Interiors
Réžia:
Woody AllenScenár:
Woody AllenKamera:
Gordon WillisHrajú:
Mary Beth Hurt, Richard Jordan, Diane Keaton, E.G. Marshall, Geraldine Page, Maureen Stapleton, Sam Waterston, Kristin Griffith, Henderson ForsytheObsahy(1)
Stárnoucí Arthur nečekaně oznámí své ženě Evě, že ji opouští. Je to rozhodnutí, o němž tajně uvažoval již delší dobu. Nechce prozradit, jaké k tomu má důvody. Již dávno ale necítí sílu, ba ani potřebu přizpůsobovat se jejím náladám či depresím, a také si ještě chce něco užít a najít téměř ztracený optimismus. Pro jeho manželku zůstává rozchod příliš velký šokem. Neumí se vyrovnat s realitou a stále myslí jen na možnost návratu k Arthurovi. Problémy s partnerskými vztahy ale mají i jejich tři dospělé dcery, úspěšná spisovatelka a básnířka Renata, přitažlivá herečka Flynn a netalentovaná, vnitřně nevyrovnaná Joey.
Psychologicky laděný příběh o rozpadu jedné rodiny, je způsobem ztvárnění zcela odlišný od většiny snímků Woodyho Allena. Ten přitom vzdává hold režijnímu mistrovství Ingmara Bergmana, mezi jehož obdivovatele léta patří (zejména nezapře inspiraci snímkem Šepoty a výkřiky). Promyšleně využívá dlouhé záběry, úseky děje jen minimálně podkresluje hudbou, velký prostor dává hereckému gestu, mimice a textu. Jak název předem prozrazuje, film vypovídá o uzavřených prostorech, v doslovném i obrazném slova smyslu. Proto řadu scén tvoří pohledy na hlavní hrdiny, stojící a bezmocně sledující okolo plynoucí svět, na který nemají sebemenší vliv. Pocity jejich neúspěchu, deprese, stejně jako myšlenky na smrt pomáhá navodit kamera Gordona Willise, jež se omezuje na odstíny černé, bílé a šedé. Kostýmy, stejně jako k filmu Spáč, připravil Joel Schumacher, který později více zaujal jako režisér například snímky Hráči se smrtí, Nebezpečný klient a Čas zabíjet. Vynikající herecký výkon podala Geraldine Pageová jako rozporuplná architektka Eva.
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (106)
Mĺkve intetiéry ticha. ()
Problém u tohoto filmu byl hlavně v tom, že od woodyho nikdo nečekal takové vyloženě severské(bergmanovské) drama bez trochy jemu klasického humoru. Podle mě zde spíš dokázal, že je opravdu skvělý režisér a že se neomezil pouze na komedie(které mu však jdou skvěle). Drobné chyby tu jistě jsou, ale jsou dané spíš nezkušeností s žánrem. Ale psychologicky je film úžasný. ()
- - - Galerie! (ostatně soudím, že Woody je taky jasný...) ()
Musela to byť vtedy veľká odvaha natočiť takýto vážny film a hlavne zjavnú poctu skvelému Bergmanovi, no Woody až tak skvelý nebol. Čo sa netýka obrazovej stránky, tá až na jeden, pre mňa znervózňujúci mimorytmový (bol prirýchly k tempu dialógu aj ich chôdzi -ale možno som len nepochopil nejakú metaforu:) pohyb kamery v zábere dvoch sestier idúcich po pláži bola výborná). Proste to vo mne nevyvolalo žiadne výrazné emócie, skôr miestami pocit nechcenej paródie, ale na druhú stranu som sa v niektorých momentoch vyložene našiel, čo ma tiež veľmi nepotešilo... :) ()
