Aristes

''Sauvez-nous des gens qui sont fins, sauvez-nous des gens qui savent, sauvez-nous des imbéciles!''

Dojem z tohoto jinak pozoruhodného filmu mi kazilo obsazení hlavní role, naštěstí to však vyrovnával velmi dobrý Joel Edgerton. Obraz panovníka, jehož ušlechtilé (avšak nutno podotknout, že značně naivní) ideály o míru a spravedlnosti se postupně hroutí v soukolí mocenských tlaků a sil, na mě působil vcelku přesvědčivě, ale tato přesvědčivost pro mě trochu vybledla v závěrečné scéně, kdy jsem měl pocit jako by film z ničeho nic dal výhybku a vyzněl do ztracena.

Celé to působí jako nevydařený pokus o to natočit originální, nápaditou, zkrátka ''jinou'', než tuctovou romantickou komedii. Proč nevydařený, ukazuje například práce s motivem časové smyčky, který se vyčerpá asi po dvaceti minutách, neboť všechny karty jsou ihned vyloženy na stůl. Navíc to příliš originální není, neboť film se drží dějových schémat, která jsou pro romantické filmy tohoto typu naprosto typická (mezi dvěma polovičkami to nejprve zajiskří, následně dojde k nedorozumění, které je rozdělí, aby si nakonec pak oba ve své odloučenosti uvědomili, že jeden bez druhého nedokáží žít, bla bla bla). Navíc jsem se moc nesmál, a to nejspíš proto, že mi ten humor přišel vcelku bezzubý a zbabělý.

Ve zdejší anotaci a komentářích je tento film přirovnáván k tvorbě Davida Lynche. Toto přirovnání má ovšem celkem podstatný háček v tom, že Mitchell - pokud jde o kvalitu - Lynchovi nesahá ani po kotníky. Mitchell je jako tvůrce ve vztahu k Lynchovi spíš jakési pubertální nedochůdče, které ještě nevyrostlo ze své intelektuální pózy. Chtít totiž odhalit vyprázdněnost něčeho tím, že o tom natočím stejně nic neříkající a prázdný film, a zamaskovat to všemožnými kulturními odkazy a narážkami na jiná díla, aby se nad tím v posledku ukájel kdejaký akademický učenec tím, že v tom bude zkoumat všelijaké skryté významy, kontextualizace a podobné píčoviny, je zřejmě vcelku klíčový fenomén dnešní doby, s nímž skutečně nechci mít nic společného. A ještě ke všemu to trvá přes dvě hodiny...

Po scéně s hledáním klíčů to šlo do kopru. Plíživé napětí vyrůstající z nejednoznačnosti a neuchopitelnosti všudypřítomné hrozby se vypařilo, a zbytek včetně závěrečné pointy svojí pitomostí klesl na úroveň průměrných hororů současné americké produkce. Téma rasismu se tu nijak neřeší a slouží pouze jako kulisa k vyprávěnému. Bez nudy, ale přesto zklamán.

Opět jeden z těch filmů, které se snaží o něčem vypovědět, ale v posledku nevypovídají vůbec o ničem.

Překvapilo mě, jak dlouho se dařilo tvůrcům mě balamutit, že mi až u třetí série došlo, že to celé stojí tak trochu za hovno. Nenapadá mě, co jiného zajímavého může tento od reality naprosto odtržený seriál nabídnout krom jistého šarmu a nápaditosti charakterů... Na seriál, kterému člověk věnuje 17 hodin svého života, je to ovšem poněkud málo. A mimochodem, po zhlédnutí už mi přirovnání současné seriálové produkce k drogám nepřijde vůbec nepatřičné. Až na to, že skutečné drogy jsou lepší...

Náběh to mělo slušný. Gervais je ateista, takže žádné pánbíčkaření se naštěstí nekonalo, ačkoli k tomu námět mohl svádět. Co mi vadí, je, že Gervais namísto aby se spokojil s tím diváka rozesmát (což se mu v mém případě tu a tam přeci jen podařilo), má navíc potřebu mu ještě předat pár životních mouder. Do toho hlavní hrdina si nesmí ponechat svůj pokřivený charakter, ale musí se změnit, stát se dobrým lidumilem, který se naučí mít všechny rád, a jemuž nakonec všichni odpustí... Nebýt tohoto přemoudřelého, přeslazeného a uslzeného vyústění, mohla to být daleko větší bžunda.

Vskutku neotřelý seriál, za jehož velkou slabinu ovšem považuji to, že své jinak pozoruhodně problematizující uchopení tématu terorismu upozaďuje na můj vkus přílišnou snahou o diváckou atraktivitu. A ten srdceryvný patos na závěr si tvůrci také mohli odpustit.

Souhlasím s 3497299, rozdíl je jen v tom, že to, co on na filmu oceňuje, mně připadá laciné - přesněji řečeno způsob, jakým Assayas konkrétně v tomto filmu pracuje s oním nejednoznačným prolínáním rovin, mě neoslovuje a nudí. A obávám se, že i kdybyste mě zavalili sebevětším množstvím argumentů, na mém postoji to nic nezmění.