Muška
Mouchette
Réžia:
Robert BressonScenár:
Robert BressonKamera:
Ghislain CloquetHudba:
Jean WienerObsahy(1)
Adaptácia literárnej predlohy katolíckeho spisovateľa Georgesa Bernanosa je pochmúrnou metaforou o živote vo svete, z ktorého zmizol boh. Dokedy dokáže dospievajúca Muška znášať príkoria a ponižovanie v drsných podmienkach chudobného vidieka? Muška má len štrnásť rokov, ale život sa s ňou nemazná. V škole sa jej posmievajú pre jej otrhaný zovňajšok a samotárstvo. Doma nie je ďaleko k fľaške a tak musí znášať ďalšie ústrky. Spoznala len poníženie a tak sama čelí drsnému okoliu so vzdorom a tichou nenávisťou. U umierajúcej matky, ktorej tretí pôrod zobral posledné životné sily, nachádza len málo nehy a opory. Otec so staším bratom sa živia čiernym obchodom s alkoholom, no v rodine je aj tak priveľa hladných krkov. Vidiečania len nepresvedčivo skrývajú svoj odpor k Muške za maskou kresťanského súcitu. Počas jednej daždivej noci Muška stretne miestneho pytliaka Arséna. Vo svete bez lásky však ani jediný ľudský kontakt, ktorý Muška nadviazala, nemôže priniesť nehu a pochopenie... Nekompromisná štúdia osamelosti a zvlčilosti ľudských vzťahov vznikla na podklade novely "Nový príbeh Muškin" od spisovateľa francúzskej katolíckej moderny Georgesa Bernanosa. Pre režiséra Roberta Bressona to bola po Denníku vidieckeho farára už druhá adaptácia literárnej predlohy tohto autora. Svojím príznačne asketickým štýlom zachytil dennodenné martýrium hrdinky i jej konečné vykúpenie v dobrovoľnej smrti ako metaforou ľudského údelu vo svete, z ktorého zmizol boh a ovládlo ho zlo. Muška patrí k najpesimistickejším dielam tohto solitéra francúzskej réžia a vyjadruje jeho hlboko religiózny a existenciálny svetonázor. Na MFF Cannes získal film Cenu ekumenickej poroty a na MFF Benátky cenu za najlepší film. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (57)
Zlatá Palma - výběr ()
Živý králík. Mrtvý králík. Tak prosté jsou filmy Roberta Bressona. A přesto komplikované jako život a záhadné jako smrt. V Mušce své téma jedince, který nezapadá do systému, rozvinul směrem k většímu naturalismu (pokud se nemýlím, poprvé ukazuje krev). Titulní dívka se nedovede bránit. Proto utíká. Utíká z nefunkční společnosti, utíká před tlakem institucí (rodina, škola), jež pro její živelnost nenacházejí pochopení, aby poprvé a naposledy za celý film našla společnou řeč s mužem žijícím na okraji. Dlouhá noční konverzace ji změní. Změní její chápání sebe samé, což ironicky vede k ještě tvrdší společenské ostrakizaci. Nyní již bez možnosti návratu. Podstatné film nesděluje slovy, ale detaily, které je obklopují. Vzteklé dupnutí do bláta jako projev marného vzdoru. Bezmocné akceptování fyzického napadení, jež se tím mění v poněkud zoufalé objetí a jediný náznak možnosti navázat kontakt s jinou lidskou bytostí. Vzácný záběr, kdy na Mušku poprvé není shlíženo, nýbrž kdy ona na důkaz nabyté sebedůvěry shlíží… Dívčin osud je krutý, avšak Bresson na něj i při zachování svého asketického přístupu dokáže pohlížet s empatií. Bez vnucování. Jen tak. Jak běží život, jak přichází smrt. 80% Zajímavé komentáře: honajz, vypravěč ()
Jak se okolí chovalo k ní, tak se ona chovala k němu - nebyla zlá, jen zkažená všudypřítomnou nenávistí a přetvářkou. (3,5*) ()
Téměř beze slov a přitom tolik beznaděje a nicoty v životě bez lásky mladičké Mušky jsem měla možnost vidět v mém prvním premiérovém filmu Roberta Bressona. Černobílé provedení, smysl pro detail a atmosféru už tak zoufalou situaci ještě víc umocnily. Smutné drama opravdu až na dřeň, kde tehdejší venkovská společnost i přes náboženské přesvědčení něco takového jako empatie k bližnímu absolutně neprojevovala a to včetně otce, který o Mušku neměl vůbec žádný zájem. Když jsem viděla tu absolutní negaci jejího okolí, tak mě závěr vůbec nepřekvapil a možná pro Mušku to bylo v té chvíli jediné možné vysvobození. 3,5* ()
70% ()
Pouze kochání se nádherným obrazem. Příběh je naprosto podružný, nerozvinutý a nezajímavý. Zas a znova: nevím, jestli to byl Bressonův zájem, ale je to tak. 3 a 1/2 ()
