Modrý zamat

Kdo prijme Lynchova dila ciste jako jednorazovku, bez nutnosti neco chapat, tak na ne jiste bude mit stejne pozitivni nazor, jako ja! Modry samet je hodne silny napor na psychiku, ale od tohoto rezisera se nic jineho cekat neda. ***** (30.11.2013)

Krásný film. Přes rok jsem se k Lynchovi přemlouval. Když jsem se nudil, a chtěl vidět nějáký "mindfuck" (byl jsem rozjetý z Nepřítele), tak jsem si pustil Zběsilost v srdci, ta se mi zalíbila tak, že jsem si řekl, že se hned musím kouknout na další film od Lynche. Volba padla na Modrý samet, naštěstí. Nejen, že to má skvělé výkony, ať už blázen Rossellini, dobrák MacLachlan, magor Hooper, hodná Dern, a další, ale film také skvělý a neotřelý scénář s kombinací Lynchovy režie, nádhernou hudbou Angela Badalamentiho, kamerou Elmese atd. Prostě, kinematograficky i dějově úžasný film. Bravo. 100% (17.12.2017)

Tak jsem si ke svému zděšení uvědomil, že jsem tenhle film vlastně viděl jenom jednou, a to ještě před nějakými 15-ti až 18-ti lety. A když jsem na něj teď koukal podruhé, tak jsem si uvědomil, že si z něj i po té době pamatuju úplně všechno. Tak moc se do mě zasek a ani jsem o tom nevěděl. Ale vlastně je to celkem logický. Tenhle film je o tom, co je skrytý pod povrchem, a to je podle mého názoru přesně to, co je zajímavý. V dobrém i ve zlém. (31.01.2018)

Lynch si rád hraje na intelektuála, ale jde mu to jak psovi pastva. I slon v porcelánu se pohybuje elegantněji než Lynch na půdě ducha. Přesto v jedné věci vyniká. Úchylné erotické scény dokáže natočit tak, že by člověk chcípnul nudou, když na ně kouká. Ono se to snad ani nezdá být možné, ale ano, když se režie chopí Lynch, tak to možné je. Před takovým výkonem je třeba smeknout, byť jde o výkon negativní; škoda, že zde nelze udělovat body záporné hodnoty. Pokud se však Lynch pustí do psychologických tanečků, je to pouze taková normální, nevýrazná a ničím nevynikající nuda. (29.03.2023)

Jednoznačná Lynchova "snovárna" a neuvěřitelně modernistický film, ve kterém se prolíná realita a sen do neuvěřitelně mystického koktejlu. Pro mě osobně osvěžení a změna, kterou rád podstoupím zas a zas. Mohu vše pustit z hlavy a být zase jednou v kině pozorovatelem a návštěvníkem Lynchova panoptika, jež je skryto v "jednom" uchu. Sláva Davidovi! Zase se potvrdilo, že my diváci, chodíme do kina bezostyšně šmírovat osudy druhých. (30.07.2004)

Film jsem nedávno znovu viděla a ujistila se o jeho genialitě. Začíná záběry na přehnaně idilycký, čistý, úhledný a až barvotiskově spořádaný život amerického předměstí, ale tak jak pod dokonale zastřiženým trávníkem v hlubinách hodují červi na nějaké mršině, tak začínáme tušit, že pod učesaným povrchem lidských životů jsou skryté temné hlubiny obsahující zlo a netušené vášně. Hlavní hrdina Jeffrey se náhodným nálezem uříznutého lidského ucha dostává do víru detektivních událostí a seznamuje se s půvabnou, mladou, naivní plavovlasou Cindy a starší, záhadnou, vášnivou zpěvačkou Dorothy. Do Cindy se zamiluje pro její průzračnou čistotu, k Dorothy jej táhne neznámý proud temné vášně, který v nem otevřela. A jakmile jednou tyto temné a skryté síly vstoupí do našich životů, není už nic, jak bylo dřív. To vystihuje Cindy při povzdechu „Where is my dream?“. Nakonec je sice zlo potrestáno a láska vítězí s příchodem červenek, ale jednou odkryté vášně, zlo a násilí zůstanou jako strašáci navždy v pozadí. Přesně jako verš z Dorothyiny písně „And I still can see blue velvet trough my tears.“ Film je maximálně stučný, dialogy účelně zhuštěné, násilí není samoúčelné a při tom je velmi sugestivní, prostředí, ve kterém se psychopatický Frank při své „jízdě“ pohybuje je svou obyčejností mrazivě strašidelné. Karikatura amerického spořádaného života připomíná fotografie Richarda Crewdsona. (16.06.2008)

