Všetci prezidentovi muži

Měl jsem tento film velmi rád až do té doby, než jsem si přečetl knihu. Napsané a natočené je to opravdu skvěle, protože pokud divák dvě hodiny s otevřenou pusou a bez dechu kouká na dva chlapy jak povětšinou telefonují, zvoní na zvonky domů, a snaží se z lidí dostat pár slov, to od tvůrců vyžaduje mít řemeslo v malíčku. Za technickou stránku by měl film pět hvězdiček (ale od toho je tu Douglas), jenže ač se tváři jako přesné "dokudrama", dost věcí spadne pod stůl jenom tím, že vypráví jenom první půlku knihy. To finale filmu se na následujících stránkách ukáže jako totální průšvih, Deep Throat tvrdě seřve Woodwarda, že vrátil vyšetřování o mnoho měsíců pozadu, a následně udělá Bernstein další botu, když začne obcházet členy poroty. Kdyby je svými články nepodrželi kolegové z Times, kteří též tvrdě na Watergate pracovali a podvrdili jejich závěry, skončili by oba greenhorni na ulici. Takže nakonec čtyři hvězdy, i když je to jeden z nejlepe natočených politických filmů všech dob. (11.07.2016)

Filmu-politickej dráme nemožno uprieť výpovednú hodnotu a tiež formu autenticity (aj keď to nemám veľmi s čím porovnať), ale kto sa o tému Watergate príliš nezaujíma, kto má o nej iba základné vedomosti a nepozná detailne vtedajšie politické i iné reálie, tomu bude veľa vecí unikať a samotný príbeh nie je natoľko pútavý, aby to dokázal vykompenzovať. Hrubý rámec filmu som dokonale chápal, ale drobnosti, ktoré mali dotvoriť celistvý obraz, mi nutne unikali. Množstvo postáv, väčšinou ani nie na obraze, mi robilo problém (to je tak, keď sa spozornie iba pri prezidentských menách ako Nixon či Johnson) a ani pridlhá stopáž tomu nepridávala, práve naopak. Vo svojej dobe a hlavne pre Američanov asi ale povinnosť sledovať. (30.06.2019)

Na tento film jsem se chtěl podívat vlastně hned potom, co jsem viděl Spielbergův film Akta Pentagon, který vlastně končí, tím, že se rozjíždí akce Watergate. Tématikou jsou tyto dva filmy dost podobné, v obou případech investigativní žurnalistika, která otřásla Amerikou. Jenže Všichni prezidentovi muži vypráví příběh trochu jinak. Nevěnují se totiž žádným ,,zbytečnostem navíc" jako jsou vztahy, problémy v rodině postavy atd. prostě těm věcem, které s příběhem vůbec nesouvisí. Celý film v podstatě sledujeme práci novinářů, která zahrnuje hlavně bouchání do psacího stroje, tiskové porady, telefonáty a návštěvy zdrojů, kteří vám toho moc neřeknou. V podstatě vám film dává kusy skládačky, kdy jednotlivé díly spolu souvisejí, nebo nesouvisejí a výsledný obraz si musíte poskládat sami, podobně jako novináři. A možná výsledný obraz vám ne zcela úplně sedí a všechno dokonale zapadá. A to celé trvá dvě hodiny, což může být pro spoustu lidí nudné. Jenže filmu se velmi dobře daří budovat napětí, a tak i u obyčejného telefonátu, nebo toho když Redford mluví s tajným mužem v garáži jste napnutí jako struna. Zkrátka s napětím čekáte, co se dozvíte nového a je vám tak nějak jedno, jestli zrovna tato zpráva bude nějaká zásadní, která posune vyšetřování dál. A to je věc, které si cením asi nejvíce z filmu. Samozřejmě nesmím opomenout výborné herecké výkony všech postav. Naprosto rozumím lidem, kteří film považují za nudný, táhlý a zbytečně ukecaný. Já jsem z toho ale takový pocit neměl a dávám 8/10, i když některá fakta z kauzy Watergate jsou mi stále nejasná. (11.04.2021)

