Šeptej

A půl. První polovina filmu je poněkud rozvláčná, rozjížďková, seznamujeme se s hlavními postavami. Ve chvíli, kdy jsem si myslela, že mně film ničím nepřekvapí a že bude tímto tempem pokračovat až do konce, se objasnily některé skutečnosti, charaktery postav dostaly mnohem větší prostor, dost a zajímavě se toho začalo dít mnohem více, než v první polovině filmu. K hereckému obsazení nemám výtek a zvolená hudba celý film příjemně podkresluje. (05.03.2009)

V rámci české kinematografie je David Ondříček velmi osobitý režisér se signifikantním stylem, jenž se naplno projevuje už v jeho celovečerním debutu. Šeptej je tak trochu uměle podivínský film o podivínských lidech a jejich (ano, podivínských) vztatzích s výtečnými, přesně padnoucí hudbou podbarvenými, impresivními záběry nočního města, v němž Ondříček spatřuje určitou poetiku a dává ji ochutnat i divákovi. Co mi na filmu nesedlo - a věřím, že stejný problém s ním měla i spousta ostatních - byly dialogy. Jejich "vyprázdněnost" a triviálnost odráží to vnitřní tápání a hledání sebe sama, kterým si prochází mladí, nazařazení hrdinové, jenže takové žvástání o ničem velice rychle omrzí a film začne v rozporu s krátkou stopáží působit rozvláčně. Zejména ve srovnání se Samotáři, kteří jsou díky Zelenkovu scénáři naopak zásobárnou již zkultovnělých hlášek a zárukou zábavy pro široké masy. 60% (07.10.2008)

Každý nějak začínal. I autor kultovních Samotářů, vizuálně lákavé detektivky Ve stínu či televizní minisérie o veliké tragédii v dole Dukla. Syn světoznámého kameramana Miroslava debutoval příběhem naivní venkovské holky, která přichází do velkého města. A poznává vše, co se o Praze ve škole neučili. David Ondříček vsadil na spoustu začínajících herců i tvůrců, řeší podivná citová zmatení a předkládá zdánlivé banality ze života několika „přátel“ z jednoho sídlištního bejváku. Místy je to milé, jindy neobratné, mnohdy utahané, často docela o ničem. Ale své diváky si to našlo/najde. Kazeťák, kapučíno a magicky zvláštní atmosféra. Jeden z původně zamýšlených herců měl po přečtení scénáře Ondříčkovi v noci zavolat s tím, že „větší blbost v životě nečetl!“ (07.03.2022)

Paráda! Tomuto filmu môžu dať nízke hodnotenie asi len ľudia, ktorí v roku 1996 ešte len ťahali káčera po pieskovisku! Ja si tú dobu pamätám veľmi dobre a to práve takto! Generačná výpoveď? Môže byť! Hudba je neskutočne geniálna a do tej holky, čo celé dni katatonicky len tak sedí v kresle som sa zamiloval! (23.05.2015)

Tohle mne potkalo v mých telecích letech a tak jsem to dost bral. Viděno s odstupem času si člověk uvědomí, že tohle mohlo vzniknout jen v těch letech..Pro Ondříčka to byl takovej pomalej rozjezd k Samotářům a dalším lehce nezávislým filmům . Co ale utkvělo v mé hlavě i CD changeru je soundtrack Jana P. Muchowa - Colorfactory. Ten se neoposlouchá! * * (31.07.2012)