Při uvedení v televizi byla Muška charakterizována jako pochmurná metafora o společnosti, ze které zmizel Bůh. Zběžný, ale i hlubší pohled na dnešní svět nám potvrzuje, že země, ze kterých zmizel Bůh, vítězí nejen v životní úrovni, ale i v indexu štěstí a spokojenosti nad těmi, kde je Bůh nakvartýrovaný, kam se podíváš. Ty státy, kam se Bůh po éře sekularizace opět vrací, signalizují zhoršování životních podmínek a bezpečnostní situace. Tak jako Deník venkovského faráře je i Muška snímkem o sociální izolaci hlavního hrdiny a jeho pocitu osamění a nepochopení. Obě dosavadní setkání s tvorbou Roberta Bressona mě dovedla ke zjištění, že vychází z tak rozdílných ideových pozic, že bychom se patrně obtížně shodli i na počasí. Mám potíž i se strohou formou jeho děl - dramatické napětí je mu cizí, záměrně se vyhýbá emocím a filmovým efektům. Nemůžu mu ale upřít mimořádný cit pro filmový obraz. Je jedním z režisérů, kteří dokáží promlouvat obrazem, dialogy hrají jen okrajovou roli. Už pro tu výtečnou kameru si Bresson bez námahy tři hvězdičky obhájil. Celkový dojem: 65 %. ()
Velmi smutný film. Naprosto jsem soucítil s hlavní postavou, a to i přesto, že se někdy chovala dost zkratovitě a nepochopitelně. Ale vzhledem k okolí, ve kterém musela žít a jeho negativní jevy nutně nasát, se vlastně ani není čemu divit. Stejně jako činu, ke kterému se odhodlala, když jí zmizel poslední milovaný člověk. Tíživý dojem z této kritiky společnosti každopádně jen tak nevyprchá. Celkově dávám slabší 4*. ()
Útlou knížečku od Georga Bernanose mám v knihovně už nějakou dobu, ale zatím jsem nebyla v takovém rozpoložení, abych po ní sáhla. Ale zpracování Roberta Bressona jsem si nemohla nechat ujít. A opět mě nezklamal. Jeho vyprázdněné, ale nikoliv prázdné podání, se mi vždycky zadře pod kůži. Jeho postavy se pohybují na okraji lidské společnosti, fascinovaně je sleduji, aniž bych k nim zahořela nějakou přílišnou sympadií nebo pochopením, často jednají pro mě nepochopitelně, odkrývají mi neznámý svět, ale stejně od nich nedokážu odtrhnout oči. Kamera je prostá, účelová, ale ne nezajímavá, odkrývá řesně to, co má divák spatřit. Dialogů není přespřííliš, hodně vypovídá obraz. Osamělost Mušky je zřejmá od prvních záběrů, je jako němá výčitka podobně jako Marie v Baltazarovi ... Nedivím se, že právě tento film přistál na seznamu 100 nejlepších francouzských filmů. ()
Jeden z mých nejoblíbenějších filmů - ne, že by se řadil k těm, které považuju za uplně nejlepší (ale do top20 by se určitě vlezl), ale mám k němu jakýsi zvláštní citový vztah. Mimo nádherného příběhu a skvěle obsazené hlavní role má opravdu překrásnou kameru Ghislaina Cloqueta. Kulminují v něm režijní schopnosti Roberta Bressona - výrazová a střihová čistota, funkční použití detailů a precizního ozvučení, pomalu budovaná tíživá a přitom znovu čímsi transcendentní atmosféra - prvky, které diváka vtáhnou do děje jako u jen mála jiných filmů. Každá další věc, která se Mušce stane, každý její pocit pak v divákovi rezonuje, jakoby to sám zrovna prožíval. Opravdu bych vám přál, aby na vás film působil jako na mě - je to nádhera - jeden z nejemocionálnějších filmů. Stačí jen trochu empatie... ()
Její matka umírá, otec je alkoholik a násilník... Ona je křehká dívka, kterou snad nikdo nemá rád (že by dívčí protipól mladičkého Antoina Doinela??) a která je všemi odstrkována. Nikdo ji neřekne jinak než Muška...Bresson nám opět naservíroval silný, působivý příběh, úsporně natočený, avšak s nádhernou kamerou. Muška na mě působil jako neskutečně smutný film a každou vteřinou, každým filmovým okénkem, které se mi mihlo před očima, jsem s hlavní hrdinkou cítil... Dívka zažívá strastiplný čas, je svědkem násilí, je nucena poskytnout alibi, je zneužita... vše směřuje k zřejmě ne moc překvapivému, nicméně nádherně natočenému konci. ***** ()
Smutný film plný bezvýchodnosti a pomalého, neřešitelného zoufalství. Starý, černobílý..., ale jako z dneška. ()
