Maják

Na tomto místě bych chtěl velice poděkovat uživatelům jako LIVINGDEAD, Psychor nebo Malarkey za to, že dělají z této databáze lepší místo. Amen. (15.01.2020)

Racek - Klacek. (18.01.2020)

Eggers má supr oko a jeho filmy podněcujou fantazii. Pár záběrů z majáku mi dokonce připomnělo Zemana. Forma je skvělá. Co film trochu sráží, je absence zajímavějšího příběhu. Příběh je jednoduše o strážcích majáku, kteří chlastaj a prděj. Ostatně stejně tak to popsal v dokumentu Za kamerou sám režisér. (05.10.2020)

Nejhorší je, když se nějakej maník rozhodne, že natočí "uměleckej" film. Pak je z toho vždy takovádle hovadina. Je to o dvou magorech, kerejm začne šplouchat na maják, no tý vole, to je teda umění! Nebejt to černobíle, nikdo by to ale nepoznal. (09.02.2020)

Nekoukatelný,... tohle za můj čas nestojí, 20 minut jsem s tím bojoval a chtěl v sobě nějak zlomit odpor, který mě od počátku pohltil, ale nešlo to. Možná záměr a pro někoho libůstka, ale já tohle nezvládnu a nepomohla by mi ani flaška tvrdýho chlastu. Nehodnotím, protože po 20 minutách si to netroufám, ale vím, že víc už do sebe nedostanu. (31.12.2019)

Honimír Bob a Prdimír Will v klasickém Will they – Won't they (murder each other), zabaleném do ujeté artové pláštěnky, která vzdává hold předpotopním hororům, Lovecraftovi, Moby Dickovi a bůhvíčemu ještě (tahle éra jde až na HPL mimo mě) a zároveň si z nich dělá nebetyčnou prdel. Asi v polovině filmu mi došlo, že to asi nebude mít žádnou pointu. Jakmile jsem se s tím vnitřně smířil, užil jsem si zbytek tohoto polosurrealistického artového honění starým mistrům docela obstojně. Dokonce se na to budu chtít podívat i znovu. Dafoe > Patinson, i když jen o kousek. (04.01.2020)

Zvukově brilantní, leč mírně samoúčelná artová vyhoněnina, která je ještě méně přístupná než Čarodějnice. Přesto je na tom cosi podmanivého a těžce definovatelného, kvůli čemu to má cenu vidět (ideálně v kině kvůli tomu luxusnímu zvuku). Prdící Willem Dafoe, otravní rackové, spousta tělesných tekutin a mořské panny coby sexuální symboly. Nebylo to zlé, ale čekal jsem trochu víc. Z té nové vlny “moderního hororu“ mám mnohem radši Ariho Astera, jehož Slunovrat byl o parník lepší. (14.01.2020)

Nevím zcela přesně, zda jsem film pochopil. Každopádně jeho zpracování zavání špinavou, halucinogenní, izolovanou a temnou atmosférou, chvílemi až Lovecraftovským kultem Cthulhu. Depka a paranoia se utápí v litrech vypité kořalky ústřední dvojice Dafoe/Pattinson, kteří se do příběhu zakousli se vší vervou a hrají jak o život. Černobílý formát 4:3 Majáku prospívá a masakrózní zvuk a hudba tomu dominuje (viděno v brněnské Scale). Jen jsem to jaksi celé nepobral. Předchozí Eggersův počin Čarodějnice mě rozbila víc. Rozhodně bude film ještě delší dobu v hlavě uzrávat a dožadovat se domácí projekce. Myslím, že v absolutní tmě a klidu, nerušen diváky z kina si snímek vychutnám mnohem více. Řekl bych dokonce, že je určen výhradně k domácímu promítání, které si o takovou karanténu vyloženě říká. Musím vyzkoušet a zřejmě i přehodnotit. (19.02.2020)

Audiovizuálně pohlcující a atmosférou přeplněný, takto lze charakterizovat The Lighthouse. Jedná se bezpochyby o jedinečný počin, který dokáže zanechat silný dojem, ale pouze dojem z celku jako takového. Zpětně dávat jednotlivé pasáže dohromady nezvládnu, přesto mám z filmu velmi “příjemný” zážitek a mohu ho vřele doporučit. Příběh je vlastně vcelku předvídatelný s určitou dávkou symboliky a místo na překvapivých zvratech, staví Eggers děj především na fantastické ústřední dvojici. Černobílý obraz a čtvercový formát jsou sice velmi stylové, ale hudba respektive zvuky snímku je podle mě předčí. Přestože tu hodně chválím, tak naprosto nadšený nejsem, neboť mi tam prostě ještě něco chybělo. Chvílemi mi to někdy přišlo až moc artové, ale to je můj hodně subjektivní pohled, rozhodně se tu jedná o kvalitní snímek, který by se měl vidět. (04.01.2020)

