Posledné recenzie (62)
Justice League (2017)
Ne nadarmo se říká, že film je tak dobrý, jak dobrý je jeho záporák. Tady jsme měli tu čest s maximálně generickým no name mimozemšťanem, o kterým víme to, že má zničit svět, že má armádu no name generických skřetů a že si rád hraje s kostkami. Tým klaďasů potom sestává z borce, co má doslova ve jméně „voda“, ale kterého nutně musíme najmout pro vykonání výhradně suchozemské mise, random generického kyborga obdařeného počtem svítících diod, se kterými by mohl konkurovat leckteré přistávací dráze, zakopávajícího chlapce, sirotka s bolavým ramenem a dívky, kvůli které se na to i přese všechno dodíváme. Hvězdná pěchota brzy zjišťuje, že aby na film někdo přišel, musí vytáhnout z hrobu jediného schopného bojovníka na světě, který je záhy všechny nezabije, protože se objeví Mart... teda Lois, která má ze setkání se svým donedávna zesnulým přítelem přibližně takovou radost, jako dítě, které dostane pod stromek nový pár termo ponožek. Nakonec se jim podaří zachránit svět tím, že roztáhnou tři kostky od sebe
Indiana Jones a Nástroj osudu (2023)
Nikdy jsem nebyl největší Indyho fanda, tady jsem měl navíc standarní obavy z výsledku digitálního omlazování. Ten ale nebyl vůbec špatnej, iluzi kazila jen mimika, kterou má sedmdesátník zkrátka jinou než třicátník. Naštěstí jsme se ale celkem rychle dostali zpátky do současnosti a Ford mohl vesele další dvě hodiny trestat nácky francouzskou holí. Tím se dostáváme ke druhé výtce, kterou jsem ale vždy měl k Indyho filmům, a tou je stopáž. Už u Chrámu zkázy jsem měl při scéně s krádeží letadla pocit, že film končí. Netřeba zdůrazňovat moje překvapení při zjištění, že film nebyl snad ani v polovině. Stejnej pocit jsem měl i tady. Dobrodružnej akčňák, kterýmu vždycky nejvíc sedí 100minutovej formát, byl nataženej na 150 minut, což fakt žádná dávka nostalgie, stejně jako argument „poslední jízdy“, nemůže ospravedlnit. Phoebe Waller-Bridge a Mads Mikkelsen zazářili, takže kromě stopáže šlo o fajn podívanou. Divná byla akorát pasáž v Syrakusech
Oppenheimer (2023)
Z první projekce (15/70) jsem odcházel lehce zklamaný. Dva dějové oblouky jsou sice u tříhodinových filmů standardem, tady to ale nezafungovalo. První dva akty – úvod, sestrojení a test bomby – byly dobré. Závěrečná hodina hašteření pro mne ale byla jednou velkou palbou neznámých jmen, přičemž jsem se v jejich záplavě ztrácel nejen poprvé, ale i během druhé projekce. Zároveň jsem čekal míň psychologie, víc Černobylu. Druhá výtka je k formátu. Nemůžu se zbavit pocitu, že se zde Nolan rozhodl pro IMAX jenom proto, že prostě může. Jednak nevidím přínos větší obrazové kvality u psychologického biopicu, a jednak vidím spíš jeho nevýhody – kolikrát neostrý obraz, technické potíže při promítání. Za mě bylo ale v IMAXu největší bolestí neustálé střídání poměru stran obrazu, což mi dost bořilo imerzi. Právě proto jsem se těšil na projekci z digitálu v letňáku, a upřímně, film jsem si tu užil víc jak v IMAXu. Díky bohu byl fixní rám. Po zkušenostech s Tenetem musím velice pochválit zvukový mix – i v hledišti letňáku bylo bez problému rozumět dialogům
Posledný denníček (9)
12. Filmový víkend ČSFD
aneb Počtvrté v Boskovicích
Pátek:
Oppenheimer ****
Už jsem ho viděl asi dva týdny zpátky v 15/70. Tehdy jsem z projekce odcházel lehce zklamaný. Dva dějové oblouky jsou sice u tříhodinových filmů standardem, tady to ale nezafungovalo. První dva akty – úvod, sestrojení a test bomby – byly dobré. Závěrečná hodina hašteření pro mne ale byla jednou velkou palbou neznámých jmen, přičemž jsem se v jejich záplavě ztrácel nejen poprvé, ale i během druhé projekce. Zároveň jsem čekal míň psychologie, víc Černobylu.
