Lilting
Réžia:
Hong KhaouScenár:
Hong KhaouKamera:
Urszula PontikosHudba:
Stuart EarlHrajú:
Ben Whishaw, Pei-pei Cheng, Peter Bowles, Naomi Yang, Morven Christie, Andrew Leung, John Matthews, Leila WongObsahy(1)
Vizuálně poutavé intimní drama Chvění sleduje Junn (Pei-pei Cheng), Kaiovu čínsko-kambodžskou matku, a Richarda (Ben Whishaw), Kaiova nepřiznaného životního partnera, kteří se snaží vyrovnat s tragickou událostí. Talentovanému debutujícímu režisérovi se daří citlivě zachytit rozdílná stadia smutku a truchlení, stejně jako duševní zmatek obou hrdinů. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Recenzie (28)
Citlivé dialógy v štyroch osobách o skrývanej blízkosti, osamelosti a stratách, v dvojjazyčnom podaní s neustálym tlmočením, ktoré to naťahuje ne celovečernú stopáž - chcelo by sa cynicky skonštatovať, keby práve ono tlmočenie a prítomnosť tretej osoby v intímnom dialógu dvojice do smutnej poetiky filmu nevnášalo príjemne odľahčujúci humor. Postava matky s jej hereckou protagonistkou jednoznačne kraľuje, ale z nudy a rozvláčnosti film nevytiahne. ()
49 MFF KV ()
Brilantní Ben Whishaw, citlivě podaných melancholických téměř devadesát minut, výborná práce kameramana, ale přece jen mě to vůbec nechytilo. Junn a Richard narážejí na bariéry, vystavěné kulturním původem obou, které jim brání se lépe pochopit a ani jeden z nich není schopen se naladit na chápání toho druhého. Já se nebyl schopen naladit na celkovou atmosféru, a tak mě bohužel Chvění minulo obloukem, který byl dostatečně velký na to, abych už filmu nedal druhou šanci. ()
Matka, syn, synův přítel, matčin přítel, překladatelka. To jsou všechny postavy, které se v tomto komorním a příběhově značně jednoduchém filmu vyskytují. Celé Liltingje ve své podstatě jen o dialozích mezi rozdílnými postavami a o jejich vzájemném poznávání. Místy je vtipné, místy dojemné, v některých úsecích ale také lehce zdlouhavé. ()
Pomalá melancholická konverzačka s fantastickýma hercema a opravdu fenomenální kamerou. ()
Film, který mě velmi zasáhl. Matka, která ztratila jediného syna a muž, který přišel o milovaného partnera. Silné téma, vyprávěné prostřednictvím vizuálně působivých flashbacků, zaznamenává zoufalý pokus o sblížení obou protagonistů navzdory nikdy nevyřčené pravdě, rozdílnosti povah i kulturního a společenského milieu. Film přitom sází na minimum výrazových prostředků, v podstatě se celý odehrává ve dvou místnostech a dokonce do hry nepřivádí nikoho dalšího. Tomuto komornímu intermezzu vévodí zcela logicky herecké výkony; vedle Bena Whishawa a Andrewa Leunga je to především Pei-pei Cheng, která v roli osamělé čínské matky dokázala v jemných, takřka nepatrných gestech vyjádřit nejhlubší smutek, jakého je člověk vůbec schopen. Lilting je smutný film o smutných věcech, ale bez laciných slz. Je to obyčejný příběh o lidském neštěstí, o toleranci a o vzájemném porozumění. ()
Po režisérově novějším snímku Monzum, jenž mě nechal vcelku chladným, mnou Chvění rozhodně "zachvělo" a zanechalo ve mně silný dojem. Khaou vsadil na komorní atmosféru a vesměs minimalistické herectví, na což navázal i v pozdějším Monzunu, nicméně v případě Chvění se mu podařilo divácky poutavým způsobem vykreslit hned několik dějových linií, jež se nesly v duchu překonávání jistých bariér - ať už se jednalo o jazykovou, generační či kulturní bariéru, ale i o samotné překonání smutku nad ztrátou blízkého člověka. Vedle skromné, ale o to více dojemné hudební stránky musím především pochválit herectví Pei-pei Cheng, které mnohdy stačily jen pouhé pohledy, aby mě přesvědčila o niterném rozpoložení její postavy. ()