"Všechny ty nádherně zařízené pokoje, pečlivě navržené interiéry - všechno pod kontrolou. Nikde místo pro opravdové city. Nic." Interiéry. Nejen interiéry bytů, ale hlavně lidí. Všechny hlavní postavy žijí a oblékají se v šedivých barvách. V celém filmu (včetně titulků) zní hudba jen v jedné scéně... jinak ticho - až velmi nepříjemné... Takové tísnivé ticho, že máte pocit, že jste ohluchli. A šeď a hluché ticho jako by se usadili i v duších a životech postav. Jediná postava nosí červenou (zjistíte nebo víte, proč). Film o tom, jak si lidé nepouští do života barvy a radost. O tom, jak nejsou schopni se radovat a závidí a odsuzují ty, kdo to dokáží. Velmi působivé. Tleskám. ()
Dĺžkou dialógov ich možno označiť za allenovské, obsahom už však nie. Pevný základ snímku je teda na scenári, ktorý diváka zaujme, taktiež vzťahy zúčastnených postáv. Avšak postavy, hlavne tie ženské, sú dosť rozporuplné a ťažko k nim preniknúť. Mám na mysli Joey a Flynn. Celé to žehlí postava Evy. Film ma nechal chladným. Symbolický koniec filmu v rozbúrenom mori chválim. Trefné a ukážkové. ()
Sice jsem tenhle film už hodnotila, ale viděla jsem ho prvně až včera v noci. Když mi bylo čtrnáct byla jsem totiž zamilovaná do Woodyho Allena a koukala jsem na všechny jeho filmy. Jenže ty, ve kterých hrál u mě měli přednost a tenhle se nějak ztratil na konci pořadníku. Jsem velký Allenův fanoušek a mám ráda i tyhle jeho vážné filmy. Interiors dokonce patří mezi Woodyho filmové skvosty. Perfektní herecké výkony, atmosféra, naléhavost a problémy hlavních postav je hlavní téma celého snímku. Vsadil na scény bez hudby, a byli tím hodně poutavé a alespoň mě to hodně oslovilo. Vždycky pro mě jeho filmy hodně znamenali, a například Diane Keaton mě dost inspirovala i co se týče image. Ale zpět k filmu, celé to působí hodně intimním, rodinným dojmem, takže člověk má pocit jako že jsou to skutečně žijící osoby, a ne jen postavy z hlavy autora. Navíc je to věčně aktuální téma, plné bolestivých detailů, a zamlčených vět které si mezi sebou vystupující osoby neříkají. Za mě pět hvězdiček. ()
Promiň, Woody, tohle byl na mě až moc velkej art. ()
Skvěle natočené. Ale s Homerem Simsonem třeba zvolati: "Nuuuda!" ()
Naprosto netypický Allen, plný Bergmana - hrozně zajímavá kombinace. Mimojiné o rolích, které (mnohdy) nedobrovolně hrajeme a musíme hrát dál. Smunté a velice hezké. ()
Jako by ne tak úplně růžovoučký konec Annie Hall předznamenal fakt, že Woodyho příštím filmem o rok později bude komorní silné drama s psychologickými prvky, Interiéry, které je tak tím úplně prvním čistokrevným dramatem v jeho filmografii, a zároveň prvním jeho filmem, ve kterém si sám nezahrál. S velmi povedenými hereckými výkony (Keaton, Page) a s perfektně nastíněným rozpadem zdánlivě soudržné rodiny jsou Interéry na krásné 4*. Filmu také dost nahrává fakt, že nejde v reálném životě i nic neojedinělého, a že se to může stát prakticky komukoliv. ()
Nemůžu si pomoc. Je to jeden z nejslabších filmů Woodyho Allena. Přes celkem slušný scénář a dobré herecké obsazení jsem se občas přistihl, že se nudím. Nezdá se mi, že by byl snímek něčím výjimečný. V žánru drama existuje rozhodně řada lepších filmů. Dle mého by měl Woody točit hlavně komedie, protože v tom je nejlepší. ()
Woody Allen bez humoru je nevyužitý potenciál. Skúška, či je schopný natočiť čistokrvnú drámu dopadla rozporuplne. Film nezaznamenal väčší divácky úspech, čo Woodyho sklamalo a tak sa nakoniec uchýlil ku kompromisu. Jeho nasledujúce filmy teda nepopierali dramatický náboj, avšak ten u Woodyho najlepšie fungoval v sprievode humoru. Inšpirácia bergmanovskými komornými snímkami je zrejmá, kritiky prevažne dobré, ale netrpezlivý divák očakáva, kedy už konečne nastúpi ten neurotik s veľkými okuliarmi. Avšak ten nenastúpi... Prvá Allenova nekomediálna snímka nie je najhoršia, ale akosi sa tu stráca režisérova osobitosť, vďaka ktorej sa zaradil medzi ikony svetového filmu. ()
