Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Animovaný
  • Krimi

Recenzie (762)

plagát

Korzet (2022) 

Zajímavé nahlédnutí do nitra ženy, která je i přes zdánlivou jedinečnost svázána konvencemi své doby. Ačkoliv na první pohled může působit feministicky, rozhodně na diváka nečeká žádná snaha o rovnostářský přístup. Právě naopak. Hrdinka trpí svou nekončící péčí o vosí pas a bezvadnou pleť, ale nevyhnutelné stárnutí činí její snahy stále těžšími. Její jedinou úlohu - tedy reprezentaci monarchie a výchovu dětí - už nemá jak naplňovat a tak zoufale hledá nové místo ve společnosti.

plagát

Všude dobře, doma nevím (2019) 

Jednoduchá oddychovka, která občas hraničí s absurdnem a kapkou citového vydírání, ale nakonec vše dopadne jak má a diváka nezaplaví v slzavém údolí.

plagát

Duchovia Inisherinu (2022) 

Jakou hodnotu má přátelství a jakou vlastní přesvědčení? McDonagh tentokrát jinak. Pobaví, ale spíše se soustředí na odhalení syrovnosti lidského bytí. Proč lidé otočí dosovadní život vzhůru nohama? Mají na to vůbec právo? Co to znamená pro jejích okolí? Tři propletené příběhy mezi kterými hraje prim Farrell s Gleensonem, ale i ostatní mají co nabídnout.

plagát

Planéta Praha (2022) 

Známé lokace z nového úhlu pohledu. Často opravdu zajímavé příběhy, kterým chybí jen malinko pevnější uchopení, aby opravdu strhly. Příjemný hlas Macháčka občas kazí až hororová hudba. Přesto stojí za zhlédnutí.

plagát

Také to leto (2022) 

Psychologický experiment pro tři nymfomanky, který neni o ničem jiném než o společně stráveném čase v příjemném prostředí bez běžných sexuálních stimulů. Prostá konverzačka, která představuje různé cesty k sexuální obsesy, ale nabízí i zamyšlení, jestli je to vlastně špatně. Nic explicitního, vše šokující zazní během rozhovru.

plagát

Joyland (2022) 

Taková hodně klasická festivalová jednohubka. Nechala jsem se nalákat poměrně líbivým popisem a čekala něco trochu odlehčenějšího. Opak je pravdou, Joyland je docela těžké drama zasazené do barevného pákistánského prostředí. Bohužel jsem se ale nemohla zbavit pocitu těžby diváckých pocitů. Tragédie lidské neschopnosti stát si sám za sebou se dá přeci jen popsat výrazně lehčí rukou.

plagát

King Skate (2018) 

Trochu zázrak, že King Skate je český dokument. Jasně, zasloužilý skejťáci jsou hodně unikátní, celá komunita má jedinečnou atmosféru. Jenže! Bez kapky umu by se ta kupa archivních materiálů nesjednotila v jeden dynamický a hlavně zábavný celek. King skate tak provází dospíváním v osmdesátých letech. Etablováním nového, vzhledem k režimu překvapivě divokého sportu, ale taky dobovou náladou. Víc takové domácí produkce!

plagát

Dogman (2018) 

Co všechno jsme ochotni udělat pro to, aby nás ostatní měli rádi? Jednoduchý příběh o jednoduchém malém muži. Snímek o kousek dál posouvá podmanivá atmosféra. Celkově ale Dogmana vnímám jako prostou, i když divácky přívětivou festivalovku.

plagát

Corpus Christi (2019) 

Vlastně by se mi hrozně líbilo, kdyby Corpus Christi víc balancovalo na hraně komedie. Jenže lidi jsou vlci a tak tu místo toho máme prvotřídní drama. Neotřelá zápletka, charismatická hlavní postava, uvěřitelná psychologie všech charakterů. Jo tohle se Polákům povedlo.

plagát

Biely, biely deň (2019) 

Muž, otec, děda a vdovec najednou zjišťuje, že dost možná taky paroháč. No a smířit se s tím, že žena nebyla tak dokonalá, jak si představoval není jen tak. Bude na to stačit celý Bílý bílý den? Možná. Mně ale tak docela nestačil. Možná v sobě nemám dost z rozlobeného starého chlapa.