Výchozí bod
I Origins
Réžia:
Mike CahillScenár:
Mike CahillKamera:
Markus FördererHrajú:
Michael Pitt, Àstrid Bergès-Frisbey, Brit Marling, Steven Yeun, Archie Panjabi, Cara Seymour, William Mapother, Charles W. Gray, Rhonda Ayers (viac)VOD (4)
Obsahy(1)
Dr. Ian Gray (Michael Pitt) je mladý molekulárny biológ a vedec, ktorého životnou témou je výskum evolúcie oka. Práca ho celkom pohlcuje až do okamihu, keď sa na večierku stretne s krásnym tajomným dievčaťom Sofi a požiada ju, aby si mohol vyfotografovať jej nádherné oči. Oproti vedecky racionálnemu a profesionálne skeptickému Ianovi je Sofi divokým a nespútaným stvorením a tieto protiklady ich vzájomne priťahujú. Ich vzťah je intenzívny a pre Iana aj nečakane vášnivý, ale je krátky a skončí sa tragicky. Po drsnej životnej rane sa Ian ešte viac ponorí do svojej práce. O niekoľko rokov neskôr urobí spolu s kolegyňou Karen nečakaný objav, ktorý spochybní jeho neotrasiteľnú vieru vo vedu a zmení jeho skepticizmus voči mystickým a spirituálnym silám. Potvrdiť či vyvrátiť novú teóriu, ktorá by postavila na hlavu všetko, v čo ľudstvo doposiaľ verilo, môže iba cesta na druhý koniec sveta. Ian sa rozhodne riskovať svoju vedeckú reputáciu i vlastnú racionalitu a vydá sa na šialenú misiu, ktorá má len mizivú nádej na úspech. (TV JOJ)
(viac)Recenzie (720)
Chcete vidět něco, co vám vyrazí dech? Koukněte na tenhle film. Já mám z toho husí kůži ještě teď. První polovina mě moc nebavila, měla pomalé a nezajímavé tempo. Pořádně jsem vůbec nevěděl, o čem to je. Nemyslím to tak, že bych to nechápal. Děly se neustále jiné věci. Prostě nebylo jasně dané, na co je snímek zaměřený. Ovšem po docela hustým zvratu to začalo být neskutečně zajímavé. Což nebudu samozřejmě ani ň prozrazovat. Docela jsem si oblíbil také hudbu. Co mě ale zaujalo nejvíc, byla herečka Astrid Berges-Frisbey, ta to zahrála dokonale. A taky je to prostě kočka. Michael Pitt mi přišel docela nesympatický, u něj to byla škoda, ale film určitě nezkazil. Co mě na filmu malinko vadilo, tak to občas bylo díky pár nelogickým věcem zmatené. Vlastně jsem si i celou dobu říkal, jak to, že takový šprt chodí po klubech a sbalil takovou typku. Ovšem, po takovém bravurním nápadu celkem odpustitelné. A závěr? Opovažte se to někdo nedokoukat!! ()
Sběr biometrických dat do jedné centrální databáze po vzoru Číny a Ruska obalený dojemným příběhem? Not cool. Zatím v této budoucnosti nejsme a možná ani nebudeme. Jako úspěšnější pro sběr se ukázaly rysy obličeje, vzor hlasu, typ chůze nebo otisk dlaně (v Rusku již z dětských ručiček v "chytrých školách"). Oční duhovka je pro příběh ale vhodnější, protože je na ní něco tajemného (a pro kameru či fotoaparát vysoce estetického). Když ale pominu kontroverzní přístup k tématu biometrie, stále filmu něco chybělo... ()
Zajímavé atmosférické a působivé pojednání o (ne)existenci Boha, reinkarnaci, síle lásky a věčné konfrontaci mezi vědou a vírou. Mike Cahill dokázal toto náročné téma pevně držet v rukou a podařilo se mu stvořit film současně depresivní, hořký, sladký i inspirující k zamyšlení. Pravdou je, že Výchozímu bodu trochu ubližuje snaha být současně mainstreamovým i uměleckým dílem, navíc chvíli trvá, než se příběh dokáže zahřát na správnou provozní teplotu. Závěr je naopak velmi silný. Audiovizuálně působivý film. 70% ()
Moc milé překvapení!!! Brácha mě na to nalákal, aniž bychom věděli, do čeho jdeme. M. Pitt táhne výkonem celý film, ale jen co se týče herecké stránky. Má to totiž úžasnou myšlenku a nápad. Originální, chytré, milé, drsné a na konci teda dech beroucí. Do toho nás celý film provázení ty nádherné oči a i když vím, že nejsou A. B. Frisbey, její nádhernou tvář budu mít s filmem navždy spojenou. ()
