Persona
Persona
Réžia:
Ingmar BergmanScenár:
Ingmar BergmanKamera:
Sven NykvistHudba:
Lars Johan WerleVOD (1)
Obsahy(1)
Elisabeth Voglerová je slávna herečka, ktorá počas svojho výstupu v predstavení Elektry náhle prestala rozprávať a zaryto odmieta prerušiť mlčanie. Podľa všetkého je fyzicky zdravá, no nekomunikuje s okolím. Keď si už ani lekári nevedia rady, zdravotná sestra Alma je poverená jej domácou opaterou. Dve ženy sa spoločne vyberú do odľahlého domu na ostrove, kde sa má Elisabeth s Alminou pomocou zotaviť. V snahe získať si dôveru herečky reaguje Alma na Elisabethino mlčanie prívalom slov. Alma zveruje Elisabeth svoje najhlbšie tajomstvá, túžby a sny. Ani si neuvedomí, že z jej vlastnej osobnosti sa postupne stal iba tieň. Elisabeth mlčaním pred seba postavila bielu stenu, na ktorú Alma premieta svoje vlastné ja a ktorá jej s ľahostajnosťou prináša iba tichú ozvenu vlastných slov. Táto zvláštna konfrontácia skúša vnútornú silu oboch žien, ktoré sú síce veľmi odlišné, ale vo svojej podstate i veľmi podobné. Persona je zložitou úvahou o najvnútornejších zákutiach ženskej duše, ktorá sa musí vyrovnávať s úlohou matky, partnerky i ľudskej bytosti. Zároveň je meditáciou o pravde úloh, ktoré ženy hrajú v umení i živote. Film režiséra Ingmara Bergmana bol ocenený švédskymi národnými cenami Guldbagge za najlepšiu herečku (Bibi Andersonová) a najlepší film. Americká filmová kritika mu okrem ceny za najlepší film a herečku udelila aj cenu za réžiu. (RTVS)
(viac)Recenzie (258)
Bylo to takové nějaké nemastné neslané, ale kvalitu tenhle film určitě má. Jen mi přímo tenhle snímek úplně nesedl, mám radši od Bergmana jiné. Moje hodnocení: 70% ()
Film u kterého se skutečně vyplatí pozorně sledovat každý obraz. ()
Vhled do nitra dvou žen. Herečka stanuvše uprostřed děje zasáhnuta je náhle poznáním o nechutnosti života plného přetvářek, hraní a předstírání. Proto odmítá dále komunikovat s tímto zvráceným světem a uzavře se - poněkud sobecky - pro svoji ochranu do nehybnosti samoty a mlčení. Mladá ošetřovatelka, či spíše společnice, je jediným spojením s reálným světem. Aby přehlušila pro ni nesnesitelné ticho, vede hlasitý monolog o svém žití, při kterém postupně odkrývá blátivé usazeniny na své duši. Tak - sama překvapena - rozeznává plytkost svého života a masky, které si nasazovala. Ohromena zjišťuje podobnost se svou pacientkou… *** Persona pro absenci děje je spíše psychologickým obrazem dvou žen, byť z rozdílného prostředí, přesto si téměř totožných ve svém ne-šťastném žití. Strohost interiéru skládajícího se jen z nezbytných kulis (postel, stůl, židle) a holých zdí soustředí diváka na to podstatné: Tváře a gesta herců, na nichž je film vystavěn. Umocněno pouze odstíny černé a bílé barvy. O šťastném výběru hlavních postav svědčí přesvědčivost a věrohodnost hereckého výkonu Bibi Andersson a Liv Ullmann. ()
Moje filmové oko trpí Bergmann efektom, vždy potrebujem daný film pozrieť druhý krát. Predpokladám, že rovnako ako Lesné Jahody, si aj Personu po druhý krát obľúbim, ale na prvý krát - aj napriek niektorým dokonalým momentom (hlavne v začiatkoch) - to bolo na mňa príliš. Cíitm tú genialitu, hmatám po nej, ale na jej dotyk potrebujem ešte čas. ()
Je mi to moc líto, ale jen čtyři. Bergman byl filmovým géniem, to je nesporné, a já jeho dílo miluji. Tenhle film byl nádherný do chvíle, než na scénu vstoupil Elisabetin manžel, který žádá, aby se k němu a k dítěti vrátila. Ten závěr jsem ale vůbec nepochopil. Vlastně si ho asi má každý vyložit po svém. Je fakt, že Persona se mi dodneška vyhýbala. Příběh dvou žen na osamělé chatě u moře byl strhující a každý záběr, každý pohyb, gesto, i to ševelení větévek před domem, vše bylo funkční. Pak se objevilo něco, co bylo zřejmě snové, a já byl najednou se svým realismem úplně mimo. Asi to je geniálnější dílo, než jsem s to pochopit. Je mi to moc líto, ale jen čtyři. ()
