Baraka - Odysea země
Baraka
Baraka
Baraka
Obsahy(1)
Umělecky laděný "dokument z cest" a současně osobitou meditaci nad životem všech obyvatel naší planety natočil kameraman, scenárista a režisér Ron Fricke, který se podílel také na vzniku slavného dokumentárního snímku Koyaanisqatsi. Stejně jako jeho tvůrce Godfrey Reggio, vybral si i Fricke pro název svého filmu slovo z jazyka přírodního národa: baraka znamená v nářečí kmene štěstí, vůni, dech, ale i "esenci života, z níž pramení evoluční vývoj". Filmové záběry zachycují tvář Země v její neobyčejné různorodosti. Po počátečních scénách opic u horských pramenů, přes náboženské obřady, lidské konání i nedotčenou přírodu v různých koutech světa. Jaksi mimochodem se vedle sebe objevují starobylé chrámy v Kambodži, jihoameričtí indiáni, zatmění Slunce, činná sopka, skalní útvary v Utahu, australští domorodci, mračna valící se přes pohoří, rituální omývání Indů na břehu Gangy i spalování mrtvých, zvyky a slavnostní tance Masajů v Africe, ptačí hejna v letu nad jezery, leguáni na Galapágách, mořský příboj. Ve velkolepém příběhu obrazů vystupují i egyptské pyramidy a nacistické koncentrační tábory v Polsku. Nakonec přichází kriticky laděný pohled na zautomatizovanou západní civilizaci: anonymní "řeka" aut a lidí na amerických ulicích a v japonském metru je srovnávána s pohybem a tříděním kuřat na dopravních pásech v drůbežárně. Výtvarně dokonalému obrazu pomáhá spoluvytvářet atmosféru hudba, na níž se podíleli Brendan Perry, Michael Stearns a Lisa Gerrardová. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (274)
Koncepce: Constantine Nicholas, Genevieve Nicholas .. Většinou se mi předkládaná skladba záběrů líbila a proto, že jsem zatím neviděl žádný díl z trilogie ..qatsi dávám 4*. Možná to tu potom budu muset přehodnotit, ale zatím si za hodnocením stojím. Baraka je nádherná i odpudivá výpověď o naší planetě a lidstvu a tyto dokumenty budou mít skutečnou hodnotu teprve až zestárnou, vyzrají a Země se opravdu změní.. Doufám, že ne ještě k horšímu... ()
Obrazová báseň s krásnymi slovami a rýmami, ale menším priestorom medzi riadkami. ()
Kamera vychutnávající si pohledy na přírodní scenérie, nebeské úkazy, památky, sociální jevy, historická mementa, portréty lidí........... je ve svých kontextech tak výmluvná, že není třeba slov, abychom pochopili, co chce říct: existence na Zemi je nejen o kráse, štěstí, světle a životě, ale i o bídě, zoufalství, tmě a smrti. Drsná i úchvatná výpověď. ()
I kdyby to bylo jenom "umění pro umění", bez poselství nebo něčeho takového, pořád je to výjimečná událost a jsem rád, že jsem si ji mohl užít. ()
Ze začátku to na mě působilo působilo jako takové ty otravné powerpointové prezentace s pěknými obrázky, jimiž vám občas přátelé v dobré víře zaspamují emailovou schránku. Časem se ty obrázky ale naštěstí mění, objeví se jasná výpověď a mně nezbývá než připustit, že se mi nakonec Baraka zalíbila. ()
Film, který ma mnoho slov ,ale ve formě hudby a obrazu. ()
Skvělý dokument s podmanivou hudbou. Spousta nádherných, ale i odpudivých záběrů z celého světa. Jako celek je to nádherná epopej ve stylu Koyaanisqatsi nebo Powaqqatsi. ()
║Rozpočet $4milióny║Tržby USA $1,332,110║Tržby Celosvetovo $-║ /70%/ ()
Filmu nejde upřít až dokonalá kamera a scenérie. To co Ron Fricke natočil v těch 24 zemích je opravdu krása. Krása přírody střídána s "krásou" velkoměsta je dobře vymyšlená, ale docela špatně provedená. Do přírodních scenérií a příjemné hudby se člověk ihned zakouká, ale při ukázce "krásy" velkoměsta začne být film nudný a uspávající. Tyto dva rozdílné póly jsou celkem smutné, ale 3* jsou jisté. PS: po vidění qatsi se musím podívat znovu, nevěřím, že mě to tolik minulo... ()
