Geugeotmani nae sesang
That's Only My World
Keys to the Heart
Keys to the Heart
Réžia:
Seong-hyeon ChoiScenár:
Seong-hyeon ChoiKamera:
Tae-sung KimHudba:
Sang-jun HwangHrajú:
Byung-hun Lee, Yeo-jeong Yoon, Jeong-min Park, Ji-min Han, Seong-ryeong Kim, Ri Choi, Hyunjin Bek, Seok-jeong Hwang, Ju-young Lee, Seo-eun Joo, Jung-ho Yoo (viac)Obsahy(1)
Problémový 40letý boxer Jo-ha (Byeong-heon Lee) potká po letech svou matku (Yeo-jeong Yoon), která ho jako dítě opustila, neboť je oba násilnický a opilecký otec bil. Matka se mu snaží těžký život vynahradit a nabídne mu, aby u ní bydlel. Po příchodu do bytu Jo-ha zjišťuje, že má 26letého bratra Jin-taea (Jeong-min Park), který sice trpí autismem, ale hraje skvěle na piano. Zpočátku si Jo-ha vůbec nechce připustit, že má mladšího sourozence, ale postupem času si k němu najde cestu. (LangiJ)
(viac)Recenzie (19)
Moc pěkné, místy úsměvné, místy smutné, trošku sportovní, trošku hudební drama. Přesně tak, jak to Korejci umí. Po delší době snímek, kde se mi Lee Byung-hun hodně líbil. Vývoj jeho postavy a to, jak ji ztvárnil, bylo super. Za zmínku určitě stojí i Park Jung-min v roli autistického mladšího bratra, který válel nejen na piano, ale i tu roli skvěle zahrál. Výrazy tváře, mluva, pohyby těla... Člověk mu to prostě věří. Aby to ale nevyznělo celý smutně a nebyla z toho citová vydíračka, najde se tam pár scén, který mi pozvedly koutky. Jsou tam ale vloženy přirozeně a nenuceně, že to neruší. Smích i smutek prostě k životu patří. I když se dalo lehce odhadnout, jak film skončí, vůbec mi to nevadilo a bavila jsem se až do konce. Navíc se mi hodně líbilo, jak došlo k propojení dějových linek, které byly na začátku rozehrány. To jsem třeba nečekala. Celým filmem zní skvělá hudba a to jak klavírní skladby, tak i písničky z rádia nebo zvukový podkres. Přeloženo. ()
Na papíře až ad absurdum slzopudné. Hrdě si to rochní ve všech myslitelných klišé z filmů o sbližování rozbitých rodin, hledání si cesty ke svébytnému geniálnímu autistovi, o odcházení, odpuštění a aby toho nebylo snad málo, tak nějaká ta kopa klišé i ze sportovních a hudebních snímků nádavkem. A je to mrtě generické. K nevíře je, že to navzdory výše uvedenému mišmaši ani na moment nesklouzne do vod prvoplánové uslzenosti za každou cenu, kde máte pocit, že s vámi režisér lacině manipuluje. Dojímá to "jen tak mimochodem", pozvolna krok za kro... Ehm, slzu za slzou skrze postavy spíše než rány osudu a velké emoce. O to více se to však zadře pod kůži a během veškerých klavírních scén ve druhé polovině to pročistí slzné kanálky jako máloco. ()
"Jo" ()
Kórejci to skrátka vedia ... pohladiť moju dušu. A muzika zase úžasná ... toho klavíra mi dopriali plným priehrštím. A Byung-hun je môj najobľúbenejší kórejský herec. Bez debaty. Skvelý film. Bez debaty. ()
Fantastické. ()
Prilis sa mi do toho nechcelo. Odradzalo ma oznacenie sportovy v zanri a ani Byeong-heon Lee mi nikdy nebol dvakrat sympaticky. Plus som sa obaval, ze to bude typicky Korejsky citovo vydieracske. Ale nakoniec som z toho nadseny. Pribeh o tom ako sa clenovia jednej rodiny po dlhorocnom odcudzeni znova davaju dokopy. Hlavnym kladom su herecke vykony ustrednej trojice hercov. Postava Byeong-heon Leeho mi bola zo zaciatku rovnako nesympaticka ako samotny herec, ale postupne divak zistuje co vsetko prezil a zacina chapat jeho chovanie a ani sa nenazda a ten parchant sa mu dostane pod kozu. Yeo-jeong Yoon si znova zahrala dalsiu postavu neskutocne sympatickej a obetavej matky. Tu herecku sa neda nezboznovat. No a tretim v pozadi je nastastie nie full retard Jeong-min Park, ktory vystihol autistu rôznymi famoznymi gestami rovnako genialne ako Hoffman v Rain Manovi. Tejto nesurodej trojke divak postupne stale viac drci palce, aby sa to vsetko skoncilo happyendom. Ale neboli by to Korejci, aby tu niekto nezomrel. Minimalne od polovici filmu je jasne, kto ma na male, ale aj ked som z tohto citoveho vydierania nebol dvakrat nadseny, tak znova vo finale fungovalo na 100% a mal som co robit, aby som ho rozdychal. Za mierny minus by som oznazil to, ze niektore linie vedlajsich postav pôsobia az prilis vykonstruovane, ale nastastie je to perfektne zrezirovane, takze ked vsetky linie do seba zaklapli, tak som nemal problem to akceptovat. Vysledkom je po dlhsej dobe zase jeden perfektny korejsky mix jemnej komedie a citlivej dramy. 8/10. ()
