Malé ženy

Greta Gerwig je vážně skvostný vypravěč. Ač mi rozdělení syžetu do spíše emocionálně propojených epizodek nedovolovalo prožít celkový příběh postav tak intenzivně a přehledně, jak bych si vzhledem k jejich rozměrům a představitelkám přál, právě střípkovité uspořádání a přeskakování v čase může za to, že tahle myšlenkově předepsaná látka nezačíná po chvíli nudit a neupadá do vypravěčské sterility. Přiznám se, že minimálně jednou jsem nevěděl, která zrovna bije, ale jinak jsem byl až nekriticky nadšený - přirozené hrdinky i jejich osobní peripetie, vkusný doplňkový humor, jako vždy perfektní Alexandre Desplat a milimetrově přesná režie, která skvěle vede nejen herce, ale také tempo a proměnlivé charakterní i motivační perspektivy. A není to o tom, že by byli muži zlí a panovační vládci světa - je to o touze vlastního vyjádření ve světě, v němž zkrátka mají hlavní slovo muži, kteří jsou pro ženy stejně nepostradatelní jako jejich osobní sny a rodina. Vtipný a osobitý scénář, boží Saoirse Ronan a Florence Pugh. 85% (14.03.2020)

Greta Gerwigová nikdy nebyla nijak výrazná herečka, ale jako režisérka si říká o pozornost hodně výrazně. Lady Bird jsem před dvěma lety bohužel neviděl, ale tohle je vypravěčsky zcela sebevědomá adaptace klasického románu. Filmová verze z roku 1994 byla hodně povedená, ale o čtvrt století poté přišla ještě lepší. Samozřejmě je to do značné míry zásluhou dokonalé herecké sestavy, ve které jsem nezaznamenal žádný slabší článek, ale pořád mi připadá, že rozdíl k lepšímu je v kolonkách scénář a režie. Přitom stačil jediný titulek „sedm let předtím“ a další skoky v čase už působily naprosto plynule a samozřejmě. Klobouk dolů! (02.02.2020)

Přes lavinu dívčího švitoření a překřikování si to Ženy namířily k upřímným činům, dějovým zlomům nebo překvapeným slzám. Tušil jsem, že mi vzývaná adaptace může učarovat, ale že se bude jednat o všestrannou podívanou, která bude měkčit srdce i těm nejzatvrzelejším, to je překvapení z nejpříjemnějších. Celá sestava je navíc obsazena naprosto dokonale a nejraději bych ji vídal ve všech kostýmních dramatech, která se chystají. Tohle je totiž vzájemná chemie, která přijde jednou za generaci. (07.02.2020)

Tak jsem tuhle klasickou kostýmní romanci stihnul ještě před oscarovou nocí. Dílo spisovatelky Louisy May Alcott se v minulosti dočkalo řady filmových zpracování. I když musím říct, že jsem dobrou hodinku čekal na pořádný háček. Jakmile si mě chytil, bylo to příjemné přitahování se. Čtveřice dospívajících sester, každá se svými sny, v nelehké době chudoby během občanské války. Navzdory předpokladům nakonec každá zvolí svou vlastní cestu. Palec nahoru si zaslouží adaptovaný scénář, který nás dostává do dvou časových rovin, tvůrci mezi nimi přeskakují, místy boří zajeté pořádky, ale pořád je to srozumitelné a hlavně ony „komplikované“ rodinné vztahy nikdy nejdou tak na dřeň, jak se režisérka Greta Gerwig tváří. Linky propojuje synonymum ženské nezávislosti spisovatelka Jo, její sestry jí ale místy solidně šlapou na paty (nicméně ódy na Florence Pugh šly nějak mimo mě). Saoirse Ronan v sobě opět nese křehkost, zranitelnost, ale i slušný ranec odhodlání, emancipace a drzosti. A hlavně čtvrtá herecká oscarová nominace v pětadvaceti letech – která herečka se něčím takovým může pochlubit? PS: Musím každopádně zmínit, že verze (1994) australské filmařky Gillian Armstrong přinesla dle mého krapet víc emocí. (09.02.2020)

Svěží, hravé, místy až extrémně konverzační, ale improvizačně výborně zahrané. Casting zvolený na jedničku (Ronan, Watson, Pugh). Těžko říct jak je to věrné předloze, potažmo původnímu filmu, ale současné nároky historické konverzačky s rodinnými hodnotami a ingrediencemi v podobě vztahů a životních zlomů/rozhodování, to splňuje velmi obstojně. Větši potíž snad může být jen s flashbacky, které tam režisérka sází vcelku nešetrně k divákovi. Trvá to chvilku, než se člověk zorientuje. (07.06.2020)