Vyšší princip

Atmosféra tohto filmu ma absolútne pohltila. Je to vyslovene psychologický snímok, ktorému buď venuje plnú pozornosť a náležite ho potom oceníte, alebo ho vnímate len povrchne a potom sa čudujete tým vysokým hodnoteniam. Vykreslenie doby úchvatné, skvelé herecké výkony, výborný scenár. Na konci som sa neubránil slzám a to je pre film to najlepšie vysvedčenie. 9/10 (30.08.2011)

Silný príbeh hrôz minulého storočia geniálne stvárnený, skvelé výkony hercov korunované F. Smolíkom....Načo slová? Treba vidieť... (06.02.2012)

Dilema Vyššího principu zcela spočívá na rozhodnutí gymnasiálního profesora jak se postaví k uvěznění svých studentů, kteří se projevili jedinou věcí v nejtěžší chvíli jak svých životů tak životě celého národa. Je rok 1942 a vrcholí Heydrichiáda, každý den jsou veřejně čtena jména české inteligence popravené v Kbelích a jiných vražedných místech gestapa. V malém městečku žije svůj život, ani se nelíšící od dob masarykovi republiky, dospívající mládež zdejšího gymlu a po recesy, které by v každé jiné době dospělí buď zasmáli nebo nad ni mávli rukou se rozjíždí kolotoč vyšetřování fašistické mašinérie. Začínají se projevovat charaktery a to skutečné vlastnosti osob v městečku žijící. A tady hlavní váha začíná jít na bedra třídního profesora nepraktického latináře. Ten ovšem vychován klasickou evropskou filozofickou školou nemůže, nechce a ani neudělá ze svého života karikaturu a pevně se postaví proti nespravedlnosti. (15.02.2012)

Bez komentáře, neboť to, co bych zde psal, by bylo pouhé opakování toho, co už tu jest zachyceno, a mnohdy velmi dobře; a navíc, pocity popsat z filmu nelze, to se musí vidět. (26.03.2012)

Vynikající Krejčíkovo drama z období heydrichiády zaměřené na středoškolské studenty a jejich profesory. Msta zhrzeného, k maturitě nepřipuštěného, J. Kodeta odstartuje tragédii, během níž jsou gestapem zatčeni a k smrti odsouzeni tři studenti. Morálně nezkažený profesor latiny Málek, naprosto výjimečný F. Smolík, se jako jediný pokusil zabránit popravě mladých mužů. Filmu, v nemž se děj soustředí na školní budovu, vévodí skvěle vytvořená dusivá atmosféra okupace, např. dusno ve sborovně je obzvláště povedené. Vysokou kvalitu snímku pochopitelně podporují bezchybné herecké výkony - zbabělý doktor práv O. Krejča, odporní kolaboranti V. Lohniský a R. Hrušínský, bezradný ředitel gymnázia B. Záhorsky, neshovívavý velitel gestapa H. Hasse, gestapák J. Narenta či oktaváni J. Brejchová a P. Kostka. Každodenní oznamování jmen desítek popravených můžů v největší vlně represí, byl nesmírně působivý filmový zážitek a pochopitelně také velmi účinná psychologická zbraň okupantů. Jeden z nejlepších československých filmů o období, kdy lidé, aby přežili, museli krčit hřbet před nezvaným hostem a dávat si pozor na každé slovo a čin. (24.01.2013)

Myslím si, že tenhle film je daleko více, než jen pouhý film. Je to poselství, kterého by se měli všichni držet a kdyby tomu tak bylo, svět by asi byl o trochu lepší. A k filmu samotnému: Skvostný výkon páně Smolíka, který zde exceluje. Kamera a střih tu hrají velkou roli a taktéž skvěle zvládnutou. A tomu všemu vládne pevná ruka pana Krejčíka, ale ne despotická, jak o ní kolují zvěsti, ale jemná a citlivá k tématu. Ale jestli mám opravdu něco vyzvednout, tak je to sugestivní a civilní herectví většiny zúčastněných, kteří dokázali hrát jen svými tvářemi a nepotřebovali dlouhé patetické projevy... (09.07.2013)

Skvelý film! Atmosféra je výnimočná, výkony Mistríka, Brejchovej a Smolíka sú pamätné. Liška ako vždy presný. Krejčíkovo vrcholné dielo. (14.11.2013)

