angloumene

Bílé noci pošťáka Alexeje Trjapicyna jsou téměř dokumentární sonda do života na ruském venkově. Kromě klasické vesnické malosti spojené s každodenním sledováním ruské (fashion!) reality show nebo pitím litrů vodky, nabízí téměř až poetické soužití jednotlivých vesničanů v lůně divoké severské krajiny. Celkově 72 %.

Čekala jsem ujetou americkou komedii, která zaujme svoji originalitou. Je pravda, že přesně tohle skrytá vada nabízí. Na druhou stranu její kvality sráží velká zmatečnost vztahů mezi spoustou postav, takže jsem chvílemi měla dost problém s určením, kam vlastně patří tehle dílek detektivní skládačky. Celkově jsem se ale i tak dost bavila, takže za mě 76 %.

Ok přiznávám se: Alchimistu jsem ještě nečetla! Což je vzhledem k filmu určitě celkem na škodu... Na druhou stranu slavnostně slibuji, že se k němu určitě dostanu, protože tohle dílko je skutečně dobrá recenze :) Recenze, která bude bavit i ty, kteří o Paulu Coelhovi jenom vzdáleně slyšely. Kromě odkazů na knihy totiž nabízí netradiční postoj k bytí a hledání té pravé cesty, která je spojena s volnomyšlenkářským životem zahaleným do pláště mysticismu. Celkově jsem se prostě bavila...

Zvěsti, že Babadook není dvakrát strašidelný horor se potvrdily. To že se autoři snažili navodit šílenou atmosféru hlavně skrze neurotického syna, jehož matka postupně přestává zvládat celou situaci je taky fakt. No na mě toho křiku bylo zbytečně moc, za dva měsíce, bych byla ještě neurotičtější, než ten kluk a to i bez Babadooka.

Přednosta stanice šel tak trochu mimo mě. Ne že by se v něm neobjevovalo pár zábavných scének, ale spíš není tento typ humoru můj šálek kávy. Víc by mi asi sedla forma kraťasu.

S blížícími se narozeninami si říkám, že přišel čas na tuhle klasiku :) Co si ale budem povídat, americký vlastenec se ze mě zase nestal. Narozen 4. července přináší celkem zajímavý pohled na vývoj názorů na válku ve Vietnamu, naneštěstí ale krom spousty ukřičených scén nepřináší nic moc navíc. Celkově 65 %.

Still Alice je další z řady sladkobolných filmů, u kterých vždycky musím přemýšlet o tom, jestli jsou natočeny jenom pro to, aby nás trochu chytly za srdíčko a nebo se vážně snaží něco říct. Ať už je to v tomhle případě jakkoliv, musím říct, že se to víceméně povedlo a opravdu jsme se dozvěděli, že život s Alzheimerem není žádná výhra. Celkově 72 %. PS: doporučuji ještě mnohem silnější jihokorejský Moment to Remeber.

Only Lovers Left Alive nabízí opravdu minimalistický příběh, v tom ale nespočívá hlavní síla filmu. Jde spíše o vykreslení skvělé upíří atmosféry spolu s povedeným playlistem. (Ne)zjevnost odkazu na upadající lidskou společnost už ale asi zůstává na každém z nás.

Dítě číslo 44 má neskutečně skvělý scénář. Kdyby z toho režisér dokázal pořádně těžit, měli bychom tu atmosféru ještě hutnější než ve Zmizelé. Tahle to je ale "jenom" film, který většinu délky baví. No jo, neříkám, že jsem si tohle dílko neužila, ale pár věcí mě dost mrzelo. Nejvíc asi jedny z nejzmatenějších soubojů, které jsem za poslední dobu viděla. Kamera byla tak roztřesená, že vůbec nebylo poznat, kdo zrovna komu zabodl nůž do nohy atp. A bylo toho ještě víc. Celkově 68 %. PS: opravdu autentické ztvárnění stalinovských čistek zachycuje Unaveni sluncem.

Dost mě překvapuje, že někdo v roce 1941 dokázal natočit velice jednoduchou příhodu takovým způsobem, že je zábavná i po víc jak sedmdesáti letech. I když mi bylo celou dobu jasné, jak to asi celé dopadne, rozhodně jsem se bavila. Celkově 75 %.