Malé ženy

Příběh čtyř sester, které v polovině devatenáctého století dospívají a ujasňují si, co vlastně chtějí od života, je i v jednadvacátém století překvapivě aktuální. Greta Gerwig v něm dává prostor především herečkám, které ji rozhodně nezklamaly, a sama zvládá dojemné i úsměvné scény naprosto s přehledem. Poctivá a zábavná moderní adaptace literární klasiky. Jen škoda, že je ve své první půlce možná až zbytečně chladná a odměřená. (30.01.2020)

Verzia z roku 1994 ako aj knižná predloha sú mojimi srdcovkami, preto som mala veľké očakávania. Musím povedať, že som nebola sklamaná. Retrospektívny spôsob rozprávania príbehu mohol byť mätúci, takisto nemôžem povedať, žeby som sa stotožnila s netradičným koncom a hereckým obsadením role matky. No napriek tomu, to je pre mňa nádherný 5 hviezdičkový príbeh s výbornou atmosférou, posolstvom a skvelými hercami (Amy bola briliantná!) vďaka za takéto filmy (08.02.2020)

Ve srovnání s adaptací z 90. let je zcela patrný posun ve vnímání ženských hrdinek. A nejen proto, že je u toho Greta Gerwig. Doba se změnila a Malé ženy nabízejí látku, která má co říct k současné situaci žen ve společnosti. To a celková plasticita postav, jejich prokreslení a prozkoumání jejich vzájemných vztahů, povyšuje adaptaci Grety Gerwig ve srovnání s tou od Gillian Armstrong na vyšší úroveň. Co se však nemění, je základní konstrukce díla. A k té mám své výhrady. Některá vyústění mi prostě nesedí, u něčeho se chvílemi nudím. Jako celek ale příjemné, Saoirse a Timothée jsou můj nový oblíbený (ne)pár. 7/10 (06.02.2020)

Tak jsem tuhle klasickou kostýmní romanci stihnul ještě před oscarovou nocí. Dílo spisovatelky Louisy May Alcott se v minulosti dočkalo řady filmových zpracování. I když musím říct, že jsem dobrou hodinku čekal na pořádný háček. Jakmile si mě chytil, bylo to příjemné přitahování se. Čtveřice dospívajících sester, každá se svými sny, v nelehké době chudoby během občanské války. Navzdory předpokladům nakonec každá zvolí svou vlastní cestu. Palec nahoru si zaslouží adaptovaný scénář, který nás dostává do dvou časových rovin, tvůrci mezi nimi přeskakují, místy boří zajeté pořádky, ale pořád je to srozumitelné a hlavně ony „komplikované“ rodinné vztahy nikdy nejdou tak na dřeň, jak se režisérka Greta Gerwig tváří. Linky propojuje synonymum ženské nezávislosti spisovatelka Jo, její sestry jí ale místy solidně šlapou na paty (nicméně ódy na Florence Pugh šly nějak mimo mě). Saoirse Ronan v sobě opět nese křehkost, zranitelnost, ale i slušný ranec odhodlání, emancipace a drzosti. A hlavně čtvrtá herecká oscarová nominace v pětadvaceti letech – která herečka se něčím takovým může pochlubit? PS: Musím každopádně zmínit, že verze (1994) australské filmařky Gillian Armstrong přinesla dle mého krapet víc emocí. (09.02.2020)

Přes lavinu dívčího švitoření a překřikování si to Ženy namířily k upřímným činům, dějovým zlomům nebo překvapeným slzám. Tušil jsem, že mi vzývaná adaptace může učarovat, ale že se bude jednat o všestrannou podívanou, která bude měkčit srdce i těm nejzatvrzelejším, to je překvapení z nejpříjemnějších. Celá sestava je navíc obsazena naprosto dokonale a nejraději bych ji vídal ve všech kostýmních dramatech, která se chystají. Tohle je totiž vzájemná chemie, která přijde jednou za generaci. (07.02.2020)