"Z hlediska vyššího principu vražda na tyranu není zločinem!" Asi nejemotivnější český válečný film, který bych denně povinně pouštěl těm plešatým idiotům... Jiří Krejčík natočil silné drama, kterému vévodí citlivé herectví Františka Smolíka. Nevím, jaké možnosti byly v době jeho vzniku, ale být uveden v současné době, jistě by aspiroval na Oscara... (06.05.2014)

Právě jsem pár minut před půlnocí dokoukala Vyšší princip (1960). Rok 1942, po vraždě Heydricha, mladí lidé, maturanti, čelí zatčení a zavraždění svých spolužáků. Vykreslení charakteru chlapce, který je pro jiné jen jménem na seznamu dalších tisíců jmen, jménem monotónně odříkaným rozhlasem, na který si obyvatelé Protektorátu pomalu zvykají. Se svými přáteli, které divák poznal jen okrajově, stojí v potemnělé garáži a čeká na smrt, jakoby situace vypadla z povídky od Sartreho. Mezi těmito událostmi se neustále omílá pojem „vyšší princip“, který je pomocí citátů ze Seneci a dalších přibližován, ale kterým se neřídí ani ten, kdo ho neustále omílá – profesor gymnázia, klasický filolog. Odvážný krok je bezesporu profesorova návštěva šéfa gestapa, při které vidíme, že je to vzdělaný člověk (sám profesor je zaskočen), který svého synka nabádá, aby zlatou rybičku vrátil zpět do vody, jinak zemře. Říct však před svojí třídou, která přišla o tři spolužáky, že s tímto činem nesouhlasí, získat pochopitelně jejich podporu, a tím ukázat sílu onoho „vyššího proncipu“, to už za část jeho hrdinství nemůžu považovat. Ani za výhru "vyššího principu" v něm. Neozval se a veřejně proti jednání gestapa nevystoupil na schůzce s dalšími profesory ve sborovně, kde byla stejně tak dobrá příležitost, když byli učitelé žádáni o podpis jistého dokumentu proti chování tří zavražděných studentů. Ne, ozval se až po vstupu do třídy, kdy by na něj tak jako tak padla tíha pohledů jeho mladých svěřenců, a on řekl to, co by přiznali i oni sami. A zdálo se, že to udělal jen a jen sám pro sebe, aby se zbavil pocitu viny, že se celou dobu oháněl vyššími principy, ale sám se před nimi krčil, mezi lidmi, kteří na něj jistě žalovat nebudou, ale budou ho za to nejspíš uznávat. A ti mladí lidé si stoupli a opravdu se na něj uznale dívali a podpořili ho, přitom se to odehrálo jen v jejich uzavřeném prostoru. Tedy mimo nebezpečí a bez jiného dopadu. Hrdinství menších či větších je ve filmu víc. Stejně tak zbabělosti. Mimo obsah, který mě zklamal, se mi zpracování filmu včetně hereckých výkonů líbilo. Nejvíc mi daly ony citáty, které se daly i po dvou tisících letech aplikovat na „současnou“ situaci. (14.08.2014)

I když v dnešní době vypadá česká kinematografie mizerně, můžeme nalézt spoustu pokladů. Tyto poklady se ale především nalézají v minulých desetiletích. Jeden takový pro nás natočil v roce 1960 režisér Jiří Krejčík, snímek Vyšší princip. Dramatický snímek zachycuje hrůzy, které se děly po atentátu na Heydricha. Vše je vykresleno velice přesvědčivě a realisticky, a to přestože byl natočen relativně dlouho po atentátu.Velkou váhou také přispívají skvělé herecké výkony, avšak výkon Františka Smolíka přece jenom vyčnívá nad ostatními.Nebojím se říct, že se jedná o jeden z nejlepších filmů, pojednávací o tématu Druhé války. Ať už to jsou výborné herecké výkony, skvělá režie nebo dokonalý kontrast mezi krásou mládí a hrůzou války. (05.11.2014)

A ted mi reknete, kteri herci by dnes tohle mohli zahrat... (02.01.2015)

Silnější film jsem asi neviděl. (04.03.2019)

Nejlepsi bylo jak triskal bicikem do ty vylohy a rval "Skandal! Provokation!" :) (13.07.2019)

Škoda že češi už dnes takové filmy netočí a místo toho točí ty tragické komedie typu Špind 2 a Ženská na vrcholu. (31.03.2021)

