Ornitológ

Chudák svätý Anton Paduánsky, na čo to použili jeho život? Mal by som sa pohoršiť, ale bolo to fascinujúce, jednoduché ako šlabikár a freudovsky podnetné. Konečne film, kde má nahota konkrétny naratívny zmysel a nie je len marketingovým ťahom. Ešte raz to vidieť nemusím, to určite nie, ale tak skoro na to nezabudnem. (03.08.2018)

Nemám potíž pochopit, ba ani potícit, jak tu dílo osvobozuje autora, ale nejsem dostatečně voyeristicky založená, abych v tom nacházela zálibu. To není film, ale čistě osobní psychoterapie, která navíc nepomáhá autorovi učinit ze svého světa krok ven, směrem k ostatním a ke vzájemně vnímavé komunikaci. Možná už ho nebudou tolik trýznit některé obsese, ale nadále zůstává uzavřený ve svém autistickém vesmíru, kam nevnímaná necítím zájem nahlížet. Film sám není perverzní, chráněný aurou nevinnosti prostoduchých, ale záliba v jeho sledování by mohla být. *~~ (07.11.2016)

Podobenství vycházející z Bible a příběhů svatých je proložené působivými obrazy přírody. Cesta přes překážky je zdlouhavá, a tak by ani divák neměl spěchat. Řada symbolů a odkazů může být přehlédnuta, některé vyloženy jinak a jiné osloví diváka okamžitě. Výr, orel, holubice. Co pták, to symbol. A o černé čápy nakonec vůbec nejde. Putování, ohrožení, pochyby, setkání, láska, smrt, cesta, hledání. Ryby. Jelen. Amazonky. Vzpomínka na Ježíše. Nevěřící. Jsou věci, kterým netřeba věřit, stačí je přijmout. Pohanství splývající s křesťanstvím. Příroda. (23.11.2018)

Ornitolog promlouvá skrze hustý koktejl symbolů. Ty se z velké části opírají o život Sv. Antonína z Padovy, na nějž odkazuje už jméno hlavní postavy (Fernando – Antonínovo rodné jméno). Jeho putování za spásou projektuje Rodrigues do torza celého snímku, kolem něhož vrství další biblické výjevy (Noemova archa) a skrze všemožné alegorie (léky, machisti) je zatěžkává LGBT frustrací. Elegantně tak prostupuje vlnami konfrontace a bez jakéhokoliv afektu je prolíná ve prospěch celku. // Není nutné mít kdovíjaký přehled, aby se tě film dotkl na samotném okraji vědomí, že jsi člověk. Stejně tak je jedno, jestli jsi kacíř nebo Freud z lesa. Například klíčové (a tragické) setkání s prostou postavou Jesuse mě dojalo, i když si nejsem jistý, jestli mělo. Naopak při téměř sado-maso seanci čínských dvojčat na náboženské pouti, jsem jasně tušil, co mi chce režisér říct. // Cizí není Rodriguesovi ani klasický motiv „muže v lese na cestě za sebepoznáním“ (který mimochodem zpracovává umněji než starý známý Gus Van Sant v unylém deštivém patosu The Sea of Trees s Matthew McConaugheyem) a zároveň nezapomíná na kulturní specifika jako je mirandština. Všechno drží pohromadě nadpozemská kamera Ruie Pocase, díky jehož záběrům berou říční kaňony, potažmo celá okolní příroda, dech. Dostal mě i kontrast mezi „dalekohledovým“ pozorováním (optika jedince) a pohledy z ptačí perspektivy (suplujícími okolí, společenství), který přináší několik vzrušujících momentů, místy doplněných rozvrzanou droneovou hudbou připomínající desky Richarda Skeltona. // Zde na čsfd jsem zahlédl komentář k Ornitologovi zmiňující naprosto wtf surrealistické momenty a poukazující na nejasnou proměnu hlavní postavy. Přes svou komplikovanou mytologii je nicméně film stravitelnou, avšak totálně svobodnou meta-výpovědí a zároveň jakousi meditací nad křesťanstvím, jeho vlivem, potřebou kontrolovat a homofobií (subjektivně jsem si pak do pozice křesťanství obsadil i společnost). Onou „zvenčí“ neustále narušovanou mystickou proměnou hlavní postavy (ve Sv. Antonína) pak celý film graduje, načež jsou nejpozději při závěrečném španělském hitu rozprášeny poslední zbytky obvinění z vyprázdněné narace. Zbývá už jen se zeptat – kam se poděli černí čápi? Zbytek textu na blogu. (05.07.2017)

