Avengers: Endgame
Avengers: Endgame
Avengers: Endgame
Avengers: Endgame
Kamera:
Trent OpalochHudba:
Alan SilvestriHrajú:
Robert Downey Jr., Chris Evans, Mark Ruffalo, Chris Hemsworth, Scarlett Johansson, Jeremy Renner, Don Cheadle, Paul Rudd, Benedict Cumberbatch (viac)Obsahy(1)
Záverečené dejstvo ságy Avengers od štúdia Marvel. Po zničujúcich udalostiach, opísaných vo filme Avengers: Nekonečná vojna, sa svet ocitol v troskách. Polovica všetkých bytostí bola vyhubená. Avengers sa so zvyškami svojich spojencov ešte raz dajú dohromady, aby zvrátili Thanosove zločiny a znovunastolili poriadok vo vesmíre. (Saturn)
(viac)Recenzie (1 546)
„Hele hošššové,“ pronesl s procítěným výrazem Mirka Dušína po čerstvé ruptuře konečníku Kapitán Homokokot „je fuckt divný, že když ten zlounskej prdelobradáččč vyluskal polovičččku populace, zlikvidoval jen ty nedůležžžitý a vedlejššší supergeje, a my, nejvetššší buzny, jsme všššechny zůstaly v těch zbylejch padesáti procentech. „Chrrrrrrrch, ehm ehm ehm,“ hornicky si popudlivě odchrchlaly Černá vdova a Kapitánka Mrvelová „žádáme okamžitě, abys bezvýhradně zachovával genderovou koreknost, tupý řiťopichu!“ „Nepřerušššujte mě, kurva, lesby pitomý“, dupnul si kompulzivně nožičkou alfapyj „beztak jste byly maskulíni, než vám ňáká ta suprsíla přičččarovala kundu. Takžžže je nás teď už vosum procent, dzzzzzz. A jen tak, bájdzvéj, ten Tetanus, to musí bejt ale dobrej debil, že nás nevyluskal všššechny, moh si ušššetřit tu naššši hysterickou pomstu, protože teď mu teprve vyššškrábeme voččči pěstěnejma nehtama, umlátíme ho novejma kabelkama vod Vuittona, tadyhle čččernejnej kočččičččák ho řádně podrapká a já ho pak osobně doklepkám svým hajzlovým poklopem!“ „Já teď hraju kůl heteráka,“zaslintal si do svého pečlivě naondulovaného plnovousu Homotór, načež mohutně říhl „už mě nebavilo být büh hromü, tak mám nalepené latexové panděro a neumětelsky předstírám, že jsem Billy Gibbons. Smíte mi říkat Vilijeme.“ „Stejně zůstáváššš v partičččce,“ zamrkal koketně Kapitán Homokokot „máššš totižžž furt ten děsně seksy melírek, strašššně rozkokošššně děláššš Vžžžžüm, a to by v tom byl průjem, abychom tě nakonec zase do tý pelerínky a šššik elasťáků nenasoukaly.“ „No tak, nechte už toho tokání, kluci, a pojďme k věci. Když už se nám ti omalovánkáři předtím tak rozmáchli, všechno se nám z legovědeckého hlediska dost zašmodrchalo, a já bych rád věděl, jak to teď sehrajeme, abychom nebyli za úplné načmárané idioty,“ sarkasticky zahučela Blikající turbokonzerva a rozpolceně se podrbala na reaktoru. „A jestli hned neuslyším nějaký sysluplný plán, mrdám na to a odjíždím na svou chatičku u jezera, kde budu odporně slizce půl filmu pateticky ňuňat se svou dcerkou, kterou má ten můj nesympatický babochlap s naším čističem bazénu, a rozmazávat po všech rodinné hovnoty alá Dyzny!“ „Mňauky, hošššy,“ zamrouskal sebevědomě Růžový panter a vyzývavě vystrčil rozkrok napěchovaný padesáti deky točeňáku „já a mí ebenoví bojovníci ultrapokrokové Ugandy z toho vás, zkurvené bílé rasisty, jako vždycky zase vysekaj svítícíma oštěpama. Černá síla, ugh ugh waka waka!!!“ „Drž, kurva, hubu, negře!!!“ zahřměl sborově celý Ústřední výbor Assvenžrů. „Beztak jsi tu jen proto, aby nám paní Pičr Kovářová zase nebojkotovala Osraly, tak ještě slovo a předvedem ti, zač je toho rasová supersegregace! S takovou by chtěl za chvíli vlastní film i ten šangrilový žluťák nebo nedejsatan ultratrapný, veleslizký a násilně vmontovávaný cigánský rozkuřovač producentů Bastík „Bukkake“ Stan.