Keď príde kocúr

Tak jak bych to zhodnotil... ta scéna se zbarvením na představení je dlouhá a trochu o ničem, když tam jenom půl hodiny poskakujou a čumí po sobě. Z celýho filmu jde krásně cítit kritiku tehdejší doby. Počkat, tehdejší? I dnešní! Werich je prostě nadčasovej. Je to taková metafora - jsou zde postavy autoritářské, srdečné, obyčejné, podlejzačské, falešné. A to všechno lze nalézt v každé společnosti. A co ta Werichova dvojpostava - proč byly stejní? No to je jedno. Ale ty scény s hudbou, kdy se tam nemluvilo byly fakt trapné a nebavily mě. Dialogy a Werich jsou super. (10.05.2007)

Nejkrasnejsi zena Ceskoslovenska. Otravne deti. LSD. Pan Werich. Sovak & Mensik & Brodsky & Effa & Zazvorkova & Bohdalova. (14.01.2009)

Poetický film, který už dnes nemá šanci mladší diváky oslovit a bude je neskutečně nudit, přičemž mu ještě k tomu nebudou vůbec rozumět. Takové filmy sleduji jen díky hercům - zde páně Werichově a Brodskému. Je to taková poetická pohádka pro dospělé, která vás buď zcela pohltí nebo zcela nezaujme. (09.11.2011)

:-) (27.04.2017)

Dnes jsem si střihla dva Jasného filmy po sobě. Touhu a Až přijde kocour, přičemž mě to neskutečně nadchlo a naplnilo. Jako by mě to vrátilo v čase do dob, kdy filmy měly určité poselství, poetiku, propracovanou vizuální a hudební stránku, kdy byly prosté klipovitosti tak charakteristické pro současný film i dobu. Ve skutečnosti se člověk do minulosti (ač měla své mouchy) přesunout nemůže, tak aspoň že z ní zůstaly takovéto filmové skvosty, na které má pak chuť se podívat i několikrát, aby si mohl každou vrstvu odkrýt znovu a důkladněji. (31.08.2019)

..., přejdou vás, profousové, předoucí přední charaktery, "courky" po střechách vlastní důležitosti. (16.06.2022)

Táto spolupráca s Vojtěchom Jasným dopadla pre Brdečku omnoho lepšie ako s Oldřichom Lipským o rok neskôr (či celkovo, vrátane všetkých ďalších filmov). Obaja režiséri síce prekypujú filmovými trikmi a kreatívnymi, až formalistickými, povedalo by sa vtedy, riešeniami, ale v tom je ich čaro. Pre mňa teda aspoň KOCÚRA. Jasný je autor podľa môjho gusta - filmový vizionár v rozlete a nefalšovaný estét. Moderná rozprávka o kocúrovi v okuliaroch má rozviatu južanskú atmosféru, parádne psychedelické sekvencie, autentické výtvarné počiny detí zapadajúce do deja, charizmatického Wericha v (takmer) poslednej filmovej (dvoj)roli, ostatná herecká elita pácha svoj tradičný nadštandard a mladučká Vášáryová je tak krásna, až to bolí. A TERAZ POZOR! Všetko uvedené platí pre prvú polovicu filmu - a potom sa náhle vyčerpá. Tvorcovia odrazu už neprichádzajú so žiadnym ďalším nápadom, plus možno prichádza k slovu aj nejaká tá politická objednávka, a zvyšok filmu je uťahaný, repetitívny, schematický a deklamatívny, akoby geniálnych autorov vymenil nejaký unylý filmový štáb ochotníkov z okresného výboru KSČ. Na celovečernú stopáž je tam toho proste príliš málo a vzbura detí, zúfalstvo rodičov a zopakovanie toho istého ešte raz (či nebodaj dva alebo dokonca tri) to nemôže nijako zachrániť. Ozveny budovateľského nadšenia a skoro až schôdzové deklamovanie moralít pôsobia potom v tej farebne karnevalovej, vínom a krásou opojenej atmosfére ako tvrdá päsť do mäkučkého kocúra. Okuliare mu rozdupali a krásna ilúzia sa rozbila. Náhle odhalená chabosť zápletky a poplatnosť dobovej politickej rétorike v tom zdanlivo čistom diele Umenia bolia ako stratená láska, ako letá dávnej mladosti, ktorých bezstarostný zápal sa už nikdy nevráti. Našťastie je tu stále polovica prvá, v nej sa dá znovu stratiť v Dianiných očiach a úsmeve, v štedrej letnej moravskej krajine, v ilúzií spravodlivosti a dobráctva, v dávnom detstve a jeho nádejach - a v sladkom zabúdaní čakať, až príde kocúr... (30.12.2022)

