Aguirre, der Zorn Gottes
Aguirre, the Wrath of God
Réžia:
Werner HerzogScenár:
Werner HerzogKamera:
Thomas MauchHudba:
Popol VuhHrajú:
Klaus Kinski, Helena Rojo, Del Negro, Ruy Guerra, Peter Berling, Cecilia Rivera, Daniel Ades, Edward Roland, Armando Polanah, Alejandro Repullés (viac)Obsahy(1)
Zajatý Indián mluví osudově s posledním zbytkem španělské expedice hledající bájné El Dorado, město zlata. Padre mu podává Bibli, "slovo Boží". Indián si ji přiloží k uchu, ale nic neslyší. Kolem krku mu visí zlatá cetka. Španělé mu ji strhnou a drží před očima, poháněni nadějí, že teď už musí být El Dorado konečně na dosah. "Kde je to město?" křičí na Indiána. Ten nejasně mává rukou k řece. Je to ještě dál. Stále dál.
Herzogův AGUIRRE, HNĚV BOŽÍ je jedním z velkých tíživě vizionářských filmů. Vypráví příběh expedice konkvistadora Gonzala Pizarra, který v letech 1560-61 vedl hrstku mužů do peruánského deštného pralesa, přitahován příběhy o zmizelém městě. Úvodní záběr je strhující: dlouhá řada lidí se šine strmou cestou do údolí hluboko pod nimi, zatímco mlžná oblaka zasťiňují vrcholky. Muži mají kovové přilbice a hrudní pláty, své ženy nesou na nosítkách. Jsou oblečení pro dvorní slavnost, ne do džungle.
Tón filmu udává hudba. Tíživá, církevní i světská, a přitom je ještě něčím jiným. Složil ji Florian Fricke, jehož skupina Popol Vuh (pojmenovaná podle mýtu o stvoření Mayů) zaznívá v mnoha Herzogových filmech. Pro tuto úvodní sekvenci "jsme použili zvláštní nástroj, který jsme nazvali 'sborové varhany'," řekl mi Herzog. "Uvnitř má 36 různých pásek, které běží paralelně ve smyčkách. ... Všechny tyto pásky běží zároveň, a jsou tam klávesy, na něž můžete hrát jako na varhany, takže to zní stejně jako lidský sbor, a zároveň velmi uměle a dosti tajemně."
Zdůrazňuji hudbu, protože organickou součástí účinku Herzogových filmů je zvuk. Herzogovy příběhy začínají přímočaře, výsledek je ale nevypočitatelný. Divák nikdy netuší, kam jeho příběhy povedou: nekončí jasným "závěrem", ale vytvořením nálady v nás - duchovního či vizionářského pocitu. Myslím, že režisér chce, aby se diváci cítili jako nezúčastnění pozorovatelé, bytosti stojící mimo čas, posmutnělé z nezměrnosti vesmíru, drtícího sny i lidskou šalbu.
Pokud jsme zmínili, že je pro AGUIRRE, HNĚV BOŽÍ stěžejní hudba, je třeba upozornit také na tvář Klause Kinského v hlavní roli. Má vystrašené modré oči a široké, silné rty, které by působily smyslně, kdyby je nestahoval škleb šílenství. Tady hraje konkvistadora s nejsilnější vůlí. O prvním shledání s mladým Kinským mi Herzog řekl: "V tu chvíli jsem věděl, že mým osudem je točit filmy, a jeho osudem je v nich hrát."
Natáčení AGUIRRA je ve filmových kruzích legendou. Herzog, německý režisér, který mluví o "voodoo místa natáčení", své herce a štáb zavedl do odlehlé části džungle, kde se rozšířily horečky a hlad byl reálnou hrozbou. Říká se, že Herzog na Kinského namířil pistoli, aby ho donutil film dotočit, i když Kinský to ve své autobiografii popírá, ačkoli dodává, že zbraň měl. Herci, štáb i kamery byly na právě takových vorech, jaké nakonec ve filmu vidíme. K napjaté atmosféře na place příspívalo i to, k čemu se mi Herzog přiznal: "Neznal jsem dialogy deset minut před tím, než jsme scénu točili."