Dabing Oliva a Postránecký oba letos odešli... Spíš důležitý než zajímavý snímek... (10.05.2019)

Jeden z nejlepších politických thrillerů s vynikajícím Hoffmanem a Redfordem. Film má pomalé tempo, ale to je dobře, výborný scénář, režie a kamera. (09.08.2009)

Definitivně průměrně a pro žaludek stravitelné jako ROUSTBÝF s karlovarským knedlíkem. Bohužel Dustin a Robert vůbec nezaujali, metráž přepálená a dojem nijaký. 60% (05.09.2016)

Z pohledu současné éry rychlopalného internetového žurnalismu možná ještě přínosnější jako (nepochybně idealizované, ale i tak cenné) svědectví o práci novinářů „staré školy“ než jako hraný dokument o (části) pozadí samotné aféry Watergate. V záplavě jmen, telefonátů, tajných schůzek a redakčních porad dá místy docela práci udržet pozornost, ale to je holt zvolená metoda vyprávění, za námahu je divák odměněn atmosférou, autenticitou, jiným druhem spoluúčasti, než bývá obvyklé u běžných politických thrillerů. — Howard, they’re hungry. Remember when you were hungry? (07.12.2016)

Velmi dokumentární, a tím pádem velmi detailní a velmi realistické. Tenhle film rozhodně není pro každého. Přestože téma je extrémně zajímavé, ta stopáž a pomalé tempo prostě vyjadřují trpělivost a hlavně plnou pozornost. Když vydržíte až do konce, zjistíte, že jste právě byli svědky jedinečného zážitku. Jedna z nejlepších rolí jak Hoffmana, tak Redforda. (25.11.2022)

Hodně dobrý film? To bych ani neřekl. Nemůžu říct že to byla nuda, jen se to tak pomalounce a volně linulo, že když to skončilo, tak jsem cítil takové nic. Žádný dojem, prázdno. To se mi zatím nikdy nestalo. (03.02.2006)

V závěru bych uvítal více strhující tempo. Jinak ústřední dvojice nemá chybu, jen škoda, že se během 140 minut nebavili ani jednou o osobních věcech. Je to film o faktech, ale trocha privátních záležitostí by určitě neškodila. (12.08.2007)

Velmi zajímavý thriller o jednom z největších politických skandálů dvacátého století. Film ukazuje, jak má vypadat pořádná žurnalistická práce (ne jako když rádobynovináři z Blesku přijdou s odhalením, že si Hanychová nechala zvětšit kozy) a vypráví o odvaze novinářů z dob, kdy se ještě všechny poznámky a získané informace pečlivě zapisovaly do bloku. Postupné odhalování aféry z pohledu obou novinářů, kteří se nebáli špápnout hluboko do hnoje, působí velmi důvěryhodně také díky dobovým televizním záběrům a minimálnímu použití hudby. Dostaví se taky slušná dávka napětí, a to i přestože ve filmu nenajdeme jedinou akční scénu. Já jsem se tedy rozhodně nenudil. (25.01.2010)

Dlouze natahované děj bez zásadnějších zvratů, které překvapí či zvýší pozornost, nemusí sedět každému. Ale pokud tento jednoduše popisný film opravdu reprodukuje skutečný souběh události, jakkoliv to mohlo být suché a nezáživné, o to důležitější byl celkový dopad na USA a film se stává dílem doby, které díky tomu nebude zapomenuto. (23.03.2010)

