Muška
Mouchette
Réžia:
Robert BressonScenár:
Robert BressonKamera:
Ghislain CloquetHudba:
Jean WienerObsahy(1)
Adaptácia literárnej predlohy katolíckeho spisovateľa Georgesa Bernanosa je pochmúrnou metaforou o živote vo svete, z ktorého zmizol boh. Dokedy dokáže dospievajúca Muška znášať príkoria a ponižovanie v drsných podmienkach chudobného vidieka? Muška má len štrnásť rokov, ale život sa s ňou nemazná. V škole sa jej posmievajú pre jej otrhaný zovňajšok a samotárstvo. Doma nie je ďaleko k fľaške a tak musí znášať ďalšie ústrky. Spoznala len poníženie a tak sama čelí drsnému okoliu so vzdorom a tichou nenávisťou. U umierajúcej matky, ktorej tretí pôrod zobral posledné životné sily, nachádza len málo nehy a opory. Otec so staším bratom sa živia čiernym obchodom s alkoholom, no v rodine je aj tak priveľa hladných krkov. Vidiečania len nepresvedčivo skrývajú svoj odpor k Muške za maskou kresťanského súcitu. Počas jednej daždivej noci Muška stretne miestneho pytliaka Arséna. Vo svete bez lásky však ani jediný ľudský kontakt, ktorý Muška nadviazala, nemôže priniesť nehu a pochopenie... Nekompromisná štúdia osamelosti a zvlčilosti ľudských vzťahov vznikla na podklade novely "Nový príbeh Muškin" od spisovateľa francúzskej katolíckej moderny Georgesa Bernanosa. Pre režiséra Roberta Bressona to bola po Denníku vidieckeho farára už druhá adaptácia literárnej predlohy tohto autora. Svojím príznačne asketickým štýlom zachytil dennodenné martýrium hrdinky i jej konečné vykúpenie v dobrovoľnej smrti ako metaforou ľudského údelu vo svete, z ktorého zmizol boh a ovládlo ho zlo. Muška patrí k najpesimistickejším dielam tohto solitéra francúzskej réžia a vyjadruje jeho hlboko religiózny a existenciálny svetonázor. Na MFF Cannes získal film Cenu ekumenickej poroty a na MFF Benátky cenu za najlepší film. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (57)
"MÁM TO SPOČÍTANÝ, AŤ MĚ TA SMRT ASPOŇ NEBOLÍ." Dal jsem si v krátkém sledu 4 filmy Roberta Bressona a dojmy a postřehy trochu jak přes kopírák. Jednak musím ocenit obrazovou kvalitu materiálu, to byl pokaždé jednoznačný plus. Potom je tam otázka ambivalentního efektu, kdy těžko říct, zda vyznění považovat za plus nebo mínus - všechny ty filmy vypadají jako točené bez scénáře, děj má sice evidentní kostru, přesto působí stylem hala-bala a otázka přímého dialogu nebo monologu v nějaké lepší orientaci skoro nepomáhají. A potom samozřejmě z mého pohledu mínusy - záliba v obsazování neherců a hustém používání glycerínových slz, z tváří potečených tím sajratem se mi bude dělat blbě ještě na smrtelné posteli. 50% ()
Ohromne sugestívna poetická dráma, ktorá mi silne pripomenula režisérov o rok starší film A čo ďalej, Baltazár (1966). Má s nim totiž veľa spoločného: nešťastnú mladučkú hrdinku, motív ľudskej krutosti, typický režisérov minimalizmus, nedejovosť, nádhernú čiernobielu kameru Ghislaina Cloqueta a aj výbornú hudbu (podmanivé striedanie štýlov, napr. bigbítu a duchovnej hudby). A musím ešte dodať, že oba filmy na mňa zapôsobili rovnako silným dojmom. Bezútešný príbeh Mušky (Mouchette), poľutovaniahodného 14-ročného dievčatka, je príbehom o bezcitnosti a krutosti medzi ľuďmi, odohrávajúci sa v malej vidieckej komunite. Hoci sa v ňom zdanlivo takmer nič nedeje, jednotlivé scény prehovárajú nesmierne intenzívnym spôsobom (úžasná scéna s autíčkami). ()
Dokonalé ()
Filmový jazyk, který prakticky každým snímkem překvapuje, přitom jak skvěle mu lze rozumět pouhou empatií. Muška je i po letech neuvěřitelně svěží dílo (jak asi působilo v době natočení?), křehké i hrubé zároveň, doslovné i poetické v jeden čas. ()
Polesný Mathieu a pytlák Arsen, milující shodně ně příliš pohlednou a už trochu odkvetlou hospodskou... A pravděpodobně pětičlenná rodina, k níž náležela Muška, na níž spočívá nejen učení, ale i starost o matku umírající na tuberu, a na mladšího bratříčka. Pan starší syn a otec, o nichž až teď uvažuji jako o příslušnících rodiny. Prostě - hodně je naznačeno, ale zároveň je na divákovi, aby i se při poměrně krátké délce snímku zorientoval v jednajících postavách. Z velké části Film-Noire, část, kdy Arsen najde promoklou Mušku v lese, až po jejich milování (to jsem si ale zrovna odskočil, takže to nevím jistě) se odehrává v noci, kdy po sobě jdou Arsen a Mathieu kvůli té hostinské. Ta lyrika tam je moc velká a postavě Mušky jsem nerozuměl. Pravděpodobně něco jako Stříbrný vítr... ()