Tak nějak příjemně civilně ulítlý film. Setkávání různých světů, z nichž všechny chápu tak nějak stejně dobře (nebo málo:) Vynikající Pitt, opravdu mu role sedla, opravdu jsem mu všechno žrala:) Budu si na něho dávat pozor. Silné momenty ve mě doznívají ještě dneska, vynikající provedení po všech stránkách. ()
Po příšerném začátku již jen několik prapodivných scén (výtah?), jejichž účelovost pochopíme až později (výtah) a jinak vcelku zajímavé téma. Tak trochu náboženská agitačka, která naštěstí udělá sympaťáky z vědců, kteří nechávají mozek usměrnit emoce, nikoliv naopak. ()
Věda versus víra, to byl vždycky boj, který neměl konce. A I Origins výborně vystihl ty hranice mezi těmito dvěma odvětvími. Dva lidé se milují, dva lidé, kteří mají úplně jiný uhel pohledu a přesto je něco přitahuje. Možná právě to, že každý viděl smysl života po svém, dokázal tomu druhému ukázat i jiný směr. Líbíl se mi ten kocept, který vypovídal o tom, že ač věříme, či nevěříme nemusí být definitivní, a že jsou určité věci, které se nedají vědecky podložit. ()
Z filmu jsem byl poměrně zmaten, ale zároveň se mi to nějakým způsobem dost líbilo... :) ()
Když se prokousáte první půlkou, je to celkem dobré, určitě mě to bavilo víc než Another Earth. Ideologické vyznění mě nijak nepohoršilo, ale ani nenadchlo, v podstatě mi to bylo celkem fuk. ()
Proboha (!), je tohle jeden z nej_____ filmů, jaké jsem kdy viděla? Where were you. ()
"Oko je bránou do duše" ako ústredná téma večnej polemiky striktne vedeckého a náboženského prístupu k problematike reinkarnácie, kde až hraničná životná lekcia spochybní piliere logických axióm a donúti na život nazerať z úplne iného uhla, podobne ako keď si nevidiaci červ neuvedomuje existenciu sveta. Môže byť aj človek v istom zmysle nevidiacim ? Neuvedomovať si existenciu "svetla" ? Záver necháva priestor pre vlastnú predstavivosť. ()
I kdyby ten film byl sebevíc založený na neprůkazných materiálech, samotný zpracování proběhlo dost príma. Ačkoliv to chvilku zavánělo naprostým patosem a nudou a v polovině filmu jsem už nevěděla jak si k tomu sednout, byla jsem ráda, že jsem měla tu sílu film dokoukat, protože v druhý půlce už se konečně začalo něco dít a dokonce se to dělo dobře. To totiž zmizela ta afektovaná Francouzka. ()
Výchozí bod vypráví příběh o evolučním biologovi, který se skrze svůj výzkum snaží vyvrátit existenci Boha. Náhle ale potká spirituálně laděnou dívku a jeho život nabere nečekaných obrátek. Opravdu, nejen pro samotného Iana, ale i pro diváka. Co se příběhu týče zní sice zajímavě, ale některé dějové zvraty působí neskutečně na sílu. Na druhou stranu oceňuji vizuální zpracování. Když to vezmu kolem a kolem, tak je tam těch věcí pro i proti celkem dost. Celkově mi z toho vychází čistý průměr. Co se náboženské tématiky týče, tak se toho nemusíte bát ať už jste ateista nebo ne. Žádní zpívající černoši v kostele nebo tak :) ()
Další nanejvýš emocionálně působivý a žánrově nevyzpytatelný počin od Mika Cahilla, ovšem tentokrát o docela explicitním dialogu muže a žen(y), vědy a víry, racionálního a iracionálního a jejich vzájemné komplementaritě a syntéze, která je pro obě strany zpočátku nepochopitelná. Porovnání I Origins s Another Earth je na místě. Třebaže námětově jsou snímky de facto odlišné, scenáristicky i herecky opět výtečné. Český překlad filmu bohužel dočista zastínil pěkný původní dvojsmysl – I Origins jakožto "původ mě" a "původ oka" – významy spolu přitom souvisí, protože v příběhu dojdou jeho postavy názoru, že oko je jakousi hmotnou realizací lidské duše. Autor vytváří velmi specifickou, hodnotnou, hluboce sentimentální a způsobem vyjádření až neoexistencialistickou estetiku desátých let 21. století. (100%) ()
