Aguirre, der Zorn Gottes
Aguirre, the Wrath of God
Réžia:
Werner HerzogScenár:
Werner HerzogKamera:
Thomas MauchHudba:
Popol VuhHrajú:
Klaus Kinski, Helena Rojo, Del Negro, Ruy Guerra, Peter Berling, Cecilia Rivera, Daniel Ades, Edward Roland, Armando Polanah, Alejandro Repullés (viac)Obsahy(1)
Zajatý Indián mluví osudově s posledním zbytkem španělské expedice hledající bájné El Dorado, město zlata. Padre mu podává Bibli, "slovo Boží". Indián si ji přiloží k uchu, ale nic neslyší. Kolem krku mu visí zlatá cetka. Španělé mu ji strhnou a drží před očima, poháněni nadějí, že teď už musí být El Dorado konečně na dosah. "Kde je to město?" křičí na Indiána. Ten nejasně mává rukou k řece. Je to ještě dál. Stále dál.
Herzogův AGUIRRE, HNĚV BOŽÍ je jedním z velkých tíživě vizionářských filmů. Vypráví příběh expedice konkvistadora Gonzala Pizarra, který v letech 1560-61 vedl hrstku mužů do peruánského deštného pralesa, přitahován příběhy o zmizelém městě. Úvodní záběr je strhující: dlouhá řada lidí se šine strmou cestou do údolí hluboko pod nimi, zatímco mlžná oblaka zasťiňují vrcholky. Muži mají kovové přilbice a hrudní pláty, své ženy nesou na nosítkách. Jsou oblečení pro dvorní slavnost, ne do džungle.
Tón filmu udává hudba. Tíživá, církevní i světská, a přitom je ještě něčím jiným. Složil ji Florian Fricke, jehož skupina Popol Vuh (pojmenovaná podle mýtu o stvoření Mayů) zaznívá v mnoha Herzogových filmech. Pro tuto úvodní sekvenci "jsme použili zvláštní nástroj, který jsme nazvali 'sborové varhany'," řekl mi Herzog. "Uvnitř má 36 různých pásek, které běží paralelně ve smyčkách. ... Všechny tyto pásky běží zároveň, a jsou tam klávesy, na něž můžete hrát jako na varhany, takže to zní stejně jako lidský sbor, a zároveň velmi uměle a dosti tajemně."
Zdůrazňuji hudbu, protože organickou součástí účinku Herzogových filmů je zvuk. Herzogovy příběhy začínají přímočaře, výsledek je ale nevypočitatelný. Divák nikdy netuší, kam jeho příběhy povedou: nekončí jasným "závěrem", ale vytvořením nálady v nás - duchovního či vizionářského pocitu. Myslím, že režisér chce, aby se diváci cítili jako nezúčastnění pozorovatelé, bytosti stojící mimo čas, posmutnělé z nezměrnosti vesmíru, drtícího sny i lidskou šalbu.
Pokud jsme zmínili, že je pro AGUIRRE, HNĚV BOŽÍ stěžejní hudba, je třeba upozornit také na tvář Klause Kinského v hlavní roli. Má vystrašené modré oči a široké, silné rty, které by působily smyslně, kdyby je nestahoval škleb šílenství. Tady hraje konkvistadora s nejsilnější vůlí. O prvním shledání s mladým Kinským mi Herzog řekl: "V tu chvíli jsem věděl, že mým osudem je točit filmy, a jeho osudem je v nich hrát."
Natáčení AGUIRRA je ve filmových kruzích legendou. Herzog, německý režisér, který mluví o "voodoo místa natáčení", své herce a štáb zavedl do odlehlé části džungle, kde se rozšířily horečky a hlad byl reálnou hrozbou. Říká se, že Herzog na Kinského namířil pistoli, aby ho donutil film dotočit, i když Kinský to ve své autobiografii popírá, ačkoli dodává, že zbraň měl. Herci, štáb i kamery byly na právě takových vorech, jaké nakonec ve filmu vidíme. K napjaté atmosféře na place příspívalo i to, k čemu se mi Herzog přiznal: "Neznal jsem dialogy deset minut před tím, než jsme scénu točili."