Klapot dřeváků neladící se zpěvem mušky, létající v láhvi s odérem lihu, poskytujícího alespoň zdání bezbolestí. Může být smutnější film? A přece v člověku je něco dobrého, možná jen touha vypustit chyceného ptáčka ... Dokonalé ztvárnění knihy od G. Bernanose, asi nejlepší spojení předlohy s filmem, kdy film v ničem nezaostává. ()
První polovina filmu mě nijak neuchvátila. V té druhé už byla tíživost osudu Mušky hmatatelnější a tesklivější. Přesto jsem od tohoto snímku očekávala mnohem více. Osamělost a prázdnota mladého děvčete je zpracována dobře, ale s hlavní hrdinkou jsem nepocítila emocionální symbiózu. ()
Robert Bresson a jeho další z řady depresivních a nelehkých filmů. Tak jako v jeho předešlých snímcích, tak i v tomto díle, nám režisér od začátku představuje postavu, která má těžký životní úděl. Mladá dívka, která se nazývá Muška, žije s matkou, otcem, starším bratrem a jedním malinkatým bratříčkem, jenž je ještě v peřině. Ovšem není to idylická rodinka, jak by se mohlo zdát. Matka, která je těžce nemocná a je upoutaná na postel, potřebuje každodenní péči. Otec, zase spolu se svým synem nelegálně zásobují hospodu alkoholem a nic jiného otce nezajímá, ani jeho stále ležící žena, ani jeho dcera, kterou naprosto ignoruje. Vše ostatní je na Mušce. Musí se vyrovnat s nelehkou situací nejen doma, kde je sice milována ze strany nemocné matky, avšak vůbec nepodporována ze strany otce či staršího bratra, tak i ve společnosti druhých lidí, ve které je zase odsuzována. Má šanci na to, aby si mohla žít normální život, plný lásky, svobody, porozumění? Nebo musí pouze snášet lidskou zlobu, nenávist, nepochopení, která se kolem ní neustále točí? Má naději na lepší zítřky? Film nás hned na začátku vybízí ke kladení mnoha otázek, které se týkají hlavní hrdinky. Muška žije ve světě, kde je stále odmítána, opovrhována, nemá prostor k vlastní seberealizaci. Ani v určitém momentě, kdy by se mohlo zdát, že by se toho kýženého pocitu přeci jen mohla dočkat. Naopak se jí dostává ještě většího vnitřního neklidu po setkání s místním pytlákem, Arsenem. Až na malou výjimku ji nikdo nectí, nerespektuje, nemiluje. Těžko stravitelný, ale přesně vystihnutý nelehký životní osud jedné mladé holky. ()
Protože mě v minulosti moc neoslovil Bressonův Lancelot, o to víc mě překvapuje, že Muška na mě zafungovala - a to navíc dost silně. Atmosféra peckoidní, výborná kamera i herectví. O nic víc dialogu, než je potřeba. V podstatě psychologický snímek, kterému ani přes poměrnou verbální zkratkovitost nechybí dostatečná přehlednost. A právě tohle poslední rozhodně nebývá všeobecně platným pravidlem, seslaným v vyšších sfér do končin naší šedesátkové nové vlny ()
Všetci umelci sú zvláštny a Bresson, bol jeden z najzvláštnejších umelcov a tento je jeden z jeho najzvláštnejších. Équipe. /90%/ ()
Film hodný druhého či následného pozretia. Aj po desaťročia so silou rozprávania, silou atmosféry, silou obrazu. Preto nadhodnotených 5. ()
Bressonovy filmy nelze popsat slovy. Je to absolutní vrchol filmařiny. Čistý, křehký, dokonalý. ()
Typicky Bresson .Bezutešny život mladej Mouchete je tu zobrazeny velmi realne.Vo svete kde asi ani niet dobrich ludi voli hlavna hrdinka jedine možne riešenie. ()
Po formální stránce přísné, kruté a v zájmu o detailní symboliku. Bresson je při prezentaci jednotlivých epizod o utrpení dospívání dívky velmi detailní a přesný, zároveň jeho obvinění neschopnosti milovat a přijímat/dávat lásku, je patrné v každém minimalistickém záběru. Pochmurný příběh se zničující milostí v očích. ()
Se vzrůstající dobou od shlédnutí u mě film ještě stoupá. Opravdu nevšední snímek, který hovoří víc obrazem než slovy. Přesto má hluboký účinek. Dlouho jsem neviděl takto zajímavě natočený film - syrový a drsný. 75%. ()
Muška s dobrou muškou :-) ()
Na poměry Bressona pro mě hodně slabší kousek. Osud Mušky mě nerozrušil natolik, jak příběhy jeho jiných filmových postav, ale prostě jsem se s ní pouze smířil, politoval, ale odfoukl a zanechal za sebou. Přitom jedno z nejlepších bressonovských zpracování. ()