Komentár môže obsahovať prezradenie deja. Toto je jeden z filmov, ktorý vás pekne pohltí, pri sledovaní zabudnete na okolie a vžijete sa do krásneho deja. Navyše je to film dynamický, sem tam si pomôže nejakou skratkou, ale to len preto, aby sa nikde zbytočne nezastavoval a aby nás plynule priviedol ku peknému koncu. Na reinkarnáciu neverím, ale pre lepší pôžitok z filmu som aspoň na chvíľu začal hypoteticky veriť, totiž tá zmysluplnosť dialógov v tak citlivo napísanom príbehu ma k tomu nenásilne naviedla a ja som sa už len nechal krásne unášať. 77%. ()
vau zaujimavy film zaujimavy napad to prepojenie bolo pekne i ked nerealne ale parada ta scena s vitahom bola hnusna ()
Cahill ve své osmileté retrospektivě o střetu empirického a spirituálního světa vytahuje všechna známá klišé o lidském oku jako oknu do duše nebo jeho přirovnání ke kameře – což mu prochází jen díky tomu, že podobné proslovy jsou spíše nahodilé nebo přirozeně vyrůstají z posedlosti hlavního postavy. V opilosti dokáží protagonisté i shodit romantické pohnutí o prázdnotě v duši, ale tím veškerý nadhled nad plytkostí jednoduchých mouder a symbolů o smyslu života končí. Vztahy i jednotlivé konflikty jsou rozhodně vzdálené přepjatosti klasických hollywoodských limonád, ale pokud jste viděli více než pět nezávislých romantických snímků, očekáváte to jako standard nikoliv jako bonus. Mnohem zajímavější je střihové prolínání Ianova života v práci a v soukromí, kdy se vlastně jedno s druhým vylučuje a při přímém střetnutí dvou světů také dojde ke kolapsu představ o jejich vzájemném skloubení. Závěrečné procitnutí protagonisty se nutně musí odehrát v kolébce východní filozofie, kde mu obyčejná Indka odcituje Dalajlámova slova (již několik let plošně kolující na síti v podobě motivačních fotografií), a se stejnou doslovností projde hrdina v posledním záběru skrze „dveře“ se zachráněnou duší. ___ Filozofický přesah snímku bude vyhovovat Coelho čtenářům, zbytek otrávených si alespoň vyhraje s nastíněnými ústřižky v podobě možné budoucnosti biometrie a vědy, bezmoci ve výtahové scéně nebo oku lahodící kameře. ()
Film, který se podařilo zhlédnout na 49. KVIFF, mně byl blízký tématikou. Střet akademického světa (vědeckého způsobu myšlení a přístupu k realitě) a duchovního života je sice mírně omšelá záležitost, co si budeme namlouvat, ale film dokázal v řadě aspektů zajímavě překvapit, a to se cení. Fenomén synchronicity je sice málokdy (nikdy) takhle přehnaný, ale zajímám se o něj už dlouho a buďto má pravdu kamarád matematik, anebo na něm bude něco podivného. Nu, proč ne, fakt, že veškerý viditelný svět pochází ze hmoty menší než atom, či že napříč prostorem se nám synchronně vrtí spiny jsou také dost divné, ale asi pravdivé věci, takže pokud je Ph.D. v oboru žížalího oka připomene, jeden se v dusnu nafukovacího kina spokojeně zavrtí. Slušné herecké výkony + trocha té reinkarnační útěchy = poutavý film. ()
Súvisiace novinky
Filmy roku dle TOP uživatelů ČSFD.cz
Mezi za oceánem nejlépe hodnocenými filmy roku 2014 je hodně těch menších, nezávislých, které k nám ještě nedorazily - Inherent Vice, Birdman, Slídil, Whiplash, Hon na lišku, Kód Enigmy nebo Teorie… (viac)
49. MFF Karlovy Vary rozdal filmové ceny