Dialogy ale ve filmu nejsou podstatné, dokonce ani většina postav. Výjimkou je samozřejmě Aguirro, jehož osobnost vytváří Kinského tvář a tělo stejnou měrou jako slova. Myslím, že Herzog tímto příběhem sleduje totéž, co mnohými dalšími filmy: muži, pohánění vidinou velkého úspěchu, se dopouštějí hříchu tím, že mají odvahu po úspěchu sáhnout. Pak jsou rozdrceni nenesmiřitelným vesmírem. Vzpomínám na jeho dokument o skokanovi na lyžích Steinerovi, který chtěl letět navždy, a stal se tak dobrým, že byl v nebezpečí proto, že málem přelétnul dopadovou plochu a rozbil se o kameny a stromy.
Z moderních filmařů je Herzog nejvíce vizionářský a nejvíce zaujatý velkými tématy. Nepřekvapuje, že režíroval mnoho oper. Nevypráví propracované příběhy ani nezachycuje okouzlující dialogy; chce nás povznést do říše divů. Jenom pár filmů sdílí smělost jeho vize - myslím na 2001 a APOKALYPSU.
Roger Ebert, Chicago Sun-Times (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (226)
Zvláštní filmek s parádně houstnoucí atmosférou, Klaus Kinski nemá chybu, jeho herecká kreace je fantastická.. Dobrodružná výprava do deštného pralesa se po výměně šéfa expedice změní a nabere temný odstín.. Touha po slávě, bohatství, moci dokáže proměnit hlavní postavu v šílence bez zábran.. ()
Jedna z těch klasik, o kterých se chtě nechtě nemůžu vyjádřit nijak moc kladně. Natočeno to bylo hezky, ale jinak je to prostě ten typ snímku, na který musí být nálada, jinak děsivě nudí a ani v nejmenším neosloví. ()
No tak bacha-tohle je fakt neuvěřitelná záležitost=Marnivost, pokrytectví, hrabivost a arogance starého světa pod záštitou božího slova-vše pomalu a bez slitování rozpouštěno v brutální krutosti krásné amazonie, která se nedá jen tak lehce oprcat do zadku..Velkohubé šílenství hořící v pekle ušitém přesně na míru..absurdita měnící se v horečnatou agónii..yeahhh!... Úžasně atmosférický film-pomalý, hypnotický, těžký, smrdící vypolstrovanou celou....Srovnávání s coppolovou apokalypsou je zcela na místě-jen tohle je trochu více zoufalé..už první záběry jasně ukazují, že tady je to bez šance a zbytek filmu jen koukáme na hloubkovou studii rozkladu............. Asi to fakt není pro každého ale komu to zrovna sedne, ten nebude litovat........cca 80-90%(podle rozpoložení) ()
Ponurý a pomalu ubíhající film, z něhož je právě díky tempu velmi dobře patrná marnost a bezvýchodnost celé situace. Cesta španělských dezerterů a zrádců za vysněným Eldorádem pod velením démonického Klause Kinského nemohla skončit jinak než jako hromada mrtvol a vřeštících opic. Pouze ďábel přežil. ()
Ach, ta německá poetika! Jako když chlápkovi useknete hlavu, a ta pak ještě chvíli v trávě něco povídá. Aguirre je opravdu 100% německý film, určitě by se dalo vystopovat ovlivnění například Büchnerem či Brechtem - ostrý apel na diváka, žádné zbytečné psychologizování, ale rovnou (a pořádně drsně) na věc. Když už je někdo šílený diktátorský fanatik, nemá žádné dobré vlastnosti, nedozvíme se, že ho v dětství týrali, není nám poskytnuto nic na jeho obhajobu. Můžeme jen zírat na úchvatné obrazy, které to přináší. Atmosféra je opravdu podivná, deset bodů z deseti zasluhuje hudba Floriana Frickeho (Popol Vuh) - jak jinak než kraftwerkovská, tj. absolutně německá. Těžko se vykládá, proč na mě film tak silně zapůsobil, není to dějem, pointou, formou vyprávění.. Je to něco nad tím vším. Je to Klaus Kinský propadající se do stále hlubšího šílenství, plující na voru na špinavé řece za zvuku podivných synťáků. Je to něco nevyslovitelného, co se nedá převyprávět, ale vždy zas jen ukázat. Proto miluju filmy. ()
Klaus Kinski je neuvěřitelně skvělý herec. A Herzog je neuvěřitelný magor ;-) ()
