25 km/h

Nadhodnotím, protože mi film udělal radost. Mimořádně dobře mi padl, bavil mě od A-Z, je příjemný, zábavný, laskavý, čehosi takového je nám zapotřebí jako soli. Více potěší partičku 40+, vyloženě nevhodné pro uhrovité ksichtíky životem nevycvičených adolescentů. (14.02.2021)

Taky jsem měl chvíli tu krizi středního věku. Krvácely mi hemoroidy, svinsky se mi začala zvětšovat tonzura, měl jsem nutkavou potřebu začít víc honit, abych ještě dohonil vše, co jsem dosud nestihl ještě před tím, než ztratím ten tvrdý pohled lovce škeblí a skončím na bingu ve starobinci, no a zmítala mnou neodolatelná touha na všechno se vysrat a skáknout si na fichtlu do Warnemünde. Paxem si ale uvědomil, že sedět dvanáct hodin na mučivě ztvrdlém koženém kvádru, krutě se zarývajícím do prdele na každém výmolu, nebude pro ty hemoroidy zrovna dokonalá terapie, zapařená helma by mi akorát tak ještě zvětšila tu temenní pleš, a že se mi vlastně v podstatě vůbec nechce hrkat se někde severem NDR a moknout jak čurák. Navíc s bráchou vycházím skvěle. A tak jsem si jen zajel autem na Fifejdy do lékárny, napajcoval se viagrou, vrazil nitrák pod jazyk a celé to divné období v pohodě překonal pícháním čerstvých, flexibilních a roztomilých dvacítek. To tuhle mantáčtí bratři Jürgen s Wilhelmem unáhleně a návalově zvolili variantu A), vrátili se mokří, špinaví, smradlaví, s rozšmelcovanýma prdelema a plni traumatů ze zatuchlých, vytahaných a škaredých německých čtyřicítek, což po závěrečných titulcích patrně vedlo k prohloubení krize a dvěma sebevraždám. Ale zase ty Babety zjevně sbližují, a tak si to kluci aspoň hodili plni bratrské lásky. Je z toho veskrze příjemný oddechový film Dva kokoti tankují mix, sice tak nějak o ničem, pokud vám netáhne na pade a nepromrdali jste život staromládeneckým sezením s lahváčema v nějaké barabizně na zaprděné vesnici u Lipska nebo jako 24/7 permanentně zařezávající vrcholový nenažer hedžových fondů, nicméně film mile natočený, nenásilný, příjemně plynoucí a místy i vtipný. (21.08.2019)

Film tak nijaký, že je fascinující, že na flashdisku zabírá vůbec nějaké místo - je to v podstatě jako koukat 100 minut do prázdného prostoru. Rozdíl mezi tím, jestli je tenhle film promítán na plátno, nebo člověk stejně dlouhou dobu sedí v naprostém tichu a přemýšlí třeba o své oblíbené polévce, je v podstatě minimální. Z toho jde vyvodit, že se to bude líbit hodně lidem. (01.07.2019)

Je tam jedna opravdu krásná, nezapomenutelná scéna. Solidní komedie, kterou jsem docenil víc až napodruhé. (03.06.2020)