Odhaduji, že na tenhle film budou koukat takové tři základní skupinky lidí. A napadlo mne to u tabulky hodnocení uživatelů. Rozdělme si je na A, B a C. Skupinka A jsou věřící lidé znající životy Svatých, případně ještě navrch k tomu znají tvorbu João Pedro Rodriguese. Ti asi hned pochopí souvislosti, podobenství, katarzi hlavního hrdiny, transformaci... A zřejmě budou filmem opojeni a nadšeni. Pak je tu druhá skupinka B, která vůbec netušila do čeho šla a pak už jen a jen zírala co se to před nimi vlastně odehrává. Řadím se k této skupince, ovšem jen částečně. Tato skupinka z šoku prakticky po celý film nevyjde a na konci bude sedět a říkat si.. eh, co to, viděl jsi to taky ??? Skupinka C jsou ti co ve filmu tušili něco víc než ti ze skupinky B a i když ne vše pochopili, film je jako celek velice zaujal. A sem se řadím já. Film zaujal a to moc. On je to vlastně takový neskutečný žánrový mišmaš od téměř klasického dokumentu o hnízdících roháčích, po survival drama se vším všudy. Ale aby toho nebylo málo máme tu i horor, gay zápletku a nakonec spiritisticko mysteriózní záležitost se silně náboženským podtextem. Jestli jsem všemu rozuměl? Ne. Ale protože jsem tušil, že se to točí kolem Archy Noemovy a hlavně kolem Sv. Antonína z Padovy, dohledal jsem si o tomto muži na konci filmu informace a leckde se mi rozsvítilo... Jestli mně film zaujal? Rozhodně. Krásná kamera a one man show Paula Hamy udělaly z filmu silně nadprůměrný zážitek. K tomu samozřejmě překrásné prostředí a příroda... Co mi tam vadilo byla ,,milostná scénka'' na pláži, eh.. kdyby to alespoň byly ty Číňanky... No, ale tak si alespoň dámské publikum přišlo na své .-). Shrnu-li to, čím více nad filmem přemýšlím, tím více si říkám jak to bylo zajímavé. Byly momenty, kdy jsem ani nedutal... Proto i když jsem z céčka a ne áčka, dávám za 4 zahozené pilulky u opuštěné nádrže se špinovou vodou a rybami... * * * * (06.11.2018)

Absolutně mistrovské dílo plné nádherné přírody. Suverénní režie, fantastická kamera a nepopsatelný divácký zážitek. Nutno vidět na velkém plátně. (07.11.2016)

S nemým úžasom som čumel, akou cestou a akými zvratmi sa film uberá. Normálne mi padala sánka v jednom kuse. Aj som chcel dať plný počet, ale občas ma film nudil. Dobré sú komenty niektorých užívateľov, ktoré som si na konci filmu prečítal a dosť mi osvetlili jeho podstatu. Moje hodnotenie je však nezávislé na týchto komentoch. (01.08.2018)

Ornitolog je jeden z nejbizarnějších filmů, které jsem v poslední době viděl. První polovina snímku mi přišla ještě divácky stravitelná, některé záběry by se daly dokonce vyjmout a vložit do nějakého přírodovědného dokumentu, nicméně přibližně v polovině stopáže přišel zlom a od tohoto momentu jsem postupně přestal pobírat význam jednotlivých peripetií a výjevů. Přiznám se, že jakožto ateista nejsem obeznámen s osudem svatých, tudíž mě linie Antonína z Padovy minula naprostým obloukem, což mohlo (ale zároveň nemuselo) mít vliv na mé subjektivní vnímání filmu. Ornitolog je na můj vkus možná až příliš náboženstvím protkaný film, který si užijou především tematicky zasvěcení diváci. Já osobně jsem bral snímek jako silně metaforickou (a pro mě místy až nepochopitelnou) pouť hlavního hrdiny skrze relativně nezkaženou přírodu, během níž potkává nejrůznější charaktery, které ho na jeho cestě za poznáním různorodým způsobem ovlivňují. Z uměleckého a symbolického hlediska jde bezpochyby o bohatý snímek, nicméně mě svým účinkem a výpovědní hodnotou minul. (24.03.2020)

Do "kulečníkový" scény na pláži to pro mě byl jeden z nejzajímavějších filmů, jaké jsem za poslední měsíce viděl. Vše, co se dělo potom (cca poslední 1/4 filmu), stáhlo mé hodnocení o dvě hvězdy dolů. 4/10 (12.02.2018)