Opravdu unikátní zážitek, který je potřeba vidět na velkém plátně. Eggers zvolil hodně netradiční čtvercový formát, kterým si pomáhá v neskutečně temné a klaustrofobické atmosféře, která se prohlubuje a v závěru už na diváka působí až nepříjemně. Celá audiovizuální stránka je fenomenální a dominují jí krásná černobílá kamera, která odkazuje někam k expresionismu a vytváří nádherné obrazy, které jsou velmi působivé a okamžitě by mohly viset na stěnách pokojů. K tomu se připojuje syrová hudba, kterou tvoří spíše zvuky, kterým dominuje nepříjemné houkání majáku, které postupně dovádí k šílenství. Vrcholem pak jsou excelentní herecké výkony Willema Dafoea a Roberta Pattinsona, kteří válejí celou dobu, kooperace mezi nimi je naprosto fantastická a jejich vzájemné dialogy a stupňující paranoiu je radost sledovat a poslouchat. S tím pak souvisí nádherná archaická angličtina, v níž zní všechny promluvy trochu jinak a posouvá snímek na ještě lepší úroveň. Nejvíc ovšem překvapí přítomnost hodně svérázného a těžce intelektuálního humoru, který je nepřenosný a na první poslech vlastně nevtipný, o to víc působí později. Odkazy na řeckou mytologii a Moby Dicka jsou možná trochu navíc, ale nijak nevadí, jen možná z filmu dělají o něco artovější záležitost, než by bylo záhodno. Nebýt trochu pomalejšího rozjezdu, dal bych plný počet. 90 % (10.01.2020)

Nezlobte se, ale musím dát plnou palbu. Tohle se povedlo. Konečně film, který ze současné tvorby vyčuhuje netradičním zpracováním a tvůrčí odvahou. Přijít v roce 2019 s černobílým snímkem s téměř čtvercovým poměrem stran, angažovat dva prominentní herce (z nichž jsem při projekci samozřejmě nepoznal ani jednoho, jak je mým zvykem) a dát jim zahrát scénář s až lovecraftovským vyzněním, to chce koule. A to já v téhle době tvůrčí šedi dokážu ocenit. Sedlo mi to zpracováním i pointou (kterou jsem snad pochopil tak, jak měl Eggers v úmyslu) a jsem rád za horor, který je opravdu hororem, ne přehlídkou lekaček na tisíckrát ohraná témata. (1 373.) (20.02.2022)

Hodně ambiciózní, ale nepříliš podařené. Film nezachrání vizuální narážky na řecké mýty: Poseidón nebo Próteus (Dafoe), Prometheus (Pattinson), ani na Lovecrafta, jehož bezbřehé zlo je příliš skryté na to, aby se dalo vyjádřit prostou souhrou dvou nejvyhraněnějších lidských pudů, sexu a násilí. Toto "divadlo" pro dva herce je příliš odhalené na to, aby mohlo nést jakékolii poselství: pokud by mělo jít o prométheovský mýtus, pak racek mu trhá játra pouze za to, že zabil jiného racka, a pokud by mělo jít o lovecraftovský mýtus, pak je zlo sice přítomné od začátku, avšak projevuje se příliš průhledně a vyzpytatelně. Zřejmě se tdy jedná ještě o něco jiného, třetího: nejspíš setkání dvou psychicky narušených osob v příliš úzkém a oživeném prostoru (hučení, blýskání, představy, vytěsněná minulost). (21.02.2022)

ERASERHEAD, Lovercroft, mytologie a další. Vizuálně oldschool arthouse, který funguje zejména diky modernímu použití zvukových efektů, díky nimž se to dá přežít do překvapivě nihilisteckého konce. (07.01.2020)

Fascinujícím způsobem natočené a ozvučené dvouhodinové nic. Navíc jsem byl po celou dobu projekce v bludu, že toho mladšího magora hraje hoch, jehož jsme viděli na plátně vyrůstat coby čarodějníčka Harryho Pottera, ale závěrečný titulek prozradil, že šlo o toho druhého ("upírského") ometáka. (12.01.2020)

