oli009

Film o svobodě ve všech jejích představitelných podobách. Takhle si ho budu pamatovat, stejně jako hlavní hrdinky Thelmu a Loiusu - dvě ženské, které si pro sebe chtěly urvat trochu svobody a možnosti vlastního samostatného rozhodování v rámci svých prachbídných životů.

Klenot české kinematografie. Tento film by se dal shrnout tímto jedním slovem a bylo by to, myslím, všeříkající. A taky si myslím, že by tento film klidně mohl dostat Oscara. O to smutnější je, že už na tenhle obdivuhodný počin a v našich končinách dost možná i nenapodobitelný, nedokázal Hřebejk nikdy navázat. Pelíšky pro něj znamenají slávu i prokletí. Ale buďme rádi, že je máme, protože si jen zkuste představit o kolik by byl náš život chudší bez těch fantastických hlášek, které musí zákonitě znát každé díte minimálně od 10 let. Skutečně se povedlo něco nevídaného, herecký koncert a skloubení dvou naprosto odlišných žánrů, to jest komedie a drama, to je něco co se nevidí ani ve světové kinematografii příliš často.

Jak jsem ksakru mohla na tenhle film zapomenou a nepřidat k němu komentář?! Sama vůbec netuším, ale možná je to dobře, protože jsem tak měla možnost zhlédnout znovu tuto třešinku na pomyslném vrcholu všech sportovních filmů, jen těžko by se totiž hledal lepší. Ne skutečně, je to jedním slovem naprostá paráda. Tenhle film by klidně svojí precizností mohl učit Coca Colu jak se vyrábí limonáda, protože je perfektní do posledního záběru a především je perfektní v závěrečném doslovu. Snad jedinou drobnou kaňkou tedy může být změna vztahu mezi Huntem a Laudou, oni totiž ve skutečnosti byli docela dobří přátelé

Moje srdcovka! Hledá se Nemo byl jeden z prvních filmů, které jsem viděla v kině a určitě 1. film, ze kterého jsem měla rozum a odnesla si z kina nepopsatelný zážitek. Doteď si pamatuju, jak jsem byla úplně unešená z té malé pruhované rybičky, kterou jsem za každou cenu chtěla mít doma v akvárku a společně s ní tam samozřejmě musela být i ta druhá vtipná a ukecaná ryba, co byla šíleně otravná, ale zároveň skvělá. Ani jedna z rybiček se sice v našem domě neocitla, v mém srdci ale zůstaly napořád jako ti nejlepší animovaní hrdinové.

Skutečný příběh o tom, jak se z ráje stane během vteřiny peklo. V hlavní roli boj o holý život. Když jsem film Nic nás nerozdělí viděla poprvé, nebyla jsem k němu schopná napsat komentář. Jenom jsem věděla, že to tedy bylo opravdu něco, a že si tento kousek zaslouží místo mezi desítkou mých oblíbenců. Teď, přesně na den o tři roky později, jsem se rozhodla, že je na čase zopakovat si tuhle emoční bombu, abych ji mohla nějak ohodnotit i slovy. Děj i se svým těžko uvěřitelným koncem mi byl znám, přesto jsem veškeré pocity beznaděje, zmaru, strachu, smutku ale i radosti prožívala s hlavními hrdiny stejně naplno a hluboce jako poprvé. Bonusem při druhém shlédnutí však bylo, že jsem si tentokrát mohla všímat i všelijakých drobností a detailů, které z filmu dělají ještě silnější zážitek. Třeba scéna, v níž Lucas pomáhá hledat příbuzné dalším obětem tsunami a volá jedno jméno za druhým, způsobila, že jsem si ještě palčivěji uvědomila, jaká hrůza to pro všechny ty nešťastníky musela být. Docela mi připomněla scénu z posledního dílu Harryho Pottera, kde také slyšíme z rádia několik jmen pohřešovaných. Protože pojmenovaná mrtvola vždycky vypadá jako větší tragédie, než když zůstane anonymní. Symbolickou se stala věta: ,,Zavři oči a mysli na něco pěkného.", použitá pokaždé někým jiným i let letadlem, kterým film končí i začíná. Jakoby ono letadlo představovalo strůjce celé katastrofické kapitoly života hlavních představitelů a zároveň i jejich vysvobození. A bezesporu k nejlepším a nejdramatičtějším scénám patří ty ve vodě, které jsou opravdu precizně a výstižně natočené, byť v nich nevidíme skoro nic. Pocit, že se topíme také, ale zvládnou vyvolat docela hravě. A tak jediným zádrhelem, kterým se nesmíte nechat vyrušovat, je fakt, že Lucase hraje Spiderman.