Psychologická dráma o tom, ako ťažko sa žije vo svete bez lásky, v prostredí falošnej miloty a predstieraného súcitu. Z pohľadu Mušky bola asi na tom najlepšie jej mama, hoci bola na smrteľnej posteli.... Z celej tej jej situácie a prostredia som mal preto depresívne pocity aj za ňu. Všade samá bieda, špina a hlavne tu nebol nikto, o koho by sa mohla Muška oprieť. Zostáva jej len márny vzdor a útek - pred rodinou, spolužiakmi, školou... Avšak podľa môjho názoru bola veľká škoda, že autor snímok poňal až príliš minimalisticky, žiadalo by sa mi tam toho omnoho viac, či už slov alebo dramatických situácií, trošku viac sa do Mušky "ponoriť". V tomto prípade mi symboly a metafory, hoci pekné a trefné, nestačili. Ale aj to málo, čo na túto tému ponúkol režisér divákovi, ma celkom slušne zasiahlo, hlavne v kontexte toho smutného záveru. Slabší nadpriemer. 70/100 ()
Pozoruhodný kotrast srdceryvného sociálního dramatu a minimalistické - jemné a nespěchavé - formy, jíž je podáno. ()
A čo ďalej, Baltazár bez Baltazára. Ak nevnímame Mušku čiastočne tiež ako Baltazára. Možno aj vďaka odstupu jedného roka sú si tieto dva filmy tak podobné. ()
Působivě natočený černobílý film o venkovské dívce Mušce, která je osamělá v nepřátelském prostředí, bez pochopení, bez přátel, bez lásky. Hon a střelba na štvaného zajíce v závěru filmu má zřejmě symbolizovat úděl Mušky. Rozhodně nejsem tímto filmem nadšen (na rozdíl např. od Bressonova Deníku venkovského faráře), považuji jej za jednostranně depresivní a beznadějný, i když formálně precizní. Toto je příběh bez Boha, alespoň tak to na mne působilo. ()
Z Mušky mám taký minimalistický dojem. Okrem minimálnej dĺžky si vystačí s minimom farieb, s minimom slov i s minimom citov a nálad. Napriek tomu som neskĺzol k minimálnemu hodnoteniu, pretože bol nakrútený maximálne. ()
moooooc priemerna a nedotiahnuta vec. pribeh mladuckej hrdinky musky, ktoru svet bije na kazdej strane. nezaujem u spoluziakov, chora matka, prisny otec, slepa laska..atd. divak musi jednozacne sucitit, ale chyba tomu vacsia stava. 50% ()
Zlo má dvě podoby. První je způsobování utrpení – druhým i sobě. Druhá, mnohem zrádnější, je nezájem o utrpení druhých, jež můžeme zmírnit. Ta druhá podoba zla je zrádná především proto, že mnoho lidí má pocit, že jakmile někomu momentálně neubližují, jsou automaticky dobrými lidmi. Avšak nezamýšlí se nikdy nad tím, jestli někdo v jejich nejbližším okolí nepotřebuje pomoc. Velmi podstatné je v tomto kontextu výraz nejbližší okolí – mnoho jedinců si myslí, že jakmile volají po vzdálené pomoci druhým (třeba tím, že projevují sympatie s chudými na druhém konci světa, etc.), automaticky je to činí lepšími (a aktivnějšími) lidmi. Nicméně překvapivě málo z nás si pokládá otázku, zda by nebylo možné zmírnit utrpení člověka, který je zde, který se pohybuje v naší blízkosti – v naší rodině, v okruhu známých, přátel, v rámci práce nebo školy. A nutno podotknout, že by často stačilo jen velmi málo. Vskutku, vhodně použité slovo, povzbudivý úsměv nebo vlídný rozhovor mohou ve správný čas a na správném místě dělat zázraky a jsem přesvědčen, že mnoho nešťastníků by být tímto způsobem mohlo být zachráněno například před sebevraždou nebo jinými hrůznými věcmi. Přesně o tomhle točil často Bresson filmy - o našem šíleném nezájmu – Muška je jako nevyslyšené volání o pomoc, absence malých skutků lásky, které by mohly znamenat mnoho dobrého a tklivý pláč nad světem, který nezúčastněne ponechává zlo bez potrestání a člověka jeho vlastnímu utrpení... ()
Veľmi ťažký, psychicky vyčerpávajúci, a životne existenciálny snímok od Roberta Bressona, ktorý sa mi pozeral akosi zaťažkávajúco, a to ani nehovoriac, aký divný a zvláštny pocit som mal po jeho záverečných titulkoch, keď som si už prakticky dávnejšie uvedomil, čo „vyparatila” Mouchette... Toto dievča ešte stále školou povinné (i keď v skutočnosti jej ťahalo už na dvadsiatku) to nemalo v živote vôbec jednoduché, o čom aj tento depresívny film vypovedá vo svojej „celej kráse” , bez nadsázky, bez akéhokoľvek humoru, za to s absolútne strhujúcou filmovou štruktúrou, akú vie sprostredkovať len málokto, ak nepočítam tohto tajomného režiséra R.B. PS: „Určite si to pozrite, keď si trebárs nájdete trochu voľného času, ale dopredu vás varujem, že to nie je pre každého, totiž, vám vážne bude hroziť akási t-r-a-u-m-a, ktorá môže dotyčného jedinca nachvíľu poznačiť” . ()