Salò o le 120 giornate di Sodoma
Salo ou les 120 journées de Sodome
Salo, or The 120 Days of Sodom
Salo, or The 120 Days of Sodom
Obsahy(2)
Poslední dílo skandálního filmaře Piera Paola Pasoliniho je inspirováno románem markýze de Sade, přemísťuje ovšem děj do fašistické Itálie. Čtveřice vysoce postavených mužů si přiveze do paláce skupinu chlapců a dívek, kteří jim po následujících několik měsíců budou pod taktovkou čtyř prostitutek sloužit jako prostředníci k naplnění všech rozkoší - včetně těch nejzvrácenějších! Absolutní moc, kterou nad svými obětmi mají, je vede až k samé hranici únosnosti, za níž už se ztrácí veškerá lidskost a zbývá jen syrová brutalita a perverze… (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (747)
K sfilmovanym erotickym fantaziam P.P.Pasoliniho nemam co povedat. Lexikon kazdeho uchyla. Necudujem sa, ze ho rok po premiere filmu zabili. ()
Toto chce poriadne nervy...Neviem či túto úchylnú hovadinu niekto plánoval zabaliť do akože "umenia" , pretože ja som tu žiadnu kvalitu nenašiel. Ak bolo úlohou šokovať, tak bravó- plný zásah, ale o filmovej kvalite sa nebavme, tu ju ťažko hľadať. Priznávam, že takú 1/3 filmu som prebehol iba s ovládačom v ruke, fakt som na to nemal nervy. Úchylné dialógy , ktoré vychádzali z úst pomerne vysoko vzdelaných ľudí ma k smrti vytáčali. Keď je človek hovädo, tak nech tak aj vyzerá, správa sa a komunikuje. Toto stretnutie úchylných intelektuálov je miestami neznesiteľné. Tí sú tak vzdelaný, že keď jeden z nich ospevuje chuť hovna, tak si ostatní neváhajú naložiť plné taniere a ešte to vychvaľovať do neba. Prečo to nežerete každý deň? Okolo podobných fekálnych a sexuálnych scén sa točí celý film a nemám chuť ho na plné ústa rozoberať, pretože by to cenzúra csfd musela iba zmazať. Nechal som sa zlákať vojnovým obdobím a hudbou E. Morriconeho. S utrpením som sa dostal k záveru, kde som čakal aspoň nejaký šokujúci zvrat, alebo krvák ale nič. Okrem trápne umelých obrých penisov a trocha kriku tu v závere nie je dokopy nič. Úchylná chujovina od začiatku do konca. 20%. ()
Probudil jsem se do krásnýho rána. Všechno bylo tak jak mělo být (výbornej čaj vypitý při sledování ranní mlhy-super!). Někdo by začal v podobný situaci uvažovat o něčem fantasmogirickém, já šel ještě dál. Pustil jsem si Saló od nejkontroverznejšího filmovýho vyvrhela. "Tak maximálně hodím tyč z přehršle dámských krtků" děl jsem při prvních minutách. První, druhej...najednou vám nahota začne připadat jako úplně normální, snad i já bych to prubnul. Není to vyloženě erotický, je to spíš marnej pokus, jak na sebe upoutat pozornost, ale když má někdo rád nudismus..no dejme tomu. U Pasoliniho je největší problém v tom, že i kdybyste mu ukázali tu nejkrásnější ženu světa a nařídili mu, pod pohružkou kastrace, že ji musí obsadit, on dá raději přednost té, která bude mít největší basťoch a prsa havajské bubenice. Ale je fak, že krása není jenom o fyzičnu, že? Nevadily mi scény, z nichž ostatní zvraceli (pojídání výkalů, chcrhel vytáhnutý až z paty- přímo do obličeje jedné z dam), až tak moc jsem zvrácený. Mě spíš zaujali ty metafory. Pravda, dalo bych se jich vyjmenovat pár ,a to ještě s těží, ale byly tam. Říkám, kotrmelce nedělám, ale rozhodně mám z Pierovo tvorby lepší pocit, než 9O% zdejšího osazenstva :) ()
Ano, tento film je ZLO a hnus. Nic jiného vás po jeho shlédnutí nenapadne a na nic jiného nemyslíte ještě několik dní potom. ALE : jednou se mně a jednomu mému kamarádovi "poštěstilo" vidět film ještě jednou (jaksi proti naší vůli - rozhodně jsme to vidět podruhé nechtěli), a museli jsme se pak shodnout na tom, jak dobrý (a silný) je to film. Škoda, že asi každý "normální" a zdravý člověk se na Salo podívá jen jednou, protože přes všechen ten hnus opravdu není možné vysledovat nic jiného (a taky že jsem se to po prvním shlédnutí ani neodvážil hodnotit). Teď jsem ale přesvědčen, že Pasolini přesně věděl, co dělá a asi bych na jeho místě nic neměnil. Schválně to skuste shlédnout podruhé... ()
