Aguirre, hněv Boží

O tom, že Herzog balansuje medzi majstrovstovm a šialenstvom svedčí už úvodná (nádherná!) scéna a dokazuje, že filmu dokáže obetovať aj režisérsky štúdiový komfort:)...Aguirre je originálny film, ktorý nie je svojim spracovaním podobný takmer ničomu, čo som doposiaľ videl. Svojimi divokými naturalistickými exteriérmi a cvokom Kinskim ešte viac zdôrazňuje myšlienku beznádejnej túžby a snahy po dosiahnutí bájneho El Dorada. Film plný alegorických odkazov, podmanivého dokumentaristického vizuálu a "tragických" postáv. Pútavé, podmanivé a nesmierne zaujímavé... (14.06.2009)

„Když to teď vzdáme, přijdou jiní... a ti uspějí! Z nás budou ztroskotanci.“ Už v prvním Herzogově dobrodružně laděném filmu z exotického prostředí nechybí režisérovo oblíbené téma člověka jdoucího za svým cílem až s překročením hranice šílenství. Příběhu o hledání bájného pokladu v divočině vévodí postava Klause Kinského se silně záporným charakterem a krutě nelidským chováním, což je výrazný rozdíl oproti Kinského postavám ve Fitzcarraldovi i Zelené kobře, v nichž jsem i přes rysy šílenství vnímal „jen“ mírně rozporuplné hrdiny, s nimiž se lze mnohem snadněji ztotožnit. To ale rozhodně není ten důvod, proč mě zmíněné pozdější snímky od Herzoga zasáhly víc, ten vidím v celkové stylizaci. Již tady se sice od počátku objevují v režii Herzoga dechberoucí pasáže s putováním dobrodruhů v džungli či plavbou podél řeky, obrovskou sílu má vyvrcholení na lodi s opicemi. Jenže tyto pasáže a slušně rozehraný děj jsou prokládany scénami, u nichž jsem měl pocit, že spíše než artový film sleduji jakési pohádkové kostýmní divadlo přenesené do džungle a herecké výkony ve vedlejších rolích mi někdy (např. během četby pergamenu) připadaly až vyloženě ochotnické. Nebo scéna s lidskou hlavou, která mluví ještě pár vteřin po setnutí, mi přišla spíše jako z parodie. Popravdě jsem byl z té maškarní výpravy (včetně modře oblečeného koně nebo dvou krásek v úhledných společenských šatech uprostřed džungle) a některých teatrálně stylizovaných postav dost rozpačitý a kazilo mi to zážitek, který byl tak pro mě silný jen ve vybraných částech. Závěr byl však, včetně završení myšlenkové hloubky, dokonalý... [70%] (17.11.2022)

