derewi

Na tento film jsem čekala od začátku března 2011. V té době jsem dočetla knihu „Olga Hepnarová“ od Romana Cílka. Mé hodnocení je tedy (možná) částečně zaujaté. Uvědomuji si, že se nejedná o dokumentární zpracování příběhu/případu. Na druhou stranu vím, že autoři snímku čerpali právě z Cílkovy knihy. Tudíž je těžké nesrovnávat. Domnívám se, že mělo být natočeno následující: 1. Dění ve škole. Šikana, Olžina izolace a povaha celkově 2. Nastínění situace doma. Otec, který ji pravidelně bil a špatný vztah se sestrou. Matku se podařilo vykreslit docela dobře, ale pouze v určitých situacích. 3. Zapálení chaty v Zábrodí. 4. Olžina stupňující se nenávist k lidem a uvažování o tom, zda se pomstít 5. Dění kolem zásadní postavy "Míši", se kterou si celkem rozuměla a hledala u ní poslední pomoc, než učinila své zásadní rozhodnutí. Vím, že vylíčit výše uvedené do téměř dvou hodin stopáže je nemožné. Autoři se (patrně) rozhodli, že postačí tyto podstatné události shrnout skrze dopisy a v proslovech u soudu. Co bylo vybráno a předloženo divákovi? A. Olžina lesbická sexualita B. Uzavřená povaha C. Nesmyslné jednání (věšení prádla v dešti, jízda autem po schodech) D. Záliba v kouření a řízení auta E. Nastínění toho, že byla možná schizofrenička Nyní pominu, že jsem četla knihu. Hepnarová z filmového plátna působí uzavřeně, ale zároveň nemá problém navazovat (sexuální) vztahy se slečnami. Také o sobě prohlašuje, že je „Prügelknabe“, ale kromě pár scén (sprcha a poznámky chlapů z práce) tomu nic nenasvědčuje. Rodinné zázemí také působí celkem normálně, vyjma matčiny věty o sebevraždě a silné vůli. Naše (anti)hrdinka se tak nějak rozhodne, že přejede pár lidí. Motivace jejího jednání je zpracováno povrchně, takřka bez kauzality a širších souvislostí. Film beru tak, že se v některých bodech pouze inspiroval Olgou z knihy. Nic víc, nic míň. Herecké výkony hodnotím vesměs kladně, kameru taktéž. Nicméně, označit tento počin za  existenciální drama je poněkud přehnané.

Předem bych chtěla upozornit, že bulvární média sleduji cca jednou za tři měsíce. Tudíž můj názor zcela jistě není fundovaný. Nejdříve krátce k dokumentu. Pavel Novotný si udělal (anti)reklamu, což byl jeden z účelů. Působí na mě jako inteligentní, tragikomický, arogantní (zrovna toto vyhrocuje) podnikatel. Musím uznat, že to, co dělá... umí. Navíc v mediálním prostředí vyrostl. Jeho motivací jsou finance (za hodně peněz stačí málo muziky) a to, že ho to prostě baví. Olga Path Štiplová mě nijak zvlášť nezaujala. Maximálně svými pseudonaivními hláškami. Klusákův počin neberu jako dokument. Nedozvěděla jsem se nic nového. Můj názor na téma, o čem tato sonda je? Chce-li se někdo „proslavit“ v showbyznysu, měl by počítat s bulvárními médii a tím spojenými záležitostmi. Tím nejcitelnějším zásahem je (naprostá) ztráta soukromí. „Celebrity“ potřebují, aby se o nich psalo. Samozřejmě je možné, aby se o nich zmiňovaly „seriózní“ média například v kulturní rubrice. Nicméně, profesní informace (např. účinkování v muzikálu X apod.) bývalí nudné. Co asi nejvíce zajímá některé lidi na ostatních, čili nejen „známých osobnostech“? Drby. Špatnosti. Kdo s kým... Z toho důvodu se všechny tři strany vzájemně potřebují. Čtenáři, „hvězdičky“ a pisálci. Myslím, že jen málo celebrit s bulvárními médii na 100% nespolupracuje. Většina z nich ano, aspoň částečně. Jistě, „osobnost“ XY by existovala i bez různých kauz, skandálů, bizarností, nevěr... ale jak jsem zmiňovala výše – právě negativa okolo jsou žrádlem, které chce čtenář konzumovat. Kdyby se psalo o tom, jak se všem skvěle daří (i tohle se občas vyskytne – svatby atd.)... tak by to po čase nikdo nekupoval. Navíc by to nebyla pravda. Vždyť (pseudo)hvězda je také jen člověk se svými problémy. Jakou daň však musejí jednotlivé strany zaplatit? Bulvár prý ničí vztahy. Podle mého je jen prostředníkem. Když dojde třeba k nevěře, není to bulvár, co podvádí svou druhou polovičku. Užívá-li někdo omamné látky, opět tak činí dotyčný na svou zodpovědnost. Bulvár „jen“ předá informaci. Jistě, některé kauzy mohou být lživé, ale těch je naprosté minimum. Spíše bych řekla, že jde o zveličování a skandalizaci. Tudíž cena za slávu je veřejný život se vším všudy. Bulvární novinář „platí“ za své kroky jinak: je mu vyhrožováno a částečně je nucen (ale jak kdo) se obhajovat za to, co dělá. Čtenář je na tom nejlépe – investuje pár korun (případně nula nula nic za online web) za několik minut „zábavy“. Největší oběti jsou lidé, kteří jsou do tohoto nedobrovolně vtaženi. Třeba manželka Pavla Novotného nebo syn paní Bartošové. Ten by se s mámou alkoholičkou trápil i tak. Takto je to ještě veřejné... Jasně, bulvár není jen o celebritách. Své místo si najdou i podivné existence, morbidity, nechutnosti na hraně (nikoliv za ní) jakéhosi vkusu. Kde je poptávka, tam je nabídka. Smutné je, že dnes už vážně nemusíte nic umět... tedy kromě umění se prodat. Bulvár je byznys, stejně jako obchod se show...

Oddechová kravina. Sama nevím, co mě na ní tak baví.