Tenká červená čiara

Ne tak takhle by to neslo, takle se valecny filmy netocej. Dokazu prekousnout, kdyz se film misto zurivejch boju zameruje spis na postavy, ale tohle bylo fakt moc. 45 minut se tady jen keca a to jeste ne normalne, ale fakt priserny prupovidky, ktery kolikrat vyzni spis trapne a misty sem to ani moc nechapal, o cem ze to zvani. Pak nastesti pride valecna cast, ktera trva nakejch 70 minut a to uz je jina kava, blbejch kecu sice nejsme usetreny ani tady, ale vetsinu casu se strili, takze je to aspon zabava, i kdyz to kolikrat spadne do lehkyho stereotypu. Pak pride zaverecna 45 minutovka a u ty plati vicemene to, co u ty prvni. Jinak musim na filmu pochvalit nadhernou kameru a hlavne hereckou sestavu, zadna postava tu nejak zvlast nevynika, ale sesla se tady tak neskutecne hvezdna sestava, ze to nema obdoby. Ale vyraznejc mi v pameti utkvel jen vzteklej Nolte. Celkove ma sice film neco do sebe, ale diky prisernejm kecum a premrsteny delce je misty spis nudnej, takze to na vic jak 3* neni. (28.11.2008)

// I tried.. and failed miserably. Sorry. Možná v jiný den, jiný čas. (02.03.2014)

Tohle byl první film, na nějž jsem šel dobrovolně do kina a měl chuť z něj odejít stejně, jako to udělala asi třetina lidí v sále. Vydržel jsem. To bylo v roce 1998. Tehdy jsem si říkal, že jsem možná ještě příliš malý sopel na to, abych to rozjímání pobral. Po dvanácti letech jsem se na Tenkou červenou linii odvážil znovu kouknout a ono se nic nezměnilo. Je to prostě takové... DLOUHÉ! Kdyby se vystřihly veškeré vzpomínky a představy hrdinů, mohl by z toho být slušný válečný film. Tahleta přemítání vojáků o životě a smrti jsou i v jiných filmech. Jenomže to, na co jde jiný režisér přes několikasekundové herecké výrazivo, zde Malick natahuje na čtvrt hodiny. Zajímavé je, že Zimmerova hudba patří k mým nejoblíbenějším soundtrackům. (07.08.2010)

Útok na japonci držený ostrov poblíž Guadalcanalu, na můj vkus přeplněn meditujícně filozofujícím podtónem. Je obdivuhodné, jak se tolik známých hereckých tváří ztrácí a zaniká ve prospěch ústřední myšlenky. Ve válce se člověk oddušuvní a přestává být individualitou, válka je nesmyslná. U mě se toto psychologické válečné drama bohužel zásadně minulo účinkem, namísto toho přišla nuda. I když kvalitní akce tu byl paradoxně dostatek. (08.09.2010)

Film o tom ako vojna kradne ľuďom ich sny. Omnoho lepší kúsok ako Saving private Ryan, menej patriotické, viac dramatické a rozhodne lepšie zahrané. Výborná kamera. 9/10 (04.02.2005)

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Jeden ze 100 nejlepších válečných filmů (z doby po r. 1900) - 100 Greatest Post 1900 War Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Jenže film plný nudných filozofujících keců, kterým jsem za mák nevěřil. Ještěže vlastní válečná akce byla moc dobře natočená, Malickův film to však v mých očích nezachránilo. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=LCmlOhsIwBk (09.08.2011)

Obrovské zklamání - obrovských rozměrů - (více válčení - méně kecání) !!! (30.11.2007)