Po letech odstupu, jsem se na to zbezne podival podruhe. Divat se vterinu po vterine bych stejne jako v puberte na promitani v kine aero jiz nevydrzel. Musim jen a jen souhlasit s POMem, poslednich 5 minut originalne pojatych, jako varovani kam az clovek muze zajit to muzeme tatez brat. Nicmene myslim, ze takova myslenka jde ztvarnit i jinak nez sexualnimi deviacemi na vsechny zpusoby. A samozrejme jakykoliv film, at sebeprisernejsi, neni dobrym oduvodnenim nekoho zabit. ()
Geniální film, čisté umění hnusu, odporu, krutosti a lidského úpadku. Pokud bylo Pasoliniho cílem šokovat, myslím, že jen pohled na komentáře tady na CSFD jasně dokazuje, že se mu jeho záměr povedl na 120%. Už jen kvůli své pověsti stojí za shlédnutí. ()
Chápu, že pro většinu lidí jsou praktiky zde zobrazené nechutným divadlem, od kterého je lépe odvrátit oči a ještě si na režiséra zanadávat. Ale což takhle aspoň zkusit pochopit smysl celého díla a neodsuzovat ho z fleku jako odpad... Podle mě je Saló aneb 120 dnů sodomy naprosto dokonalou uměleckou realizací (i když vyhnanou do značného extrému) toho, co Freud nazval anální charakter... A jak jinak nastavit zrcadlo společnosti, která podlehla fašictické diktatuře, než totální provokací? Provokativní díla budou vždycky kontroverzní, nicméně pokud ve filmu někdo vidí jen ten sex a výkaly, tak je trochu mimo... ()
souhlasím s tomislavem (**) :„Nic odpornějšího, nechutnějšího a více pobuřujícího jsem v kině snad ještě neviděl." - byl jsem 3x .... { v kině } ()
Kontroverzní? Jistě, nemá cenu tvrdit opak, když v řadě zemí je stále zakázaný. Zvrácenost či sociální výpověď o společnosti? Výpověď o zvrácené společnosti. Dobře rozumím tomu, že nejde o pohled na společnost totalitní ( ta je jen zástěrkou), ale soudobou. Pasolini se nikdy netajil svým levičáctvím. Dnes by se mu mohlo u nás lépe porozumět. Pokud jste zažili socialismus, je to jasné. Pokud zažíváte kapitalismus ( mám obavy, že jsme ve fázi raného kapitalismu 19.století), je to jasné rovněž. Nic nemění na tom, že socialismus byl dobou zrůdnou a zlou! Dnešní člověk má možnost svobodně cestovat, svobodně se vyjadřovat, má svobodný přístup k informacím i umění, trh je přesycen zbožím....a přeci. A přeci se tak snadno dostanete do role obětí Pasoliniho filmu. Stačí jen obyčejný střet s úředníky, nevypořádané restituce, firmy těžící z nedostatku práce v určitých místech naší země, bezmoc po záplavách, podvodné firmy, které vás dokážou připravit o vše ( cílené skupiny, např. staří lidé, se mnohdy bránit nedokážou) ...dlouhý seznam. Tady vidím jasnou paralelu. K dokonalé společnosti máme zatím hodně daleko, ba co dím, i k demokratické společnosti západního typu, jako je třeba v Německu či ve Francii ( o USA nemluvě...). ()
Tenhle film se pokouší pouze šokovat. Nic jiného dobrého v něm není. Přesto jsem ho zkouknul, abych si ty hnusy pěkně prohůédnul. A hnusný to fakt je. Ble. Ale i tenhto oporný efektj e efekt. ()
Nelibuju si ve zvrácenostech, takže nedokážu tento snímek pořádně ocenit. Pustil jsem si ho hlavně díky nálepce "nejzakazovanější film". Tak jsem byl zvědavý, co se pod tímto už pochybným názvem schovává. Film vás dokáže trochu psychicky zdeptat, díky čemuž si odpad rozhodně nezaslouží. Právě kvůli tomu, že ve vás dokáže vyvolat určité emoce, tak se stojí za to se na tuhle malinkou "zvrácenost" podívat. ()
Nemyslím, že by to bylo v dněšní době nějak mimořádně šokující či pobuřující. Navíc to není ani varující, ani vysvětlující, ani nic jiného. Prostě takový blbý film, kde se pleskají po zadku a žerou hovna. Internet je plný horších věcí a realita je mnohem, mnohem odpornější. A varování před fašismem a zneužitím moci? Dnes? V době Paroubka, Grosse a Dalíka? Cha cha cha ()
