Siedma rota za úplnku

Siedma rota zo 106. spojovacieho pluku, nielenže konečne [úplne úspešne] dospela do finále, ale zároveň si taktiež trochu i napravila pošramotené renomé z predchádzajúceho dielu, kedy tentoraz danému titulu naprosto dominovala akási »dvojznačnosť«, čo som iba s otvorenou náručou uvítal. • A síce teraz na plné ústa nevravím, že by mi boli zrovna títo «vojnoví hrdinovia» v zložení týchto protagonistov: Chaudarda, Pithiviera a Tassina; akosi povedzme, že príliš [ne]sympatickými, ale zase nemôžem ani celkom potvrdiť, že by mi vskutku cezpríliš prirástli ku srdcu, teda najskôr len niečo medzi tým, čo by bolo v podstate v priamom súlade s aktuálnymi náladami, ktoré sú naozaj dosť pozoruhodným spôsobom nadštandardné. • Skrátka, aktuálne motto by mohlo znieť práve nejako takto: „Mali viac šťastia, než rozumu,” na základe čoho vlastne režisér Lamoureux postavil i daný príbeh o »francúzskom odboji« v okupovanej, francúzskej zóne, ako na začiatok rozvíjajúcej sa línii udalostí, ktoré ozaj zaujímavými postupmi naberali na čoraz väčšej spádovej dynamike, súčasne aj akejsi nočnej estetike, kedy si snáď tieto postavy ani pomaly nevideli na špičku nosa; alebo proste nočné zábery sa vyznačovali mimoriadne nízkym osvetlením daných postáv, čím sa de-facto dosiahla vysoká miera autenticity. Bolo by zrejme minimálne aspoň veľmi zvláštne, ak by boli títo všetci účinkujúci, na čele s Gestapom, v nočných scénach, zreteľne osvetlení, čo sa našťastie neuskutočnilo, ale zasa nemôžem poprieť ani to, že som sa vtedy nevedel v dianí vôbec orientovať, čo podľa mňa nebolo možné ani v naprostom reáli, a tak tým pádom sa režisérovi podarilo vytvoriť čosi nadčasového, čo mi rozhodne utkvelo v pamäti, aj keď som paradoxne nemal veľký prehľad o tom, čo sa vlastne pred mojim zrakom odohráva, a myslím si, že to netušili ani daní protagonisti, čo vari automaticky vytváralo ďalší rozmer - extra naviac. • Jednoznačne z mojej strany smeruje na posledný diel «spojárskej trilógie», podstatnejšia chvála, keďže na rozdiel od svojho nedopečeného predchodcu, som mal väčšieho zdania, že celkové dianie bolo oveľa viacej prehľadnejšie a zrozumiteľnejšie, a to ani nehovoriac o ich »hrdinských zásluhách«, ku ktorým sa totižto dostali, ako slepí k husliam; a mimochodom to je na tom to najlepšie = V Ž D Y  sa  S T A N E  to, čo N A J M E N E J  O Č A K Á V A Š ? (08.01.2024)

Stará dobrá francouzská komedie, která dokázala udělat z války řádnou srandu. Za řadu humorných situací a nadsázku patří tvůrcům i hercům plusové body. Zápletka je postavena na nedorozumění, jež spustí sled dobrodružných scének, ve kterých si hlavní hrdinové počínají velice komicky. Je pravda, že je film o něco málo povedenější než předchozí 2 kusy, každopádně stále dobře baví. (01.02.2016)

Je dobře, že třetí pokračování je oblečeno do jiných uniforem. I když jde opět především o útěk a převlékání. Na výsluní se dostává stará známá trojice Chaudard (dobrý Pierre Mondy), Pithivier (Jean Lefebvre) a Tassin (Henri Guybet), pro kterou se zdánlivý čas bezstarostnosti stává, díky sérii náhod a nehod, během o vlastní život. Tato série náhod nešťastných i šťastných z nich v očích jejích blízkých dělá hrdiny a Chaudard nabývá zcela opravdovou velikost v srdci své ženy, která je najednou plná lásky a hrdosti. Z dalších postav: Chaudardova žena Suzanne (Patricia Karim), která tak ráda přehodnotila svůj přezíravý pohled, odbojářský velitel Gilles (Gérard Hérold), jenž svým šarmem okouzluje ženy, Chaudardův švagr Gorgeton (Gérard Jugnot), překvapený během událostí, popletený převaděč Albert (Jean Carmet), vystrašený konečným zjištěním, neúnavný chytač odbojářů Lambert (André Pousse), překvapený totožností uprchlíků, Henri (Francis Lemaire), naštvaný z trojice smolařů, nebo pomáhající doktor (Yves Peneau). Do neobyčejného dobrodružství může kohokoliv zahnat pouhá náhoda, naštěstí trojice je na náhody již dávno uvyklá a zkušeně a s dávkou štěstí si klestí cestu přes každou překážku. Za svobodou, za záchranou života. A za příjemně hravou zábavou, plnou lehkého humoru. (24.12.2015)

Staří známí spojaři, nyní už váleční veteráni žijící spořádané nudné životy, se typickými zmatky, náhodami a shodami okolností dostanou v okupované Francii do víru odbojářských akcí, přičemž stihnou svým nenapodobitelným způsobem zlikvidovat půl GeStaPa... a mimo jiné pochopíte, co je na mazutu tak odporného a jak jsou cizí jazyky důležité:) (24.01.2003)

Jak se stal vedoucí železářství Chaudard šéfem partyzánské odbojové skupiny Attila? Snadno. Stačilo jen, aby si šel v noci zapytlačit s ostatními útěkáři ze sedmé roty a pak už zbývalo jen hodit letadlo na nacistický náklaďák, převléknout se za anglické letce a zaminovat přístav. Že je to pitomost? No to jistě je, protože závěrečný díl trilogie je již daleko více humorný než válečný a patrně proto ho mám nejraději. (10.12.2013)