Nejdříve je nutno podotknout, že tento film se absolutně nedá srovnávat s Ryanem. Film popisuje zcela jiné vojáky, válku a hlavně téma. Problém Tenké červené linie, je v její utahanosti a zbytečně dlouhé stopáži, která chvílemi nudí uplně každého. Caviezelovi se dá uvěřit jeho nadšení pro život a vnímání maličkostí možná první půlku filmu, ovšem když mu ukápne slza i z pohledu na vojáky, těžce to naznačuje přehnanost jeho postavy. Celý film na mě působil dojmem, že netuší o čem vyprávět, zda má předvést těžkou akci plnou výbuchů, nebo romantické pohledy do krajiny. Oboje vedle sebe nefunguje, už jen tím, že to působí jako pěst na oko. Pseudouvědomělé postřehy vojáků, jejich neustálé rozebírání situace a samotné promlouvání k divákovi se na válečný film nehodí. Netuším, co si říkali vojáci, kteří umírali za příšerných podmínek v bahně, většinou s uplavicí, kdy kadili vlastní střeva, ale rozhodně nemluvili ve verších a nefilozofovali. Malick ovšem prokázal cit pro akci, protože útok na bunkr považuji za jednu z nejlépe natočených a sestříhaných, válečných scén. Tenká červená linie je válečným filmem pro lidi, kteří nekoukají na válečné filmy. 60% 06.08. 2010 (06.08.2010)

Nevšední válečný film, vybočující z řady pomalu plynoucími scénami a úvahami jednoho vojáka, které vystřídají výborné válečné scény. Film je nabit neuvěřitelným množstvým hereckých osobností. Nádherné jsou ukázky různých charakterů jednotlivých velitelů ( Nick Nolte původně vypadá jako fanatik, který jde přes mrtvoly, jen aby měl konečně svoji válku, ale pak začne vojákům vysvětlovat, proč to dělá a najednou ho chápete ), krásně jsou vykreslené jednotlivé postavy a postavičky, hudba je výborná. Scény s ženou jednoho z vojáků vůbec neruší, prostě zapadají do netradičního pojetí Terrence Malicka. Určitě jeden z nejlepších válečných filmů, jaký jsem viděla. (12.07.2005)

Zapomeňte na válku jako na atrakci. "Válka z lidí nedělá lepšího člověka. Dělá z nich psi." Terrence Malick posbíral všechny hollywoodské hvězdy a vyrazil s nimi do bitvy o Guadalcanal. Válečná vřava tady však není jen na okrasu. Je vám trapně, když se díváte na utrpení jiných, a to vše v kontrastu s dokonalou harmonií přírody. Tvůrci upustili od jednotného příběhu, opulentních přestřelek, zato natočili pohled na lidskou podstatu, která měla tu smůlu a ocitla se pod svištěním kulek a výbuchy granátů. Smutná epopej jednoho člověka. (22.03.2009)

Malickova péče o vizuální stránku filmu nezná hranic, jeho práce s kamerou je fantastická! Není náhodou, že pro zvýraznění absurdnosti a krutosti války zvolil ty nejkrásnější scenerie v panenské, neposkvrněné a "léčivým" Sluncem ozářené krajině. Vojáci se smrtí ve tváři, výbuchy před obličeji a s mrtvými v řadách přátel se plíží životem provoněnou loukou s jediným cílem: zabít. Filozoficky laděné průpovídky sice neřadím k tomu nejlepšímu, nicméně svou funkci zvýraznění myšlenkového rozměru plní skvěle. Tenká červená linie není jen epická bitva a exkurze do utrpení vojáků, snaží se diváka také vybídnout k zamyšlení o podstatě války, lidské krutosti, tvrdohlavosti a hlouposti. PS: Stopáž i tempo filmu se mi zdají adekvátní. 9/10 (06.04.2013)

Stejně jako "minule" (u Mallicka to slovo nabírá nového významu) je to výborně natočené, emoce a smysl mi ale unikají. Jen obrovská hromada klišé všeho druhu na jedné hromadě, okořeněné pocitem o vlastní uměleckosti. (18.12.2010)

Můj bezkonkurenčně neoblíbenější film a dle mého soudu jedna z nejsilnějších výpovědí o fenoménu války! Dvacet let čekání od Nebeských dnů se vyplatilo. (17.06.2005)

9 / 10 Komorne pojatý vojnový snímok plný filozofických úvah o zmysle ľudského bytia okorenený desivo naturalistickými bojovými scénami, v ktorých uvidíte zomierať poprednú hollywoodsku hereckú smotánku. Sústo pre skutočných filmových fajnšmekrov. PS: Ak existuje film, pri ktorom si uvedomíte, ako málo stačí a život plynule prejde v smrť, tak je to práve tento majstrovský kúsok - jediný neuvážený krok cez tenkú červenú čiaru a nič vás už nezachráni. (29.12.2005)