Trochu otřepané téma, ale zde dovedené téměř k dokonalosti, Korejci z toho dokázali vytěžit prakticky maximum. I přes vážný obsah film překypuje povedeným humorem (zejména v první půli), vzápětí však diváka uzemní nějakým silným momentem či nepochopením mezi ústředními postavami. Mimo hlavní a působivou linku vztahu dosud zcela odcizených a naprosto odlišných bratrů, zaujme i ostatním děním a vztahem postav jež jsou poznamenány bolestmi minulými či současnými. Hlavní trojka hraje výborně, dominuje pochopitelně Lee Byeong-heon. K mé spokojenosti pak přispívá i přítomnost klavírní hudby jež snímek ještě více obohacuje, nicméně podobně příznivě působí i celý soundtrack, velmi sedí k ději. Najít ve filmu nějaké slabší momentíky by samozřejmě šlo, zejména pak se jedná o značnou předvídatelnost a citové vydírání diváka, ale to už obvykle k tomuto typu snímků patří a příjemný zážitek to nijak nesnižuje, takže slabších 5* to beze sporu je. Viděno v rámci Korejského filmového festivalu. ()
Dramedie jak vyšitá. Rodinné drama, autismus, klasická hudba...všeho je dost a všechno to funguje jak má. Pozvolnější začátek by mohl leckoho odradit, ale pak cpou tvůrci do diváků emoce jako kdysi hospodyňky šišky do hus. Ústředním motivem je hledání svého místa na světě, souboj s nepřízní osudu, ale také s křivdami, které sebou člověk vláčí a které jeho povahu ovlivnily. Do toho mezilidské vztahy...takže jakýsi jihokorejský Rain Man. Druhá polovina filmu je navíc prodchnuta nádhernou klasickou hudbou, která ty emoce ještě víc zhutní, takže nejen děvčata ocení bednu kapesníčků. Nevím jak to ti Korejci dělají, ale i sebevětší klišoidní slzopuďárnu umí udělat tak, že jim to sežeru i s navijákem. Herci byli skvělí, Jung-min Park jako autistický hudební virtuoz dokonce excelentní. ()
Ani na chvíľu som nepochybovala, že Jeong-min Park je vážne postihnutý. Čo tam po tom, že dej je predvídateľný, keď je to tak krásne spracované. ()
Hluboce mezilidský příběh, přesně pro cíti, jako jsem já. Vůbec jsem netušil, do čeho jdu a chytlo mě to od začátku. Vynikající herecké výkony, téměř neasijské. ()
Juhokórejský Rain Man ma úplne fascinoval. Park Jeong Min je v úlohe autistického klavírneho génia neprekonateľný. Rovnako Lee Byun Hun ma uchvátil svojím dychberúcim nadaním zhostiť sa dokonale úlohy, v ktorej by som si ho nikdy nevedela predstaviť. Ani tentoraz nesklamal a potvrdil svoje prvenstvo medzi hviezdami na ázijskom filmovom nebi. Príbeh je jednoduchý, priamy, ale to, čo do postáv vložili jednotliví herci je neuveriteľne dokonalé. Som unesená. ()
Pekný rodinný príbeh o matke, ktorá sa stará o postihnutého syna a o tom, ako sa jej druhý syn vráti domov a nadobudne opäť dobrý vzťah nielen s matkou, ale aj so svojim bratom. Oplatí sa zhliadnuť. ()
Jde sice o klasickou emoční ždímačku a děj je snadno odhadnutelný, ale funguje to bezchybně a herci to dali fantasticky. ()
Zaverecna klavirni scena je vyborna. Kdyz Jintae zacal hrat oblibenou pisen sve matky - That's Only My World od Deulgukhwa, tak jsem si rekl: kvuli temto scenam miluji korejske filmy. ()
Príbeh s predsudkom hlboko zasiahnuť city diváka na tému rozvrátená rodina, autista a prinavrátený stratený syn v adisasoch. Niekoľko svetov naivne a predvídateľne prepojených do nevídaných schopnosti autistu samouka, ako klavírneho virtuóza, ktorý ovládol šibnutím prútika celý komorný orchester, až sa išli intelektuáli, aj neintelektuáli rozliať. Rozprávka naberá na obrátkach, až sa všetci nakoniec pomeria a idú sa spasiť, každí podľa svojho scenára. Slušne poetické, srdcu lahodiace a nepochybne dojímavé. ()
Autistický hrdina byl až nepřesvědčivě autistický. Motivace postav v závěru dostávají pořádně zabrat. A pokud nevěříte postavám a nechápete jejich motivace, tak se ze srdceryvného finále stává nuda. Hodně nenáročná zábava. ()
Otrepane. Vsetko sme uz kdesi videli. Ale… Funguje to krasne a mna to potesilo, nenudilo a zabavilo. A o tom maju filmy byt. Aj. ()
Příběh o dvou bratrech a jejich matce. Jeden z bratrů, Jo-Ha, je boxer, zvyklý řešit všechno pěstmi i mimo ring. Druhý je Jim-Tae, autista, který má potíže komunikovat s okolním světem, ale je geniální klavírní virtuos. Jak už to v takových filmech bývá, následuje kostrbaté poznávání a sbližování rozbité rodiny, Jim-Tae s pomocí své rodiny přesvědčuje svět o svém talentu, i když mu ostatní hází klacky pod nohy, a na konci ukápne nejedna slza. Takže nic objevného nečekejte, jde o klasickou ždímačku slz, a v závěru se tlačí na pilu, až to hezké není. Jediné, co zachraňuje jinak průměrný a snadno zapomenutelný film, jsou herecké výkony ústředního tria. 60% ()
Dojemný príbeh o sile lásky. Grandiózne dielo pri ktorom vijde slza, úsmev, hnev aj smiech. Sebauvedomenie je taktiež vedľajší efekt vzhliadnutia tohto diela. ()