Filmový příběh pro čtenářky Ženy a život či pro chlapce se zálibou v růžové. Oči Bena neustále zalité slzami na mě opravdu nepůsobí. Na můj vkus příliš sentimentálně laděné, rozvleklé, nudné a tak trošku snobské - což u britského snímku zase tak moc nevadí. Jo a přespříliš muchlovacích scén, při kterých jsem musel, znechucením, odvracet zrak od obrazovky tomu také nepřidá. Ztráta času. ()
Slovo „chvění“ přesně vystihuje dominantní barevný odstín tohoto filmu, odstín, který mě po celou dobu, co se ty tiché bytosti v smutných interiérech chvěly, nepřestal zneklidňovat, protože mi sugeroval současně zvěcňující chlad i neutralizující anestézii. Tón minulosti, do níž se noří starobinec, aby smiřoval své nedobrovolné obyvatele s prudkým tryskem doby, tón vyprchávající tělesné vůně, navozující dojem spásného a bezpečného bezčasí. Tón, který buď lže nebo jímž si lžeme my sami. Tato dodatečná – a zbytná – estetizace (dalo by se říci i: dyzajn), sourodá s nevidomým kamerovým snímáním, zastínila vše ostatní, tedy vše, co mělo skutečně smysl a něco vyjadřovalo – a sdělovalo. Protože o obelhávání (se) v tomto snímku věru nejde. Jde o hledání společného jazyka v okamžiku nejkrajnější krize, na samé hraně katastrofy. Nejmilovanější bytost se ztratila z tohoto světa a zem začala klesat a touha po návratu do dávné harmonie se prolíná s potřebou pokračovat. Nápaditá výstavba příběhu, skvělé herecké výkony, komorní, sevřená nálada, to jsou kladné stránky filmu, jemuž by však spíše pomohl srovnatelně prostý, snad čistě dokumentární, záznam, než hra na zesílené výtvarno. Ven z podušek! ()
Coming out Ben-a Whishaw-a. ()
Krásne, dojemné, citlivé, úprimné. Komorný film, ktorý mi prvý krát dokázal, že queer romanca/dráma môže byť citlivejšia než množstvo „hetero-konkurencie“. A k tomu stačí päť postáv (matka, syn, priateľ, dôchodca, tlmočníčka) a asi tri lokality (izba matky, izba syna, spoločenská miestnosť). Sila tu tkvie v úprimne ľudskom scenári s mnohými životnými pravdami, s ktorými sa postupne bude potykať každý (staroba, odcudzenie, strata v živote a pod.). Tá „queer časť“ nakoniec ani nehrá takú podstatnú úlohu. Občas to dokáže byť príjemne odľahčené (postava tlmočníčky), ale v závere s ľahkosťou aj dojemné a pritom nemusí prvoplánovo tlačiť na slzné kanáliky. Ben Whishaw opäť dokazuje, že sa nebojí si vybrať zakaždým veľmi zaujímavé a odvážne úlohy a Cheng PeiPei v úlohe matky je jedným z najcivilnejších výkonov, ktoré som tento rok videl. Hong Khaou sa u mňa nezmazateľne zapísal do zoznamu najnádejnejších režisérov. PS: ako milovníka mandarínčiny a angličtiny mi doslovne ulahodilo dvojjazyčné podanie! Krátke, zrozumiteľné vety ako stvorené na precvičenie listeningu. CELKOVO: 4* (8/10) ()
U tohoto filmu jsem nějak umíral i s Kaiovým partnerem, nejen proto, že teplejší snímky moc nemusím... ()
Ben Whishaw se snaží, seč mu síly stačí. Podobně skvěle hraje i matka Pei-pei Cheng. Jen herci ale na všechno nestačí. Je otázka, jestli je zvolený námět dostatečně nosný, osobně mi přišel scénář strašně limitovaný a bylo to znát. Ve filmu se v podstatě nic nestane, nabídne několik dobrých dialogů, ale jinak není moc na čem stavět. Chybí dramatické okamžiky, výraznější emoce, nakonec i nějaký děj. Vše se točí okolo jedné nevyřčené, ale zjevné skutečnosti, což mi přišlo málo. ()
