastat... (Aby sráželi dámy loktem z barové stoličky, to si přece jen netroufám navrhovat :-D). ()
Hádám, že v tomto případě se jedná o čistě terapeutický snímek, jež by byl výživný spíše pro psychology, než filmové kritiky. Ostatně nebylo by divu, při tom množství groteskně-depresivních postav, hektolitrech tequily a s (poněkud jednostrannými) rozhovory hlavního hrdiny s (mrtvým) Alfredem Garciou. Ale což, u umělců je celkem běžné, že jsou tak trochu „na hlavu“, to není nic nového pod sluncem. Avšak mnohem zajímavější mi přijde otázka vztahu filmu a alkoholu – čím to, že tolik vlivných režisérů buď alkoholu nezřízeně holdovalo (Peckinpah, Orson Welles, či „náš“ František Vláčil) a nebo naopak byli jeho zapřísáhlými odpůrci (Federico Fellini, Ingmar Bergman, etc.)? ()
Nevzhledné, neuhlazené, násilné, neopakovatelné... Ten film nevnímáte jen vizuálně, ten film cítíte - mexické dusno a prach, hebkost stepní trávy, horký vítr, který si s ní pohrává, špinavou špeluňku, ve které Benny přespí se svou milou, lepkavou chuť krve i Garciovu rozkládající se hlavu. Piruety padajících k zemi po Bennyho výstřelu se mi budou vracet hodně dlouho, stejně tak, jako mi bude v hlavě doznívat Guantanamera... ()
Líbilo se mi to víc než slavná Divoká banda, ale stejně mám pocit, že Peckinpah nebude zrovna můj šálek kávy. K atmosféře, syrovosti (likvidace prostitutky mě v dobrém slova smyslu naprosto šokovala:) i Warrenu Oatesovi nemám výtky, pravdou však je, že občas začala prosakovat nuda. Posledních 20 minut filmu bylo tak trochu zadostiučiněním, hlavně nekonečná jízda s hnijící hlavou v autě byla báječná. Samotný závěr filmu, kdy hlavní týpek odmítne milion dolarů a místo toho se nechá radši zabít, mě však akorát pořádně nasral a zkazil jinak velmi dobrý pocit z filmu. ()
Pokud přesně nevíte, co paroduje Muž z Acapulca, podívejte se na "Přineste mi hlavu Alfreda Garcii" - kníratými obtloustlými Mexikánci skákajícími z křoví se to tu jen hemží. Než se však film zvrtne v závěr naplněný mrtvolami, který je dnes spíš směšný než drsný, obsahuje zejména zajímavé vylíčení vztahu ústřední milenecké dvojice, která jede sehnat hlavu z názvu filmu. Tato psychologizace postav film vyzdvihuje z průměru dobrodružných snímků. Protože také Benny (člen milenecké dvojice), hraný Warrenem Oatesem, který po odměně za hlavu zejména pase, rozhodně není klasickým hrdinou bez bázně a hany. Pokud toužíte po oddechovém snímku, tento je velmi solidní. ()
Dalo by se žíci, že je to typicky brutální Peckinpehovský film. Bohužel mi moc nesedí prostředí, ani obsazení a film je až na několik minut na konci poměrně nudný a ani některé etudy, které mi do příběhu moc nezapadaly, ho nedokáží nijak oživit. Dlouho jsem váhal, jak ohodnotit, ale stejně mi nakonec vychází jen tři hvězdičky, které jsou na pomezí spíše ke čtyřem, než ke dvěma. ()
Peckinpah točí filmy na které je třeba mít náladu. Špinavý vizuál, chlast, zvrácené motivace jednotlivých postav, nezáživní herci a béčkový, až naprosto triviální (nehodlám o tom s nikým polemizovat) příběh. A já na to náladu dnes neměl, první polovina snímku se dá nazvat nezáživnou melodramatickou road-movie a druhá ta lepší, nechutně zvrácená, je o cestě mexického terminátora s jednou zahnívající hlavičkou. Kam dojede? Nechte se překvapit! Spousta mrtvol, much, chlastu, kaktusů, prachu... a Peckinpah opět dokázal, že ženy nemá rád :) A jak tohle ohodnotit? Až uvidím podruhé (a že uvidím), tak to bude možná za pět. ()
Keď sa najbližšie budem mať chuť zchľastať, pustím si k tomu Hlavu Alfreda Garciu. Len mi prosím poraďte, kde zoženiem tú najtvrdšiu tequillu s najtučnejším červom na dne. Vlastne som tú chuť práve dostal. Nenormálny film, s pozvoľným začiatkom, ale vygradovaný do koncentrovaného deliria! ()
EL Spaňo porfavor? Niekedy neviem o čom takéto snímky sú. Občas zdržanlivé, občas priebojné, občas o ničom. Pán rejža sa tu krotí, nedáva pomyslieť na jeho minulé krváky, ale zase urguje niečo, čo v podstate v minulosti vo svojej tvorbe zanedbával. Dávam jasné tri, už len preto že sa Peckinpah odklonil od akcie, do letargie. ()