Německý humor je pověstný svojí nehumorností a tak jsem spíše než dobrou zábavu u tohoto filmu hledal tu road movie. Ty já rád. Jak zpívá Mňága tak dobře víme, že i cesta někdy může být cíl a o tom je vlastně tento film celý. Dva bratři, jeden udržující rodinné sídlo doma ve Schwarzwaldu i s umírajícím otcem a vším co s tím souvisí a druhý weltman. Rozlítaný po celé zeměkouli toho času zrovna v Singapuru. Smrt otce a rodinný pohřeb opět bratry svede dohromady. A zatímco jeden se cítí zneužitý a irituje jej volnost toho druhého, druhý tak trochu chápe, že nebyl vždy po ruce když bylo třeba. Po ostré výměně názorů si bratři vzpomenou na dávný sen co měli v patnácti. Na svých mopedech dojet až k Baltu a tam se z mola na počest dokončené akce vyčůrat z mola. A aby cesta nebyla jednotvárná, vymysleli si tehdy množství úkolů od povalení stojící krávy na bok po sex s dívkami co cestou potkají, ochutnání drog atd... Chvilku se hecují a pak, jen tak jak jsou ve smutečních šatech, vytáhnou z garáže chrchlající zaprášené dvoutakty a s modrou dýmovou clounou za zády se rozhodnou splnit si ten dávný slib. Cestou potkávají mnohé lidi a zažívají různá dobrodružství. Jak říkám, humor slabší byť ten sprintující magor s lukem byl výbornej :-). I ten step či bitka v pinčesu. U mně ale více fungovala ta vážnější, příjemně laskavá nota a navíc mi byli oba chlapíci velmi sympatičtí. V souhrnu tak divák dostane přesně vyváženou dávku emocí v celkem reálném příběhu na který se dobře kouká nejen kvůli ubíhajícím bílým čarám na silnicích Německa, ale i díky supr soundtracku. ten namíchal někdo kdo věděl a hned u první písničky od The Cure na mne taky dýchla ta doba devadesátek... Takže dávám za 3 smeče. Příjemný standard řekl bych. * * * (12.12.2022)

Feel good komédia nakrútená s vkusom, ako to len ide. Dozvedáme sa, čo trápi súčasných štyridsiatnikov, pričom my (čerství) štyridsiatnici to dobre vieme. Našťastie väčšina z vás neukrýva také tajomstvo, ako ten bohatší z bratov, ale chápeme, o čo ide. A chápeme aj toho druhého brata, ktorý sa ani po tridsiatich rokoch nie je schopný vykoktať jednej žene zo svojich citov. No a oblúkom sa dozvedáme, čo trápi aj dnešné ženy v trochu nižšom veku, respektíve aj v tom istom a tiež to nie je asi sranda tráviť manželstvo s niekým, s kým asi ani byť nechcete. Chcelo by sa povedať, že niektoré chyby sú nenapraviteľné a nedajú sa po dlhých rokoch napraviť, ale posledný záber tento autenticizmus doslova z filmu vytrhol a trochu ma tak zamrzela snaha zavďačiť sa väčšine publika. (03.02.2020)

Kdybych měl tuhle komedii nějak smysluplně popsat, použil bych určitě slovo příjemná. S výborným soundtrackem a takovým normálním, místy úsměvným příběhem, který asi nebude nikde aspirovat jako nejoriginálnější, ale pořád si drží svůj standart a nesklouzává nějak extra moc ke hranici trapnosti, nebo kýče. Prostě dvě hodiny nenáročné zábavy s jednou výbornou, stepovací scénou a potěšujícím zjištěním, že Franka Potente❤️ je na svý roky pořád ještě kus. I když její role nebyla z největších. (05.02.2020)

Celkom vtipné, hlavne na začiatku sa to celkom dobre rozbehne. Super scéna s policajtmi, no tých dobrých scéniek tam bolo viac. Ale tie Nemky. Ja už fakt neviem, ale to je hrozné, že len pár kilometrov od nás Slovanov majú také hnusné ženy. Radím všetkým Nemcom napriek Führerovej teórii urýchlene sa spáriť s Poľkami. (25.05.2019)

Ako si dvaja súrodenci, ktorí sa príliš nemusia, pustili do plnenia detského sna. Na konci tejto road movie ich čaká prekvapenie... Blahodárna nemecká komédia, ktorá pohladí dušu a roztancuje bránicu. (01.05.2023)

