Volha

Ještě ráno po zhlédnutí posledního dílu těchto Osudů nedobrého bonzáka Pekárka za české normalizace si mohu hlavu ukroutit nad tím, jak je možné, že cos tak úžasně cynického (ve smyslu cynismu dle definice Sira Humphreyeho), a to vč. půvabného dějinného zúčtování s jedinou sympatickou postavou seriálu posledním dílu, v ČT vůbec prošlo, neb s ohledem na zprávy z denního tisku by jeden řekl, že zrovna v jejím případě jde o instituci, kde pro Pekárky není pomalu kam flusnout. Samozřejmě to, že všichni máme svého bonzáka platilo, platí a asi i platit bude bez ohledu na aktuální režim, přičemž zrovna nyní se mi taktéž zdá, že osoby přezvědné se po letech probouzejí ze zimního spánku. Tak jsem zvědav, jestli se ještě za pár let vůbec dočkáme reprízy. Ačkoliv jelikož Pekárek je od „P“, možná to úplně beznadějné není. (04.05.2023)

Naprosto parádní a do detailu vyňuňaná retrosatira z doby ne tak dávno minulé, která se ovšem zase kvapem blíží a zajíždí zpět do starých osvědčených kolejí. A tak dříve potracení nostalgicky či hořce vzpomínají, později potracení a revisionistickou historií řádně zmanipulovaní rozumbradáčsky rozporují, že takhle to v Mumulendu přeci nikdy nebylo, přičemž kvičí, že je to děsná blbost a nuda, no a šosáčtí pamrdi s pravítky v prdelích se zděšeně křižují, jak je to odporně vulgární, protože tam zaznělo asi tisíckrát „voe“, čtyřikrát „kurva“ a jednou „pičo vyjebaná“, a takhle se přeci nemluvilo a neprcalo ani za komunistů! Ne, drazí bigotní soudruzi, pirátská mládeži a jiná neomarxistická verbeži, mluvilo, prcalo a mnohé vyobrazené patocharaktery jsou až mrazivě přesné. Vždyť je konečně musíte velice dobře znát ze zrcadla nebo ze svého současného nejbližšího okolí. Na hloupé, pokřivené a bezpáteřní bonzácké zkurvence, popřípadě karieristické či pozornostní kurvy, bedlivě střežící korektnost současných komerčně importovaných patoideologií kolektivního myšlení ve jménu světlých zítřků, by měli pomalu začít vydávat živnosťáky, a stará dobrá hysterická společenská ostrakizace či kokotporátně podporovaná ekonomická likvidace těch odporných dezolátních živlů (čti „závadně smýšlejících nepřátel strany, lidu a Evropské Utopie“) pomocí asociálních sítí a majoritních stranických masmédií už zdaleka nestačí! Tudíž se závislé soudnictví pomalu plně podřizuje minoritním, avšak agresivně šířeným „společenským“ doktrínám domněle majoritního proletariátu, té jediné spravedlivé revoluční masy „jižvzhůrupsancůtétozemě“, policie se pozvolna transformuje zpět na státní bezpečnost, jiné názory, byť mnohdy naprosto relevantní a podložené, začínají být kriminalizovány, a mlčící většina jako obvykle zase jen sedí na gaučích ve svých maloměstských obývácích a klopí lahváče s tím, že se to určitě zase jednou přežene. Hlavně se do ničeho nezaplést! Kdepak, pokud se nepoučíte z historie a nevytáhnete si hlavy z prdelí, bude hůř, padesátá léta se pomalu vracejí v plné síle a s až mrazivě naprosto stejným modem operandi, kokoti!  Vymazlený zábavný a mementivní seroš, zobrazující nedávnou společenskou historii i možnou stádovou budoucnost v ironických kulisách všem režimům věrně sloužícího veřejnoprávního bandity. Seroš skvěle napsaný a do posledního kašpara skvostně zahraný, přičemž malý Hádek jede v roli toho vymatlaného, prospěchářského normalizačního zmrdečka naprosté bomby. Klobouček, voe! (01.05.2023)