“ „Tak zase klídeččček, miláčččci, jo,“ pohotově zasáhl do hrozícího pěstění nejpovolanější správňák všehomíra, „kočččkovat se můžete, až zachráníme všechny gaylaxie až k poslední kakaový díře! A jako nejúžžžasnější homolídr ligy kulturní degenerace jsem opět vymyslel náramně vypečččenej plán. Máme furt ve hře ty roskokošššně barevňoučččké kamínky, který už dokázaly vohnout v pase i toho zapřísahlýho fuj fuj heteráka s lukem, s čččasem si teda můžžžem dělat papírový čččerty, takže tadyhle Žžžužužžželezňák naservíruje všem těm hloupejm povrchním retardům ňákou jakože děsně učččeně znějící teorii pro kvantový fyziky ze zvláštní ššškoly o tom, že když přidáme do Möbiova proužžžku defibrilovanou a důkladně vykrakovanou šupatomární čččástici kokotdia, jsme hned Márty Mekfláj, co má časový paradoxy v čččokodírce. Do toho pěkně namixuxujem tunu šššablonovitýho shnilýho patosu vykradenýho ze všššech povrchních sračččiččček, co už o nás natočili, tak 60 minut pouťový existenciální filosofie pro mongoloidy s aspergrem, samosebou ňákej ten digitální mrdníččček z poššššťuchování s tím ššškaredě záporáckým Tetanusem a půlhodinový velkolepý závěreččččný defilé všech cukroušššů. Celý to navatíme na tři hoďky a garantuju vám, že se všem těm mentálně postižžženejm bude chtít vod půlky tak chcát, žžže si ani nevšššimnou, jaká to byla tupá píčččovina. Prostě epický a Endgej, jak má bejt! Tak šššupky dupky, pěkně vytáhnout elasťáky až po kozy, ať jsou fest seksy zařezaný, a všššichni svišššštíme předvíst, kdo jsou ti největššší frajeři v gaylaxii Náctiletejch dyslektiků. *** Rozmáchlá a hezky udělaná pátá kolona masové debility, kulturního a intelektuálního úpadku. V kině jsem se cítil dost nesvůj a trapně. Udělal jsem vám fotku z fronty na lístky. Vypadalo to tam přesně takhle . () (menej) (viac)
Ultimátní završení comicsového univerza, které je o level výš než všechny ostatní marvelovky. Parádně napsaný, vynalézavý, originální, opravdu napínavý, překvapivý (díky za tajnosnubnou kampaň!) a nakonec regulérně dojemný megablockbuster, který je absolutním požitkem. Bůh žehnej kryse! ()
9 z 10 psychologů nedoporučuje sledovat Avengers: Endgame v depresivní fázi. ()
AVENGERS: ENDGAME jsou ten typ filmového díla, v jehož případě můžete po zbytek života říkat "byl jsem u toho". Mám takových zkušeností pár nastřádáno a beru je s rezervou, ale stejně jsem dneska cítil, že vidím něco mimořádného. Jak z hlediska dějin vyprávění, tak z hlediska dějin práce s kinematografickými fikčními světy a vlastně i na poli samotného vyprávění s velkým množstvím postav. A to mnohem víc než v případě minulého filmu, který byl pohříchu epizodičtější, nesoudržnější a odtažitější. Fascinující pro mě osobně je v ENDGAME nakládání se serialitou. Nejdříve jde o pokračování posledního filmu, pak avengerské série, pak všech paralelně rozvíjených makrosvětů a nakonec celého makroverza. Fascinující je rovněž šíře a organizovanost postupů, jimiž dosahuje navzdory této rozmanitosti značné jednoty: různé žánrové vzorce, různé formy vyprávění, různé modely práce s naším očekáváním a vůbec precizní rytmus celého toho tříhodinového (168 minut bez titulků) kolosu. Ale hlavně, ony tři hodiny mu dávají onu největší devizu: dokáže být při vší velkoleposti nejednou velmi intimní, zastavit se a nechat rozvíjet naopak zcela nevelkolepé okamžiky unikavé každodennosti či vztahů mezi postavami. To funguje i díky tomu, že oproti celé sérii spíše neobvykle klade zejména v první dvou třetinách často důraz spíše na nuancované herectví v delších záběrech než na rychlé střihové výměny, spíše na pohyby kamery a pohyby herců než na návodné nástřihy (což ale platí i pro některé klíčové akční scény). Zejména poslední záběr je pro mě v těchto souvislostech velmi působivý a pro celou povahu ENDGAME vlastně mnohem příznačnější než očekávatelné davové sekvence. Ale nebojte, ani nenaznačuju... a ano, uronil jsem slzu, ba několik. ()
Oscar 1 nominace: Vizuální efekty ()
Nejsem nějakým extra velikým fanouškem komiksových CGI omalovánek, ale tady musím kapitulovat. Zejména díky prostřední části, kdy to krásně do sebe zaklapne jak sofistikovaná skládačka, která upomíná na všechny předcházející Marvel filmy a film na vás se vyvalí tak neskutečný fan service, že je to až obdivuhodné. To a poslední nostalgická čtvrthodina vlastně ukáže, jak to kravaťáci z Marvelu mají dokonale promyšlené dopředu, třeba i s předstihem deseti, patnácti let. Dokonale seřízený stroj, který v dnešní filmově studiové konstelaci nemá obdoby. Kevin Feige je velký šéf. ()