Dialogy ale ve filmu nejsou podstatné, dokonce ani většina postav. Výjimkou je samozřejmě Aguirro, jehož osobnost vytváří Kinského tvář a tělo stejnou měrou jako slova. Myslím, že Herzog tímto příběhem sleduje totéž, co mnohými dalšími filmy: muži, pohánění vidinou velkého úspěchu, se dopouštějí hříchu tím, že mají odvahu po úspěchu sáhnout. Pak jsou rozdrceni nenesmiřitelným vesmírem. Vzpomínám na jeho dokument o skokanovi na lyžích Steinerovi, který chtěl letět navždy, a stal se tak dobrým, že byl v nebezpečí proto, že málem přelétnul dopadovou plochu a rozbil se o kameny a stromy.
Z moderních filmařů je Herzog nejvíce vizionářský a nejvíce zaujatý velkými tématy. Nepřekvapuje, že režíroval mnoho oper. Nevypráví propracované příběhy ani nezachycuje okouzlující dialogy; chce nás povznést do říše divů. Jenom pár filmů sdílí smělost jeho vize - myslím na 2001 a APOKALYPSU.
Roger Ebert, Chicago Sun-Times (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (226)
Klaus Kinski s maniakalnima očima a křičící opicí v ruce, vrávorající na nejistém voru, který se řítí po Amazonce kamsi do neznáma... Film se dá vnímat místy jako zdlouhavý a realizačně neučesaný, příběh si však svou vizionářskou sílu podržel i po letech. A lví podíl na tom má právě charisma Herzogova dvorního herce Kinského... ()
Aguirre má silné obrazy a specificky hutnou atmosféru. Nemyslím si ale že by jako celek byl zvládnutý. Zápas štábu s okolnostmi je znát (stejně jako zápas mladého režiséra se svými ambicemi), a je zázrakem i to, že se film povedlo dovést do stávající podoby. Přesto je nutné říci že je nedisciplinovaný, tři hlavní roviny (doslovná, alegorická, metafyzická) do sebe vrážejí, divák v jedné scéně uvykne intelektuálně poetickému vyznění, které je náhle nahrazeno syrovým survival exploitem, který vystřídá vizuálně výrazný symbolický obraz. Herzog tam chtěl mít všechno. Po strhující první třetině mě film postupně ztrácel, závěr pak měl jen malý dopad. Tvůrčí záměr vyšel jen částečně, přesto si film zaslouží ocenění za autenticky nervózní tón a zachycení jedné historické etapy s jejími různými následky. ()
Úžasný film ze zajímavého tropického prostředí. Hustnoucí atmosféra postupného šílenství je odvedena na výbornou. Jde tu krásně vidět že indiani nejsou tím hlavním problémem, ale španělé se musí vypořádat s přírodou samotnou a se sami sebou. Aguirre je úžasně napsaná postava a bylo zajímavé pozorovat jeho postupné šílenství a větší touhu po moci, zárověň jde z postavy čím dál větší strach, ale Aguirre by nebyl tak úžasný charakter, kdybyho dokonale nezahrál Klaus Kinski , bez kterého by to prostě nešlo. ()
Boží, šílené, psychedelické,atmosférické, podmanivé. Stejně jako Fitzgeraldo příběh o člověku umanutého svou vizí. V prvním případě jde však o romantický sen vystavět operu v pralese, zatímco zde jde o vizi Napoleonskou, Alexandrovskou, Pisarovskou - zpupnou touhu po slávě a ovládnutí nových, panensky krásných a nepřístupných území v povodí Amazonie. Šílenství touhy po moci dovedené ad absurdum. Naprosto uhrančivý Klaus Kinski (chtěl z natáčení utéct, ale Herzog mu pohrozil pistolí.) ()