Jen ne protiotázku, proboha. ČT už podruhé cílí do vlastních řad, zde do své problematické minulosti (i když "tel-evíze" není přímou předchůdkyní té nynější). Jan Pachl se ponořil do pro sebe téměř neznámých vod, zároveň opravuje pošramocenou pověst po příšerném Ten, kdo tě miloval. Karla Hynie si pamatuju jako dramaturga v devadesátých a nultých letech a jakožto letitému praktikovi mu věřím, že to bylo ve skutečnosti ještě mnohem horší. Seriál chytře postupuje od vychcané komedie, přes drama až k té hořkosti. Hádek je fantastickej, Jeřábek v mnohém připomene Libíčka, Klepl konečně jen neluxuje a dává vzpomenout na to, že je vynikající, jemný komik. Na Volhu jsem se těšil, jsem rád, že mě nezklamala a diváci (narozdíl třeba od Docenta) pronikli pod povrch a vnímali dílo trochu lépe. Že by to bylo tou normalizací? To, co se teď děje, je pro nás důležité, pane Pekárku. Když v tom jede Gott, tak já taky! Hlavně je důležité dát posluchači, co chce a zpívat všem režimům. Zůstanu svůj! (11.05.2023)

Pamatuji si ten moment, kdy jsem viděl první díl tohoto seriálu. Vůbec jsem totiž nevěděl, co si o tom myslet. Všichni tu byli vulgární a hulvátský jelita a mě to ve výsledku docela sralo. Pak mi ale táta v diskuzi řekl, že dřív taková doba byla a já mu to nějak nechtěl věřit. Když mi to ale následně potvrdilo víc lidí nezávisle na sobě, chtělo se mi z toho "lidství" blejt. Nakonec jsem ale všech šest dílů slupnul jak malinu a i když tu Kryštof Hádek předvádí největšího kreténa české kinematografie od pádu opony, stydět se za to vůbec nemusí. Naopak. Česká televize do sebe docela solidně píchla a já musím říct, že i přes nechutenství z jednotlivých postav mě to prostředí a dění v příběhu zajímalo až do samotného konce. Navíc tu hodně dobře pracují s historickými reáliemi, prostředím a detaily. Takže Vám musí být už do předu jasné, kde ty největší svině své doby nakonec skončily... (02.05.2023)

Nevyrovnaný, tón tomu lítá od mrazivý / vtipný drobnokresby vykloubený doby až k lehčí cringe řachandě, ale k mýmu překvapení se drží jednoznačně na straně prvního. Pekárek je zdegenerovaný chemlonový Švejk, přesně to, co česká povaha udělala z druhdy pronikavý Haškovy satiry: karikaturu s pivečkem a to chce klid a nohy v teple svatozáří kolem bauchu. Žádné my a oni. Jen my cachtající se v blátě, výmluvách a morálních kompromisech, v nichž často nešlo o život, ale "jen" o klidnou existenci. Normalizace tu konečně není vyobrazená jako idylický ostrov rodinných pelíšků vs idiotský systém, ale jako vším a všemi prorůstající rakovina nudy, přetvářky a připrcávání, kterou spolutvoří státní aparát a lidi, kteří uzavírají různé formy tichých dohod - dokonce i když vzdorují. A nad tím vším se s pokojem Buddhy vznáší kurva, bavič a obratný existenční navigátor Standa, který má jednoduchý životní kompas: když to říká Goťák, tak to asi bude pravda. Rok 1989 není tlustá čára. A Pekárci dneska plní náměstí. Nenávidí cokoliv, co se odlišuje od jejich jednoduchý vize správnosti a nohou v teple. Píší svoje zamindrákovaný výlevy na ČSFD. Volha konečně nedělá z minulosti skanzen, ale napomáhá pochopit, v čem nás historie dokurvila a v čem jsme dokurvili my jí - a jak v tom vesele pokračujeme, protože je to v nás, ne v nich. Třicet let to trvalo, ale Pachlovi se to konečně povedlo. Má to všechno nějaký řešení? A mohu vám odpovědět protiotázkou? (03.05.2023)

Éra normalizace v pětidílné zkratce. Poměrně věrné zobrazení toho husákovsko-brežněvovského marasmu. Veřejnoprávní televize konečně začala splácet resty tkvějící v tupém následování ostalgických nálad a natočila Anti-Vyprávěj - konečně přestala točit o šedavém bezčasí normalizace v ostalgických pastelových barvách! Škoda jen, že tvůrci nenašli odvahu natočit Volhu ne jako retro komedii, ale coby temné normalizační drama typu Pout... PS: Standa ,,Třesu, šéfe" Pekárek je dokonalý prototyp oportunisty (z dramatického hlediska antihrdiny), tedy jeden ze základních typů českého národního povahopisu...a že takovýhle Standů tahle země měla a má... (30.04.2023)