Lynche nemám rád a nestydím se za to! Paradoxně Blue Velvet rád mám. Jedna z mála "lynchovin", která se fakt povedla (resp. je to "koukatelné") (27.10.2008)

I přes několik scén, které mi přišli nezajímavé, možná díky kameře, která mi úplně nesedla, je vše protkáno tím co se těžko definuje, tedy tím co mám na Lynchovi rád, takže v konečném důsledku jasný nadprůměr. Možná jsem jen nepochopil ten přeslazený závěr. (01.03.2009)

Už samotný název Blue Velvet mě příjemně hladí, stejně jako tento film. Mladíček Jeffrey se roztomile zamotal do detektivního pátrání. Jeho mladická zapálenost, ideály a střet se zralou a nezralou ženou z něj udělaly pravého muže. Stejně jako on bych velmi snadno podlehla svodům krásné zpěvačky, která prochází velmi těžkým obdobím a nechává se psychicky a sexuálně vydírat Frankem. Jeffrey možná zaplňoval dočasnou ztrátu malého syna, zároveň však souzněl s jejím rozpoložením. Některé scény byly ulítlé, odlehčovaly temnou atmosféru. Kupříkladu tanec lehké děvy na střeše auta v momentě, kdy Jefferey dostával nakládačku. K. Mac Lachnan a D. Hopper byli dobrou volbou, I. Rossellini je pro mě femme fatal a autentická o to víc, že její nahota je velmi přirozená i díky drobným tělesným nedokonalostem. Moc jí sekla červená rtěnka. (04.10.2011)

Jeden z tých zrozumiteľnejších režisérových počinov. Oceňujem najmä to, že si David potykal s filmovými postupmi čím má zápletka hlavu a pätu. Samozrejme nemôžeme očakávať klasickú kriminálku čo prezradí hneď úvodná demonštrácia americkej idylky, kde za šansónovej melódie vídame usmiate tváre z amerického vidieka a do toho staršieho pána na trávniku zvíjajúceho sa v bolestiach. Lynch postupom času poukáže na tie najpotlačovanejšie pudy ľudskej prirodzenosti, ktorá prahne po vzrušení, násilí, nadvláde, voyerizmu. Spoločne s mladým Jeffreym objavujeme nebezpečných zvrhlíkov, ktorým rozdáva rozkazy ten najzlejší. Hopper predstavuje stelesnené zlo, pohltené sexuálnymi úchylkami čo nad ním držia moc a bez akých doslova nevie popadnúť dych. A že práve takúto existenciu, vyžívajúcu sa v bolesti ostatných, má omotanú okolo prstu ten najčistejší a najjemnejší kúsok látky iba zrkadlí podivnosť sveta v akom žijeme. (21.02.2016)

Ani napodruhé jsem se nedovedl přenést přes ty divné herecké výkony. Vizuál tradičně Lynchovský. (20.01.2020)