Endgame má pár skvělých částí. Začátek, kdy se setkáváme s přeživšími hrdiny a sledujeme, jak se (ne)vyrovnali se ztrátami z konce minulého dílu. První akční část, kdy se zyblí Avengers seberou k ofenzivě a prolínají se s událostmi z dřívějších marvelovských filmů (za mě je nejlepší scéna se Starlordem). Úplný konec, kde některé postavy získají to, co jim celý život chybělo, některé nepřežijí, skoro i slza ukápne. S čím mám problém, je jednak to, že aby si to všechno člověk užil opravdu do nejmenšího detailu, musel by mít opravdu hodně dobře nakoukané všechny předchozí filmy. A že jich není málo. Viděla jsem jich většinu, ovšem každý jen jednou, některé už opravdu dávno. Takže jsem velkou část filmu strávila přemýšlením, kdo je zase tohle, co umí a kde se vůbec vzal. Spousta detailů a souvislostí mi myslím kvůli tomu také utekla. Takže pro někoho, kdo je opravdu fanoušek Marvelových filmů a má je najeté, musí být Endgame naprostá bomba. Pro mě to bylo "jen" pěkné zakončení předlouhé filmové série, které bylo hodně dlouhé, závěrečná bitevní scéna (řežeme se hlava nehlava) už stokrát viděná... Místy milý sarkasmus a sebeironie potěší, ale celý film pro mě k vyššímu hodnocení nevytáhne. Takhle je to poctivých 70% a pro fanoušky myslím mnohem víc. Mě už ale ty superhrdinské filmy poslední dobou moc nebaví, bylo jich na mě až příliš. ()
Úctyhodné završení jedné filmové ságy, které se ale na můj vkus až příliš podřídilo tomu, co diváci očekávají/chtějí a rezignuje se jak na pečlivější vykreslení nastolených témat, tak i ochotu uhnout od zavedených vzorců. Úvod s Thanosem podivně zkratkovitý (najednou ho vyřešili v podstatě lusknutím prstu, aby se tak řeklo), následující hodinové regulérní drámo o ztrátě a lidskosti je sice působivé a příjemně dospělé, ale proč ze světa zmizeli všichni popeláři a společnost najednou nebyla schopná fungovat, to jsem nerozklíčoval. Prostřední část nejhravější (redefinice dvou postav přímo zlatá) a šlo o asi nejlepší možný způsob, jak využít historii dlouhodobě budovaného universa. Finále uf. Nemyslím teď samotný dojemný konec, ale celou tu tupě generickou velkolepou akci předtím, která je zas jen o tom, že se dvě skupinky postaví proti sobě na otevřeném poli a mydlí se hlava, nehlava. Tvůrci to mohli zasadit doslova kamkoli, ale místo toho jen zrecyklovali Infinity War (a tam se s tím imho poprali o něco působivěji). Chápu to nadšení, ale pocitově pro mě bude Endgame v poměru k Infinity War (a vlastně i Občanské válce) podobně "ten druhý", jako Temný rytíř povstal ke svému nedostižnému předchůdci. ()
Jo, to jsou paradoxy, na poslední Avengers jsem se dost těšil, v průběhu sledování zbylých filmů jsem se totiž stal docela fanouškem Marvelu a není to úplně jen moje zásluha - díky, Petře. ;-) Mám v podstatě jen jednu výtku - je škoda, že tenhle příběh cca třetinu filmu využívá ostatní příběhy Marvelu, aby zasadil poslední (citovou) ránu nám divákům a (krvavou) ránu hlavnímu záporákovi. Ke cti budiž tvůrcům přičteno, že staré příběhy se tím velmi oživují, přetvářejí a naši hrdinové taktéž stihnou věci, které by se jim jinak nepodařily. Jinak musím opravdu ocenit promyšlenost celkového univerza, ne všechno velké produkční společnosti (fuck Disney!) znásilní kvůli prachům. Tenhle blockbuster šlape jak žádnej, od od M:I V jsem si takhle dokonale nelebedil u obrázků, akce, hudbě i dojáku a vyloženě si užíval každý záběr filmu. A ocenil jsem také určitou realističnost, horší osud některých postav. Ale to, jak moc se mi líbí Návrat do budoucnosti, se vám, přátelé, nahlodat nepodařilo! :-) 90%. ()
Endgame si zaslouží, když ne přímo obdiv, tak alespoň upřímné uznání za to, že se tvůrcům podařilo navázat na celé dosavadní marvelovské universum čítající přes dvacet filmů tak, že rozvíjí motivy snad z každého jednoho dílčího snímku a přitom jakž takž drží pohromadě. A také za to, že přestože byl dopředu jasný výsledek (tedy že finále Infinity War se zvrátí), cesta k němu dokázala nejednou překvapit. Zdejší hrátky s cestováním čase jsou vážně celkem originálně pojaté. Na druhou stranu, snaha ukázat alespoň na chvíli fakt snad každou postavu, co se v desetileté historii filmového Marvelu objevila na plátně, v mých očích filmu ve výsledku škodí. Pro mě je to prostě příliš přeplácené (a to jak co do počtu postav, tak i motivů, stylů a nálad), nedokázal jsem se na film pořádě soustředit a vžít se do něj. A pokračuje i stálý problém Avengers filmů, tedy absence vlastního ksichtu (což naopak neplatí u Marvel sólovek). Je to pro mě zkrátka esteticky nezajímavé. Mám to tak na 7/10, k nižšímu hodnocení se nakonec přikláním za to, co udělali s Thorem. To už nebyl humor, to bylo čisté trapno. ()