Málo platné, něco jiného bylo uchvácení zakázaným ovocem na pokoutní projekci na jakési divadelní dílně na sklonku osmdesátých let, zírání s otevřenou pusou na to, co se v šedesátém třetím všecko „smělo“, jakou kouzelnou werichovskou kreaci nám bolševik tolik let tajil a jaké efekty a nálady uměli ti šikovní lidi udělat s trochou černého divadla a trochou psychedelických barviček, a něco jiného je koukat na tentýž film dnes. Poetické půvaby mu zůstaly (pasáž mileneckého toulání Roberta s Dianou mi bere dech pořád a dodnes přemýšlím, jestli Kocoura znali John a Yoko, když o devět let později točili své scény s domkem, ke kterému se přijede na loďce a hrají se v něm podivné šachy, do filmu Imagine), komunální satiře a přímočarému moralizování ale v mezidobí vypadala polovina zubů. Takže hvězdička dolů. (24.11.2014)

"Bylo, nebylo ale spíš by mělo bejt." Asi si dokážeme představit, jakou paseku by dokázal v reálném životě takový kocour s brejličkami způsobit. Ale osobně si představuji, že slušné pozdvižení musel v tehdejším Československu vzbudit i samotný filmový Kocour" Vojtěcha Jasného. Ve filmu se sice najdou i některé ryze umělecké pasáže, o nich ředitel školy (Jiří Sovák) vcelku trefně říká, že "nemá to hlavy tak to nemůže být adresné." Adresného je zde toho ale víc než dost. Zejména v podání učitele Roberta (Vlastimil Brodský), když třeba dětem vysvětluje, že největší věc na svět je přátelství a upřímnost. A pak taky před nikým se nehrbit. Sám učitel před svými ideály na chvíli zapochybuje a tak musí otěže dění převzít kdo jiný než právě děti. Děti, v nichž učitel tak dlouho pěstoval dětskou fantazii. Fantazie je přitom v této pohádce pro dospělé víc než dost  Již úvodní líbezná flétnová melodie navodí úžasně snovou atmosféru, když pak přijde kocour a roztančí všechny obyvatele městečka v pestrobarevném stylu, je to báječná podívaná.  To pak člověk ještě rád přitaká úvodním slovům Jana Wericha: "Pozorovat život to je vždycky zábava ale i legrace. Když má člověk lidi rád.             (08.07.2023)

Taková skvělá věc a má poměrně málo procent. Jedna z top pohádek, co jsem viděl. Jooo 60.tý léta, tehdy jsme opravdu uměli dělat filmy... 85% (30.12.2008)

Jsou filmy, které mohly v trezoru zůstat. Prý úsměvná moralita, je to nudný dětský film s poněkud naivním poselstvím (milujte se a množte se, a nevycpávejte prosím vás zvířátka). Vizuální stránka a některé Werichovy vtípky nejsou nemilé, celek je ale strašná nuda. (25.02.2009)

S ucty k p. Werichovi. (28.03.2011)