Nerozumiem tomu, ľudia. Vy, čo to tu s obdivom a úžasom ospevujete a radostne napaľujete plné bomby, tu spomínate napríklad herecké výkony oboch hlavných aktériek. Okej, beriem, obe to zahrali super. Tiež musím pochváliť prácu so scénou, niektoré zábery mali ozaj čosi do seba. Ale vážne rozumiem, o čom vravíte, keď spomínate skvelého filozofického hĺbavého génia Bergmana alebo akési jeho tajomné svety a atmosféru, či priepasti našich duší. Keď prechádzam týmito duchaplnými komentármi, ozaj sa cítim ako niekde v inom svete - toľko hĺbavých mozgov a stvorení, koľko sa ich nazbieralo tu, človek len tak niekde nestretne. Pardon, ale mám pocit, že niektorí ste tu hĺbili ozaj hlboko... ale do hoven. Ak je to ozaj tak dobrý film, ako niektorí tvrdíte, skúste nabudúce presne pomenovať, čo je na ňom tak skvelé. Lebo aj keď som veľmi chcel na tom filme nájsť niečo dobré, v týchto komentároch som skutočne nenarazil na nič, čo by mi pomohlo pri hľadaní tej (asi veľmi veľmi) skrytej kvality tohto filmu. Čítam tu tiež o tom, ako Bergman využíva pre tvorbu svojich filmov prúd vedomia. Prečo? A na čo? Prečo je potrebné, aby tento podľa mňa chaotický a nesúrodý prúd svojich pobláznených myšlienok prezentoval ako film? Takéto prúdy si predsa každý môže odložiť pre príležitosť sedenia v hospode pri pive alebo ešte lepšie - na skoré ranné hodiny, kedy sa z polomŕtvej papule môžu valiť spolu s natrávenými zvyškami jedla. Grcka ako grcka. ()
Pokud umělec prodělal těžkou nemoc, která mu vysála mnoho sil a není divu, že právě proto trpí i tvůrčí krizí, neměl by tuto "tvůrčí krizi" znásilńovat tím, že se ji za každou cenu snaží zviditelnit. Co z takového násilného pokusu, a navíc od mistra, který i když je zdravý a nemá tvůrčí krizi, ulétá často (mimo mísu) na té jeho věčné a neodbytné "analýze ženské duše", je nasnadě: např. se vezmou dvě herečky, jedna bývalá a druhá současná mistrova partnerka v reálu (tzn. mistr zná dokonale jejich duše!), ta první odmítne mluvit (to je přece velmi zajímavé, novátorské, niterné a navíc netřeba scénáře - stačí úsměvy, grimasy, změna polohy apod.) a ta druhá mele a mele o všedních banalitách a nesmyslech, až z těch všech jejích plků nakonec zbyde jen bla-bla-bla. Nakonec obě prolnou do jedné "persony" - že by podle mistra měly v konečném efektu všechny ženy stejnou rozervanou a složitou duši? To celé opět podáno formou, na kterou má Bergman patent=NUDA, rozkládající diváka na atomy! ...Samozřejmě opět velké umění kosmických rozměrů - ale jedině pro mentály a papouškovače, at´ už ty oficální(=filmové"odborníky") nebo ty neoficiální (=diváky-"odborníky"). ...Kolikrát (např. za rok) si tito "odborníci" takovýhle "poklad světového kina" pustí, by bylo jistě zajímavé vědět, ale myslím, že si to dokážeme správně domyslet. ...Já osobně tedy nemíním utonout v tom přehlubokém bahně Bergmanových ženských duší! ()
Další Bergmanova zžíravá exkurze do hlubin lidských (v tomto případě ženských) duší. Mírně psychotické, ale zajímavé. Co ale nepovažuji za zajímavé jsou artová cingrlátka; s těmi většinou nejsem moc velký kamarád. Jak by mi bohatě stačily ty monology! Kompozice s výkladem pochopení 100+1 akorát rušily a snižovaly hodnocení. Tento Bergman je těžký filmový kalibr jen pro velmi vnímavé jedince či zanícené artofily. ()
Znáte ten pocit, kdy se bojíte toho, co přinesou další vteřiny, ale nedokážete to zastavit, ačkoliv máte možnost? Persona mě fascinuje a děsí zároveň a Bergman se pro mě stal po shlédnutí jediného filmu démonem. Poklona, přijdu zas. ()
Úchvatný film, který stojí především na famozním výkonu obou překrásných hereček. Bergmanovi se podařilo skvěle vystihnout složitou ženskou povahu, protože při sledování Persony jsem byl stejně zmatený, jako jsem každý den při kontaktu s něžným pohlavím. ()
Pozoruhodný film, který na mě zapůsobil. Liv Ullmann se mi tu líbila více než Bibi Andersson..třeba to bylo tím, že tak moc nemluvila. Některé scény byly ale skutečné "psycho".. ()
Jedno z komorních Bergmanových dramat, které se navíc zabývá ženskou duší... a tím si mě získalo na celé čáře, a to ani nemluvím o způsobu zpracování, jehož třešničkou je jisto jistě úplně poslední scéna... ()
