Búrka nad Áziou

Vsevolod Pudovkin, dnes již poněkud upozaděný tvůrce sovětské montážní školy, natočil své stěžejní dílo Bouři nad Asií, popř. také Potomka Čingischána, v roce 1928. Nechce se věřit, že film letos slaví již 95 let od svého vzniku. Vyprávění obrazem a dynamickou montáží má stále svou platnost i účinek na diváka. Pudovkinův přístup je zase o něco odlišnější od toho Ejzenštejnova či Dovženkova, ale fascinace výsledkem zůstává ve všech třech případech stejná. Bouře nad Asií, leč se jedná o historickou fikci, překvapuje zejména výbornou dramatickou strukturou, proměnou žánrů i stylů napříč svou stopáží, avšak také něčím, co filmy Ejzenštejnovy postrádají; tedy silného individuálního hrdinu (v úžasném podání Valerije Inkižinova). (01.08.2023)

Dějově to rozhodně není ono a film mě neměl čím chytnout. Je to spíše obrazový film, složený s jednotlivých scének, které jsou neuměle pospojovány a pro jistotu vysvětlovány. Postavy nejsou z těch, které si zamilujete, snad i proto, že většina z nich nehraje, prostě jsou jen snímáni. Příběh sám o sobě je docela zajímavý, ale takto podaný mě nenadchnul. (15.07.2014)

Hlavní postavou je mongolský pastevec. Jednoho dne vyrazí na trh s liščí kůží a setká se s arogancí britských okupantů. Později se v horách připlete k bojujícím komunistům a jednoho zachrání. Při bojích partyzánů s Brity je zajat a odsouzen k popravě. Britové však zjistí, že se jedná o potomka Čingis-chána a rozhodou se z něj udělat panovníka. Hezký jej nastrojí a udělají z něho svou loutku. Náš hrdina však později prozře, uteče a rozhodne se vést boj svého lidu proti britským imperialistickým okupantům. Pudovkin byl ve své době kritizován, že se vyhýbá ruským motivum, ale právě to je chvályhodné. Téma je na svou dobu originální, herci jsou původní Mongolové a ruský režisér se k ním nechová povýšeně, naopak. Nebál bych se film označit za velkolepé dílo. Na to, ve kterém roce a jakými prostředky byl snímek realizován, se jedná o skutečný briliant. Nechybí tu mongolské slavnosti ani scény boje. V ideologické rovině je film ostrou kritikou koloniálních systémů a zločinných impérií. Parádní klasika. /technická poznámka - viděl jsem verzi dlouhou 93 min./ (15.04.2006)

Ďalší z rady revolucionistickou ideológiou silne ovplyvnených sovietskych nemých filmov s pseudohistorickou zápletkou. Ku cti jej slúži aspoň to, že jeho dej je na danú dobu dostatočne akčný, hlavný hrdina (žltokožec) celkom sympaťák a kvalita spracovania tiež slušná. Zaujme aj pár nápadov, napr. stúpajúca para v pozadí hercov na vyjadrenie atmosféry. Väčšinu času však sledujeme akože poctivú prácu "imperialistických psov" v boji na ovládanie národov. Neboli by to červení, aby im v tom nezabránili. Odkaz filmu je na zvracanie, ale bohužiaľ doba bola, aká bola. Prekusnúť treba aj mnoho scén s mongólsko-budhistickými zvykmi. (14.02.2021)

Zhliadnutú, vyše dvoj hodinovú verziu beriem skôr za čisto dobrodružný film, ako za nejakú politickú propagandu. Jej dejová razantnosť občas spomalí, keď Pudovkin vmontuje do filmu výjavy z rôznych budhistických slávností a tradícií. Podobne ako Ejzenštejn, je aj Pudovkin majstrom montáže a komponovania záberov. Tento snímok je toho dôkazom. (17.01.2011)