Reklama

Reklama

Dej filmu Zátopek sa začína v pohnutom roku 1968, keď sa austrálsky rekordér Ron Clarke po premárnenej šanci na olympijskú medailu rozhodne vydať do Prahy za fenomenálnym bežcom Emilom Zátopkom, ktorého bezhranične obdivuje. Príbehová línia rozhovoru medzi Ronom Clarkom a Emilom Zátopkom nás retrospektívne vracia ku kľúčovým momentom Zátopkovho športového i súkromného života. Tie sa navzájom prepájajú v komplexnom portréte muža, ktorý svoju rýchlosť a vytrvalosť nestratil ani potom, ako sa jeho posledné preteky skončili, a ktorý dokázal tvrdo bojovať nielen na atletickom ovále. Zátopek je príbehom o prerode neduživého chlapca na muža, ktorý na olympiáde v roku 1952 získal tri zlaté medaily a zároveň zlomil tri svetové rekordy. Je to tiež príbeh o nezlomnej sile vôle, ktorá dodnes inšpiruje tisíce športovcov na celom svete. Film však nerozpráva len o športe, ale aj o osudovom stretnutí a celoživotnej láske dvoch ľudí, ktorú nedokázali zlomiť ani športové či životné prehry. (Bontonfilm SK)

(viac)

Videá (3)

Trailer 1

Recenzie (160)

DaViD´82 

všetky recenzie užívateľa

Pokud se vydáte po stopách Zátopka, tak máte problém. Je toho přehršel; u nás i ve světě. Jenže většina se dá rozdělit do tří kategorií. Jednak na oslavné, kde je Zátopek nespornou legendou světového olympijského sportu, průkopník drilu a spojující most mezi národy. Takové jsou nejčastější a vlastně i nejvděčnější. Pak je tu svět Zátopka "lidového bonmoty sršícího vypravěče" se všemi těmi (polo)pravdami, mýty a historkami. Snad o žádném jiném sportovci (minimálně našem) neexistuje tolik slovutných a všem známých historek; a jak tomu tak bývá, některé jsou přikrášlené a jiné ne, některé mají reálný základ, ale jiné okolnosti. No a ty nejneuvěřitelnější jsou, světe div se, pravdivé. Pak je tu ještě třetí, ryze "čecháčkovská", kategorie Zátopka udavače, armádního důstojníka, komunisty, plakátového chlapce systému a aktivního spolupracovníka StB. A Ondříček se svým týmem se vydali, či spíše "pokusili vydat", zlatou střední cestou "od každého z těch pohledů krapet, ale nikdy ne moc". Čili se klouže po povrchu. Není to černobíle o piedestalovém Zátopkovi či zavrženíhodném komunistickém udavači, to ne, ale není to ani o "prostě Ťopkovi". Je to o jakési nepřístupné figuře, o které nevíme na konci nic víc než na začátku. Natočené je to umně, ne že ne, ale nikdy se to nevymaní z roviny "líbivého filmu na nedělní večer u ČT s vynikajícími hereckými výkony". A to na snímek s takovým světovým potenciálem, o tak vděčné nejednoznačné postavě, je trestuhodně málo. ()

Matty 

všetky recenzie užívateľa

Pátrání po Ťopkovi. Tvůrci protagonistu situují do různých rolí, aniž by se dokázali rozhodnout, která byla tou životní. Někdy se projevuje jako prosťáček, který zásluhou své bezelstnosti proběhl bez větší újmy poválečnými československými dějinami. Jindy jako pragmatický sólista, který uzavřel dohodu s mocí, aby mohl běhat. Jindy jako osvícený muž pevných zásad, skvělý přítel a mentor… V různých epizodách poznáváme různé Zátopky, pro které jsou stěžejní různá témata. Jako nejnosnější a postavami v bolestně doslovných scénách nejčastěji probíraný se jeví motiv konfliktu mezi běháním a rodinným životem, rozvíjený paralelně v příběhu australského kolegy, kterého Zátopek povzbuzuje víc v udržení dobrého vztahu s partnerkou než v běhání. Stejně jako řada dalších nadhozených motivů ale není dotažený, neslouží k tomu, aby rozbíhavé vyprávění semknul. Dana se prostě smíří s tím, že její manžel děti nechce (což je trochu stereotypně v podstatě to jediné, co ji trápí), náznak partnerského odcizení vytvářející očekávání v linii ze šedesátých let (dopis, ženina nepřítomnost) k ničemu nevede. Dana se zničehonic zjeví, připraví vajíčka a znovu s Ťopkem trénuje, jako kdyby se mezi nimi nic neudálo. Film zakládající ambivalenci hlavní postavy na nezdravém zaujetí atletikou paradoxně využívá závodních scén primárně k vyvolávání úžasu (efektní běh v dešti) nebo radosti a dojetí, ne emocí odpovídajících tomu, jak zničující je běh pro Zátopkův osobní život a jeho tělo. Také závěr je přes všechny temnější tóny, které občas zazní (obvykle doslova, protože hudba nám dává dost zřetelně najevo, že se zrovna děje něco tragického, že teď bychom se výjimečně smát neměli), až příliš přímočaře pozitivní a oslavný a v podstatě vynuluje všechny ostatní otázky. Vykreslení některých postav je krom toho karikaturní (Danina moravština, dávána ostentativně najevo) a propojování scén chvílemi dost strojené (posrpnová linie slouží v podstatě jako teaser na události ze Zátopkovy minulosti – je v ní otevřeno nějaké téma, následuje flashback, v němž je toto téma víc prozkoumáno). Chápu, že některé z uvedených nedostatků jsou dané snahou co nejvíc divákům usnadnit práci a natočit svižný, vtahující, nadnárodně srozumitelný crowd-pleaser (řemeslně jde o vynikající počin) bez prodlev na vydechnutí a zamyšlení. Právě okamžiky, kdy vyprávění zpomalí, zacílí na detail a okolo podstaty problému jen krouží, namísto toho, aby jej explicitně pojmenovalo (scéna na horách), jsou ovšem těmi, kdy film získává určitou hloubku a přesvědčivost a dává zapomenout na své mnohé vnitřní rozpory. 65%     ()

