Šiesty prápor

Popcorňáček. Zbytečně dlouhé. Atmosféra v táboře nebyla vykreslena moc přesvědčivě ( "Na konci všech válek" to bylo daleko , daleko líp ukázáno) a velmi by mě zajímalo kudy vězni utíkali. Co mě ovšem mrzí asi nejvíc je skutečnost, že Japonci jsou zobrazeni jen jako ti špatní. Netvrdím, že byli jen dobří, ale ta jednostrannost z tohoto filmu dělá plochou zábavu pro amerického diváka se všemi jeho patriotistickými proprietami a rádoby je utvrzuje, že to jsou jen oni, kdo jsou ti dobří. Což je samozřejmě nesmysl jako Kjáva. (09.03.2008)

Trvalo mi neuvěřitelně dlouho, než jsem se do válečného dramatu Johna Dahla vůbec dostal..Dlouho jsem se neměl čeho chytit, sám příběh o sobě toho tolik nabízí, přesto je až k nepochopení, jak nám tvůrci na místo dramatických okamžiků nabízejí nezáživně upovídané scény a rutinní akci. Vše bez případných sympatií či antipatií. Ani na první pohled silné scény (poprava deseti zajatců) k výraznějším emocím nedonutí, snad jen výprava s (neosobní) kamerou odvádějí slušný nadstandard!! (06.11.2006)

Slušný válečný film o největší záchranné akci WW2. Děj nakousával a zpomalovaly pasáže týkající se manilského odboje. Kdyby se od nich upustilo, dal bych možná i vyšší hodnocení. Samotná záchrana a vojenské scény jsou velmi dobré (útok na tábor a obrana mostu je prvotřídní). I přes některé nedostatky jsem se bavil. Fiennes zahrál velmi slušně, Franco dostal málo prostoru.80% (09.06.2009)

Do očí bijící propaganda americký armády pro blbečky a dorost. ___ Válka je svinstvo, špína, děs, návrat k nejprimitivnějším formám přežití. OK, někdy je třeba vojensky zasáhnout, ale nehrajme si na opak, nezavírejme oči a neotvírejme ústa pro pění oslavných ód. Jinak se dopustíme odporný relativizace ceny lidskýho života, stejně jako se to povedlo tady Dahlovi. Definitivně mě v tomto názoru utvrdil závěr, kdy už to rejža nemohl vydržet a z gustem do země zašlapal poslední živou rostlinku individuálního bytí. Smrt je přeci hnedle veselejší, když se ukazuje, že láska ženy dobře poslouží jako zdroj síly vojáčka táhnout zubožené šiky k vítězným zítřkům. Uvědomělé milé zbudou jen oči pro pláč, ale pochopí to. Protože hvězdné vlajky vlajou, polnice troubí tklivou melodii a do nebes vzlétá naleštěnej bombarďák US Army, juchů! ___ Lepší volbou k tématu konce války na Filipínách je kniha Šóhei Óoky "Ohně na planinách". (12.12.2011)

Zřejmě to mělo být působivé vylíčení zvěrstev, která Japonci páchali za 2. světové války na svých zajatcích, ale díky neschopnosti všech zainteresovaných vzešla jen vlastenecká óda na Ameriku a její hrdinné vojáky....s poselstvím, ale bez emocí. Film je odosobněný do té míry, že i potenciálně silné scény jako poprava deseti zajatců ve mně nic nevyvolali, do žádné z postav jsem se nevcítil, s nikým jsem nesympatizoval a když přišel rádoby dojemný závěr, cítil jsem jen lhostejnost. Alespoň že vizuálně je to místy pěkné, ale z každého záběru na mě čišela televiznost, hlavně kostými a ty hnusné kamerové filtry by potřebovali obměnit. Nejhezčí jsou záběry z ulic filipínského města Manily (což asi nebude jen zásluhou filmařů) kde se odehrává jinak úplně zbytečná dějová linie, sledující osudy zdravotní sestry Margaret, která nakonec stejně vyšumí do ztracena. Nevím jak se sem nachomítl producent Tarantinovek Lawrence Bender, ale nad ziskem se jistě nezaradoval (rozpočet údajně 80(!) mil. dolarů). Tohle je totálně zbytečný snímek, který se navíc náš distributor snaží prodat jako válečnou řežbu a přitom jediná akční scéna je na konci...a je pěkně nudná a zmateně natočená. (22.05.2006)