Formálně i dějově nekompromisní záležitost. ()
Zvláštní a zajímavý mix psychologického filmu s jakýmsi moderním westernem. Vedro, prach a krev... jde o atmosféru a ta je výborná. Krom toho Peckinpah dvacet let před Tarantinem ukázal, že i v násilí může být poezie. ()
Někdy trpím podivným rozdvojením osobnosti. Nemám rád násilí ve filmu, přesto se mi líbí filmy Sama Peckinpaha, kde násilí hraje dost podstatnou úlohu. O tomto filmu jsem četl, že rozděluje diváky na dvě poloviny, jedni ho odmítnou, druzí ho ocení nejvyšším hodnocením. Myslím, že to tak není, není to film, který by měl polarizovat diváky. Přesto připouštím, že na tom něco bude, že pro ty, co zrovna nejsou Peckinpahovými fanoušky, to může být složitěji stravitelné sousto. Já to strávil lehce a někdy si dám repete. ()
Vo veľmi štýlovej, prachom sýtej a vizuálno-zvukovo perfekcionistickej autobiografii S. Peckinpaha vidíme v metaforickej podobe režisérov útek z vlasti a následné maximálne úsilie v podobe zháňania prostriedkov pre ďalšie megalomanské filmy, ktoré producentov stáli veľké náklady. Film okrem hlavnej línie sleduje road movie zápletku vzťahovej ústrednej dvojice odtrhnutej od civilizovanej dôstojnosti, ktorá si hľadá naspäť cestu k sebe. Určite najsilnejšou zbraňou tohto viacžánrového filmu je zvláštna zmes kombinovanej realistickej surovosti, priamočiareho zápalu a zvláštnej atmosféry samoty a zneistenia. Inak veľmi zrozumiteľný a oddychový biják, ktorý vám pri správnom načasovaní a nálade pripraví recept, ako sa vám všetko rozpadne z rúk, pokiaľ pôjdete až ďaleko za hranu znesiteľného [MFF Cinematik, 2018]. ()
Skvelá Peckinpahovská drsňarina, ktorá mi pripadala ako vzdialená variácia na Bonnie and Clyde. Pomalé tempo ešte viac zdôrazňuje násilnejšie scény (dosť krvavé nielen na rok 74), ktoré o to viac zapôsobia a dajú iný rozmer inak jednoduchému príbehu. Proste takto nejak vyzerá ešte vydarenejší predchodca filmov ako Natural Born Killers či True Romance. ()
Peckinpah byl exot a filmař s nezaměnitelným rukopisem (Tarantino z něho krade - pardón, inspiruje se - plnými hrstmi), "Přineste mi hlavu..." je pak podivným mutantem mezi road movie, béčkovým exploitation a westernem s bizarní milostnou zápletkou.Sledovat tuhle řežbu je takřka zvrhlé potěšení, ale je těžké nepodlehnou její exotické, žhavé atmosféře. S čtvrtou hvězdou jsem sice hodně váhal, ale nakonec si ji Sam zasloužil díky téměř surrealistické závěrečné jízdě, kdy se čím dál tím domlácenější hrdina vrací do města a povídá si s hlavou, která leží na sedadle spolujezdce. Prach, mouchy, kýbly krve a tequily. Labůžo. ()
Neskutečné, jak dovedl Sam Peckinpah tlačit na pilu a jak celou dobu udržel tlak nejen na hlavní postavě, ale i na divákovi samotném. Ono se řekne, že přinést takovou hlavu, je celkem jednoduché, ale ono to vůbec snadné není. Warren Oates se pro tuto roli hodil dokonale, a vy stejně jako on nevydechnete, dokud nebude konec. ()
Naturalistický mordýřský příběh. Surovost a věrnost ve výrazu je pozoruhodnou předností tohoto filmu. Slabinou je nevěrohodnost, které přibývá s tím, jak amatér chladnokrevně vyřídí další a další střelce a nakonec se projeví jako idealista. ()
Kbydy měl tehle film tak promakanou hudební složku jako jiný Peckinpahův film Pat Garrett and Billy the Kid, tak by se z toho stala nezapomenutelná jízda. Takhle je to jen lepší gangsterka s pár skvělými scénami a westernovým laděním. Dobrá, atmosféru vytvářející a dotvářející hudba tomu prostě hodně chybí, a proto nemůžu dát plný hodnocení. ()
7/10 Na muj vkus se to az moc dlouho vlece ve filosofickem poklidu misto toho, aby se nekomu stalo neco nepekneho - toho se sice nakonec dockame, ale to uz je jenom zaverecna premisa, co nedokaze poradne dojem z celeho filmu moc napravit. Warren je sice lepsi nez v Two lane blacktop, ale nestaci to, prestoze tento kus ma opravdu velky potencial ()