Film, který se spíše prožívá, než sleduje. Zpočátku atmosféra navozená kamerou snímajícím dění v "panenské přírodě" jakoby mimochodem a nádhernou sugestivní hudbou vyvolává pocity uvolnění, postupně se začíná vkrádat pocitnapětí. Jak se vojáci přesunou na Guadalcanal, víme, že budeme svědky čehosi hrůzného. A pak přijdou na řadu brutální válečné scény komentované vnitřními hlasy vojáků střídají se s pohledy na přírodu a flashbacky ze zázemí. Dojmy z filmu jsou značně hluboké a 5 nedávám jen proto, že přece jen mé prožívání je trochu jiné, než jaké tento film žádá, a že pohledy do nitra a vnitřní monology mi nepřišly nijak zvlášť hluboké. I tak se podle mě jedná o jeden z emočně nejsilnějších filmových zážitků. Scéna, kdy hraje skladba Journey to the Line je jednou z emočně nejsilnějších a nejlépe zrežírovaných scén filmových dějin. (08.06.2006)

(1001) Po zatím třech filmech Terrence Malicka musím říct, že ne vždy mi jeho silně rozpoznatelný rukopis přijde jako dobrá věc. Na Tenké červené linii mě asi nejvíc vyvádí z míry diskrepance mezi obrazem a voiceoverem. Malicka považuji za mistra vyobrazení každého jednotlivého vojáka jako jedinečné individuality, velmi jednoduše je to najednou film o vojácích a nikoliv o válce a to je krásné. A kam se hrabe Spielberg, musím dodat. V komentáři/voiceoveru ale najednou zní všichni velmi podobně, přemýšlejí podobně, jejich osobnost je najednou pryč. To mě nesmírně mate a nejspíš mi to i brání se na film doopravdy napojit. S plynutím času tento problém místy trošičku zeslábne, zejména když se dostane na stručnější myšlenky těch "méně hlavních" vojáků, ale v té době už film běží docela dlouho a já se musím přiznat, že jsem z něj unavená. Použitá hudba tomu také nepomáhá - jak moc jsem toužila slyšet elektrickou kytaru nebo jakýkoliv jiný ostrý zvuk vyjma střílení. Chápu, že už v této tříhodinové verzi musel režisér extrémně zkracovat svoji původní vizi, takže jsem zmatená, co vlastně navrhnout jako řešení. Velmi často jiným filmům vyčítám, že si nechávají příliš málo času na jednotlivé emoce, a tady bych chtěla doporučit zkracování? Vezměme si Bena Chaplina a jeho ženu - nepamatuji si nejspíš všechny epizody vzpomínek, ale z těch delších jsme viděli minimálně návštěvu mola na mořském pobřeží, brodění v moři ve žlutých šatech, milování doma za zataženými závěsy, houpání na houpačce. Kdyby některá z těchto epizod vypadla, nebo všechny až na jednu, jak moc by to film zasáhlo? Byl by to jiný film? Přišel by o svou jedinečnost nebo by za cenu malé oběti získal na spádu? Nevím. Jisté je, že díky tomu odbíhavému, do sebe zahleděnému vyprávění to zcela jistě není film pro mne. Sice obdivuji mozek, který řídí oko kamery, ale neprožívám příběh, který se před ní odehrává. Nejpůsobivější scény: Jared Leto pozoruje, jak se mění světlo nad krajinou. Matt Doran se dotýká citlivky stydlivé. Ptáče se vylíhne na bitevním poli. James Caviezel vidí tvář muže pohřbeného v hlíně. Co mají všechny tyto scény společné? Není potřeba, aby se v nich mluvilo, jsou výmluvné samy o sobě. Ráda bych toho víc tímto způsobem. (08.04.2017)