„TEĎ JEŠTĚ VYMYSLET VAŠE KRYCÍ JMÉNO.“ … „VOLHA, TO ZNÍ DOBŘE!“… “ O tom, jak se chovali uvědomělý soudruzi a soudružky v 70tejch (a 80tejch) letech v Český televizi. Ovšem je to víc o těch neuvědomělejch… A není to nic pro puritány. Hádek – teda ten jeho Pekárek je přesnej! Takovýho týpka jste mohli potkat snad všude. (A možná ještě můžete...) Je fajn, že zase vzniklo něco, co nám bude připomínat tu naši, neradostnou minulost! /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) Seriál vznikl podle stejnojmenné knihy Karla Hynie z roku 2008. Ten v televizi pracoval a zemřel dva roky před vznikem seriálu. 2.) V době „normalizace měla ČST kolem 10 tisíc zaměstnanců. STB pouze předstírala, že jí má pod kontrolou… ///                         PŘÍBĚH  *****  HUMOR  *  AKCE  ne  NAPĚTÍ  * (28.10.2023)

"Solidního udavače abys pohledal." Ale tady zrovna jednoho máme. Standu Pekárka. On je sice úplně hloupej, ale není blbej. Takže když si může u estébáků vybrat mezi mlácením a udáváním, tak si hbitě zvolí třetí možnost - udávání s výhodami. No řekněte mi, kdo tohle má? Kdo má za vlády komárů dvě barevný televize od Rusů, souloží s každou slečnou soudružkou a ještě si vyrazí výlet do bordelu ... tedy vlastně na hokej do Vídně? No přece ten, kdo zakládá brigádu socialistický práce a aktivně shání papír do sběru. Standa. Není mi sympatickej, ale nesoudím ho, protože jsem před podobnou volbou nestál a nejsem si jistej tím, jak bych na jeho místě obstál. Jenže já jsem za socíku nekradl benzín, nešířil samizdat a Kryla jsem poslouchal jen pod peřinou, takže jsem od STB nikdy nedostal nabídku, kterou nešlo odmítnout. Za to jsem všude kolem sebe viděl ty, který tenhle seriál dost přesně ukázal. Takhle se tady prostě žilo. Jen bych si dovolil oponovat v tom, že ti největší zmrdi se "Sametem" o něco přišli. Jejich spisy byly totiž včas skartovány a tak jsou dneska seznamy spolupracovníků STB plný Standů, kteří neměli s budováním rozvinutýho socialismu zase tak moc společnýho. (14.10.2023)

Rito, melouch, kšeftík, nachcat klouzačku, pohodička, klídeček a prdeníčko. A hlavně nohy v teple. Dvě barevné televize a tři auta jsou pro Standu důležitější než vlastní rodina. Přesně tihle lidi se školou života vzpomínají na minulý režim s láskou, protože po revoluci zůstali zcela osamoceni ve svém mikrosvětě deziluze. Za socíku se přece tak špatně neměli, no ne voe? Silné 4*. (06.05.2023)

Fakt mě bavilo, jak tu nostalgie a lidovost hořkne tím čecháčkovstvím a buranismem (asi nejvíc mě pobavily výjezdy na Vlachovku). Standa je precizně scenáristicky i herecky trefená postava apolitického shánčlivého vychcánka lehce proplouvajícího životem a užívajícího si ho tak, že jsem mu až záviděl. Jako svini jsem ho skoro nevnímal, přece jenom neposlal nikoho na šibenici ani do kriminálu. (01.05.2023)

5/5 Slovy produkčního Josefa Viewegha, dnešní televize je už natolik sebevědomá, že podobné švejkování na vlastní účet dokáže schválit. Na počátku byl stejnojmenný román Karla Hynie (2008) a na konci je mini série o normalizačních eskapádách novodobého Švejka slyšícího na jméno Pekárek, který za vrchol života považuje Volhu a šmelení v redakci Humoru a lidové zábavy. V rámci adaptačního procesu došlo k několika rozhodnutím, například vynechat devadesátky, propracovat některé vedlejší postavy (zřejmě i podle toho, kdo bude jakou postavu hrát)... a tak se ze zajímavého dramatického oblouku stala jen samoúčelná satira na téma, jak to tenkrát bylo. O reálném zákulisí práce v televizi se nedozvíme skoro nic, ale naopak je veřejnosti opět nabídnuta ona názorová Bible, bez které by to zřejmě už nešlo. Tak například Gott je bůh, donášeli i tací, do kterých bychom to neřekli, všichni umělci jsou chátra, kdo nekrade ze státního, okrádá rodinu. Úvodní epizody slabé, zákulisí Gottových pořadů z divadélka ve Slaném za hranou černého humoru, konec naprosto nevýrazný s nulovou gradací. Herecky a jako dobovka to byla sice výzva, ale žádná z těchto složek nepřekročila dnešní průměr. (18.08.2023)