Viděl jsem všechno...... skvělá rodinná komedie! Už teď se nemůžu dočkat na remake od Gaspara Noé. ()
Film morálně spletitý jako osobnost jeho provokativního tvůrce - lze ho snadno zavrhnout pro kýženou skandálnost a zobrazování společenských tabu, těžší je ho přijmout jako neskrývanou satiru, která mnohem více zesměšňuje než samoúčelně šokuje. Nedívá se na to dobře a Pasolini skutečně atakuje ty nejnižší lidské pudy, ale činí tak s nezpochybnitelnou uvědomělostí a v rámci neustálého podrývání výchozí interpretace - čtyři magoři se uspokojují absolutní mocí a proměňují své vězně ve zvířata. Námět na pomezí renesance (Danteho schéma Pekla, architektonický ráz vily) a moderní hrozby fašismu a konzumerismu totiž dělá zvířata ze samotných mocipánů, kteří nikdy k uspokojení nedojdou a jednají směšně vůči sami sobě, zatímco převážně anonymní oběti jsou poslušnou spotřební masou a ohroženou budoucností lidstva. S tím souvisí fakt, že Saló vlastně není vůbec psychologické - od všech postav si musíme držet odstup a v závěrečné šmírovací fázi je divákovi jasně dáno najevo, že to on provozuje nevědomky voyerismus a sám čerpá, byť i nevědomky, potěšení z šokujících a symbolických výjevů. Je to vlastně dokonalý 'loutkový' film, kde je vše sestaveno ve prospěch samotného sdělení, a zkrátka se to nesmí brát smrtelně vážně. Samozřejmě bych se na to znovu jen tak nepodival a to schéma se občas utápí v mechaničnosti, ale z pohledu nátlaku na diváka a vyvolání názorové odezvy tohle kontroverzní dílo zkrátka nemá moc konkurenci. ()
Asi jsem ještě nedozrál.... a nebo už toto není zkrátka umění, ale obyčejná úchylárna. U servírování fekálií jsem to vypnul. Dravci a vrabci ušli, Dekameron jakž takž, ale tohle ??? Nestydím se a dávám - odpad ! ()
Pasolini bohužel udělal tu chybu, že se snažil předlohu zpracovat až moc věrně (když nebereme v potaz reálie) a trochu se mu to vymklo z rukou. Poselství samozřejmý, nicméně to, co knížka unese, bohužel mnohdy film neunese a tudíž se tu člověk začne po chvíli enormně nudit. Hlavní herci/postavy, jak je u Pasoliniho už tradiční, absolutně nesympatický držky (přičemž to ale tady až tak nevadí, vzhledem k tomu, že v rámci děje by to tak i mělo bejt) takže člověk musí hledat v pozadí někoho, ke komu si alespoň trochu vytvoří nějakej diváckej vztah. Předloha filmu mě v jednom směru překvapila svojí filosofickou vrstvou, která se rozhodně nedala brát jako zanedbatelná. Ve filmu je ta vrstva taky, ale bohužel jí člověk sloupne už tak nějak během začátku a zbytek filmu až tak moc nenabízí. ()
Pier Paolo Pasolini a jeho výpoveď, ktorú si vysvetlí každý po svojom. A to napríklad ako samoúčelnú nechutnosť prípadne ako obraz fašistickej túžby dobývať každú dieru na svete za účelom rozširovania svojej nadvlády. Je to dráma vyvolávajúca viaceré otázky a pohľady na vec. Komentár by som záverom trocha odľahčil a to informáciou, že neznalým ktorí však poznajú Salo, asi príde trocha zvrátené, že na Slovensku sa obľube tešia tzv. PPP projekty a to dokonca pod záštitou vlády :-) ()
Saló je známe predovšetkým veľmi kontroverznou povesťou, ktorá má a zároveň nemá svoje opodstatnenie. Niekto môže podobné udalosti pokladať len za čistý výmysel perverzné predstavy autora, pána Pasoliniho. Kde začína pravda a končí lož? __ Z môjho pohľadu sa zobrazované zverstvá mohli stať a dozaista sa aj stali. Nie však v tak veľkej miere ako nám režisér poukazuje. Hlavným zámerom bola pravdepodobne snaha šokovať. Ak zoberieme do úvahy dobu, v ktorej sa natáčalo.. tak áno, film šokoval. Tým však končia všetky jeho klady a už skutočne nič nezmení výpovednú hodnotú Sála. Aká vlastne je? Lacná hatlanina bez sebamenšej pointy (o umeleckej tvorbe snáď nemôže byť ani reč). To je jeho výpovedná hodnota. Fuj. ()