Na závěrečný Avengers jsem se připravoval jak na státnice, před projekcí jsem sjel od Marvelu všechno co dům dal, donesl jsem si domů šest kamenů z nedalekého parku a přemýšlel, že vezmu kladivo a probourám zeď k sousedovi. Jak se ukázalo ani tahle příprava, ale ani má bujná fantazie na kluky a holky od Marvelu nestačila. Celkem rychle totiž tvůrci mým fantaziím o vývoji posledních avangers udělali papá. Tito Avengers pro mě nejsou o kolosálních bitvách, o humoru ani o efektech, byť vše ve filmu najdeme, ale poslední Avengers jsou pro mě především o Avengers. Samotnou zápletku dostanu na talíři vlastně až v půlce bijáku a to se mě na tom velmi líbilo, že tvůrci pracují s mým očekáváním, snaží se ukázat že i sebelepší superhrdina cítí stejnou bolest a lásku jako my všichni ostatní, ale nezapomíná ani na humor, návrat Thora na scénu to je první liga humoru a už tak sympatická postava tohoto světa u mě hned poskočila o několik pater výš. Asi se mně až dodneška ještě nestalo, aby stačil záběr na nějakýho superhrdinu, jako tady na Thora a já se válel smíchy. Chvilky pro dojetí tam jistě jsou a za mě krom té největší, i jedna málo nápadná (sestry ) to se mě fakt dostalo do srdce. Určitě to není díl, který má nejrychlejší tempo, epochální střety, osudové proslovy, tohle je díl, který má ovšem nejvyzrálější filmařinu, krásně pracuje s detaily a rozumí duši i srdci svých postav a to je úplně to nejlepší co jsem mohl od Avengers dostat, emoce. ()
Realizační možnosti hollywoodského blockbusteru na maximu, o tom není sporu. Řemeslně vycepovaná jízda, která nemá čas váhat, ani škobrtat. Ale emočně mě to minulo víc, než jsem si byl v první moment ochoten připustit. Očekávání Thanosova nekompromisního bodycountu mizí lusknutím prstu a tam, kde se jiným kutálely slzy, už jsem jenom nervózně poposedával. V té velkolepé ždímačce emocí jsem si tak užil vlastně jednu hodně nečekanou, a to když si dva dospělí chlapi po cestě k autu jen tak pokecají. Zbytek mě minul. O Kevinu Feigem se jednou bude vyučovat, všechna čest. ()
9/10. Jsem ještě plný emocí a vlastně ještě nemám úplně utříděné myšlenky (zítřejší druhá projekce snad pomůže) ale je to nehorázný kotel, jenž nemá v daném žánru žádného rivala. Skutečně monumentální rozlučka se vším, co si jako fanoušek dokážete představit a ještě mnohem víc. Šokující, zábavné, emocionální a řádně epické. Jo... a Captain FTW! ()
Na jednu stranu jsem rád, že Russoovci porušili sequelová pravidla „narvěte tam toho víc než minule“ a vydali se jinou cestou. Ale pravda je taková, že tahle cesta jde naproti spíš comicsovým fanouškům než lidem, co netuší, jak se ve skutečnosti jmenuje Ant-Man… ti ovšem do kina stejně nepůjdou, tak co? Endgame dovede hned v prvních deseti minutách několikrát šokovat, aby se pak vyvíjela směrem, který trailery prakticky ani nenaznačily. Režisérské duo to celé tentokrát pojalo v o dost komornějším módu, hodně spoléhá na fan servis a evidentně chce dát každému ze superhrdinských veteránů dostatek prostoru. Humor neabsentuje ani tentokrát, ale je fajn, že jsou se hrdinové pořád vědomi, že to minule podělali a každý se s tím musí vyrovnat po svém. Tenhle komornější mód Avengers sluší a dějí se tu díky němu věci, v jaké nejspíš nedoufali ani ti nejoptimističtější fanoušci. Paradoxně je však i tím největším problémem, protože opravdu velkolepé to začne být až ke konci. V samotné velkoleposti Endgame Infinity War nejspíš trumfne, ale přesto jsem měl pocit, že to celé mohlo přijít o trošku dřív. Minule mě to bavilo o malinko víc, nedovedu si ovšem představit, že bych si za pár let pustil Infinity War a řekl si, že na Endgame kašlu. Dohromady to funguje prakticky dokonale. A jako loučení s jednou filmovou érou i víc než důstojně. ()