Takové slabší čtyři. Kdybych příběh neznal z jiných vyprávění tak by se mi to možná nezdálo tak strašně rozhárané a utahané, takhle jsem bohužel často přestával vnímat. Počet jmen, které autoři byli schopni vychrlit byl na tolik makroskopický, že by si ho nezapamatoval snad nikdo. Každopádně, to hlavní co snímek zachraňuje je úhlavní dvojice Redford-Hoffman, která snad neumí zahrát špatně. Bez nich by to bylo však o poznání slabší. K vytěžení maxima z těchto událostí však nechybělo mnoho - snížit počet jmen na polovinu (resp. nelpět tolik na nich) a snížit stopáž o dvacet minutek. (75%) (24.06.2010)

Více než slušná rekonstrukce jedné z největších afér, která otřásla Spojenými státy americkými. Kéž by novináři byli tak obětaví a nestraní i dnes... (07.12.2011)

Je zajímavé zjišťovat, proč je tenhle klasický kousek vlastně tak dobrý, a zároveň hledat, jak se odrazil v tvorbě ostatních tvůrců. Film běžel za komunismu i u nás. Nevím jak a kdy se k nám přesně dostal, jaká byla jeho navštěvovanost v kinech atd., ale jeho nasazení je logické. Jde o realistickou žánrovku, která v sobě nese kritiku zkorumpovaného amerického systému ( Že jde v důsledku o oslavu žurnalismu coby složky demokracie, která je schopna systém pohlídat, a o oslavu mladých ambiciózních lidí, kteří chtějí přijít věcem na kloub, je už věc druhá). Každopádně prvky Pakulovy režie jsou patrné i v tuzemském kontextu. Nedávno jsem viděl několik osmdesátkových filmů Jaroslava Soukupa ( "Vítr v kapse", "Kamarád do deště"). Soukup podobně točí scény v rozlehlejších interiérech (nádraží, haly atp), komponuje prostor podle diagonál, používá linie sloupů, světel atd. Prostor je pak rozlehlejší z hlediska šířky i hloubky pole a je přesně parcelovaný. Ovšem Soukup není tak kompozičně důsledný - možná proto, že jeho vyprávění je dynamičtější a obrazy divákovi jen tak profrčí hlavou (souběžně si bere inspiraci i z Francie a Polska). ...více zde...http://blacklsays.blogspot.cz/2012/07/vsichni-prezidentovi-muzi.html (18.03.2012)

dalsi z filmov v štyle - Maratonec, Tri dni Kondora, Pohled spolecnosti Paralax. Vyborna zapletka s gradaciou deja a vyborne herecke obsadenie + http://www.youtube.com/watch?v=aHgmSYZtUls (03.10.2012)

Složitý, komplikovaný a pro diváka, který není obeznámen s aférou Watergate zcela zmatečný film :) Ale má to i svá veliká plus. Tím je každopádně dvojice Hoffman/Redford, kteří se jako dvojice osvědčili a celý film táhnou oni, i když američtí diváci spíše hledí na jednu ze svých nejdůležitějších situací v zemi, která se tam odehrála. Film má sice pomalejší tempo a je to pořád nějaké telefonování a přepisování zpráv, ale tak to prostě v 70.letech bylo :) Zápal novinářů do dané situace je pro mě neskutečně přitažlivý, jelikož novinařina sama o sobě je dost obtížná a důraz na to, jak to dokáže ovlivnit život mnoha lidí, je zrovna v tomto filmu silný. Sama jsem se po chvilce ztrácela, ale snažila jsm se co nejvíce soustředit :) (26.11.2013)

Tehdá to bylo možná i napínavé, ale dnešními měřítky dost nezáživné. JFK nebo Spotlight při podobné, nebo větší stopáži dopadli mnohem lepe. (20.03.2016)

"Skrtnout vyraz do zadku a otisknout. My jsme slusny noviny." (24.01.2023)

Určitě jde o velmi povedený film. Pro mě však nějak extra zábavný nebyl, vadila mě přílišná rozvláčnost, snad by se dalo napsat přímo utahanost celého filmu. Jinak Hoffman i Redford v pohodě. (11.11.2007)