Omlouvám se za své barbarství, ale tohle bylo pro mne až moc nestravitelné. Co bych hodnotil na tomlhle snímku kladně je snad jen to, že má celkem snesitelnou stopáž, že se dá v několika hluchých místech přetočit a sympatickou Bibi Andersson. Zbytek je přesně to, co si představuju pod pojmem Bergman. ()
Je malo reziserov, ktorych tvorba dokaze udrzat moju pozornost od prvej sekundy az do sameho konca. Snad netreba ani zdoraznovat, ze jednym z nich je Bergman. Film sleduje postupne do bizarnych rovin sa dostavajuci vztah dvoch zien, v jednej z hlavnych uloh uzasna Liv Ullman, ktora cely cas takmer neprehovori, a predsa hereckym vykonom strci do vrecka hocijaku inu herecku. ()
...jen takový malý comment: ty ženský jsou úžasný- ty obrazy jsou nezapomenutelné... ale je tam toliko tajemství a tolik jejich interpretací... že jedna jediná nit, která by to sešila v jeden nezapomenutelný film, se někde v půlce zašmodrchala a poté přetrhla a už se nešlo ničeho dopátrat - snad jen domýšlet... snad na vícero shlédnutí a ve větších rozestupech... ()
Ste vadní? Nie? Ste. ()
Přestože rozumím tomu, co chtěl autor o ženách vyjádřit, nechytlo mě to. Asi proto, že ženám nerozumím. ()
LFŠ 2018, Film 22: Filozofující blábolení o smyslu života s dvěma sexy švédskejma kočkama. Jestli bych chtěl nějaký film vidět jako porno-remake, byla by to Persona. Obzvlášť tu scénu na pláži (zde pouze popsanou), to by bylo přímo na AVN Award. ()
Po dlhom čase film, pri ktorom bolo treba pátrať po zdrojoch ozrejmujúcich jeho vysvetlenie. Po ďalších zhliadnutiach môžem prehlásiť, že sa jedná o veľmi osobný film režiséra. Ako ináč si vysvetliť úvodné zábery či predel v strede, alebo dokonca záverečný päťsekundový pozdrav rejžu za kamerou? Bergman bol pred natáčaním čerstvo po prekonaní choroby, ktorá ho mohla stáť život. Chcel sa s tým akosi vyrovnať, podeliť, preto niečo šupol do snímky. Persona sa javí po prvom pozretí ako komplikovaný, ba až nepreniknuteľný film. Jej tajomstvá sú šikovne zabalené a je len na divákovi čo dokáže pochytiť a vychutnať. Bergman, starý sukničkár, obsadil do rolí ženy, s ktorými mal vo svojom živote pomer. Bibi Andersson bejvalka, Liv Ullmann budúca bývalá. Sranda, že Bibi mu na ponuku kývla. Kdesi som čítal, že s Liv boli dobré priateľky, tak najskôr preto. Persona - to je odhalenie citu i lásky vo vnímaní Bergmana, na ktoré vo filme použil dve ženy. Jedna reprezentuje vnútro, druhá zovňajšok, do ktorého sa práve zamiloval. Chce nás presvedčiť o tom, ako sú si obe podobné a že keď odchádzame zo vzťahu do vzťahu, istý prienik túžob, ktoré hľadáme v novom vzťahu, v tomto prípade značný, zostáva. Obe predstaviteľky však bojujú s odvekým poslaním ženy, matky. Nevedia prijať dieťa. Sú herečkou vo svete, v ktorom nosíme masky, aby sme to vedeli vystáť. Sú ošetrovateľkou, aby sme si vždy po tom čo nás svet prefacká, vedeli ošetriť rany a pocítiť ako sa nám narovnáva duša. Bergman týmto dielom opäť ukázal ako geniálne pracoval s filmovou rečou. Záber na chlapca pred obrazovkou kde sa nám prelínajú tváre dvoch hlavných protagonistiek je ikonický v dejinách kinematografie. ()
Nevím, jestli byla Persona hned po Lesních jahodách dobrou volbou. Film už je (zejména v rozuzlení) plný sofistikovaných symbolů a výjevů, k jejichž plnému rozklíčování potřebuji hlubší analýzu. Nicméně jako člověk, který má určité studijní základy z psychologie musím uznat, že tvůrce vykresluje daný psychopatologický jev velmi realisticky a jeho zde zmiňovaná tvůrčí krize způsobená nemocí konečnému dílu rozhodně přidává. Naslouchat a tak se vyposlouchat z vlastních problémů. Mluvit s prvotním cílem pomoci, ale následným nalezením vlastních problémů a nedostatků. Léčba projekcí/imaginací. Je toho tu hodně! ()
Súvisiace novinky
Severská filmová nadílka na přehlídce Scandi
Přehlídka současných severských filmů Scandi vstoupí do čtvrtého ročníku ve velkém stylu. Nabídne divákům tři dánské premiéry, retrospektivu špičkových dánských režisérů Tobiase Lindholma a Michaela… (viac)
Reklama