Daleko lepší než trilogie režiséra Reggia Koyaanisqatsi atd., a to především po hudební stránce. ()
Zdrcující vítězství formy nad obsahem? Ale kdepak, ba právě naopak. Jasná a aktuální výpověď o planetě Zemi ve formě audiovizuální poetiky beze slov. Koncepčně perfektně poskládaný slet nádherných obrazů podbarvených skvělou hudební složkou. Dějiny, portréty, krutost, krása, příroda a mnohem více. Je zde vše a přeci to nepůsobí přeplácaně. Snímků podobného ražení je sice více, ovšem Baraka rozhodně nepatří mezi ty horší. ()
Já tohleto prostě nemůžu hodnotit protože fakt nevím kolik bych tomu dal. Přijde mi to jak časopis Koktejl - The Movie. Sice se mi to líbilo ale prostě se zdržuju hlasování. ()
Píše se rok 1992 a Ron Fricke již stačil ze světa zhlédnout vše podstatné... Baraka je skutečně taková odysea, neboli pouť po odlehlných krajinách, divech a krásách naší planety. Nejvíce atraktivity a exotiky těžil autor z východních kultur a "zaostalých" afrických civilizací. Je tedy poznat, že počítal převážně s euroamerickým publikem, jemuž se budou zdát různé orientální tance a duchovní rituály fascinující. Mně osobně se však nejvíce líbily zrychlené záběry New Yorku - obrazovému srovnání lidí s mravenci. Na Barace byla odvedena úctyhodná práce s kamerou - některé záběry se musely natáčet dlouhé dny, aby se pak mohly efektně zrychlit. Vytknout mohu jen to, že mezi záběry a scénami byla jen malá souvislost, tzn. málo sdělení mezi řádky, málo metonymie. Spousta scén je ve filmu zkrátka jen proto, že se na ně dobře kouká... 8/10 ()
Pouze vykrádání Koyaanisqatsi (bez Glasse, samozřejmě) a Lekce temnoty. Hezké obrázky, co si hrají na podívanou pro náročného diváka. Ve skutečnosti jde o luxusní spořič obrazovky, co do žánru nepřináší nic nového a jen ledabyle opakuje dávno vyřčené myšlenky někoho jiného. ()
Vizuál je krásný, ale nebylo by to tak povedené bez úderného hudebního doprovodu. Skvělý film na Nový rok. ()
Pozor, jdou k vám kuřátkáá... Bohužel se po dalším shlédnutí potvrdilo, že oproti Qatsi trilogii tohle zůstalo na půli cesty. Po obrazové stránce to zas o tolik nezaostává, ale hudba, která v podobných filmech tvoří minimálně polovinu diváckého zážitku, tu je velmi nezajímavá a nudná, a Glassovi nesahá ani po kotníky. S výjimkou překrásné skladby Host of Seraphim od Dead Can Dance, samozřejmě, ale to nestačí:( ()
Dokonalý důkaz toho, že když dva dělají totéž, není to vždy totéž. Vždy dám přednost Davidu Attenboroughovi. A ne, nemůže za to školní projekce. ()
V dokumentech tohoto typu bych ocenil alespoň malý popisek místa, případně datum, kdy byl záběr natočen. Obrázky jsou krásné, ale bez nápovědy někdy jen těžko přiřaditelné. ()
Podmanivé, vizuálně výborné, docela dobře ohudebněné (ze všech motivů mě nejvíc oslovila skladba The Host Of Seraphim), ale díky opravdu velmi přepálené stopáži (nebo příliš pomalému tempu?) místy nudící, myšlenky od filmu odvádějící. ()
Nedostává se mi slov, a ostatně, tenhle film je ani nepotřeboval. Dokáže být nádherný (viz všechny záběry přírody, které jsou úchvatné) stejně jako krutý (scéna s kuřátky mě málem rozbrečela a ani po týdnu na ni nedokážu zapomenout; jestli vůbec někdy budu jíst kuřecí). Kontrasty jsou vymyšleny skvělě - na jedné straně uspěchaná a odcizená velkoměsta a naproti tomu domorodci z džungle. Jak jsem řekla už na začátku, strhující i beze slov. ()