Stepující stonožka
Le Mille-pattes fait des claquettes
Réžia:
Jean GiraultKamera:
Didier TarotHudba:
Claude BollingHrajú:
Francis Perrin, Roger Miremont, Jean-Jacques Moreau, Michel Galabru, Jacques Balutin, Jacques Marin, Yves Barsacq, Henri Virlogeux, Hans Meyer (viac)Obsahy(1)
Nacistický generál Goring túži po vzácnej soche Milotskej Venuše, ktorá si našla svoj prechodný domov v najznámejšom francúzskom zámku. Do krajiny galtského kohúta vyšle generál špeciálnu jednotku, aby sochu čo najrýchlejšie priviezla do Veľkej ríše. Jacques, zamestnanec múzea, je náhodným svedkom ostrého dialógu medzi nacistom a riaditeľom Louvreu. Okamžite informuje svojich dvoch priateľov sochára Francisa a výčapníka Henriho, o opovážlivosti Nemcov. Mladým Francúzom sa generálov úmysel ani trochu nepozdáva a sú pevne rozhodnutí krásne kamenné telo Venuše uniesť. Na realizáciu svojho plánu však majú iba dvadsaťštyri hodín. Ich heslom pri vlasteneckej lúpeži ako svoj čin nazývajú sa stáva záhadná veta: stonožka stepuje... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (95)
Poměrně povedená komedie z Francie s oblíbeným tématem německé okupace. V porovnání se Sedmou rotou sice silně zaostává, protože pořádná zábava se rozjede až někdy po polovině. I přesto, že film není prorostlý zábavou úplně v celé své délce, je zde několik opravdu skvostných scén, které se vryjí do paměti hluboko. Poprvé jsem film viděl jako menší a mladší divák, do paměti se vryly právě tyto scény, ať už to byl německý generál Ludvík, který dovádí se svou sekretářkou jako v Libii, Vive de Gaulle, Hitler kaput, nebo krásné polonahé francouzky. Jo a Venuše, Milétská Venuše tam taky byla. ()
Válečné komedie uměli Francouzi vždycky dobře a tento je jeden z nich. Sice nám už krapet zestárnul, svoji jiskru však přesto stálé má. A byť ne úplné věhlasně, pobavit stále dokáže. Protože jsou hlavní hrdinové tři, téměř mě mrzí, že tento námět nebyl použit jako další díl slavné trilogie o sedmé rotě. Třetí díl 'Třetí rota za úplňku' byl natočen ve stejném roce jako tento a tak to lze vcelku pochopit. Když tyto filmy porovnám, není jim co vytknout. Jedna komická situace střídá druhou, má to švih, dobrodružnou atmosféru a jasnou absurdnost doby. Není lepších válečných komedií. ()
Komedia,z ktorej citit Francuzsko,typicky humor,fajn zabava,krasne zeny a pohoda,pri ktorej si clovek vyborne oddychne...:-) ()
Nejlepší scéna byla, když se snažili dostat kamaráda v hotýlku ze spárů policie oblečeni do kožených plášťů, které si u děvčat ve skříni zanechali gestapáci :-) ()
Typicky francúzska komédia postavená na jednoduchej kostre okolo ktorej sa rozohrá kolotoč šialených situácii a nepredvídateľných eskapád. Zabavil som sa, ale nemôžem sa zbaviť dojmu, že potenciál bol oveľa vyššie. 6+/10 ()
Klasická, stará dobrá francouzská komedie. Skupina přátel ukradne sochu Venuše z Louvru a snaží se jí propašovat přes celou okupovanou Francii ke strýci jednomu z nich (jako vždy skvělý Michel Galabru). Dobré hlášky, hezké holky a scéna soulože německého generála se svou asistentkou je prostě výborná. 100% oddychovka. ()
Příjemný snímek ze starých časů kdy fricové okupovali Francii... ()
Tohle mi přišlo minimálně stejné, možná o chloupek lepší než slavná 7.rota ale o trošku horší než Velký flám.Úžasný byl Michel Galabru, nadabovaný skvělým Soběslavem Sejkem aneb Být pozván do vlastního domu je velmi vzácný paradox..scénky v hampejzu byly taky perfektní a nebo soulož velitelů v zabrané ložnici, to bylo úplně jako v Lybii :) ()
Francouzské komedie z válečného prostředí absolutně miluji, to vždy uměli točit jen oni. Takže takhle relativně nízké hodnocení opravdu nechápu, protože je to v podstatě na úrovni Sedmé roty, respektive Velkého flámu. Možná trochu méně sympatická ústřední trojice, ale rozhodně není ubráno na skvělých vtipech a nezapomenutelných scénách. Skoro by člověk chtěl tu dobu zažít a pomáhat jim při kradení Nilské Venuše. ()