To už ve mě větší stopy zanechaly Kanibalové než tohle. Spíše se přiklánim na stranu těch co si myslí že to je nechutnost, která vznikla za účelem šokovat než dílo s hlubším dějem. Pro ty co se na Salo chtějí podívat jen proto že čekají právě nechutárnu první velikosti mám varování. Budete sklamáni. To už si raději sežentě nějaké německé fekál porno. ()
Súvisiace novinky
12. Seminář archivniho filmu: Marco Ferreri
12. ročník tradiční akce proběhne v Uh. Hradišti 7. - 9. května a přiblíží u nás až na výjimky vesměs neznámou tvorbu slavného italského režiséra Marca Ferreriho, který v mnoha ohledech bořil… (viac)
Saló, aneb 120 dnů sodomy je film, který nedokážu k ničemu přirovnat. Nikdy jsem nic takového neviděl a trochu i doufám, že neuvidím. Vůbec se nedivím, že něco takového neprošlo cenzurou. Určitou míru cenzury tento film určitě potřebuje. Pokud se s ním setká náhodný divák, který neví, co má čekat, je dost možné, že se mu zvedne žaloudek a film nedokouká. Odhaduji, že určitě víc jak půlka náhodných diváků by nebyla schotná resp. ochotná film shlédnout do konce. Určitě se nejedná o film erotický nebo dokonce pornografický, jak se občas milně uvádí. Sexuální vzrušení diváka je vyloučeno. Jediné, co člověk cítí, je lítost, opovržení a odpor. Na tom je film postaven. Když jsem film dokoukal, byl jsem otřesen a chtěl ho hned hodit do odpadu. Ačkoli je prvotní dojem tak strašný, že člověku nedovolí se soustředit na nic jinýho, po nějakém čase přemýšlení jsem v těch obrazech hrůzy začal poznávat i nějakou myšlenku, ve které je schovaná vyšší hodnota nebo chcete li hlubší režijní záměr. Režisér se snaží vzbudit v divákovi co největší odpor ke zvráceným hodnotám člověka a společnosti. Za tímto účelem kumuluje dohromady všemožné formy zla do malého uzavřeného prostoru. Takto silná kumulace je v běžném světě nemožná. Proto Pasolini vytváří společenský mikrosvět, ve kterém je možné všechno. Setkáváme se tu tak s bestiální bezcitností spojenou se sexuální perverzí, s pohrdáním lidského života, popřením lidských svobod a lidské důstojnosti, znásilňováním, psychickým trýzněním, mučením a vražděním, s lidskou lhostejností. Dalo by se jmenovat ještě mnoho dalšího. Vše je zastřešeno diktaturní vládou fašistického režimu čtyř libertinů, kteří ztělesňují všechny výše jmenované modely chování a staví z nich zákony. Jejich zákony, které zároveň přísně trestají jakékoli projevy lidskosti svých poddaných otroků. Hodnoty jako víra, láska, manželství jsou zesměšňovány. Vše je činěno pod rouškou zdánlivé intelektuality a nadřazenosti, která si klade „větší“ cíle než může být lidskost. Tento mikrosvět koncentrovaného zla ukazuje režisér, aby k němu vzbudil odpor a byl odmítnut se všemi jednotlivostmi spojujícími celek. I přes tuto pozitivní režijní snahu usuzuji, že film překročil určité hranice, které jako divák snesu. Kolikrát by stačilo třeba naznačit. Proč se já sám musím cítit trapně jen proto, že to sleduju? Když se režisér vyvaroval záběru pohlavního styku, nemohl se vyvarovat i jiných věcí? Proč musím opakovaně sledovat, jak se tam ládujou hovnama? V knize 1001 FILMŮ KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE, jsem četl, že Pasolini tvrdil o scénce kdy je dívka přinucena sníst výkaly, že jde o metaforu konzumního kapitalismu a nechutné potravy, kterou produkuje. U Pasoliniho, věrného myšlenkám marxismu, by se tomu dalo věřit. Jen tu metaforu v tom asi viděl pouze on sám. Dost možná bychom se ještě pár zajímavostí o filmu dozvěděli, kdyby nebyl režisér brzy po natočení filmu brutálně zavražděn. 120 dnů sodomy už asi navždy zůstane kontroverzním dílem, ale své silné místo v historii kinematografie má oprávněně. Jeho šokující obraz totiž není prvoplánový záměr, ačkoli to tak na první pohled může vypadat. 70% () (menej) (viac)