PRO MUŽE: Aguirre, conquistador, který více jak 300 let před objevením prvních bolševiků, uvedl v praxi známé krédo všech komunistů: “ Jsem kdykoliv ochoten obětovat váš život pro svoji věc.” A to jen pro pár špinavých zlaťáčků, pro falešnou slávu... O ne, to je z jiné pohádky. Záběry přírodní scenérie peruánské části amazonské džungle jsou dech beroucí. Výkon Klause Kinského taky. Herci i filmaři si museli máknout až na dno. Únava, horečky i hlad se nehrály, byly opravdové. Dobyvatel – vizionář. Vstanou noví bojovníci.... něco v tom smyslu blábolí, když dobývání nového území totálně dobilo celou výpravu. Heslo: Kdo nejde s námi, ten jde proti nám – a toho taky sejmem – si uvědomil každý, komu zbyl drobet soudnosti. Každý, kdo se postavil proti, brzy opět ležel. Bradou vzhůru. Na filmu je nejlépe vidět fascinující lidská vlastnost – totiž stádnost. Vždy se v historii periodicky opakuje následující scénář. Objeví se magor. Magor zblbne masy (různé velikosti) . Magor má plán. Plán je šílenost. Plán se realizuje. Velká část dobrovolných i nedobrovolných účastníků plánu zařve. Spolu s nimi často i magor. Mohl by být klid. Objeví se magor... PRO ŽENY A *CITLIVÉ* MUŽE: Vám by se to, madame, mohlo líbit, Klaus Kinsky má své kouzlo pro ženy, i kdyby to bylo jen kouzlo ďábla. Navíc je tu množství výletů do přírody, příjemná vyjížďka na vorech, pitoreskní obrázky rostlinek a stromečků, dokonce se mihne i motýlek. A na to, že je snímek z džungle a z amazonského povodí k tomu, tak si autoři odpustili setkání s ošklivými hady, štíry a dokonce ani nepřipustili, aby eané piraně někoho ožižlaly. A to je co říci, protože to všechno se filmařům nabízelo a ve filmu, který je jinak velmi realistický, mi to vysloveně chybí. ()
Tento film má i přes pomalé tempo a minimální děj své nepopiratelné kouzlo a podmanivou atmosféru. Ale znovu bych si ho nepustil. Něco tomu prostě (a nebude toho málo) chybí ()
Psychologické historické drama, ochotnické divadlo v džungli, přírodopisný dokument a masterclass v trollingu, to všechno tam je! Scénář byl údajně napsán během několika hodin cestou autobusem z fotbalového zápasu samotným Wernerem (Herzogem, nikoliv Ličkou), přičemž některé části musel vyhodit, protože mu je výhru slavící opilí čutálisté poblili, a výsledek něčemu takovému dost přesně odpovídá. První polovina se ještě jakž takž drží v mezích příčetnosti, ale jak se výprava vzdaluje od civilizace, začíná zdání jakékoliv rozumné struktury vyprávění kolabovat a dostavuje se kabaret, kdy za doprovodu výsměšných zvuků indiánské píšťaly sledujeme akční scény jako od divadla Sklep (nedokážu se rozhodnout, jestli za to může víc dezorientovaný kameraman nebo zhulený střihač), Kinski svým maniakálním pohledem a blouzněním šikanuje všechny včetně diváka, useknuté hlavy počítají do desíti, kormidla se ujímá hejno opic a do toho mi v hlavě hraje tahle „vypalovačka“ od Harleje. (A trvá to už tři dny, za což teda fakt nedík!) 70 % ()
Na začátku úchvatná hudba a slibné záběry průvodu jdoucího nebezpečnou horskou stezkou. Slibné pokračování se bohužel nekoná, jen zvláštně natočená rozvleklá pozorování jednotlivých úseků cesty. Dodatečně jsem se dočetla, že herci ani předem nevěděli, co mají říkat - to by mnohé vysvětlovalo. ()
Všetci poznáme osudy úspešných konkvistadorov: Pizarra, Cortésa. Ale ako vyzeral osud konkvistadora, ktorý tú svoju vysnenú indiánsku ríšu nenašiel? ()
Dost zvláštní film. Ale hustej. Lepší 3 hvězdy. ()
Road movie ze 16. století, pomalá jízda peruánskou divočinou za vysněným bohatstvím. ()
Skupina zpomalených, deprivovaných Němců natáčí obskurní televizní filmík. Taky bych byl znechucen, kdyby mi scénárista předepsal úmornou, třiadevadesátiminutovou scénu o tom, že bahnitá voda teče a Hyspánec z Gdaňsku vejrá. ()
