Fanny a Alexander

Fany a Alexander je jeden z tých filmov, do ktorého "Malého sveta" sa ľahko zamilujete. Vaša myseľ sa vyložene stáva súčasťou rodiny a vy sa cítite v ošiale nádherných kulís a farieb ako kráľ, ktorý už nič viac v tomto živote nepotrebuje, iba prežívať tie momenty. Potom však príde katastrofa. Katastrofa v svojom pravom slova zmysle. A celý život, či "malý svet" prestane postupne dávať zmysel a vy sa cítite, akoby vás niekto o niečo okrádal. Často krát neviete kto a to vyvoláva množstvo otázok. Prečo ? Ako ? Vír vonkajšieho sveta vás zmetie a odveje až za hranice chápania. Som rád že som Fany a Alexandra nepochopil úplne. A dúfam, že mi vždy vytvorí v hlave zmätok a vyvolá rôznorodé otázky tak, ako aj dnes. ĎAKUJEM (23.10.2018)

Bergmanov umelecký vrchol vznikol po jeho návrate z Nemecka, kam odišiel kvôli daňovým problémom. Ide o rodinnú ságu vyznačujúcu sa režisérovým titanským zmyslom pre detail, v ktorej spracoval svoje traumy z detstva. (30.12.2006)

Můj neloblíbenější Ingmar (společně s Personou a Sedmou pečetí)... Skvělá tříhodinová mystická freska, neprosto bravurně natočená!!! Skvělí herci, skvělá kamera (prsotě Sven), skvělý a strhující příběh. Film, který je depresivní a dává rány, ale i příjemně pohladí, zaslouženě v mé osobní top10 (21.05.2007)

Velký a rozmáchlý Bergman(hlavně co do délky filmu)nám tentokráte vypráví intimní příběh jedné rodiny na počátku dvacátého století tak,jak to umí jen on.V jeho světě najde divák vše-od reality,přes fantazii až po mísu plnou pocitů a vjemů.Nutno říct,že je film potřeba sledovat velmi pečlivě,neb je mnoho(jak je u Bergmana zvykem)ukryto mezi řádky.Film je opravdu precizně napsaný a každý detail má přesně své místo a každé gesto a slovo svůj význam.Na tomhle jevišti je Bergman prostě mistr."Fanny a Alexandr"je poslední Bergmanův film určený pro kina a myslím,že v něm vyprávěl vše,co mu ještě leželo na srdci a zůstáva jeho vrcholem.Pozorný divák si to opravdu užije.Já osobně mám jen jednu výtku týkající se délky filmu.188 minut(director's cut necháme koníčkům-mají větší hlavu)je opravdu hodně.Spousta záběrů je na můj vkus zbytečně dlouhých a zkrácení by určitě pomohlo.Nic to ale nemění na tom,že tohle Bergmanovo jeviště je opravdu mistrovské a hodně nutí k zamyšlení(což bezpochyby sám tvůrce zamýšlel).U mě jasných 90%. (22.02.2011)

Bergmanovo rozloučení s velkým plátnem se neslo ve velkém stylu a vznikl skvělý film. Málokterému velikánovi filmu se podaří natočit jeden z nejlepších kousků jako poslední... (13.06.2007)

Na Bergmana jednoznačně slabší dílo, které svou délkou (je mi to líto, ale musím to říct) nudí. Kdyby zůstal u své půldruhé hodiny, mohl z toho vybrousit skvost, ale takhle i to nadprůměrné zde (pasaáže související s biskupem) zapadne. Mimochodem - mohl by mi někdo vysvětlit, proč se film jmenuje Fanny a Alexander, když zejména Fanny v něm nehraje veskrze žádnou podstatnou roli? (20.11.2007)

Tak přiznávám, že na tento snímek bych se sama od sebe nepodívala, nicméně čekala jsem od něj o dost víc, protože bývá označován jako "klasika". Jenže, co to vůbec znamená klasika? To, co tím pojmem označuje jedna generace, už druhé připadá nudné a podivné a jejich pojetí klasiky se přesouvá jinam. Neříkám, že se mi líbí filmy natáčené pouze v 21. století, to vůbec. Ale tento snímek byl strašlivě zdlouhavý, řadila bych ho spíše do artových nebo experimentálních žánrů díky způsobu, jakým je natáčený a který ve mě místy svou hrůzností až vyvolával husí kůži. Údajná realističnost filmu zde byla podle mě dotažena do extrému způsobem, který jakoby vyzařoval všechny negativní stránky života a lidí, které měly schválně vyniknout. Kdyby se tento snímek nějakým způsobem sestříhal, byl by určitě snáz koukatelný, takhle ale nemůžu dát víc než 35% za hudbu. (20.08.2011)

