santosz

Objevování Člověka http://filmaspiritualita.cz/recenze/93-kafarnaum-nadine-labaki-2018.html

Ale jo, pořád je to Haneke. A i když tentokrát neřeže do živého a nešokuje, nejde do hloubky, jen klouže po povrchu, je to vlastně možná záměr jak ukázat povrchnost, citovou vyprahlost a prázdnotu lidského bytí v současné Evropě. Nejvíc tento dekadentní stav dopadá paradoxně na ty, kteří v sobě ještě kousky citů mají, tedy na mladší a nejstarší generaci. Líbila se mi rovněž volná návaznost na dřívější film Láska.

Šílenství z Utoyi zprostředkované v poměru 1:1, neustálý chaos, strach a neviditelné zlo skryté v lesích, působilo to na mě jako modifikovaná verze Blair Witch Project, ovšem bohužel s reálným podkladem.

Láska (ne)prochází žaludkem.

Nechápu pro koho a proč Seidl tohle natočil. Prostě řada divných lidí co mají divné koníčky a dělají divné věci. Chybí tomu jakýkoliv umělecký přístup (kromě několika vycentrovaných záběrů jako u Andersona, sic!) či přesvědčivý kontext. Měl jsem dojem jakoby film vzniknul snad na objednávku těch podivných bytosti co ve filmu vystupují, čistý exhibicionismus.

Film s příjemnou, lehce La La Landovskou, atmosférou.

Metafyzika všedního dne.

Film mě po většinu své stopáže nechával dost chladným a nutil mě plnit roli ne příliš zaujatého diváka. Vše podstatné je totiž shrnuto až v poslední cca půl hodině filmu, která činí z Klienta nezvyklé moudrý snímek. Staví hlavní hrdiny v roli plnohodnotných lidských bytostí, které mají svobodnou vůli a podle ní se mohou rozhodovat. Ne všichni si uvědomují její přítomnost, obzvlášť v dnešní době, kdy na všechno máme okamžitou odpověď shodnou s většinovým názorem společnosti, ve které žijeme, kdy nám nedělá nejmenší problém odsuzování jedinců i celých lidských skupin. Klient ukazuje člověka jako bytost složitou, nejednoznačnou a svobodnou. Ostatně ta nejdůležitější a definitivní rozhodnutí už stejně udělá Někdo za nás, ať se nám to libí nebo ne.

Nechci malovat čerta na zeď, ale obávám se, že tento film se nezapíše do mé soukromé filmové historie. Čertovský konec film trochu zachraňuje a potvrzuje, že s čerty nejsou žerty. Jinak ale mi osobně to přišlo dlouhé, nudné, zmatené, vlastně zbytečné. Ale třeba určitý typ diváků to osloví ... čert ví?

Apel na lidskou morálku, který i přes zběsilé tempo akce nezapadne, činí z toho filmu mnohem pozoruhodnější zombie snímek, než bývá u tohoto žánru zvykem. Není proto divu, že se film objevuje v řadě TOPek za rok 2016, a že měl premiéru na festivalu v Cannes, kde se podobné snímky asi moc často neobjevují.