Reklama

Enšpígl 

všetky recenzie užívateľa

Vašek Neužil předvádí opravdu fantastický herectví. Pokud jde o děj, je to u mě stejný kafemlejnek, někových časových pásem co se vzájemně střídá mě nesedí a nikdy sedět nebude. odvádí to od emocí o od souvislého příběhu. Jinak režie Davida Ondříčka je profi, film má atmošku i silný scény, ale i když bych hrozně rád nad 3* jít nemůžu ()

verbal 

všetky recenzie užívateľa

Je to po dlouhé době skoro až povznášející pocit, moci se zase vypravit do kina na český film s vědomím, že se téměř jistě nebude jednat jen o další sériový anální výtěr s Langmajerem pro otylé pásové dělnice, manuální bagristy a přitroublé Pražáky, slepený z hoven a neinventivního odpadu některé z televizních žump. Ne, Ondříček je prostě nezaprodaná jistota, i teď řádně zatopil všem těm obvyklým, masově mezi dobytkem šířeným IQsupresivům a kulturcidům, a opět uplácal film minimálně evropské, ne-li světové úrovně, na který může být kinematografie našich lůzrů a hnojů právem hrdá. Ona sice nakonec asi nebude, protože se to netýká žádných ukrutně vtipných nebo tragicky dementních afektovaných prkenných pičí v přechodu, trapných impotentních pačuráků v krizi středního věku, Kolečka, Mádla ani Kokotka, a není to ani Trošku přiblblé, což těch 70% lopat a 10% olupených artových hnědopichů, okupujících tu společný prostor Agrofertu, dozajista nikdy nedocení. Tak o dvacet minut zbytečné vaty delší, než by měla na pět pěticípých být, dokonale vypiplaná a vesměs poutavá dobová freska, jež neglorifikuje a prostě zobrazuje sportovně fenomenálního poloretarda s velmi gelovitou páteří jako sportovně fenomenálního poloretarda s velmi gelovitou páteří. Freska, kterou nemalou měrou domalovali i výborně zvolení a zkušeně vodění maňásci. Byl jsem předem dost skeptický vůči Neužilovi s tím, že si jej v takové roli naprosto neužiju, a navíc jsem chtěl děsně vidět Kozubovy sýrově bílé holeně a tu bezesporu atletickou skunk-fuj figuru v červených trenkách, avšak Václav si to naopak zjevně dost užil a zmákl toho vychrtlého dementa naprosto fenomenálně, i když měl hnusnou pleš z koupací čepice, protože odmítl marnivě oholit kštici, aby mu náhodou nějaký ten fešák i během natáčení neodmítnul zafoukat do šalmaje pro přemíru testosteronu. Mikluš se pro role stranických funkcionářů prostě narodil, a i, tentokrát skvělá a přirozená, Marťhan ibn Issa není vůbec napřesdržku, když ji nikdo nenutí parodovat ostravštinu. Takže zase jednou po letech audiovizuálního teroru a diváckého utrpení intelekt i vkus neurážející tuzemský počin, po němž nebudete chtít srkat jogurt nosem, nenaroste vám vole, nepostihne vás impotence a ani vás nepopadne neodolatelná chuť vypnout celebrální funkce a vypravit se v pět ráno s bandaskou do Kolbenky či v devět s falešně koženým úsměvem do oupnofisu. ()

xxmartinxx 

všetky recenzie užívateľa

Už dlouho jsem neviděl film, který se na konci tak rozpadne jako Zátopek. Je to ve velké míře tím, že to je zbytečně chytrý film, kde filmaři rozjedou několik relativizujících motivů, ale nakonec si vzpomenou, že chtějí, aby konečné vítězství v závodě emocionálně vyřešilo všechny problémy, protože to tak sportovní filmy dělají, i když před tím Zátopkovi všichni dvě hodiny vtloukali do hlavy, že takhle to nefunguje. Nepochopil jsem, proč tam byla dějová linka z osmašedesátého - asi aby mohl Emil pronášet facebooková moudra, co není potřeba funkčně zasadit do děje, i když ten čas žalostně chybí organičtějšímu vývoji vztahu manželů Zátopkových, který můžeme nějak cítit jen proto, že ho charismatická Issová nahlas popisuje. Zátopek mě v mnoha ohledech mile překvapil, Ondříček ale nevěří v inteligenci publika, aby dokončil světový film, který načal, a utíká k typickému provinčnímu filmu o národním hrdinovi, kde všechna ta relativizace v průběhu nakonec nemá žádný smysl a je jen estetickou kudrdlinkou. Jak říkám, vlastně je to mnohem víc, než jsem čekal - je to první Ondříčkům film, po kterém mi přijde, že se je o čem pořádně bavit. ()

Galéria (17)

Zaujímavosti (36)

  • Původní záměr natáčet olympiádu 1952 přímo v Helsinkách nevyšel, protože tamnější stadion už neodpovídá původnímu vzhledu. [iDnes.cz] (kelley)

Reklama

Reklama