Malé ženy

Než se člověk ve všech těch postavách a časových rovinách zorientoval, chvíli to trvalo, ale pak už klasický feministický příběh, který samozřejmě má co říct i v současnosti (pro Mr. Hlada viz též třeba Jane Austenová a sestry Brontëovy) šlapal jak hodinky. Na mě se tam vztahy pitvaly až moc, ale jsem chlap a tohle už k romantickému žánru zkrátka patří. (12.03.2020)

Přes lavinu dívčího švitoření a překřikování si to Ženy namířily k upřímným činům, dějovým zlomům nebo překvapeným slzám. Tušil jsem, že mi vzývaná adaptace může učarovat, ale že se bude jednat o všestrannou podívanou, která bude měkčit srdce i těm nejzatvrzelejším, to je překvapení z nejpříjemnějších. Celá sestava je navíc obsazena naprosto dokonale a nejraději bych ji vídal ve všech kostýmních dramatech, která se chystají. Tohle je totiž vzájemná chemie, která přijde jednou za generaci. (07.02.2020)

Největší devizou filmu je výborný casting mladých, talentovaných hereček, které ještě nestojí tolik co Scarlett Johansson, ale v teamovce umí dosáhnout minimálně stejné girl-power. A Laura Dern s Meryl je hezky generačně doplňují. Doslova potěšení všechny ty holky sledovat, jak si užívají své postavy a milovanou “holčičí” látku. Jak jsou rády, že toho mohou být součástí. Předpokládám, že je to taky zásluhou Grety Gerwig, která herce miluje a pro tohle citové vyprávění má talent. Bál jsem se toho, a o to více mě to pohladilo. Čirá filmová romantika s otevřeným srdcem. Chronologické skákání v příběhu místy zmatečné, ale na emocionální prožitek vlyv nemělo. Vedlejší herec Tracy Letts má za sebou super rok, postavou knižního vydavatele tady dovětkuje zářivou roli Henryho Forda II. v Le Mans ‘66. (02.02.2020)

Rozhodl jsem se využít silvestrovské akce v Cinestaru a zašel jsem na sklonku roku do kina na předpremiéru Malých žen. A mohu zcela upřímně od srdce říct, že lepší film jsem si na poslední den v roce vybrat nemohl. S knižní předlohou jsem doposud nepřišel do styku, ale mám odjakživa rád historická kostýmní dramata, a když jsem zvětřil, kdo všechno se má v tomto snímku objevit, tak jsem se nemohl dočkat, až ho uzřím na velkém plátně. Malé ženy zaujmou silným příběhem, který možná chvílemi trochu zavání červenou knihovnou, nicméně je na druhou stranu tak uvěřitelně napsaný a především skvěle zahraný, že člověk onen závan ignoruje a nechá se unášet na vlnách příběhu o čtyřech sestrách, které se nemohly lišit víc. Všichni zúčastnění se svých partů zhostili na výbornou a zahráli svou roli, ať už hlavní či vedlejší, přesvědčivým způsobem. Vedle toho nesmím opomenout nádhernou výpravu, kostýmy a nepřeslechnutelnou Desplatovu hudbu. Malé ženy v sobě umným a nenásilným způsobem mísí prvky dramatu, romantiky, ale i humoru. Tleskám a zvedám oba palce nahoru! (31.12.2019)

(1001) Panebože. Nenávidím to. Nenávidím Emmu Watson za to, jak hraje, nenávidím Gretu Gerwig za to, jak si představuje "rebelství", nenávidím Florence Pugh z důvodů, které zatím neumím pojmenovat (ale asi to bude to, že se do té role buďto vůbec nehodí a nebo mi ta postava přijde příšerně neobratně adaptovaná, neboť ve Slunovratu jsem ji milovala), nenávidím barevnou paletu kostýmů a výpravy obecně a potom ještě extra nenávidím tu jásavou hudbu Alexandra Desplata. Když se ale trochu uklidním a přestanu se zmítat ovládána emocemi, tak velmi upřímně nechápu, o čem ten film vlastně měl být, respektive o co Gretě šlo. Tím, že na přeskáčku pendluje mezi různými časovými rovinami, divákovi znemožňuje vytvořit si k postavám vztah a vůbec si uvědomit, co se s nimi děje, zvlášť když nikdo zjevně nestárne a nijak se nemění. Není to tudíž upřímně vyprávěný příběh několika "malých žen". Ale není to ani reflexivní "komentovaný" pohled na historickou realitu autorky píšící svůj příběh a nakladatele vnucujícího jí změny pro uspokojení konvencí a čtenářského očekávání, protože tenhle moment se tam objevuje jenom v krátké sekvenci pronásledování profesora na nádraží. Politického kontextu se nám taky moc nedostane a politicko-sociální smýšlení Marchových hraje roli jenom v několika epizodických chviličkách. Výsledek mi tedy prostě přijde strašně lopotný, neohrabaný, nehotový a nepropracovaný. Laurieho láska k Jo je například přítomna jenom proto, že to tak bylo v knize, ale nemám vůbec dojem, že by se film někdy zastavil a byl dost intimní a tichý na to, aby nám ukázal, že mezi nimi (alespoň z jeho strany) nějaké pouto vzniká. To už víc prostoru dostalo budování vztahu mezi Beth a dědečkem Laurencem. A vůbec je to celé hodně hlasité a ukřičené. Nezanechalo to tudíž ve mně žádné pozitivní pocity a prostě nechápu, co to mělo být, nejde tam o příběh, není to komentář, nepřijde mi to prostě hodno toho pozdvižení, co to vyvolalo. (14.11.2020)