Masochismus v obskurním filmovém kabátě a obsedantním artovém hávu. Nic moc pro nemasochistu. (16.03.2020)

Chvílemi hezky nepříjemný, chvílemi divně bizarní film. (10.08.2018)

Jak jste se octli v tak kalné vodě, proč nevyhledáte si vody čisté? Nejpokročilejší Rodriguesův očistec, kterým se definitivně ustavuje jako nejzajímavější autor současného queer cinema. Ačkoliv některé z motivů se opírají o život svatého Antonína z Padovy, náboženské obrazy a souvislosti si Ornitolog vypůjčuje zcela volně (průchod archou noemovou), míchá je s lokálními kulturními specifiky (ohrožená mirandština) a skládá z nich autobiografickou pouť nad klasickým motivem "muže v lese" na cestě za vírou a sebeobjevením. Kamera Rui Pocase je božská: krajinu říčního kanonu využívá až na dřeň a záběry, kde se sledující ornitolog stává sledovaným, jsou neustálým zdrojem úžasu. (18.11.2016)

Další, původní a zajímavý materiál, ke studiu, ale hlavně k uchopení a možnému pochopení křesťanského mýtu označovaného jako "Pokušení svatého Antonína". João Pedro Rodrigues jej řeší příběhem mladého a sympatického ornitologa, jehož původní cíl cesty je zastřen "vyšším" cílem (který si postupně také začíná uvědomovat): definitivním odmítnutím veškerých svodů a pokušení, a tím se vlastně stát Antonínem, tj. svobodným člověkem. Proto je jeho cesta konfrontována řadou vesměs snadno pochopitelných "pokušitelských" symbolů, které sice nijak nevynikají nad stávající ikonografické zobrazení od Hieronyma Bosche, přes Feliciena Ropse, po Salvadora Dalího, ale jsou uvedeny decentně a divácky zajímavě. Kromě toho je Rodriguesův film navýsost aktuální, protože problém "Pokušení", se jím stává vždy v období rozpadu stávajících hodnot, neboť odmítnutí nových neprověřených fetišů, brutálně se prosazujících ve všech životních sférách, je vždy spojeno s fyzickým a psychickým strádáním, ostrakismem a pochybnostmi o sobě samém. Pozn. 1: Svatý Atanáš, posmrtný životopisec Antonínův formuluje podstatu "pokušení" takto: „A jaké myšlenky v nás nacházejí, takové přízraky nám představují. Protože jestliže zjistí, že se bojíme a jsme zarmouceni, ihned nás napadají jako lupiči, kteří našli nechráněné místo. A o čem sami u sebe přemýšlíme, to nám předvedou ve velkém světle. Pokud vidí, že jsme vyděšeni a máme strach, tím více jej upevňují přeludy a vidinami.“ Pozn. 2: A co má Portugalsko s Antonínem společného - od poloviny 16. století se Pokušení svatého Antonína od Hieronyma Bosche nachází ve sbírkách Musea Nacional de Arte Antiga v Lisabonu. (07.04.2018)

-2* Tento film jsem dlouhou dobu odkládal, i když mi byl osobně doporučován, ale přes místní rozporuplné hodnocení mě poněkud odrazovalo.... a teď už vím proč. Jedná se o silně artový kousek s velkým důrazem na podobenství v křesťanské tématice a bez zaujetí a znalostí to těžko někoho zaujme. Většinu asi naláká gay linka, která je tam bezpředmětná a klidně by tam mohla být nahrazena něčím jiným. Je tam však hezká kamera a spousta zajímavých scenérií, ale bez pochopitelného příběhu je to jen hezká skořápka, která skrývá i několik bizarních překvapení. Asi doporučuji potencionálním divákům si o filmu raději dopředu něco přečíst a nastudovat život Sv. Antonína z Padovy. [ PŘÍBĚH: X /// SMYSL: X /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 0 /// ORIGINALITA: X /// NÁLADA: 1 /// ART: 3 /// STYL: 2 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (16.02.2020)