Před lety jsem filmy od Marvela vnímal sem tam na jedno brdo. Je ale neuvěřitelné, kam se za posledních let celé univerzum posunulo a já i neoblíbené postavy začal mít postupně rád. Vrcholem pak nastal tímto dílem Avengers, který podle mě patří na filmový chodník slávy v Hollywood Boulevard. Tohle je prostě totální filmařská epika. Deset let Vás američtí filmaři drtí komiksovými filmy, aby se to všechno spojilo v jednu nekonečně skvělou závěrečnou bitvu, na jejichž opačné straně stojí Thanos, který je asi nejstrašidelnějším protivníkem komiksových hrdinů, který kdy vůbec byl. Jeho záměr totiž není vytvořit zlo, ale nastolit neutrálno a nejhorší je, že pro to má pádné argumenty a bezmezně tomu věří. Měl jsem k němu obrovský respekt. Stejně tak, jako jsem si užíval tříhodinový zážitek, který měl dobrý námět, myšlenku, bavil a hlavně tu dal prostor každému z hrdinů, což si zaslouží potlesk. Dát tohle dohromady muselo vytvořit neskutečně práce a já jsem rád, že tomu dnes můžu vrazit absolutní pětihvězdu. Mohl bych hledat argumenty, proč se mi to úplně nezdá, ale proč bych to dělal? Byla to prostě bomba! ()
║Rozpočet $356miliónov║Tržby USA $858,373,000║Tržby Celosvetovo $2,797,800,564 ▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $83,892,489║ Tržby za predaj DVD v USA $23,951,994║ Pre mňa nakoniec skôr sklamanie, rozhárané ako u Age of Ultron. Prvá hodina dosť ukecaná, vatová, nehybná. Dramatické obluky nefungujú tak akoby mali. Anthony Russo a Joe Russo si s týmto utrhli až pri veliké sústo, ktoré nedokázali patrične spracovať. Ako sú tam dobré nápady ale nedotiahnuté, niekedy ako z rýchlika ustrelené, buď to má pomalé alebo rýchle tempo. Neberie to tak akoby som chcel. Na vrch to zabíja bachratý Thor, to už trošku zbytočne ustrelili cez čiaru, to sa tam dosť bije, táto ako že komediálna linka tam moc nefunguje. Najviac herecky upúta Ant-man a Hawkey. Celkovo odľahčené scény tu tak nezaberajú, fakt málo ich skutočne pobaví. 3D takmer zbytočné, je tu veľa tmavých scén na tento efekt. Hromadná bitka na záver tiež moc nestrhne, v podstate akcia tu je na x-tej koľaji nevýrazná. Emócie na záver prídu ale že by mi po tomto 3hodinovom uvlečenom komikse trhalo srdce nemôžem povedať. Pre mňa dosť premárnená šanca na veľké finále. /videl v kine 3D verziu: 75%/__ Na 2D sa lepšie pozerá, som sa bál že druhé pozretie v priebehu pár dní budem dosť trpieť ale prežil som ale pocit nedotiahnutého záveru tohto univerza a nevyužitého potenciálu ostal. __/videl v kine 2D verziu: 80%/__ ()
Kdybych se na to měl dívat jako na samostatný film, pak bych měl výhrady k určité rozvleklosti první (dramatické) třetiny, nedej bože bych mohl zabřednout do časových paradoxů druhé třetiny, nedej bože bych se mohl pohoršovat nad sentimentem třetiny závěrečné. Jenže Avengers jsou kategorie sama pro sebe a vytýkat jim, že nejsou koherentní, nedává příliš smysl. Spojují totiž tolik postav, poloh a dílčích motivů, že jiné řešení než podobně koncipovaná 182 minut trvající katarze mě nenapadá. A pokud začneme Endgame vnímat jako season finále, dává najednou všechno dokonalý smysl. Fokus na klíčové postavy s cílem dát jejich existenci rozhřešení, způsob, jakým jsou do děje vtipně dávkovány prvky nostalgie (Endgame je takový matrix vzpomínek na předchozí filmy) i epický klimax, který má emocionální grády padajícího meteoritu. Za vším je cítit plán, který tak chybí DC. Jednotlivé dílky zapadají do skládačky a jestli chcete jeden příklad, vezměte si Thora. Od Marvelu nečekám převratné myšlenky, formální stimuly nebo psychologickou hloubku. Čekám uspokojení. A jestli se něco po Endgame dostaví, je to pocit příjemné sytosti. Možná to není generační událost ráže Star Wars, ale pořád je to více než důstojné završení hodin zábavy a roků poctivé práce. Jestli nám Nolanův Batman ukázal, že superhrdina musí být člověkem do té míry, že přestává být -super-, Avengers trvají na tom, že lze být obojím zároveň. Je to možná naivní, ale povznášející. ()