Brimstone je pro mě prostě úkaz, který jen těžko vměstnáte do jakékoli škatulky. Western odehrávající se v nádherných přírodních scenériích podtržených perfektní hudbou v pozadí, který nenatočili ani Italové, ani Američané, nýbrž ruku k dílu přidala snad celá západní Evropa. Western, v němž hlavní roli nehrají potulní pistolníci ani souboje mezi šerifem a bandity, ale žena, která je navíc po většinu času němá. Velkolepé dílo o čtyřech dějstvích, které naprosto ignoruje jakékoli zažité kompoziční postupy, protože není pořádně ani chronologické, ani retrospektivní. Veledílo s nesmírně silnými tématy, příběhem hlavní hrdinky i nechutným záporákem, podmanivou hudební i vizuální stránkou, která tolik kontrastuje s brutalitou snímku. Sečteno podtrženo, Brimstone je evropské zjevení, které mě lapilo do svých precizně upletených sítí a už mě nepustilo.

Takové malé komorní drama o válce očima obyčejných lidí, které je mi ale daleko sympatičtější než kdejaký velkofilm až po okraj naplněný válečnou vřavou. Bez zbytečných vyšperkovaných frází nebo hrdinného přetvařování se nám ukazuje obrázek netradiční rodinky, jejíž nejdůležitější členkou se stává malá uličnice Liesel. Ačkoli faktem zůstává, že film těží především z fantasticky napsané knižní předlohy, pocit téměř dokonalého díla, který ve mě film vyvolává, je z velké části podpořen i precizní režií a skoro až k dokonalosti dovedenými hereckými výkony.

Znáte to. Další z mnoha adaptací knižní předlohy, jejíž filmová zpracování by sama vydala na knihu vzhledem k tomu, kolik se jich už nashromáždilo. Očekávání sázky na jistotu, která neurazí, ale ani nenadchne. Přihodíme k tomu pár známých hereckých tváří, zvlášť těch, jež jsou momentálně v kurzu, nebudeme šetřit na vizuální stránce a máme romanci jako hrom. Slaďárna pro dámičky. Přesně tak jsem na film koukala, když jsem poprvé viděla trailer. Nevím, zda je štěstí, že jsem nikdy nečetla ani knižní předlohu, ani neviděla jiné filmové zpracování kromě tohoto. Ale možná to snímku Grety Gerwig hraje do karet. Tak či onak, já ten film cítila, já ho žila. A toho si cením. Určitě víc než kvalitní filmařiny, i když ani tou se zde nešetří. Zdaleka však v mém hodnocení nehraje hlavní roli, byť přiznávám, že ono střídání časových rovin, které je zde novinkou, filmu podle mě určitě prospělo, protože (pokud jste se v něm neztráceli a já naštěstí ani moc ne) se tak film stal zajímavějším, napínavějším a celkově měl lepší tempo i gradaci. Opomenout nelze rovněž vynikající herecké výkony, zejména galapředstavení několikrát zmiňované Saoirse Ronan, ale rovněž Florence Pugh. A teď k těm pocitům. Před kinonávštěvou (ano, tak moc mě dobré hodnocení zaujalo) jsem předpokládala, že dostanu trochu jinou Pýchu a předsudek. Ale je moc dobře, že Malé ženy jí ani zdaleka nejsou, protože tu už tady máme. Ve srovnání s klasikou Jane Austen toho pro mě nabízejí mnohem víc než jen hluboký romantický vztah. Paleta témat a s ním spojených emocí, které vyvolávají je neskutečně pestrá a široká - řešíme těžkosti dospívání, smutek po ztraceném dětství, střet se světem dospěláků, kde se nepíše žádná z pohádek, kterou nám jako dětem vyprávěli na dobrou noc, touhu vyrovnat se ostatním ať už v hodnotě majetku nebo míře uznání, malování si snů i bolestném procitání z nich, často vzácnou charakterovou sebereflexi, rodinné, milostné i sousedské vztahy a především to, jak naše nelehká rozhodnutí ovlivňují životy nás i našich blízkých. Mnohovrstevnatost a barevnost filmu lze jistě přičíst i faktu, že máme k dispozici čtyři hlavní velmi rozdílné postavy, nicméně samo o sobě by to nemuselo stačit. Ale jelikož Malé ženy roku 2019 ze všeho doluji to nejvíc, co jen můžou, tak vím, že se k nim v budoucnu určitě budu ráda vracet.