Takýto film sa vidí len pár krát za život, ide o neskutočné majstrovské dielo, aj keď na druhú stranu je jasné, že nejde o film pre väčšinového diváka. Chronológia šialenstva v naturálnej a surovej podobe, ktorého hnacím motorom je chtíč a rôzne ďalšie nepekné ľudské vlastnosti – to je hlavnou pointou tohto diela. Zároveň sa však pred očami diváka odohráva aj nekompromisný stret civilizácie a prírody, pričom hĺbka myšlienok a emotívna stránka má moc zraziť diváka na zem a paralyzovať, nezostáva tak nič iné len v nemom úžase otvoriť ústa. Máme tu výnimočné filmové umenie, dokonalý filmový art. Je obdivuhodné, že scenár k filmu bol zbúchaný na kolene za pár dní. Darmo, tie najlepšie diela vznikajú v strese a pod tlakom. Samozrejme, nič z toho by nebolo možné keby tu nehral Kinski, ktorého expresívne vyjadrenie šialenosti tu dosiahlo absolútny vrchol, každým svojim mimickým svalom a vyšpúlenými očami čoby šialenec tu predvádza najlepší mužský herecký výkon všetkých čias! Postupná, pozvolná zmena osobnosti jeho postavy, esencia krutosti s charizmou strhnúť davy k veľkým činom už samo o sebe poskytuje obrovský emotívny a hypnotizujúci rozmer. Už od úvodného tichého zostupu výpravy dole do údolia hmlou je jasné, že sa bude jednať o výnimočný, nezvyčajný filmový zážitok, plný tichých a dlhých scén medzi jednotlivými dialógmi, zachytených priam až dokumentárnym spôsobom, ktorý tak výraznou mierou uľahčuje nasať úžasnú, naturálnu atmosféru snímku. Atmosféra diváka teda dostane už od začiatku a zvyšuje sa s každým ohybom rieky smerom k nesplneným a utopickým snom. Posledná scéna s opicami (vraj Kinského aj pokúsali) ma už totálne pocitovo vyčerpala. Zároveň však hĺbka myšlienok spolu s otvorenejším koncom núti diváka nad filmom poriadne popremýšľať. Na záver mi nedá nespomenúť aj istú podobnosť k neskorším Malickovým filmom, hlavne k jeho Novému svetu. Je celkom možné, že Malick u Herzoga našiel inšpiráciu, aspoň mne to tak pripadá. Samozrejme nie vo všetkom a v podstatne jemnejšej, vyčančanejšej podobe, ktorá narozdiel od Herzoga kladie menší dôraz na naturálnosť a celkovú živočíšnosť - nepovažujem to za chybu, ale niekto rád makové a niekto zas orechové. Ja som za surovosť a naturálnosť. Nech je ako chce, v každom prípade aj keď sa Kinski s Herzogom nemali moc v láske, spolu vytvorili jeden z najúžasnejších herecko-režisérskych tandemov svetovej kinematografie, a ja už teraz viem, že aj ich ďalšie spoločné filmy budú stáť za pozretie. Vidím to na desať hviezd. (19.10.2015)

Hněv boží je jeden z těch pozapomenutých klenotů, na které většinu lidí nikdy ani nenapadne natrefit a je to škoda. Herzog je jedním z nejzajímavějších evropských režisérů. Tento film je skvělým důkazem toho, jak relativní je slovo barbar, které tenkrát užívaly evropské země ve středověku pro označení indiánů. To španělští kolonizátoři se chovali neomaleně, povýšeně, barbarsky… jako prasata. Snažíce se přenést pokrytecké křesťanské evropské hodnoty do jihoamerické džungle, působí male, směšně a hloupě. Film je natočen na motivy skutečně zdokumentované cesty. Působí silně autenticky, ani bych se nedivil, kdyby jeho natočení v džungli provázeli silné potíže. Film je poskládán z až hypnotických dlouhých záběrů a je doprovázen úžasnou minimalistickou hudbou. Autentičnosti napomáhají i herecké výkony, jakoby neherců. Samozřejmě, že filmu dominuje postava Klause Kinskeho. Ani moc nemusí hrát, stačí že se pohybuje před kamerou a jeho charisma je dost drtivé na to aby diváka připoutalo. Taková Apokalypse Now ve středověku. (05.06.2007)

Herzog vzal historickou událost a upravil si ji po svém na podobenství o světě, o touze po moci, vládě, zisku, jež vedou jen k mrtvým zemím. Asi na rozdíl od všech ostatních nebudu tak nadšený z Klause Kinského - jeho postava se totiž chvílemi nechová sice moc lidsky, zato častokrát rozumně, takže mu posléze ten postupný přerod v šílence toužícího po moci, zlatě a vládě moc nevěřím. Je zde jistě hezká paralela, že někteří podobní "vládci" raději vládnou přes nastrčené a většinou neschopné figurky na nejvyšších místech, ale prostě mi to tady až tak nesedlo. Takže ani ta závěrečná scéna - ač ji plně chápu a vím, co jí chtěl Herzog říct - na mne tolik nezapůsobila. Ale jinak jsou to filmařské orgie - už od úvodní scény maličkých lidí slézajících z mohutné hory, přes dokonalou výpravu (chudáci herci i štáb!), dokonale souznící hudba, spousta zajímavých myšlenek, záběry divoké vody jak od Benninga, přírody jak od Petera Weira, dobrodružný film žánrem, jak má být. Jen se mi moc nelíbilo to povrchní a okaté rýpání do církve, přece jen ne všichni kněží a faráři touží po zlatých křížích na prsou. Pobavilo mne využití černocha v rámci historických fakt - snad ten film tvůrci nových korektních pořádků nezkouknou a nezakážou. (20.10.2020)