Za každou cenu (zábavně)! Za mě to nebylo ono. Chyběla mi tam osudovost a pocit, že to prožívám s nimi, a to se mi ani po všech filmech viděných nejméně 2x prostě nedostavilo. V podstatě jsem dostal protažený konec IW s komediální skoro až dvouhodinovou komediální vložkou, o kterou jsem nestál a dost nelogických kliček, které většina diváků ignoruje a nad filmem nestráví ani minutu se snahou zhodnotit jeho příběhovou funkčnost. Baví nás to a je to super, ale kdo vnímá všechno to okolo? Něco pro hardcore fanoušky něco pro obyčejné tv spotřebitele... Pro každého máme něco a přitom mi to v závěru filmu dalo hrozně málo. Chvíli poslechu diváků v kině po konci a došlo mi, že tady není žádné vnímání/chápání záměrem, ale čirá zábava. Chci víc. (bez spoilerů radši nepokračuji) Co mě však na tomhle filmu baví, není ani tak jeho technická dokonalost, ani adorování všemi okolo, ale ten samotný moment velkoleposti, který se teď promítne do výdělků, životů a dalšího fungování MCU. A na to jsem zvědavý. Snad to pro mě bude zajímavé... PS: podruhé potvrzení prvních dojmů, cestování v čase je nesmyslné, první polovina filmu by bez vztahu k postavám byla naprosto zbytečná, dvojce zásadních odchodů stále skvělá. ()
Endgame stejně jako Civil War a Infinity War není film pro náhodné kolemjdoucí. Bratři Russoovi znovu vyžadují znalosti předchozího dění, a jelikož píší poslední kapitolu dvaadvacetidílné ságy, není těch potřebných informací zrovna málo. Nevím, jak dopadnou diváci, kterým je celý tenhle vesmír vlastně ukradený – asi s nadprůměrným blockbusterem, u něhož se občas přestanou orientovat? Já jsem si nicméně vychutnával každý odkaz, každý nápad a vlastně každou minutu tohohle (často) nevypočitatelného eposu, který opravdu plní jeden fandovský sen za druhým (a nebojí se přihodit i věci, o nichž mnozí ani nesnili). Ty tři hodiny mi tak uběhly strašně rychle a na spočítání parádních scén a ikonických záběrů by mi nestačily ani prsty obou rukou. Smekám před Russoovými, že to takhle celé ukočírovali, a pevně doufám, že se Marvelu bude dařit i po téhle fenomenálně sestavené rozlučce. ()
Súvisiace novinky
Vision se vrátí ve vlastním seriálu
V minulých letech se komiksácké studio Marvel s oznamováním nových projektů trošku urvalo z řetězu. Po vrcholné éře, kdy hlediště kin praskala ve švech pod nápory chtivých diváků, kteří potřebovali… (viac)
Druhý Gladiátor byl extrémně drahý
Loňské stávky se nějak podepsaly snad na každém natáčení. A čím větší produkce, tím více studia pravděpodobně krvácela, když se práce na filmu zastavily. Své o tom ví Ridley Scott, který loni na… (viac)
Obsazení Fantastické čtyřky potvrzeno
Velké tajemství to nebylo, ale oficiálně potvrzeno taky ne. To se změnilo včerejším Valentýnem, kdy Marvel oznámil definitivní obsazení své Fantastické čtyřky. Reeda Richardse, nejgeniálnějšího vědce… (viac)
Scorsese vs. Marvel znovu
Pár let staré komentáře Martina Scorseseho k Marvelu, vůči němuž se režisér ohradil a filmy studia označil za pouťové atrakce spíš než filmy, jsou dobře známé. Teď ale do kin zamířil snímek Zabijáci… (viac)
SPOILER ALERT!!! Avengers: Endgame – dlouho očekávané velkolepé finále, které nejenže přináší rozuzlení pro příběh rozehraný předchozí Infinity War, ale především také uzavírá jednu velkou 11 let trvající éru MCU čítající 22 filmů. Úkol to rozhodně nebyl snadný, už jen proto, jak velké množství příběhů a postav bylo nutné splést do jednoho více či méně uspokojivého vyústění. O Endgame se toho vědělo povážlivě málo a studio se hodně snažilo, aby to tak i zůstalo až do premiéry filmu. Trailery se zaobíraly opravdu z 90% jen prvními minutami filmu, objevovaly se jen neurčité teorie a spekulace a zážitek tak mohl zkazit až únik několika zásadních scén z filmu jen pár dní před premiérou – tomu jsem se vyhnul a dobře jsem udělal, protože bych byl okraden o značnou část překvapení. Nicméně film dokázal překvapit i v případě znalosti uniklých scén. Endgame se překvapivě zaobírá dopady Thanosova lusknutí na společnost jen velmi povrchně a pokračuje tak ve svižném tempu nastoleném Infinity War a prioritou je posun děje kupředu. Čím se ale naopak zaobírá velmi podrobně, jsou dopady lusknutí na jednotlivé hrdiny a místy se jedná o poměrně zajímavou psychologickou sondu. Občas je ovšem dialogů a přemítání až příliš a