There's only a thin red line between the sane and the mad… Nikam nespěchající švédská trojka, kde si to nejdřív něžně rozdávají panenská příroda Tichomoří a hloubavý existencialismus, načež se do toho vloží majetnická nymfomanka zvaná válka („The whole fucking thing´s about property..“). Malick filozoficky o válce, válečně o filozofii a vše co vidíte, máte možnost i cítit vnitřně a to, přiznejme si, dokáže málokterý film daného žánru. Donutí vás přemýšlet, vstřebávat, probouzet empatii a já třeba přemítal o tom, kdo v širokém spektru charakterů je mi nejvíce podobný a vyšel mi z toho seržant Welsh Seana Penna, neboť i on se cítil osamělý pouze mezi lidmi.. Pan režisér umí, o tom není pochyb, jen by nemusel tou rozvleklostí nutit některé diváky skočit na odjištěný granát místo Harrelsona.. (02.08.2010)

Zachraňte vojína Ryana, Tenká červená linie, Černý jestřáb sestřelen. Filmy úplně o něčem jiném a přesto tolik srovnávané. Ryan je o druhé světové, odehrávající se v Normandii, Linie úplně jinde a Černý jestřáb o Somálsku proboha. Nechápu tedy komentáře typu je to lepší/horší než Ryan, v Ryanovi bylo to, tady zase ono. Já říkám hovno. Jestli chcete srovnávat, srovnávejte o podobně zaměřených filmech. Jasný? Tak jsem to ze sebe dostal a můžu přejít k samotnému hodnocení. Mě osobně se film líbil více než Ryan :D (Ne, samozřejmě si dělám prdel, já srovnávat nebudu). Jedno jsem nečekal. To že se Linie vydá filozofickou stránkou. Co s člověkem udělá taková válka. Na co voják myslí během přenocování. Na koho. Jaké jsou vztahy mezi jednotlivci. Tím je tento film vynikající. A vynikající válečný film by měl mít odpovídající hudební složku. Hans Zimmer složil nádhernou hudbu, která je má oblíbená (spolu se Skálou, Gladiátorem a Černým jestřábem). Terrence Malick je pan režisér. Linií to jen potvrdil. (30.12.2005)

Tento snímek jsem již dlouho očekávala s potěšením, za nímž se skrývalo hned několik důvodů. Především hvězdné seskupení mých oblíbených herců (Sean Penn, Adrien Brody, John Cusack) a ostatních mužů známých jmen (Jared Leto, Nick Nolte...). Poté, válečná tématika a nakonec režisér Terrence Malick, který mě Novým světem naprosto uchvátil. Bohužel tento snímek na mne zapůsobil zcela opačně. Je až nesnesitelně rozvleklý, aniž by na tomto obsáhlém prostoru nabídl něco jiného, než jen pobíhání po poli, trávě a občasných patetických, nevhodných vsuvek v podobě myšlenek na téma bůh, láska, válka, svět, duše. Ty by byly zajisté v pořádku, pokud by se však neobjevovaly až tak příliš často a tím tak narušovaly celkovou válečnou podstatu filmu. V Novém světě fungovaly úžasně, jenže v něm se jednalo především o lásku a objevování nových, nepoznaných věcí. Zde, kde se jedná o válku, boje, umírání a bolest, působily možná až podivně. Ani slibní herci mě nedokázali zachránit od průměrného dojmu a časté nesoustředěnosti, jež mě během sledování potkávala. (07.08.2010)

Bože, toto tak vidieť v kine, tak mám splnený menší sen. Ukážka filmového umenia. Tá hudba zachytávajúca všetky pocity vojaka je dokonalá. Totálne existencionalistické dielo, melanchólia, patetickosť, realistickosť a nazretie až na dno duše vojaka. Všetko, čo počas útoku, zabitia, straty priateľa cíti. Navyše ohromujúce vojenské sekvencie spojené so spojením nádhernej prírody, šum vetra, narodenie vtáčika, východ-západ slnka. Jemnosť a cit pre kameru k prírode je len ťažko nahraditeľný a som rád, že sa Malick pustil do takého odvážneho, kontrastného spojenia. To všetko uprostred nelogickej mašinérie vojen, ktorú exkluzívne prináša plejáda hercov (keď som videl obsadenie, spadla mi sánka) s absolútnym hereckým nasadením. Dejovo ide vlastne len o jednu akciu, jeden útok, ktorí by iní poňali do sotva dvojhodinového priemerného snímku. Tu ide ale o omnoho viac. 100%. (09.09.2007)