Aristes

''Sauvez-nous des gens qui sont fins, sauvez-nous des gens qui savent, sauvez-nous des imbéciles!''

Dojem z tohoto jinak pozoruhodného filmu mi kazilo obsazení hlavní role, naštěstí to však vyrovnával velmi dobrý Joel Edgerton. Obraz panovníka, jehož ušlechtilé (avšak nutno podotknout, že značně naivní) ideály o míru a spravedlnosti se postupně hroutí v soukolí mocenských tlaků a sil, na mě působil vcelku přesvědčivě, ale tato přesvědčivost pro mě trochu vybledla v závěrečné scéně, kdy jsem měl pocit jako by film z ničeho nic dal výhybku a vyzněl do ztracena.

Celé to působí jako nevydařený pokus o to natočit originální, nápaditou, zkrátka ''jinou'', než tuctovou romantickou komedii. Proč nevydařený, ukazuje například práce s motivem časové smyčky, který se vyčerpá asi po dvaceti minutách, neboť všechny karty jsou ihned vyloženy na stůl. Navíc to příliš originální není, neboť film se drží dějových schémat, která jsou pro romantické filmy tohoto typu naprosto typická (mezi dvěma polovičkami to nejprve zajiskří, následně dojde k nedorozumění, které je rozdělí, aby si nakonec pak oba ve své odloučenosti uvědomili, že jeden bez druhého nedokáží žít, bla bla bla). Navíc jsem se moc nesmál, a to nejspíš proto, že mi ten humor přišel vcelku bezzubý a zbabělý.