Nepozerá sa na to zle, no aj tak tomu niečo chýba .. (07.05.2023)

„Kdo chválí Volhy bídu, je zrádce a nepřítel lidu!“ Z projevu na XVII. sjezdu KSČ: „Bohužel, soudruzi, naše politbyro i oddělení cenzury zaspalo a na ČSFD se vyrojilo mnoho ztroskotanců a samozvanců, dehonestujících krásnou dobu normalizace i budování socialismu našimi dělníky, rolníky a pracující inteligencí. Nejen mandelinku bramborovou nám zde vysadili zlí imperialisti, ale i další škodnou, například jakéhosi Pachla. Jeho dekandentní, depresivní a vulgární (!) seriál Volha na ČSFD v rudých číslech?! Soudruh Stalin se musí obracet v hrobě! A soudruh Lenin vedle něj! Pardon. V mauzoleu. Se obracet.“ OKÉNKO StB SVODKY: [][] Co o seriálu říkají lidi v hospodě? // Domovní důvěrnice v důchodu: „Volha je šit. To dnes to stojí za pendrek, zlatý časy, kdy vládl pendrek!“ // Soudružka Chudobka: „Jděte s tím do háje! Je to štvavý seriál a měli by ho zakázat!“ // Standa Pekárek: „Hádek je borec, vole, trefil mě přesně. To je na lva. Rejžo, třesu!“ [][] Povídej byly pohádky z mechu a kapradí, učesané a optimistické. Volha jede blátem. A mně je úzko. Z množství sviní a prospěchářů, kteří jen převlékli kabáty, ale i z pamětníků, kteří tenkrát „pouze“ drželi hubu a krok, ale dnes neunesli tíhu svobody a zodpovědnosti sami za sebe, zamačkávají nostalgickou slzu a tvrdí: „Tenkrát bylo líp.“. Nebylo. Zadrátované hranice, závadné knížky, zakázané písničky, svině estébáci, mravní bahno, schůzování, udávání... a slušní lidé se svědomím ve vězení. Pane Pachl, palec nahoru za veselé připomenutí smutné a temné doby. (01.05.2023)

Niektoré časti lepšie, niektoré slabšie. Ako celok to ale u mňa fungovalo výborne. Lúbilo sa mi, ako boli zmáknuté tie prechody z reálnych záberov vtedajšej doby  na tie hrané. Záverečná časť smutná, depresívna a zároveň (u mňa) i najslabšia. (01.05.2023)

Třesu Pachlovi, že natočil doslovné pokračování hlášky z Černých Baronů: „Kamera, hérečky, píchání, chlastání, co? (09.04.2024)

Snažil jsem se pochopit, proč je tenhle seriál tak populární, a neuspěl jsem. Čas strávený ve společnosti nevyčerpatelného zdroje příšerných vtipů a magneta na ženské Standy Pekárka považuji za promarněný. Tři hvězdičky spíš za konkrétní herecké výkony, jinak se to prostě jen strašně táhlo. (13.05.2023)

Škoda, že osmdesátky vzali tvůrci tak hopem, klidně bychom dva tři díly s příběhy Standy Pekárka navíc měli. Výborný seriál, a pokud jej někdo kritizoval v souvislosti s vulgarismy či čímkoliv jiným, je buď bolševik nebo debil. Pracující třída vypadala přesně takhle, a je úplně jedno, jestli to byl OÚNZ, MKD nebo jakákoliv jiná státní organizace. Nejlepší byli Jeřábek, Hádek a Dvořák s Přemyslem Burešem za zády, jo a Lexa Pyško hovoriaci po slovensky. Proč Křenkové dali ty brejle nechápu, poznal jsem jim až v předposledním díle. Asi poprvé se mi v něčem líbil i Bob Klepl. Zajímavé je, že hruď Anety Krejčíkové vypadá v roce 2022 (kdy se asi natáčelo) stejně, jako ve filmu Poupata (2011). Nejpovedenější retro, co u nás kdy vzniklo. (17.05.2023)

Karikatúra dôb minulých, ktorá ma nechytila, pretože sa tam, ako by Hádek povedal, "imrvére" šukalo, chlastalo, vulgárne vtipkovalo a po grci nasledovanom po ôsmom poldecák sa furt ozývalo ty vole. Na charakteristiku socialistickej spoločnosti asi málo, hlavne, že dnes to je úplne inak a ani sa vôbec neudáva, ani sa nikto nevytesňuje z názorového diskurzu, ani sa nekádruje a nenálepkuje. Ešteže po 1989 prišla tak veľká zmena! (02.07.2023)

Konečně výstižný portrét slušného českého občana. (03.05.2023)