A to bylo jako všechno? Já fakt teda nevím, tohle je prostě brutální vítězství formy nad nulovým obsahem. Ono natočené je to hezky, dokonce i dobře zahrané, když nepočítám pár přehnaných obličejů Roberta Pattinsona. Pár scén vypadá skutečně hororově, osobně se mi nejvíc líbila ta předposlední se světlem a atmosféru to má taky. Jenže je poněkud slabá a po nějakých 20 minutách jsem se začínal nudit a doufal jsem, že se tam začne něco dít - a ono nejen, že se pak nezačne nic dít, ono se za celý film stane kulový! Sem tam se teda objeví náznak, že se tam něco stane (noční můry, "nález" sirény, prokletí mladšího strážce majáku), ale všechno tohle není nijak víc rozvinuto. Celé to je jenom o tom, že z osamělosti člověk naprosto zešílí. Wow, přelomová myšlenka, snad nejhlubší a nejoriginálnější v dějinách lidstva. Ne, teď už bez ironie, to samé říká i film Cold Skin a to se odehrává v úplně stejném prostředí, taky tam jsou dva strážci majáku, jeden starší, druhý mladší a dokonce se v tom filmu něco děje a má i působivější atmosféru. Navíc ty dvě hodiny jsou úplně zbytečné, tohle by šlo odvyprávět i za hodinu 20 a působilo by to snad i líp. Ono by to sice dvě hodiny mít mohlo, ale to by to muselo mít nějakou hloubku. Jenže ono ji to nemá! Kromě pár výjevů šílenství to nemá nic, žádná hlubší myšlenka a pokusy o psychologii jsou poněkud naivní. Šlo by i vystříhat pár scén, kde jsou ožralý, obešlo by se to i bez nich (protože jsou ožralý snad každou chvíli), jelikož se v nich to šílenství stejně nevyvíjí. Což mě přivádí k nelogičnostem - Proč pro toho Pattinsona nepřijela loď? To tam fakt za celých pět týdnů nepřijela loď, aby jim doplnila zásoby jídla? Silně pochybuji o tom, že tam někde byl kryt se zásobami jak na apokalypsu. Ale chlastu měli překvapivě dost, dokonce od určité chvíle ani nejí, jenom chlastají. A jestli v tomhle všem vidí Lynche nebo Tarra, tak je podle mě dost mimo, u obou, a to Tarra zrovna nemusím. Tak jako tak nerozumím tomu, co na tomhle tolik lidí vidí - a nebo jo, vím, učarovala je forma a všichni kvůli tomu neodhalili ten téměř nulový obsah. Eggers zřejmě po Čarodějnici (která sama o sobě není bůhvíco) propadl myšlence, že je strašně nadaný režisér artových hororů, přitom jím není ani náhodou, stejně jako přeceňovaný Ari Aster. Lepší 2* (04.01.2020)

The Lighthouse mi jen potvrdil to, co naznačovala už The Witch - že Eggers (dle zdejších hodnocení zcela úspěšně) aspiruje na mistra v umění vodit diváka za nos. (11.01.2020)

od Čarodějnice sem čekal hodně a nakonec trochu zklamala.Od Majáku jsem nečekal nic a ten naopak příjemně překvapil.Jakkoliv slovo příjemně ve spojení s tímhle filmem působí dost kacířsky.Maják je extrémně nepříjemný film,kde dominuje atmosféra pomalu přicházejícího šílenství,které nakonec vygraduje v čirou psychárnu.Kloubou dolů před oběma pány.Dafoe je sázka na jistotu a Patyzón potvrdil,že si poslední dobou vybírá zajímavé role a navíc je v nich opravdu dobrý...70% (30.12.2019)

Setsakramentsky osobité ztvárnění toho, jak lidem šplouchá na maják v tomto vynikajícím prequelu (nebo sequelu) k H.P. Lovecraftovi a S.T. Coleridgeovi. Skvělá práce s herci, kamerou a hlavně se zvukem. Díky tomu zlověstnému dunění má divák neustále pocit, že se z moře může každou chvíli vynořit nějaká obří chobotnice nebo klidně Godzilla. Eggers pracuje s mytologií a nejistotou suveréním způsobem. 85% (03.01.2020)

Sounding the Sumburgh Foghorn (04.01.2020)

Po Midsommaru je Maják další artsy horor, který se tváří jako mnohovrstevnatá meditace o všem, ale nedává divákovi moc cest, jak pochopit, co se vlastně autor snaží říct. Pochopíte, že to má asi něco s Prométheem, ale dál těžko říct. Kamera a sound design výborné, Dafoe a Patyzón hrají jako o život, ale jinak je to smršť sice krásných, ale vzájemně nepříliš konzistentních scének ze života dvou zmagořených námořníků na majáku. (18.01.2020)