Na Aguirre, hněv boží bude vždy tím nejpůsobivějším jeho syrovost a autenticita. Příběh o zkáze skupiny conquistadorů, vedených vzpurným Aguirrem vstříc vidině bájného Eldoráda, odrážejí útrapy Verner Herzoga a jeho štábu po té, co se pustily do Amazonské džungle vybavení pouze svým nadšením pro věc. Výsledkem těchto strázní je zvláštní, po formální stránce neučesaný film, vyvzdorovaný na okolnostech, který tak trochu působí dojmem found footage (některé scény jakoby se někam ztratily). To však filmu nijak neubírá na působivosti, právě naopak. Jeden z neúžasnějších, nejmagičtější filmových zážitků vůbec! ()
Honba za ničím. ()
Konquistoři byli odkázáni jen sami na sebe, pohybovali se v blízkosti nepřátelských indiánů, vlivem náboženských fanatiků hledali spásu a zběsile toužili po zlatu… uprostřed nekonečného pralesa. Co dokáže touha, když se promění v boj o moc, jak nezvladatelné je šílenství... ? Dlouhý průvod lidí plahočící se pralesem, nekonečná cesta na voru, vzrůstající šílenství Aguirrea, pomalé umírání …cesta, která vede do pekla. Fascinující příběh dobývání Peru. Snímek nese v sobě alegorickou zprávu o bezbřehé lidské nenasytnosti a obnažené lidské duši lačnící po bohatství. Dlouhou dobu zůstane v paměti třeštící a nevyzpytatelný Aguirre (herecky dokonalý Klaus Kinski) krutý bůh konquisty. El Dorado bylo tak vzdálené a tak vábivé, tak jako vzdálený byl klid v srdcích dobyvatelů. ()
Videl som to kedysi ako dieta, potom nedavno a na tomto filme docvakne niekolko veci, ktore robia Herzoga dolezitym. On totiz pomenovava to (alebo aspon podmnozinu toho) co Haneke oznacil za "fundamental human condition", tu: hladanie noveho sveta, dosiahnutie raja ktory sme si vytvorili vo vlastnych hlavach a ktory sa zvykne diametralne rozchadzat s racionalne uchopitelnou strankou sveta, no ktory zaroven musi byt pretoze je zakladom pokroku, ktoryzto sa podari tym stastnym v priestore a case. Tym nadhernym omylom v tomto pripade je Eldorado, a oni sa naozaj citili ako objavitelia, ako prvi Ludia a krali sveta ktory bol len nahodou novym kontinentom. A potom je tu praca s prostriedkami: Herzog dosadi namiesto kazdej realnej rekvizity - realnu rekvizitu. Tam kde Murnau slovami vtipu, ktorym je Shadow of the Vampire, "pouzije jako upira co? - no prece echt upira", pouzije Herzog namiesto povodneho domorodca jeho identickeho pravnuka rovnako vystraseneho z bielych mimozemstanov (stab) a ich cudesnych kostymov ako musel byt jeho predok zo spanielov a rovnako nerozumejuceho ani zbla ich jazyku a alienskym ritualom, tam kde sa ma dosiahnut efekt uporneho, coraz fatalnejsieho a preto coraz neveriacky zatatejsieho boja s prostredim ktore nezodpoveda ziadnemu z nasich snov, pouzije skutocny pochod pralesom a hercov necha parit a šťaviť sa dni a tyzdne v hrdzavejucich konzervach, vycerpanie a bluznenie nie su simulovane ale realne. Niekedy nam nad hlavami moze svitorit rajske vtactvo a my sa napriek tomu mozeme rutit do zahuby, pretoze napredujeme prilis daleko a prilis rychlo na zmenu paradigmy, ktora je vsak zaroven nasim hnacim motorom. A suhrou tychto zakladnych nastaveni filmoveho prostredia, ktore urcili len hruby ramec a zvysok sa ponechal na presne rovnake sily ako vtedy, vznikol vzacny maly zazrak: pravda o jednom z grandioznych, pretoze nebojacnych ludskych omylov. You and I Mylady, We shall blow like sands._____________________ Je velkym stastim ze Kinski si aspon nasiel tuto svoju niku ktorou ho Herzog prevlacil do mrte (Fitzcarraldo, Cobra Verde), ale podla mna jeho hypotetickou zivotnou rolou v tomto zanri a v hranom filme ktory nikdy nebol nakruteny by bol Erik the Red (ano, TEN viking). ()