citlivě podaný film o těžkostech s příznáním své přirozenosti své rodině. Zároveň je i o mezigeneračním a mezikulturním poznávání. Dojemný, pomalý, ale o to příjemnější s jemnou dávkou humoru. 4 hvězdy si rozhodně zaslouží, stejně jako pozornost u vnímavých diváků. [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] ()
S tými filmami o homosexuáloch sa fakt akoby vrece roztrhlo. Našťastie v tomto filme nehrá hlavnú rolu... Príbeh o zármutku zo smrti plný tajomných dialógov sprostredkovaných prizvanou tlmočníčkou nebol vôbec zlý nápad, ale tá strnulosť niektorých rozhovorov bola ukrutná. A celý film postaviť len na tejto línii sa dá len dosť ťažko. Napriek tomu sa mi páčilo ako sa počiatočný odstup a chlad zmenil na srdcervúci dialóg, ktorý zrútil postupne všetky tajomstvá a pochybnosti. ()
Pomalé melancholické drama, které si vystačí s pár lokacemi a herci. Někdy balancuje na hranici nudy, ale díky kvalitnímu obsazení, které dokáže i z nepříliš záživných dialogů udělat něco více, se za ni dostává jen málokdy. ()
Citlivé jemné drama s dobrými dialogy. Velmi realisticky vykreslené, což je až k podivu, když člověk uváží všechny ty okolnosti, které neříkám, že jsou nemožné aby se odehrály, ale jen silně nepravděpodobné, že se všechno tohle zrovna sejde....Ale možná se pletu...Film určitě není dějový a v mnoha případech takové filmy končí tragicky prázdně, plytce, prvoúčelně, ale tady to pro mě z nějakého důvodu celkem fungovalo. Možná za to můžou sympatičtí herci a jejich dobré výkony, povedená kamera, prostředí plné pastelových barev, které dodává správně melancholickou atmosféru, nebo vhodně zvolená kratší stopáž. Neříkám, že nebyly momenty, kdy jsem si říkala, jestli se třeba nezačne dít něco další a jestli je náplní celého snímku vážně jenom ten jeden motiv...Celkově jsem byla mile potěšená, vidět se to dalo a zážitek to byl poměrně příjemný. Znovu si to asi nepustím. Váhám mezi 3 a 4 hvězdičkami. ----"Through plenty of crying, I've learnt to be content that I won't always be happy, secure in my loneliness, hopeful that I will be able to cope. Every year on Christmas Day I get very lonely. An incredible feeling of solitude. On this day, everything has stood still, even the trees have stopped rustling, but I'm still moving, I want to move, but I have nothing to move to, and nowhere to go. The scars beneath my skin suddenly surface and I get scared. Scared of being alone. But tomorrow is another day."---- ()
Mne je jedno ked si buzny vzajomne susaju vsetky telesne otvory a telesne tekutiny - moj vztah k tejto mensine je naprosto ambivalentni. Avsak ich seksualny zivot nepovazujem ani picu kurvu - opakujem ani picu kurvu - za prirodzeny. Dufam ze moj komentar urazil esteticke citenie volajakeho citliveho pruderneho gaya : 5 % ()
60-70% ... Mal som pocit, že sa ten film nikam neposúva a stále stagnuje. Ono tématicky veľmi sľubne znejúci, ale miestami emočný a miestami prázdny. Herecky však výborný. ()
Převelice intimní, jemné, melancholické vyzpovídání se ze ztráty milovaného partnera a syna ještě "zhoršuje situaci" těžko překonatelnými komunikačními, kulturními i generačními bariérami. Špičkovými výkony nechává pár herců procítit dlouhé proluky, kdy naslouchají slovům tlumočníka, jenž však sotva může pomoci se závažím nevyřčených břemen (zejména dlouho odkládaného "coming outu"). ()