film tak vygeneruje naštěstí jen jednu trochu nudnější pasáž, ale je to jen malé zaškobrtnutí. Pak se zase pochopitelně zrychlí, ale místy až moc. Problém je v tom, že navzdory více než tříhodinové stopáži toho tvůrci potřebují sdělit opravdu hodně (uzavírá se zde velké množství dějových linek) a Endgame je tak opravdu skoro až přeplácaná, což nutně vede k tomu, že jsou tvůrci nuceni používat určitou zkratkovitost ve vyprávění a některé scény se tak nutně odehrají mimo záběr a pouze vyplynou z kontextu, což je místy relativně citelné. První konfrontace s Thanosem tak přijde nečekaně brzy a ubírá se také poměrně nečekaným směrem. Jenže teď teprve začíná hlavní zápletka filmu. Děj poskočí o pět let kupředu, na scéně se objevuje Ant-man a začíná se tak rýsovat plán na odčinění následků Thanosova řádění. Hrdinové se dávají znovu dohromady, aby se následně rozdělili do dílčích skupinek a s pomocí kvantové říše se vydali zpět do minulosti pro kameny nekonečna. Zde je zajímavé sledovat vývoj jednotlivých hrdinů. Tony Stark má s Pepper dceru Morgan a Stark Tower vyměnil za lesní chatrč a věnuje se naplno rodině. Steve Rogers hledá útěchu ve skupinových terapiích (v malé roli se zde objevil jeden z režisérů Joe Russo), Thor v alkoholu a obžerství (zejména jeho vývoj je zdrojem mnoha vtipných momentů ve filmu, ale někdy je to až moc), Bruce Banner našel rovnováhou mezi sebou a Hulkem a na scénu se tak konečně dostává profesor Hulk (tohle je rozhodně zajímavá podívaná, ale stejně jako u Thora platí, že méně je někdy více), z Hawkeye se po ztrátě rodiny stal osamělý mstitel Ronin a snad jedině Black Widow zůstala celkem sama sebou. Endgame nabízí takřka dokonalý mix zábavy, akce, napětí, humoru i srdceryvných emocí. Film si ohledně cestování časem definoval vlastní pravidla (např. že změna v minulosti se neprojeví v přítomnosti), ale výsledek působí trochu zmateně a upřímně mám dojem, že se v tom tvůrci možná trochu zamotali (nebo minimálně zamotali hlavu divákům), ale o tom až později. Když se Natasha s Clintem vydají na Vormir pro kámen duší, absolutně netuší, do čeho jdou (na rozdíl od diváka). Tady není úplně zřejmé, jestli se má skutečně obětovat to nejdražší, co člověk nejvíce miluje a nebo to, co nejdražší je momentálně po ruce (např. kdyby si Black Widow zakládala na svém účesu nebo Hawkeye na svém luku)… Ale spíš bude správně Red Skullova vereze „duši za duši“ (a nemusí být milovaná). Tato scéna nabídne velmi zajímavé rozuzlení a navzdory výtkám výše se jedná o velmi silný a emotivní moment. Samozřejmě ne vždy jde vše podle plánu a tak se něco pokazí nebo zkomplikuje. Thanos se v roce 2014 díky podivnému propojení Nebuly se svým mladším já (tohle by si vyžadovalo hlubší vysvětlení) dozví o plánu hrdinů na odvrácení jeho budoucích činů a začne konat. Navíc je celkem rychle uveden do obrazu, takže nepůsobí vůbec zmateně. Cestování časem je zajímavým ohlédnutím za dosavadními Marvel filmy a leckdy se tyto díky novým perspektivám zajímavě rozšiřují o nové scény a doplňují tak celkový příběh a dávají známé události do nových souvislostí. Výlet do 70. let nabízí dokonce zcela nové události a setkání Tonyho se svým otcem v době, kdy Tony ještě nebyl na světě, je opravdu působivé. Za velmi zajímavou bych také označil konfrontaci Hulka s Prastarou, která díky svému „vědění napříč časem a dimenzemi“ hned ví, o co jde. Návštěva Rocketa a Thora v Asgardu je zdrojem mnoha vtipných momentů. Hrdinům se nakonec podaří shromáždit všechny kameny nekonečna a usadit je do nové rukavice nekonečna vyrobené Tonym Starkem – tady se zase projevila určitá zkratkovitost, protože rukavice prostě najednou je bez jakéhokoli vysvětlení, jak se vyráběla atd. Jak se později ukáže, lusknutí není jen tak, protože obrovskou energii všech kamenů nekonečna jen tak někdo neustojí. Zanedlouho přichází další konfrontace s Thanosem, který tentokrát zaútočí zcela nečekaně a opravdu drtivě. Zde se začínají plnit fanouškovské sny, protože se blíží epické masivní finále. Za jeden z nesilnějších momentů bych označil Thora s Mjolnirem v jedné ruce a Stormbrakerem v druhé a také kapitána Ameriku, který