Základ filmu tvoří špinavá politika a jeden nechvalně proslulý atentát.  Začíná se hned zostra: „Zákaz vycházení!“ – jako furt? „Kdo se objeví na ulici, bude zastřelen.“  „Kulturní podniky jsou s okamžitou platností zakázány.“ 2. minuta – už podruhé: „bude zastřelen“ a zase: „byli zastřeleni“ Slovo „zastřelen“ je pak umělecky opakováno do zblbnutí. Počkat, hlásili zákaz vycházení! A ulice jsou plné lidí. Na náměstí panuje výborná nálada. „Adolf Hitler Platz in Kostelec“ -  ano, Kostelečané jsou velmi loajální občané. Není dobrým nápadem zrovna na říšský smutek vykonávat exekuce u polovičních Němců. Mladí se pak procházejí po městě dokonce i po setmění. Teď už pro změnu zákaz vycházení neplatí ani v noci? Stačí ukázat průkaz a německý voják vám ještě zasalutuje. Posluhovačka na profesora: „To je hrozný, co se děje. Vyvražďujou celý rodiny i s dětma.“ – profesor to neví? Zavře okna, aby to nemusel poslouchat. Bábě to ale nedá a šíří strach dál. Při tom vidíme globus, jak levituje nad profesorovou kebulí. V rodinách se poctivě poslouchá rozhlas. Vyděšené  tváře, ale rádio jede dál. Občané se rovněž mohou spolehnout na protektorátní tisk. „NÁRODNÍ POLITIKA“ frčí ve školách i v rodinách „Čtete noviny?“ Přísahání. Tlusťoch neuvěřitelně zahlásí: „Jste odsouzeni k smrti, poprava dneska večer od sedmi, odchod.“ „zastřelen, zastřelen…“ Strašení graduje: „Postřílejí nás všechny jako v Táboře.“ Profesor pronese slavnou větu: „Vražda na tyranu není zločinem.“ – každá vražda je zločinem a každá msta je špatná. Co to je za šlendrián na konci? Při závěrečném proslovu profesora stojí Stivínová vedle Brejchové v jedné lavici. Hned poté, když profesor pochoduje mezi lavicemi, stojí už Stivínová za Brejchovou! To dělají filmaři z diváků už opravdu idioty?! A Kodet se vytratil kam? Zednářská symbolika:  tři šestky: „Ve čtvrtek popravili šest lidí, v pátek 12…“ 17:11 – zeměkoule na mapě. 28:47 – u profesora latiny doma na skříni globus. 40:47 – Mistrík: devilhorns (viz plakát). 53:57 – Kostka: převrácená pyramida. Trojúhelník neboli pyramida na tablu, pyramida ve sborovně (symbol nade dveřmi). 33 – „12 lidí dneska?“ „Ano 12 lidí.“ 3 studenti, 3 tisíce odměna.  1:17:18 – velmi dobře viditelný globus. 1:29:50 – do třetice globus. 1:36:10 – ve sborovně zatím největší globus. Svastika = poloha souhvězdí velkého vozu k polárce na jaře, v létě, na podzim a v zimě (swastika big dipper). Všechny mediálně provařené atentáty jsou jen divadlo. Na jejich základě se utváří politika. Bývalý britský ministr obrany Denis Healey: Světové události nevznikají náhodou. Jsou vyvolány, ať už se týkají národních záležitostí nebo obchodu, a většina z nich je zinscenována a řízena těmi, kdo drží v rukou peněženky. (22.01.2022)

Trpím depresemi (mám na to invalidní důchod) a přesto tento film miluji. Masochismus v praxi. František Smolík v životní roli. (03.11.2022)

Jeden z nejlepších válečných filmů vůbec! (21.10.2023)

Strhující klenot čs. kinematografie. Dodnes mi konec vhání slzy do očí. (28.04.2007)

Výborný film, ale ne dokonalý. Patos překvapivě nevadí, černobílé postavy už jo. A čekání těch tří studentů na popravu mě až skoro zklamalo... stačí porovnat s o tři roky staršími Kubrickovými Stezkami slávy a je jasné, že to šlo natočit o dost drsněji a působivěji (pak by ten thriller v popisku možná dával smysl)... (05.10.2008)

Zatímco dobu komunismu, kterou jsem jako dítě zažil, si představit umím, to co se dělo za okupace nikoliv. Atmosféra strachu, kdy zdánlivá malichernost může způsobit a také způsobí tragédii je děsivá a pro nás, co jsme nezažili těžko představitelná. Nemělo by se páté přikázání rozšířit na "nezabiješ, ale vražda na tyranu není zločinem!"? Já hlasuji pro. (28.11.2008)