Musím priznať, že nie som s Bergmanom veľký kamarát. Tentokrát ma ale po pridlhom úvode film zaujal, mal skutočný dej, nadprirodzené prvky, nečakané zvraty a príjemný záver. Nevyhol sa filozofovaniu o existencii Boha a jeho zámeroch, teda otázkam, ktoré si v určitých momentoch života dáva skoro každý. Neviem si celkom predstaviť, čo by mohlo byť v päťhodinovej verzii, to by bolo asi úplne nestráviteľné, ale tá trojhodinová bola na lepšie tri hviezdy. (17.07.2018)

fanny a alexander alebo sceny z rodinneho zivota okorenene o fantazijny pohlad dvoch surodencov. tisic a jeden pribeh vyrozpravane od zaciatku do konca, obrazy ktore sa vam vryju do koze (scena s babkou Boha) a nepustia, velke myslienky a herecke vykony na galaktickej urovni (edwallov monolog o divadle ma uplne dostal). dielo ktore obsahuje vsetky bergmanove oblubene temy- je boh?, samota, laska, stratena nevinnost... jednoducho cele bergmanovo dielo obsiahnute v trojhodinovej freske ktora vo svojom rozsahu pokryva okrem muzikalu vsetky zanre (je tu humor, drama, napatie, horor...)co do umeleckej a filmovej hodnoty to patri medzi to najlepsie co kedy film videl. este som zvedavy na ostatne snimky, ale z tich co som videl bez pochyby zatial spicka bergmanovej tvorby. a pod stromcek chcem director's cut. (29.12.2008)

Na tento mistrův film jsem se snad těšil nejvíc, ale plné hodnocení dát nemůžu. Příběh měl několik hezkých momentů. Třeba proslovy otce i strýčka Gustava-Adolfa. Vůbec jeho způsob požitkářství... zjevně sexuální ale přitom srdečné muchlování se služebnou.....a ještě půvabnější nadhled jeho ženy k tomu všemu. Nejen u těchto postav byl cítit jakoby celou rodinou prostoupený akcent na "sportovní" přístup k sexualitě....jež se ozýval třeba ve větě matky po té co dala Alexandrovi polibek na dobrou noc "Ten mrňous líbá jako mužský." Ale přece jen...čekal jsem zajímavý vývoj všech postav, ale v určité opakující se příbuzenské souvstažnosti, jenže krom rodinných setkání tu nebylo propojení osudů rodinných členů v takové míře, jakou bych u ságy očekával. Očekával jsem od dětských hrdinů více(tu úsměvných, tu melancholických, tu třeba i prvotně sexuálních) vzpomínek na pestrost naturelů všech těch strýčků a tet. Motiv otcovi smrti i jeho návratů byl chladný, neprocítěný(ne ale záměrně tak, jak to Bergman umí...totiž citlivě popsaný lidský chlad). Událost jenž děti a jejich matku zavedla do nesnází vzešlých ze sňatku s knězem(dobře zahraným).....byla sice zajímavá sama o sobě, ovšem jakoby si člověk drze říkal....tudy cesta vést neměla...to sem nepatří. Stejně tak intermezzo v židovském krámu nezapadalo do celkového příběhu, neozvlášťňovalo ho tak jak mělo, jen bylo prostě ulítlé a na Bergmana bohužel bezobsažné. V období klášterně laděných strádání dětí, jakoby to krom ducha jednoho totálně necharizmatického taťky a pár polosnových slz věčně slzející babičky, jakoby to nikoho jiného nezajímalo. Nemluvě o tom, že titulní postava Fanny byla příběhem jen vláčena jako hadrová panenka vyčuhující z ruky Alexandra a role Bergmanových hereckých legend Josephsona a Bjornstranda, nedostaly ve filmu jakýkoliv adekvátní prostor. Necítil jsem z tohoto filmu lásku, kterou v ní Bergman vložil. To co jsem pocítil silně z mnohem menšího prostoru v Lesních jahodách....nádheru. 60% (05.01.2011)

ono je to tak povediac posledné dielo Bergmana ( ak nerátame televíznu tvorbu ) a je to možno istý druh sentimentu nad prvotnou tvorbou režiséra, kde nám ponúka nádej na život a záchvevy šťastia. Alexander je chlapec, ktorého predstavivosť je potláčaná vplyvom svojho sadistického otčima ako niečo zlé a klamlivé. Svet fantázie je preňho katarziou a útekom od reality .Smrť otca ho donúti rozmýšľať o existencii boha a jeho spravodlivosti. Do týchto myšlienok vložil Bergman svoje postoje a do postavy sám seba. Sám pochádzal z vyšších stavovských vrstiev a bol synom pastora, ktorý presadzoval prísnu výchovu a trpel prudkými zmenami nálad. do akej miery je film autobiografický nevedno. (02.06.2011)