Film bezesporu zaujme lyričností, svou výtvarnou, pohybovou a hudební stránkou, třeba na takový Menšíkův tanec s čápem člověk nezapomene do smrti. Po stránce dějové je to trochu horší, po stránce ideové pak nejhorší. Chápu totiž toto dílo jako jasnou Jasného snahu podlézat komunistům, páč se snaží vsugerovat divákovi, že rudá barva je tou nejlepší. Přitom, proč by měla být zamilovanost největší hodnotou? Vždyť se jedná o pouhopouhé zamžení mozku, sloužící ke slepé reprodukci, která žádný smysl nemá. Navíc, tento cit má i obrovský destrukční potenciál, vede mnoha vraždám, sebevraždám, dokonce si vysloužil zcela přiléhavé přirovnání k moru, ničícího vše, co se mu postaví do cesty. Pro mě zkrátka tento pud stojí na žebříčku nejníže. Naopak, takoví lháři jsou povětšinou roztomilí, plní fantazie, člověk si s nima užije spoustu legrace. Drobní zloději jsou zase pravým požehnáním pro ekonomiku, protože okradení si musejí pořídit věci nové, a tak podporují růst HDP. Navíc si uvědomme, že v té době v podstatě žádné jiné způsoby na oživení výroby neexistovaly, neboť ČNB se svými prosíravými metodami se ještě měla dlouho pohybovat na tzv. houbách. No ale zpátky k filmu, obsazení se také povedlo, Werich opět neodolatelně dlabal salám, takže i ten nejzarytější vegetarián se nad sebou musel zamyslet, Brodský ještě ve věku, kdy jeho tvář nepřipomínala šarpeje (ale už to bylo jen tak tak), noo a krásná Vašáryová... její měkce slovensky vyslovovaná čeština působila neodolatelně, její tvář taky, jediná škoda je, že jistý objevný článek vyšel až v r. 2009... (12.02.2015)

(91/2017) / Je isté, že Všichni dobří rodáci sú vyspelejší film, v prípade Kocoura je ale krásne vidno o kolko divokejší a tvorivejší ešte Jasný bol. Tá živelnosť síce chvílami spôsobuje chaotické vyznenie niektorých scén, ako celok je ale film zážitok. Vizuálna podoba filmu je originálna aj na 60-te roky a snáď len Jakubisko mal podobný talent. Technicky je film lahôdka a aj náročnejšie farebné scény vyznievajú prekvapivo kvalitne a nerušivo. K tomu si treba prirátať herecký výkvet, najviac zaujal asi Menšík a samozrejme tiež mladunká peknučká Milka. Rád by som videl tento film trochu "upratanejší", možno inak zostrihaný, buď by dosiahol na filmový vrchol alebo stratil na svojom čare. (8/10) (02.05.2017)

Kocourek mourek, který vidí do lidí... jakpa by se nám to hodilo v dnešním světě okolo nás... ale určitě by se strhla taky taková bitka jako tam... (07.05.2008)

Poetika v podaní Wericha je tu asi to najkrajšie, čo sa dá vyzdvihnúť... Scenár je takisto veľmi zaujímavý, ale druhá polovica filmu trochu stráca tempo, takže v konečnom dôsledku film pôsobí trochu rozporuplne. Páčila sa mi myšlienka o tom, že ľudia sú farebne rozlíšení na zaľúbených, pokrytcov, či tých, čo podvádzajú svojich blízkych, len tá realizácia mohla byť podľa mňa (aj na svoju dobu) spravená ešte zaujímavejšie. Okrem salamandra Sováka to totiž neprinieslo žiaden význam v rámci rozohratého príbehu. Ale vidieť sa to rozhodne dá aj viac krát... ;o) (17.03.2009)

Miluju barevne symbolicke filmy let sedesatych. A miluji toto skvostne obsazeni. Kritika rezimu v tak brzkych sedesatkach me prekvapila, tim vice vsak potesila. Perla ceske kinematografie... (08.10.2015)

Pro mě jeden z deseti nejlepších českých filmů. V době natočení, odraz doby. Bohužel je poplatný stále. Všimli jste si, že žlutých bylo nejvíc? (13.02.2005)

Zajímavý námět, nedotažený scénář, skvělí herci, kteří v podstatě nemají co hrát, oslnivé formální zpracování, krásná Emília Vašáryová, moudrý Werich a celkově spíš ustrašeně hřejivá než kousavá alegorie. (19.09.2009)

Skvělá pohádka se zvláštním a originálním námětem. Můžu ji vidět kdykoliv a pan Werich je zde opravdu famózní. (25.03.2012)