Šeptej

Šeptej začíná velmi nadějně. Klasicky ondříčkovská divná atmosféra a ještě více švihnuté postavy. Vše graduje až k parádní scéně na diskotéce a pak se vše jakoby rozsype. Budování postav a příběhu jde do kopru a nakonec se mi zdá, že film nic neuzavírá a fakt nemá konec. Prostě závěr je zničehonic. Ale za 3/4 filmu, která mě dostávala, dávám aspoň ten průměr. (21.04.2020)

Od Davida Ondříčka jsem viděl pouhopouze zřejmě jeho nejlepší, nejprosazovanější a nejznámější film Samotáři. K Šeptej se ale také váže dlouholetá tradice kvalitního a hlavně kontroverzního filmu tehdejší doby a něco na tom pravdy rozhodně bude. Je tu pro mě ale jedna jediná scéna, která se z mysli diváka nevymaže nikdy. Jan P. Muchow prostě vybral skladbu, která pohotově hraje do not jak příběhu, tak atmosféře takové tak dokonale, že se na ní nedá zapomenout. Kdykoliv jí uslyším, vzpomenu si na tento film. Jasný je, že mluvím o Wubble U a jejich skladbě, jediné skladbě, která je dokázala tak proslavit. Minimálně u nás se nadobro slavná stala a není chvíle, kdy bych v rádiu neslyšel o její zažádání. Každopádně filmu toto rozhodně pomohlo, protože jinak mě nijak zázračně neoslovil. Post kontroverznosti v něm rozhodně je, ale to v Samotářích taky. Každopádně já jsem vše přečkal v klidu a s radostí, že jsem takový film mohl vidět. (19.04.2008)

První Ondříčkův "normální" film jsem viděl až jako poslední, a musím říct, že je to tak možná lepší:) Šeptej je na mě až moc zvláštní film. Dost nicneříkajích řečí, pojďme k naprosto očividným věcem...Tatiana Vilhelmová svůj nesporný talent ukazuje skoro ve všech svých rolích, a její Anna je jeden z těch případů, kdy se jí to opravdu podařilo. Obsazení mi usnadňuje přechod od herců k hudbě - Jan P. Muchow je až překvapivě dobrý herec a hudební stránka filmu je, jak se u Ondříčka stalo dobrým zvykem, perfektní. Takže "objektivně" vzato by si Šeptej zasloužilo o hvězdičku víc za lehce přístupnou avantgardní filmovou poezii, ale (možná že i právě proto - vnímaní poezie je věc subjektivní a ještě k tomu náladová;)) nakonec dávám ***. (06.03.2004)

Každý nějak začínal. I autor kultovních Samotářů, vizuálně lákavé detektivky Ve stínu či televizní minisérie o veliké tragédii v dole Dukla. Syn světoznámého kameramana Miroslava debutoval příběhem naivní venkovské holky, která přichází do velkého města. A poznává vše, co se o Praze ve škole neučili. David Ondříček vsadil na spoustu začínajících herců i tvůrců, řeší podivná citová zmatení a předkládá zdánlivé banality ze života několika „přátel“ z jednoho sídlištního bejváku. Místy je to milé, jindy neobratné, mnohdy utahané, často docela o ničem. Ale své diváky si to našlo/najde. Kazeťák, kapučíno a magicky zvláštní atmosféra. Jeden z původně zamýšlených herců měl po přečtení scénáře Ondříčkovi v noci zavolat s tím, že „větší blbost v životě nečetl!“ (07.03.2022)

Ftipne vyhulený a krásne obsadený film, Muchov a Čechtický by kľudne mohli hrávať v českom filme častejšie. Vadila mi línia s hysterickým Martinom Myšičkom, čo ale nie je problém samotného MM alias Mouchy ( fantastického v Příbězích obyč šílenství v Dejvicích ), ale scenára a réžie. Napriek tejto výtke ale "čerstvý" filmík s krásnym soundtrackom:-))) (04.03.2009)