Ok, nejspíš to je inspirované životem svatého Antonína Paduánského, sice o něm vím strašně málo a po tomhle filmu nejsem o moc moudřejší, ale dobrá, beru, přece jenom, jestli z Deníků Andreje Tarkovského dobře pamatuji, tak kdyby Tarkovskij neumřel, tak by jeho další film byl právě o svatém Antonínovi. Ale tohle se tváří strašně meditativně, pravda je však taková, že tu jde o to, že tu hlavní hrdina na dlouhé cestě poznává sám sebe a mění se v lepšího. To samo o sobě nezní vůbec špatně, jenže ona z toho je ve finále gay romance. Ok, to by se pořád ještě dalo překousnout, jenže mě, jakožto heterosexuála celkem iritovalo, že tu hlavní hrdina pobíhá celý film polonahý a úplně zbytečně. A hlavně ten film je tak, ale tak strašně utahaný a nudný, že to snad ani není možné. Přírodu to má sice hezkou, kamera je úchvatná, ale že by to celé byl fascinující zážitek, to fakt ne, já se u toho hodně nudil. Navíc u nějakých scén mám dojem, že se autor chtěl vybít ze svých obsesí. A já tak nějak nechápu, co by mě na tom mělo bavit. A že by to bylo nějak křesťanské, to ne (nepamatuju si, že by tu za celý film padlo slovo o Bohu), spíš tu jen je, vlastně úplně zbytečně, tohle sebepoznání jednoho gaye by si vystačilo i bez svatého Antonína a vypadalo by to úplně stejně. 2* (11.04.2019)

Jak se mi Fantasma i Odete líbily, Ornitolog mi vůbec nesedl. Nebyl to pro mě ten typ abstrakce a surrealismu, kterej bych si byl schopnej užívat bez hlubšího porozumění a mohl se nechal unášet na vlně vjemů. Celou dobu měl pocit, že mi chybí dostatečný povědomí o katolicismu, životě sv. Antonína a portugalské kultuře, a nepodařilo se mi to nijak uspokojive rozklíčovat. Navíc jsem se chtěl dívat na drama a ne na přírodovědný dokument. Z mýho pohledu to tak bylo napřed 30 minut nudy, kdy ke sledování ptáků dalekohledem už chybí jenom komentář Davida Attenborougha, za kterýma následuje dalších 90 minut nudy prokládané surrealistickýma metaforama, během nichž hlavní postava - údajně - prochází jakousi proměnou. Jakou, to mi asi zůstane navždy utajeno. V naději, že se to zlomí, jsm to dokoukal. Nezlomilo, trpěl jsem až do konce. (26.01.2017)

"Ano, zítra ho vykastrujeme." Enigmatická, ale též mystická cesta, během které se postupně objevují různá biblická znamení, mezi něž patří také symbolická Archa Noemova. Vyvrcholením této výpravy pak byla jakási metafyzická proměna, kvůli které Fernando bude Antonio, jenž byl původně Fernando. Film je plný úchvatných výjevů z ptačí říše či úžasných záběrů z ptačí perspektivy a ačkoliv v něm lze sledovat všelijaké ptáky i nějaké kozy, raději sleduji kozy, než ptáky. Snímek získal cenu za nejlepší režii na filmovém festivalu ve švýcarském Locarnu. (06.11.2016)

FERNANDO … JESUS Aktualizace legendy o světci formou surrealistického survivalu je zajímavý nápad, v tomto případě pozoruhodně zrealizovaný. O Ornitólogo mísí civilní filmařský styl s hutným křesťanským symbolismem a šokuje v tomto kontextu otevřenými homosexuálními motivy. Jestliže dosud poslední počin João Pedro Rodriguese k něčemu zřetelně odkazuje, jde o tvorbu Piera Paola Pasoliniho, jehož podobný mix křesťanské a queer tématiky pokud vím nemá dosud výraznější následovníky. Hlavní hrdina Fernando prodělává v divočině na severovýchodě Portugalska při španělských hranicích formující reálnou a duchovní pouť. Divák je ponecháván na pochybách o řadě věcí co do časové následnosti i "skutečnosti" událostí. Mladík, který původně zamýšlel pozorovat ptactvo, postupně prodělá několik epizod, které spojují jeho osud a snad i bytost s osobou světce Antonína z Padovy (ztroskotání, pobyt v klášteře, zajetí atd.). Smysl zobrazených eskapád směřuje od popření Boha, přes pokus o boho-vraždu až k přijetí přesahu: Musíš mi věřit, Tomáši. některé věci nemůžeme pochopit. To, co by mohlo skončit v rukách méně obratného tvůrce jako spirituální kýč, ústí v Rodruguesových rukách v jedinečný divácký a i pro bezvěrce v nepopiratelně duchovní zážitek na hranici neokázale extrémní kinematografie. Ano, zítra dostane, co si zaslouží. Vykastrujeme ho, chi chi chi chi. (01.01.2020)

V titulcích filmu uvedeno: koprodukce Brazílie / Portugalsko. (22.12.2017)

ujetá křesťanská agitka  ... (25.11.2019)