"I don't know if you're a detective or a pervert."     Kriminálna dráma s mysterióznou atmosférou, nádherne divná, ako to len David Lynch dokáže, zaradená v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Jeden z mojich najobľúbenejších filmov, ktorý som videl už veľakrát, ale zakaždým ma dokáže omámiť tou jeho zvláštnou snovou atmosférou a prikovať do sedačky parádne vystupňovaným napätím. Za priam idylickou malomestskou fasádou mestečka Lumberton sa dejú veľmi podivné veci. Mladík Jeffrey Beaumont (presvedčivý Kyle MacLachlan), hnaný svojou neutíchajúcou zvedavosťou (a čiastočne aj nudou, keďže v Lumbertone sa toho veľa podniknúť nedá), sa im snaží prísť na koreň. A keďže mu ani odvaha rozhodne nechýba, dostáva sa čoraz ďalej, až sa zapletie do veľmi nebezpečnej hry. Popri tejto detektívnej hre sa rozvíja veľmi zvláštny ľúbostný trojuholník (ktorý občas nadobúda tvar mnohouholníka). Do Jeffreyho sa totiž zahľadia (a aj on do nich) hneď dve pôvabné ženy, ktoré sú v podstate úplnými protikladmi: mladučká a nevinná dievčina Sandy Williams (skvelá Laura Dern) a zrelá barová speváčka Dorothy Vallens (výborná Isabella Rossellini), zmyselná a "skazená". A musím dodať, že to iskrenie v rámci týchto vzťahov je parádne. Štyri hlavné role, všetky perfektne obsadené, ešte dopĺňa výborný Dennis Hopper (Frank Booth) ako nebezpečný vyšinutý úchylák, s nie až tak rozvinutou slovnou zásobou ("F*ck you, you f*cking f*ck!"). Na celkovej podmanivej atmosfére snímky sa výraznou mierou podieľa pôsobivá kamera Fredericka Elmesa a strhujúca hudba Angela Badalamentiho (úžasná je melancholická pieseň "Mysteries of Love" v podaní Julee Cruise). Hoci je snímka skvelá ako celok, dve jej scény považujem za obzvlášť silné: stretnutie s nahou Dorothy na ulici a bizarný výjav smrti v byte Dorothy v závere.     "You like mysteries that much?" "Yeah. You're a mystery. I like you... very much." (19.04.2024)

Perfektne úchylná Lynchovina a zároveň v istom slova zmysle prelomový film, ktorý jasne vyznačil smer, ktorým sa bude v budúcnosti maestro uberať. Atmosféra by sa dala, ako vždy, krájať. Herecké obsadenie: Hopper ako hlavný záporák - mňam! :) Na Lyncha dosť neobvyklý happyend... každopádne geniálne :-D (24.07.2004)

Dlouho jsem tento film sháněl a vyplatilo se. Něco jsem už o něm věděl a něco očekával, ale přesto jsem byl Lynchem jako obyčejně překvapen a zaskočen. Je to zvláštní absurdní příběh plný prolínajících se lidských obsesí, hrůzný i komický. Podobný žánr, který později předvádějí brilantně Coenové. Lynch jde ovšem výrazněji za hranici běžného a očekávaného. (25.09.2005)

Modrý samet je DOBRÝ film. Přesto je to režisérovo nejslabší dílo (z těch 6, které jsem zatím měl tu čest vidět). Kromě několika scén, povětšinou s Isabellou Rossellini, jde na můj vkus o nevýrazný film. Sice zde nechybí Lynchovské narážky, výborná hudba a skvělá kamera, ale i tak je to na **** málo. (28.02.2006)

Cez tento film sa prediera velmi pomaly akoby v pudingu. Nechutné scény násilia sa striedajú milostné. Izabela je ako vždy sexi. (05.11.2008)

http://www.youtube.com/watch?v=gHFk0Asaxuo "She wore blue velvet... Co dodat? Beautiful blue velvet ... (17.09.2009)

Tak tohle ještě nebyl můj velmi oblíbený Lynch, nevím, jestli k přeslazeným scénám v kontrastním ději dospěl režisér v jedné ze svých transcendentálních meditací, nebo děj tak trochu ironizoval (pak by to ale zase nedávalo moc smysl). Jinak dobré. (03.10.2009)

Atmosféra je zvrácená a sexy, nejhorší kombinace kterou nejde dostat z hlavy :).. a při tom je to tak geniálně přímočaré. Fascinuje mě to (21.07.2010)

Můj druhý Lynchův film. Skvělá atmosféra, zajímavé postavy a netradiční pojetí děje, ale na můj vkus trošku hodně zmatené. (01.09.2011)