se nakonec ukáže býti hoden uzvednout Mjolnir a v kombinaci s jeho štítem je to opravdu zajímavá podívaná. Thanos zde působí ještě nebezpečněji než v Infinity War a opravdu jsem se o některé hrdiny bál. O dramatické a napínavé momenty tu není nouze. To vše je ale teprve předzvěst epické masové a vizuálně velmi působivé bitvy o plně osazenou rukavici nekonečna, na kterou má samozřejmě zálusk také Thanos. Nástup dříve rozprášených hrdinů na scénu je velice silný moment (jen škoda, že nebylo vidět, jak se jednotliví hrdinové vrátí zpět do reality). Škoda že ani Iron Man, ani Warmachine moc nepředvedli možnosti svých nových zbrojí. Jako vůbec největší problém ale vnímám trestuhodné nevyužití Hulka v boji (těch pár záběrů je spíše symbolických). Kdo doufal v odvetu Hulk vs Thanos, bude těžce zklamán (přitom si o zásah Hulka jedna ze scén doslova říkala). Naopak zvětšený Ant-Man se opět předvedl v nejlepším světle. V této scéně s ohromným množstvím postav asi nebylo možné dopřát úplně každému pár vteřin slávy, ale zejména u Hulka je to s ohledem na jeho nevyužití v Infinity War obrovská škoda. Alespoň Wanda si přišla vyřídit účty s Thanosem, i když ten netušil proč, vzhledem k tomu, že to bylo jeho mladší já z roku 2014. Za vrcholný moment bych označil gesto Doctora Strange, který nenápadně naznačil Tonymu, že teď má nastat TA jediná správná vítězná varianta z více než 14 milionů možných a následné Tonyho obrání Thanose o kameny, který tak luskne naprázdno a Tony se slovy „já jsem Iron Man“ luskne a smaže Thanose i s celou jeho armádou. Tonyho následnou dojemnou smrt považuji za trochu zbytečnou, i když chápu, že potřebovali Downeyho nějak uklidit ze scény. Strange to nepochybně věděl a proto ho na Titanu zachránil, aby ho tím vlastně obětoval. Endgame je hodně jiný film, který jako by byl z jiné dimenze. Jakožto uspokojivé velkolepé uzavření jedné velké éry MCU funguje na jedničku, jakožto vyřešení situace nastolené Infinity War už ale tolik ne. Problém je v tom, že oživené (v roce 2018 rozprášené) postavy se vrátí do roku 2023, ale mezitím o 5 let nezestrárli, zatímco ostatní ano. Další problém je, že Gamora z roku 2014, která také zůstala v roce 2023, je dokonce o 9 let mladší, než by měla správně být. A v tomto podivně rozházeném univerzu se má odehrávat Spiderman: Daleko od domova, Doctor Strange 2, Black Panter 2, Strážci Galaxie 3? Parker se vrátí na střední, zatímco někteří jeho spolužáci už budou mít hotovou univerzitu? MCU už nikdy nebude jako dřív a jsem upřímně zvědavý, jakým směrem se bude dále ubírat. Navíc zůstalo několik nezodpovězených otázek – např. jak Cap vrátil Tesseract, když zničili krychli, která chránila kámen prostoru? Alepoň se snad potkal s Red Skullem mimo záběr, když vracel kámen duše… To ho tam jen tak hodil? A co duši za duši? Nedostal pak Natašu zpět? A jak mohl být starý Cap v přítomnosti, když s Peggy zůstal v paralelní realitě a bylo explicitně řečeno Bannerem, že změny v minulosti naší současnost neovlivní? Nebula zastřelila své mladší já a ona sama nezemřela – je potřeba přesvědčivější důkaz? Hromada nezodpovězených otázek... Navíc Russoové trolí ještě v kině po skončení filmu, když diváci marně čekají na mezititulkovou či potitulkovou scénu, kde třeba mohli ukázat vracení kamenů nekonečna a setkání Capa s Red Skullem i vrácení Tesseractu. Z marketingového hlediska ale tuto strategii chápu, lidi se houfně poženou na nového Spidermana do kin kvůli případnům dozvukům událostí Endgame, což se logicky pozitivně projeví na tržbách. Celkově je Avengers: Endgame velmi povedeným filmem, který nabídne divákovi velmi silný a nevšední zážitek, jen měl být asi zřejmě ještě o něco delší, protože v důsledku nutné komprese obrovského množství děje do tříhodinové stopáže prostě působí některé scény uspěchaně a místy i zmatečně. Navíc je velká škoda nevyužitého potenciálu některých postav (Hulk, Iron Man, Warmachine). Tento film je tak pro optimální zážitek potřeba vidět vícekrát, protože se znalostmi děje zbude více času na pochopení širších souvislostí, i když zejména v časových paradoxech film lehce klopýtá. 90% () (menej) (viac)