Film o životě, smrti, dětství, stáří, radostech, strastech, lásce, nenávisti, sexu, lži, proradnosti, přetvářce, víře, náboženství, rodině, divadle, zázracích, o tom, jak plyne voda v říčce a o dalších dvě stě padesáti pěti věcech. Čili o všech barvách života. A proto má celé dílo takovou stopáž, a přesto nenudí. Nebudu se tady tvářit jako někteří, že jsem rozluštil veškeré symboly v díle obsažené. V tom mi kromě mého vlastního mozku brání i fakt, že filmová verze je značně (a ne zrovna citlivě) prostříhaná. Proto chci vidět originální víc než pětihodinový opus, který mi nepochybně některé záležitosti vysvětlí - třeba proč Alexander ve škole rozhlašoval, že ho jeho vlastní máma chce prodat do cirkusu. 90% (17.11.2015)

No, abych rekla pravdu, tak mi dosla slova. Ten film je naprosto genialni. Celou dobu me naprosto fascinovala minimalisticka hudba, ktera jen jakoby podkreslovala dej. Jemne tony klaviru ve mne vyvolavaly pocity na jedne strane zvlastniho strachu a na druhe uklidneni. Vubec nevim, co bych tomu vytkla, jsem ho naprosto plna a i pres dlouhou stopaz jsem se ani na minutku nenudila a naopak jsem byla velmi prekvapena zaverecnymi titulky. Tenhle film udelal zarez do me sede kury mozkove takvym zpusobem, ze o nem ted budu minimalne mesic premyslet a pak se na nej podivam znovu. Musim podekovat Levnym kniham, diky nimz jsem si Bergmana poridila. (23.10.2006)

Poslední film velkého režiséra(i když my víme, jak je to s jeho opravdu posledním filmem) je nejméně bergmanovský, přesto velký příběh bohaté rodiny před první světovou válkou z pohledu mladého alexandra táže podobné otázky jako u předchozích - bytí, mystično - a opět se nechal režisér inspirovat svým mládím. (08.02.2007)

Bergman dokonale vládne filmovou řečí. Dokáže pomocí malých filmařských náznaků utvářet atmosféru, kterou potřebuje, což je na tomhle díle jasně patrný, když se v půlce a potom na konci zase zpátky totálně převrátí emocionální vyznění filmu, na který se díváte. On to byl prostě pašák! (14.10.2007)

Prvých 33 minút skrátenej verzie (trojhodinovej) sa nič zásadné nestane, minúta sa vlečie za minútou, až sa človeku nechce veriť, že to je Ingmar Bergman. K postavám sa za ten čas nepriblížite, ku žiadnej sa nedostanete tak, aby ste k nej cítili nejakú empatiu a vytvorili si puto. Až v 36. minúte sa udeje hodnotenie postáv. Bergman k nim tentokrát jednoducho nie je taký osobný, ako napr. v Det sjunde inseglet, Jungfrukallan, Persona alebo Vargtimmen. S postavami je po čase príjemne, ale otázka, kam to celé vlastne vedie, zostáva nezodpovedaná. Dojem za prvú hodinu: Hlavnou chybou tohto filmu je zameranie sa na širokú škálu postáv, pričom žiadnu nespoznáte. Ako keď nemáte žiadneho pravého priateľa alebo lásku, s ktorými by ste zdieľali svoje najhlbšie tajomstvá a najtajnejšie túžby, len veľké množstvo známych, s ktorými sa akurát tak zdravíte. Dojem po prvej hodine: Mysterióznosť nie je až tak prepracovaná a atraktívna, čo je zvláštne kvôli kvalitnému režisérovmu filmu Vargtimmen. Postavy už konečne spoznávame. Dojem po druhej hodine: režisér už kombinuje trochu aj horor s detskou imagináciou, no presvedčivý ako v jeho predošlých dielach per mňa nebol. Film je totižto veľmi zdĺhavý, až sa človek teší na záverečné titulky. (11.05.2019)

Rozsiahle historické rozprávanie jednej rodiny v ,,malom svete,,.Týmto dielom som sa presvedčil, že Bergman je geniálny.Pozor,dĺžka nie je ubíjajúca ako sa môže zdať,príbeh sa vykresľuje pomaly,ale je to pozeranie s otvorenou pusou,ktoré je fantastické tým ako nás dokáže režisér vtiahnuť do svojho sveta.Mystického,či reálneho. (08.03.2010)

Člověk je dítě a potom stařec, a to dlouhé období mezi tím jakoby ani neexistovalo. (19.12.2014)

Nebudu originální a budu parafrázovat Sókrata, jenž o Hérakleitově spisu řekl následující: „Čemu jsem rozuměl, je výborné; myslím, že i to, co jsem nepochopil; ale je tu třeba jakéhosi délského potápěče." Rozhodně se na film podívám ještě několikrát. :) (12.12.2009)

Zajímavý pohled do (ne)typické švéské rodiny, která je vše možné, jen ne seversky chladná a předvídatelná. (07.09.2010)