Modrý zamat

Mé druhé setkání s Lynchem a to setkání opět pětihvězdičkové (po Lost Highway). Perfektní detektivka, která nezaujme až tak kvůli příběhu, ale kvůli atmosféře a nezapomenutelným hereckým výkonům. Dennis Hopper používající místo spojek a předložek slovíčko fuck v jakékoli jeho známé podobě, Kyle MacLachlan ve své životní roli předvádějící kuřecí chůzi, půvabná Laura Dern k nakousnutí a spousta dalších. Isabella Rossellini se mi zas tak nelíbila, vše ovšem vynahradila píseň Blue Velvet. Dvě hodiny jsem se nenudil a nechával se unášet Lynchovou nevysychající studnicí nápadů, perfektní kamerou a v neposlední řadě nevlezlou muzikou. V tomto případě stálo "doplnění vzdělání" za to. (11.01.2007)

S Lynchom som sa vo filmovom svete stretol už dva krát a pri oboch snímkoch bola spokojnosť nadpriemerná. V prípade Modrého zamatu nemožno síce povedať, že by príbeh samotný nedával zmysel, pretože ku koncu do seba všetko celkom pekne zapadne ako puzzle, ale chovanie postáv je často krát mimoriadne nelogické a niektoré scény (a že ich nie je málo) mi prišli nanajvýš samoúčelné, pričom naozaj netuším, či nimi chcel básnik skutočne niečo povedať, alebo len diváka šokovať (hlavne keď sa v zábere nachádzala Dorothy či Frank). Páčila sa mi atmosféra a chválim aj herecké výkony na čele s Dennisom Hopperom, no celkový dojem z Blue Velvet jednoducho nie je dobrý. Môj šálok kávy to nebol a i keď mám rád zamotané a netradične poňaté filmy, toto bolo už akosi moc. (24.01.2017)

Chcete vědět, jak dopadlo mé první seznámení s Davidem Lynchem? Bylo divné. Modrý samet byl divný. A v čem byl divný? Byl divný v tom, že mi to přišlo jako tuctová kriminálka s úžasnou hudbou, kde i v těch nejbrutálnějších momentech je krásný hudební podkres. A ta písnička mi ještě teď zní v uších. Ano, nepochopil jsem, proč je ten film tak slavný. Asi to bude tím, že jeden Lynch nestačí. Film tedy nebudu hodnotit, protože byl byl blázen, kdybych tak učinil. (26.07.2008)

Ten, co se bojí Lynche a chce proniknout do tajů jeho filmařského světa, nechť ať začne tímto snímkem. Dalo by se říct šablonovitý krimi thriller, který postupem času stále více ustupuje milostnému vztahu dvou lidí a i když je téma a poselství jasné, tedy milovat a poukázat na zkažený svět tam venku, neodpustí si Lynch pár svých úchylek včetně dusitan amynatý inhalujícího slizkého Dennise Hoppera a jeho šílenou bandu. Film krásně uteče, je příjemně napínavý a eroticky laděný, ve své době dost provokativní a dnes zpětně jeden z nejpevnějších filmových tvarů, jenž Lynch dokázal stvořit. Někdy je dobré se držet zkrátka a svou imaginaci držet na míru hodné uzdě. Jestli chcete vyložený mindfuck, hledejte jinde, ale Lynch tímto potěšil. Heineken? Fuck that shit! [Přesná stopáž: 121 min] (29.10.2010)

Blue Velvet je asi tak na půli cesty mezi normálním filmem a normální Lynchovinou. Když se v něm člověk snaží najít nějaký hlubší význam, nepodaří se mu to, neboť ta jediná velká zdejší teze není vůbec ukrytá, ale naopak viditelně vystavená a je až překvapivě banální. Této banalitě však neodpovídá film samotný, který se snaží tvářit sympaticky zvrhle a podivně. Ale narozdíl třeba od Lost Highway vůbec podivný není. Velký podíl na 4 hvězdičkách má samozřejmě Dennis Hopper v roli maniakálního pošuka, jenž dává snímku nezanedbatelnou část jeho zajímavosti. (06.03.2009)