O existenci "Aguirreho" jsem pěknou dobu neměl ani páru, ale když jsem na něho jednou konečně narazil, řekl jsem si, že tohle by mohlo být pro diváka mých chutí něco, co se mi bude líbit. Naštěstí jsem se nemýlil a má už tak vysoká očekávání byla dokonce ještě překonána. Jakými argumenty vůbec lákat diváky ke zhlédnutí tohohle filmu? Nestačilo by obyčejné "pusťte si to!"? Dobře, pokusím se vás zlanařit něčím konkrétním. Dostanete totiž neuvěřitelný snímek, který zajisté inspiroval další řadu filmů. Zdánlivě nevinná cesta, kterých v té době byla spousta, za účelem zbohatnout a získat slávu, se mění v boj o moc, šílenství i ztrátu všech iluzí... Klaus Kinski podal neskutečný výkon, který skýtá vše, co bylo potřeba a možná ještě něco navíc, výborná hudba (ta dělá mnoho) a naprosto drsné prostředí a postupně strach a beznaděj budující atmosféra. Nejvíce je však potřeba pochválit Wernera Herzoga, který svým tvrdým přístupem dostal z námětu i herců naprosté všechno. Ale dost bylo keců, stejně nejlépe uděláte, když si tenhle výjimečný zážitek pustíte. ()
Horečnatá vize, fantaskní halucinace, umanutá touha - a to vše dvojitě, jelikož hypnotizující "river movie" je takřka skutečná, Herzog je stejně posedlý jako Aguirre, prales sužuje štáb stejně jako bludnou expedici. Takže krutost zde obsažená, není ani kolikrát tolik předstíraná, čímž se blíží jakémusi "metafyzickému" významu (přirozený řád požírání, zápolení a umírání). Proto se daří skrze zobrazené násilí zobrazit Gewalt kosmického rozměru. Tím ani nemyslím, že by byl film nějak hluboce symbolický (vznikání scénáře zapochodu o tom nesvědčí), naopak je velmi konkrétní, ale s takovou silou imaginace, že vzniká ten těžko uchopitelný mytický dojem o divadle moci, kde nejvyšší moc smrti drtí všechny, kdo si ji chtějí uzurpovat. Jediným subjektem filmu jakoby byl neosobní polemos, spalující všechny, kdo mu propadnou. Od počátku marný boj není naprosto žádným vykoupením, ačkoli iluze nějaké (zlaté) spásy se zdá být nadosah. Tudíž těžko nacházet i nějakou katarzi. Zůstává pouze ticho v pralese, to zvláštní ticho před tím, než někdo umře. ()
Tohle není dobrodružný film o hledání bájné země a bájného pokladu. Je to film o tlumené a potlačované ctižádosti, která v důsledku toho přerůstá v megalomanství a nevyhnutelné šílenství. Čtyřhvězdičkové hodnocení vděčí film poslední půlhodině, která svou ponurou atmosférou přeplněnou deziluzi činí z filmu umělecký zážitek. ()
Hercoga mám rád, Kinského mám rád, filmy "plující po řece" mám rád - to by musela být blbá smůla, aby mi tento film nesedl. Zatímco v Apokalypse hlavní hrdina (a divák s ním) vplouvá do čím dál většího šílenství postupně, tady je přítomno už od začátku - scéna, ve které se "dvorsky" oblečení Španělé snaží sestoupit ze strmého pohoří se všemi těmi děly, vozy, nosítky pro dámy, působí úžasně. A možná dokonce šíleněji, než ta závěrečná, ve které Aguirre - obklopený posledními, v halucinacích umírajícími, vojáky - obsazuje (ve svých představách) další a další země, celé kontinenty a vor je pomaloučku dál unášený řekou k moři.. ()
Súvisiace novinky
Projekt 100 pro rok 2008
V první půli příštího roku připravila Asociace českých filmových klubů už 14. ročník Projektu 100, který nabídne do české distribuce dalších deset kvalitních a celosvětovou kritikou oceňovaných… (viac)
Britská literatura v britském filmu (29.11. - 2. 12.)
Letošní program XIII. semináře britského filmu, který proběhne ve dnech 29. 11. - 2. 12. v Uherském Hradišti, pokračuje v tradici posledních ročníků, které se zaměřovaly na spojení britského filmu s… (viac)