„Mnichu, nezapomeň se pomodlit, aby Boží konec měl všechny náležitosti.“ Hypnotické, kruté, lidské. Aguirre byl možná šílenec, ale Klaus Kinski svým herectvím posunul hranici šílenosti mnohem dál, než jsem si kdy dokázal představit. „Ožením se s vlastní dcerou a spolu založíme nejčistší dynastii v dějinách lidstva. Spolu budeme vládnout celému světadílu. Vytrváme. Já jsem Hněv Boží! Kdo jde se mnou?“ ()
Kromě výborné výpravy, krásné přírody a výborného Klause Kinskiho mě na tomhle filmu nezaujalo nic. Některé scény byly opravdu nudné a při některých jsem přemýšlel, jestli to má být drama nebo komedie. ()
Táto amazonská výprava je len o kúsok slabšia (4 1/2*) ako fascinujúci Fitzcarraldo, v ktorom sa Werner Herzog na podobnej ploche vysporiadal so sizyfovskou snahou dosiahnutia niečoho výnimočného (čo sa dá považovať aj ako paralela jeho vlastnej snahy v podobe filmu). Aguirre je však žánrovo rozporuplnejší - nie je to oduševnelé dobrodružstvo hraničiace s fanatizmom - tentokrát ide o fanatizmus v dobrodružno- (v zmysle putovania ala Coppolova Apokalypsa - žiadny Indy Jones) historickom podaní s výskitom množstva absurdností (hlava, niektoré úmrtia). Je to naprosto jedinečný pohľad na tému dobývania juhoamerickej civilizácie v tak šialenom podaní, že sa nedá akceptovať ako historický film, ale ako ironická apokalyptická štúdia posadnutosti nedosiahnuteľným (v čom sa blíži práve k Fitzcarraldovi, ale tentokrát je v centre pozornosti moc narozdiel od vnútornej spokojnosti spojenej s prekonaním neprekonateľného). Oba filmy spája aj démonický zjav Klausa Kinského, ktorý opäť exceluje a dá sa zaškatulkovať do kategórie hercov, u ktorých sa stačí zjaviť na plátne a stačí už "len" keď sú (ako napr. Tim Roth:)). Veľmi rád by som z 2 amazonských dobrodružstiev Wernera Herzoga videl nejaký dokument, pretože by ma zaujímalo ako nakrúcal v tak divokých podmienkach množstvo náročných scén (najmä tie s putovaním po rieke) a koľko vlastného utrpenia z realizácie filmu preniesol (vrátane hereckého obsadenia) zo skutočnej odyssey nakrúcania týchto filmov na plátno. V každom prípade z môjho pohľadu ten výsledok stál zato úsilie. ()
Tohle je film, který rozhodně nekousne každý, ale díky tomu, jak je Werner Herzog ve své režii sebejistý a jak je Klaus Kinski ve svém projevuje jedinečný, musím uznat, že tohle je prostě snímek, který stojí za vidění. Některé scény - natáčelo se v Peru - jsou skutečně krásně velkolepé a kameraman Thomas Mauch zaslouží poklonu. ()
Španělé a Indiáni se předvádějí, kdo umí lépe německy. 1) Pásmo událostí vytržených ze souvislostí mě spolu s nedostatkem kontaktního zvuku a podivnou hudbou nějak nezaujaly. Herzog zřejmě nebude moje krevní skupina. 2) Ať o věci přemýšlím, jak přemýšlím, nepřicházím na nic lepšího, než co jsem už uvedl. Snad jen: Svlékněte negra! Rychle! ()
Film epochal. ()
Drsný poetický film, Werner Herzog dost znepokojivě vyobrazil scény, ze kterých bych v dětství umřel hrůzou. Herci a démonický Klaus Kinski a taky etnická hudba skupiny Popol Vuh, to všechno je přesně namístě a vytváří jedinečnou naturalistickou atmosféru. ()
Z blonďatého Hitlera-Napoleona šel opravdu strach. Cesta sama je krásnou symbolikou bezohledného lidského pachtění za marnostmi. Na hraně autenticity. S hodnocením nemám problém. ()