Komedie, kterou bych označil jako kvalitní. Není výjimečná, ale některé repliky se vám opravdu zaseknou pod kůži, jako ten při příjezdu hlavních hrdinů s partyzánem na nádvoří zámku strýčka jednoho z nich, které je ovšem obsazeno německým oddílem: "Klid, to se zvládne, usmívejte se," nabádá jeden z trojice hrdinů, na což partyzán reaguje: "Jo, fajn, usmívejte se. Falešný doklady a v kufru dva samopaly!" Velice hezká byla epizodka právě onoho strýčka v podání Michela Galabrua. A tohle je právě jeden z případů, ve kterém bych nechal historická data plavat stranou, nakonec tvůrci filmu to dali najevo i tím, že skutečné historické postavy jsou znázorněny jen stíny. ()
Z těch mnoha komedií, kdy Francouzi dělají z nácků idioty, je tahle spíš průměr. Zábava je to ale dobrá, ten francouzský styl "pořád v běhu" miluju. ()
Čekal jsem větší odvaz, ale i tak to byl pohodový film, kde se na rozdíl od dnešních filmů nešetřilo nahotou. ()
Další z komedií o francouzských (ne)odbojářích. Tentokrát je však vtipu poskrovnu a celé je to takové línější a nucené. Naivita a bezelstnost hrdinů filmu je sice sympatická, ale veškeré situace, které mají být vtipné, jsou spíše křečovité a vyzní do ztracena. U nás se o něco podobného pokusili Miloň Čepelka s Jiřím Šebánkem ve filmu Stůj nebo se netrefím a musím říci, že jejich film byl o poznání svižnější, byť kvalit francouzských majstrštyků taky nedosahuje. Kdyby se to autoři rozhodli natočit jako akční film s komediálními prvky, možná by to dopadlo lépe. ()
Ludvíku, jako na Ukrajině. Ludvíku, jako v Libyi. No, tak to se teda povedlo. Francouzské komedie z druhé světové nemají chybu a tahle patří k mým oblíbeným. A s tou Ukrajinou to nadčasově trefili. ()
Všechny ty Sedmé roty, Bažanti nebo Stepující stonožka jsou vlastně komediemi na jedno brdo. Ačkoli se vztahují k válce, dokáží Francouzi s odstupem třiceti let po jejím skončení vytvořit vděčné komedie postavené na nevraživosti k Němcům. Filmy plné situačního i verbálního humoru a komediálního herectví. Němci jsou karikováni do směšných figurek neschopných ve střetech s Frantíky zvítězit. "Já nechci plynový kandelábr, já chci Venuši!" Stepující stonožka je v množině těchto komedií spíše slabší, přesto dávám 4*. Je to moje mládí. ()
Další francouzská komedie z období okupace. S Velkým flámem se nedá rovnat, ale vyrovná se "Sedmé rotě" (hlavně slabším pokračováním). Má to spád, humor, docela slušnou zápletku, ale chybí tam opravdová gradace. Člověk se pousměje, třikrát, čtyřikrát vybuchne smíchy a pak je najednou konec a máte zvláštní pocit promarněné šance. Stojí za shlédnutí, ale nijak neoslní. ()
Jako klukovi se mi tento snímek docela líbil, ze současného pohledu mi už ale připadá spíše nudný než zábavný. Spousta scén je zjevně amatérsky zpracovaná, vtipných momentů je zde poskrovnu a přinejmenším podivné je i to, že během celé své cesty z Paříže až do Anglie hlavní hrdinové nenarazí na jediného kolaboranta. Naopak můžete nabýt dojmu, že za války byli vlastně všichni Francouzi skrytí odbojáři, čekající na svou příležitost ukázat svou loajalitu Francii a De Gaullovi. Samozřejmě by se tento fakt měl brát s nadsázkou, ale to by holt musela Stepující stonožka tento nedostatek vyrovnat komediálnějším pojetím, které ale po většinu stopáže hledáte marně. Zkrátka na takové perly jako Velký flám nebo Sedmá rota to nemá ani náhodou. ()
Tyhle filmy Francouzi uměli, to se jim musí nechat. Potom začali napodobovat amíky a šlo to do kopru. Ale k filmu - zábavné, přiměřeně dlouhé a dobře koukatelné. Dobrý film na připomenutí mých dětských let a samozřejmě i na sobotní či jíný večer. ()
Hodně mínusů za zbytečné scény s ženskýma. A že jich bylo. Pokaždé to jen zdrželo děj. Přesto jde o dobrý film, ale malinko pod průměr. ()
Francouzi jsou skoro odborníci na válečné okupační komedie. Natočili jich opravdu dost. Nejslavnějšími jsou nejspíš tři filmy o sedmé rotě. A právě se sedmou rotou mám srovnání. V tomto filmu se bohužel neobjeví žádní slavní komici, kteří by film okořenili. Až na jednoho. Michel Galasbru, ale ten film poctí svou osobností až někdy kolem šedesáté minuty. Trojice mladých herců nemá tak dokonale zvládnuté gagy a komediální mimiku. Děj se točí okolo Venuše, kterou trojice neustále vláčí z jednoho místa na druhé. Mezitím potkávají samé krásné ženy a celková koncentrace odhalených prsou je větší než porce humoru. Pár dobrých scén jsem našel, ale moc jich nebylo. A v konkurenci slavnějších válečných komedií musím jít zákonitě s hodnocením za ně. ()