Slavnostní ceremoniál zakončil filmový festival a poroty v čele s Luisem Miñarrem udělily ceny nejlepším ze soutěžních filmů. Křišťálový glóbus pro nejlepší film si odnesl George Ovashvili za… (viac)
Při čtení některých zdejších komentářů mám pocit, že jsem se snad díval na jiný film, než většina ostatních. "Divácky nekonfliktní sci-fi", "jeden z nejmainstreamovějších filmů" a pak nekonečné kecy uživatelů o tom, jak je trapné, že v rozporu věda-víra tento film okatě straní víře, nemluvě o kritice přílišného počtu náhod, na nichž celý film stojí...... Je to otázka interpretace - někdo v tom najde jen interpretační rovinu řekněme na nějaké povrchové úrovni a pak si bude stěžovat, jak mainstreamové a nekonfliktní to je. Někdo věren paradigmatu "věda je boží a bůh není" ve filmu najde přílišné pánbíčkářské zaměření, a proto bude nespokojen jednostranností filmu, kterou si ale on sám vytvořil svojí jednostrannou interpretací......... Jenomže co když pod těmito interpretacemi stojí další interpretační rovina zdola přesahující tato povrchní čtení? Film stojí na náhodách, na obrovské spoustě náhod - to je prostě fakt. Ale je to náhoda, že je tam tolik náhod? Můžeme odsoudit chatrný scénář stojící na tolika nahodilých faktorech, ale co když mají tyto náhody jasný systém? --> Já tento film chápu jako alegorii na vědu - na vědeckou práci - mnoho důležitých vědeckých objevů vzniklo na základě náhody a mnoho přijatých teorií je příjímáno jenom proto, že náhodou nastala konstelace, která té teorii odpovídala a za jiné situace by se tato teorie nepotvrdila.... věda prostě mnohdy stojí na náhodě - náhodné pokusy, často metodou pokus-omyl, kdy některý vyjde --> a pak zpětně interpretováno to tvoří zdánlivě logický celek ...... A argument, že film jednoznačně straní víře? Že je tam "dokázán" posmrtný život? - Není! --> Vědec chtěl dokázat schopnost evoluce vytvořit tak složitý organismus jako je lidské oko prostřednictvím nalezení všech mezičlánků - a tím ukázat, že není potřeba boha pro vytvoření oka (tím by však mimochodem nijak nevyvracel existenci boha, jen by tím ukázal, že ho není potřeba k vytvoření oka... ukázal by, že evoluce mohla šlapat, ale nedokázal by, jak teda mohlo vzniknout na počátku "nic z něčeho")...... když to dokázal, začalo panovat iracionální přesvědčení, že je bůh vyvrácen - klasická metoda verifikace... jenže pak se našel protipříklad, který ukazuje, že hypotéza, že není bůh a tedy ani posmrtný život, nemusí být platná... vědec našel osobu, která tuto hypotézu může potvrdit - jenže při vědeckém testu se zdá, že tato hypotéza neprošla a bude tedy falzifikována --> jenže zvrat - výtah - a? --> ne, scéna s výtahem nedokazuje existenci posmrtného života - ukazuje jen, že nemusí nutně platit falzifikace na základě jednoho neúspěšného testu (test totiž mohl být vytvořen špatně, nekontroloval to, co by měl - no a nebo prostě byly špatně čteny jeho výsledky - ten test totiž sloužil k verifikaci, ale to, že něco není verifikováno ještě neznamená, že to musí být falzifikováno)...... Tedy - závěr nehlásá, že existuje posmrtný život (scéna s výtahem může být totiž taky jen náhoda, třeba trauma z dětství) --> závěr nestraní víře - závěr říká něco zcela jiného - říká, že je posmrtný život možný, stejně jako je možné, že žádný posmrtný život není - obě tyto možnosti jsou jenom víry, i víra ve vědecká fakta je jen víra.. je to metafyzika víry ve vědu .. ve výsledku jsme nakonec jen takoví ti malí červy, co mají jen dva smysly, a kvůli své omezenosti netuší, zda existuje nějaké světlo... () (menej) (viac)