Zatímco současné francouzské komedie pracují se zápletkami o tom, jak nelehko se staří Francouzi asimilují do současné podoby společnosti a v Česku se točí o problémech uvíznutí ve vztazích, v Německu se dle komedií poslední doby zdá, že v největším bahně tam dlí zajištěný čtyřicátník, který kvůli neustálé práci zapomíná na život. Zatímco ale komedie profesionálů přepracovanosti, tedy Japonců, obvykle zahrnují alespoň jedno zábavné znásilnění, mušle místo bradavek a galon krve na chobotnici, v Germánii se s kanbanem vyrovnávají tím, že se v létě projedou na motorkách a je to. 25 km/h ani neusiluje o to vytvořit vtip, je to jenom kolekce hřejivých situací, které díky podkresové hudbě vždy bezpečně poznáme tím jak připomínají reklamy na letní pivo s ovocnou příchutí. Jako zábavu si alespoň v průběhu filmu můžete vypočítávat camea herců jako Alexandra Maria Lara, Sandra Hüller, Jella Haase, Mateusz Kosciukiewicz či Franka Milfente, nicméně mě asi nejvíc zaujalo nezáměrné vykreslení německého venkova jako jakési rozjařené postapokalyptické krajiny, kde na silnicích téměř nikoho nepotkáte a po maloměstech tu zůstávají zanechané ženy a příbuzní těch, kteří kdesi daleko v Asii vydělávají v nadnárodních korporacích obří prachy. Celkové vyznění snímku "zkusit všechno a nadále nebýt ničím" je mi ale veskrze odporné. (08.04.2020)

Vlastně klasická road movie se všemi klišé, co k tomu patří, přičemž tím největším je ústřední dvojice dvou bratrů, kteří k sobě po letech hledají cestu. A ani příhody, které zažívají během svého tripu, nejsou ničím extra. Ale film se může opřít o hezké prostředí, které je našinci blízké, fajn herecké výkony a především o pohodu, která čiší z každého záběru. Jednou něco podobného také udělám. 80% (27.07.2019)

Pěkná krajina, dialogy o ničem, zbytečně dlouhé, jednotlivé zastávky bída. Dobré německé roadmovie (a nejen to) umí Fatih Akin, kdybyste si chtěli spravit chuť. (15.01.2021)

Klasicky produkt nemeckej kinematografie - priemerny, s dostatkom nudy, vatovo planych plkov takmer nijakym tempom. Ze su Nemci v tomto dobri mi je zalezistost uz dlhodobo znama : 50 % (29.08.2019)

- Máš penis na mojom bruchu. - Čo? - Máš položený úd na mojom bruchu. - Viem, sme bratia, ale aj tak je to trochu perverzné. __Nakonec dobra road movie - nastesti to neprerostlo v zadne velke klise a kyce. (01.02.2020)

Malo to nápad, malo to spád, malo to kontext - a napokon taká biedna pointa (to ma fakt prekvapilo). Ale inak ako oddychovka celkom fajn. Sympatická herecká dvojica, dokonca aj dialógy vcelku vydarené. Dej v podstate jednoduchý, no napriek tomu sa človek nenudil a občas sa na tom dalo aj pobaviť. A čo je veľké plus - vôbec to nepôsobilo trápne a prehnane (ako sa bohužiaľ pri mnohých súčasných road movies stáva). Darmo, Nemci vedia, kedy sa neoplatí tlačiť na pílu. Takže v súčte : obstojné 3*. (14.06.2020)

Příjemná oddechovka od západních sousedů vyznávajících kvalitní potraviny a vstřícnost k přistěhovalcům. I přes skutečnost, že děj je průhledný jako důkladně vyválené lískové těsto, film baví svou atmosférou a prostředím, které je oproti americké produkci tak svěží, jak jen může být. 68 % (18.06.2019)

Možná k tomu přispěl fakt, že je to první film, který jsem viděl v kině po jejich znovuotevření, každopádně mne to fakt bavilo... (13.05.2020)

Boskovicky kino naslepo je fakticky bomba. Na začátku když na mě vybafli německý titulky a já usoudil, že nám v kině budou promítat německý film trochu jsem se leknul, každopádně netrvalo to ani 5 minut a já viděl, že se dívám na něco vyjímečného. Film si na nic nehraje, dělá si srandu, jak z lidí a jejich zaslepenosti tak i ze své vlastní země a jejich zvyklostech. Vše je zde trochu umocněné, ale celkový dojem je více než pozitivní a já se sám viděl jak se proháním prériemi novodobého německého venkova a splňuji si svůj dětský den. Vím, jistojistě, že na tento smělý unikát budu mile rád vzpomínat. (06.06.2020)

Hrozně milá příjemná německá road movie o dvou bratrech a jejich fichtlech [LFŠ2019] (13.09.2019)

Esence klišé na téma středokrize. Něco, co na festivalu oceníš. (75%) (13.10.2020)