Aguirre, hněv Boží režiséra Wernera Herzoga předkládá nejen úvahy o člověku a přírodě, ale otevírá otázku střetu dvou civilizací; v tomto případě domorodých indiánů a bílých dobyvatelů uprostřed nekonečné džungle amazonského pralesa. Kinského "komorní" herectví je tahačem Herzogova filmu a jedinečným ztělesněním nevypočitatelného, hrozivého, vytrvale odhodlaného maniaka, jehož zištná vize bohatství a slávy přivádí vše okolo něj k záhubě. S pomocí hudby skupiny Popol Vuh vytváří Herzog doslova hypnotickou atmosféru, zejména v samotném závěru. Je skutečně fascinující, jak tíživě silný pocit umí režisér budovat pomocí zvuků a hudby, a zůstává až s podivem, jak podmanivý obraz umí vytvořit, přestože natáčí velmi minimalisticky, téměř dokumentárně (skvělá práce s kamerou Thomase Mauche). Aguirre, hněv boží je velmi pomalý film, avšak s přesně (ne)vypočítaným tempem. Zároveň zůstává živoucím důkazem toho, že filmy jsou buďto dobré nebo špatné, bez ohledu na to v jakém jazyce vyprávějí. Velmi nedějový, dosti atypický film, který však dokáže emočně neuvěřitelně zasáhnout. 4,5/5. ()
No tak toto je opravdu pro fajnšmekry:) Srdcová záležitost, Dějiny dobytí Peru jsou moji nejoblíbenější knížkou. Kinski s Herzogem mě nezklamali. Gonzalo Pizarro, plul na voru přes celou Amazonku, až do Atlantiku a nakonec přistál s hrstkou nejvěrnějších u rodného Španělska. Pote se do Peru vrátil a stihl se ještě nejednou proslavit, postavit se indiánům, vlastnímu bratrovi i králi. Jeho vláda netrvala dlouho a neskončila sešlostí věkem jak by se dalo očekávat. Nicméně vše po čem jeho nenasytná duše toužila, alespoň částečně ochutnal. Herzogův příběh Aguirra, který se od Pizzara odtrhl skončil méně slavně, zato dokonale vystihl pocity plné očekávání, dychtivosti po zlatu a moci, záhy vystřídané vyčerpáním, beznadějí až totálním sebezničením jež prožíval nejeden konkvistador při výpravách do Nového světa. Překrásných 100 minut, které zhmotnily moje představy o hledání bájného El Dorada. Těžko s nečím srovnávat, tohle je uplně jiný přístup k filmu, člověk má pocit, že se přímo něčeho účastní, ne že jen pasivně sleduje. Výjimečný film, výjimečně natočený. Pro mě filmové El Dorado ()
Pomalé, filozofické cestopisné dobrodružstvo trochu ako z iného sveta. Soundtrack od Popol Vuh je magický a dokonalý. 4,5* ()
Je to prvý krát čo vidím Klausa Kinskiho v nebéčkovom horrore či westerne. Na moje prekvapenie mu herectvo išlo lepšie, než by fanúšik brakov (ako ja) povedal . Werner Herzog v tejto snímke zachytáva naivnú výpravu Španielskych dobyvateľov ktorí sa vydávajú nájsť legendárne zlaté mesto El Dorado. Dobyvatelia však v hlbinách džungle zisťujú, že prales si žije svojim vlastným životom, cesta naspäť po čase už nie je možná, neznáme choroby, domorodci a fauna ich skľučujú. Svet sa pred nimi uzatvára, no najväčším nepriateľom sú si oni. Snímka na mňa pôsobila ako podobenstvo. Malo to na môj vkus pomalšie tempo a poetickejšia kamera často akoby nevedela čo má nakrúcať ale inak išlo o vynikajúcu snímku, svojim spôsobom veľmi špecifickú ale vynikajúcu. 3,5* ()
Naprosto skvělý film. Expresivní záběry ve své netradiční skladbě se vzpírají klasickým řemeslným pravidlům. Potom je velmi těžké nestát se součástí toho podmanivého šílenství, které nás obklopuje. Velmi silný konec s opičkami mi připomněl krysy z Herzogovy verze Nosferatu (má oblíbená). Herzog podobně jako Coppola o pár let později v Apokalypse využívá děsů džungle, neviditelného nepřítele, když uslyšíme šíp, už je pozdě. Film je tak velmi tělesný. Veze nás po řece lodí ve stupňující se nepříjemné úzkosti podtrhnuté formálními vzpoury proti zvyku až k naprostému šílenství. Tohle a hrůzné oči Klause Kinskiho. Co chtít víc? Jedinečný zážitek ()
Súvisiace novinky
Projekt 100 pro rok 2008
V první půli příštího roku připravila Asociace českých filmových klubů už 14. ročník Projektu 100, který nabídne do české distribuce dalších deset kvalitních a celosvětovou kritikou oceňovaných… (viac)
Britská literatura v britském filmu (29.11. - 2. 12.)
Letošní program XIII. semináře britského filmu, který proběhne ve dnech 29. 11. - 2. 12. v Uherském Hradišti, pokračuje v tradici posledních ročníků, které se zaměřovaly na spojení britského filmu s… (viac)