Druhá výtka je k formátu. Nemůžu se zbavit pocitu, že se zde Nolan rozhodl pro IMAX jenom proto, že prostě může. Jednak nevidím přínos větší obrazové kvality u psychologického biopicu, a jednak vidím spíš jeho nevýhody – kolikrát neostrý obraz, technické potíže při promítání. Za mě bylo ale v IMAXu největší bolestí neustálé střídání poměru stran obrazu, což mi dost bořilo imerzi. Právě proto jsem se těšil na projekci z digitálu v letňáku, a upřímně, film jsem si tu užil víc jak v IMAXu. Díky bohu byl fixní rám. Po zkušenostech s Tenetem musím velice pochválit zvukový mix - i v hledišti letňáku bylo bez problému rozumět dialogům.
Bílé polosladké, sucho
Indiana Jones a nástroj osudu ****
Nikdy jsem nebyl největší Indyho fanda, tady jsem měl navíc standarní obavy z výsledku digitálního omlazování. Ten ale nebyl vůbec špatnej, iluzi kazila jen mimika, kterou má sedmdesátník zkrátka jinou než třicátník. Naštěstí jsme se ale celkem rychle dostali zpátky do současnosti a Ford mohl vesele další dvě hodiny trestat nácky francouzskou holí.
Tím se dostáváme ke druhé výtce, kterou jsem ale vždy měl k Indyho filmům, a tou je stopáž. Už u Chrámu zkázy jsem měl při scéně s krádeží letadla pocit, že film končí. Netřeba zdůrazňovat moje překvapení při zjištění, že film nebyl snad ani v polovině. Stejnej pocit jsem měl i tady. Dobrodružnej akčňák, kterýmu vždycky nejvíc sedí 100minutovej formát, byl nataženej na 150 minut, což fakt žádná dávka nostalgie, stejně jako argument „poslední jízdy“, nemůže ospravedlnit.
Phoebe Waller-Bridge a Mads Mikkelsen zazářili, takže kromě stopáže šlo o fajn podívanou. Divná byla akorát pasáž v Syrakusech.
Professore, lehčí mokro
Sobota:
Snídaně z foodtrucku. Trochu mokro
Do 13 hodin ve stanu. Mokro
Asteroid City ***
Moje první zkušenost s Wesem Andersonem (ostuda, já vím). Začátek vypadal slibně, postavy byly zajímavé, netřeba se asi rozepisovat o vizuálu. Ve druhé půlce mě ale dohnala únava z pátku, takže si toho moc nepamatuju.
Hlavně jsem ale rád, že jsme se konečně dočkali nějakého pořádného denního programu, protože většinou člověk v sobotu spíš zabíjí čas a sbírá síly na večer. Projekce v Panoramě jsou za mě výborným krokem vpřed.
Nealko Birell, sucho a teplo.
Cesta do Tesca ****
Vážně jsem zvažoval nákup gumáků, ale nakonec zůstaly na regálu. Zásobili jsme se cukrem a energeťákama.
Mission: Impossible Odplata - První část *****
Za nás jednoznačně největší pecka letošního filmáče. Cruise pořád jede bomby (haha, aluze na Nolana, jak originální), hned po konci jsem měl chuť si pustit druhou část. Ta ale podle data premiéry dost pravděpodobně bude na příštím filmáči.
Professore, kola, poměrně sucho
Barbie ***
Dostal jsem asi tak to, co jsem čekal. Tabulka mornálních poselství, které musíme za 114 minut stihnout projet a zakončit sdělením, že všichni mají být sami sebou a že všichni jsou fajn
Kola, průtrž mračen
Neviděli jsme, šli jsme spát
Verdikt:
Na letoší filmáč jsem jel s vědomím dvou věcí: že bude nabušenej program a že bude mokro. Obě se splnily. Top filmy za mě byly Mission Impossible a Indy. Spíš zklamání přineslo Asteroid City. Mokro bylo letos zatím největší, ale dalo se to vydržet, u některých filmů snad ani nepršelo. O to víc jsem ocenil program v Panoramě.
Celkově bych byl rád, kdyby organizátoři akci do budoucna pojali trochu víc jako festival - klidně na víc dní, s denním programem, besedami atd. Taky by nebylo od věci poskytnout lepší ubytovací zázemí. Spaní v zámeckém parku je fajn, ale třeba snídani bych si radši dal v prostorách vedlejší restaurace. V areálu parku by neurazil třeba nějaký větší stan, kde by se dalo přes den sednout a dát si třeba jídlo nebo si zahrát kvíz
Pochvaly za letošní rok:
Nabídka filmů
Program v Panoramě
Hodnotná tombola
Dostatek stánků s občerstvením v letňáku
Výtky za letošní rok:
Abcense podsedáků v letňáku – dřív bývaly a uvítal bych je daleko víc než popcorn
Tradičně s c.lotus, díky