Neuhýbavé, nerozmělňující, bolestivé. Netušil jsem, že až překročím dvacítku zhlédnutých Woodyho filmů a vrátím se téměř na začátek jeho tvorby, že mě čeká opravdový "vážný" film. On tu Woody exhibuje a chechtá se samozřejmě taky, ale ve střípcích a jaksi bokem, zatímco téma a příběh bere smrtelně vážně... až se mi tajil dech, jak vážně. Jindy by si otec nabrnkl vypatlanou mladou štětku, ale v této story si přivedl hráče silného, až to mrazí. Je jediný důvod, proč tomu nedám pátou hvězdu: Zvykl jsem si, že pět dávám filmům, co mě doslova smáznou, a to z více stran.... komplexní smršti, která mi toho dává víc a rozmanitě. Tohle je dokonalý tvar, krystalicky čistý, ale syrový, nemilosrdně monotématický, a já, jak stárnu, potřebuju show. A možná jednou i ten happy end. ()
Drama laděné do Bergmanova stylu s obdivuhodnými hereckými výkony a izolovaností fikčního světa, ve kterém se bezprostřední pocity a myšlenky postav nacházejí v zoufalé střízlivosti a temnosti, která zároveň vytváří pochmurné, intenzivní a ohromující umělecké filmové dílo plné vážnosti, jenž se rovněž pomocí absence hudebního podkladu nese v absolutní tichosti, umožňující komplexní prožitek jednotlivých osudů. ()
Opravdu zábavné je pozorovat, že čím vážnější jsou Allenovy snímky, tím bývají méně oblíbené (nebo alespoň hůře hodnocené). Mně se tu ta vážnost, neobvyklost, neokoukanost velice líbí. Diane Keaton je zde hodně autentická, věřím ji každé slovo. Samotné motivy, čerpající z Čechovových Tří sester a Bergmanových Šepotů a výkřiků, předesílají, že si mě film podmaní. Přidejme pak Woodyho šikovnou režisérskou ruku a máme velice povedený snímek. Ale velice. ()
Komorni psychologicke drama, minimalisticke, syrove a neskutecne presne. Vynikajici studie nefunkcni rodiny, kde vse vypada jako dokonale navrzene interiery bez jedine vady, bez jedine chyby. Sestry se potykaji s vlastnimi neuspechy a frustracemi, jejich zivoty jsou ovlivneny vzajemnou rivalitou o naklonnost jednoho ci druheho rodice a rozpadem jejich manzelstvi. ()
Kto by nechcel niečo dosiahnuť a zanechať po sebe nejakú stopu. Ale postavy z filmu neustále zaťažujú svoje okolie svojou frustráciou a neschopnosťou. Žiadna z postáv mi nebola sympatická a nevzbudzovala môj záujem. Poslal by som ich niekde k lopate. Chýba tu odľahčenie, humor, irónia tak charakteristická pre W.A. ()
Jeden z nejlepších Allenových filmů. Kdoví, kým se inspiroval u postavy matky, jejíž entrée v úvodu filmu (včetně šíleného kostýmu a účesu) je nezapomenutelné. Tak nesnesitelné, že jsem se až do konce nemohl odtrhnout, což se mi normálně u Allenových filmů nestává. ()
Hollywoodská hra na Bergmana. Jedna ze zaslouženě polozapomenutých položek Woodyho filmografie. ()
Súvisiace novinky
Vychází 20dílná DVD kolekce WOODY ALLEN
Čtyřicet celovečerních autorských filmů, jeden televizní a jedna spolupráce na povídkovém díle – a to všechno během jednačtyřiceti let! Americký filmař Woody Allen se za svou pracovní morálku určitě… (viac)