Marla Singer

Hororová klasika s ikonickým monstrem - ale především skvělý gay film. Díky trochu kašírované výpravě a přepjatému hraní už dnes Whaleovo zpracování působí úsměvně, ale původní motiv hrůzné jinakosti přetrvává a mění se v mrazivý úšklebek. Mladý pán Frankenstein se těsně před svatbou odebere do odlehlého mlýna, aby zde prováděl „experimenty“ na umělém muži. Frankenstein ví, že jeho konání je zvrhlé a protivící se Bohu, ale nemůže si pomoc. Po intervenci od starostlivé snoubenky a pohrdavého otce zkouší chvíli žít tak, jak se od něj očekává, ale monstrum se osvobodí a hrozí, že vše zničí. Přes snoubenčiny prosby se tak Frankenstein v den svatby vydává do kopců, aby monstrum vyhledal… A pokud tohle všechno působí jako mimoděčné tiky, stačí se podívat na grandiózní finále, kdy monstrum Frankensteina unáší do mlýna, aby byli spolu jako dřív. Přičemž je následně zlynčuje dav vesničanů a v roubovaném závěru připíjí šťastný otec na pokračování svého slovutného rodu. Dr. Frank-N-Furterovi pak o čtyři dekády později stačilo ujít jen pár kroků navíc. ___ P.S.: Whale byl v době natáčení filmu dávno vyoutovaný.

Narozdíl od Filmů našeho dětství se Hračky ještě dokáží vyhrabat z díry fanouškovského servisu a brutálního infotainmentu. Pořád sice jde o celkem rutinní dokument, který se veze na mileniálské nostalgii a hláškujícím vypravěči, ale díky různorodé skupině dotazovaných aspoň nabízí nějaké širší souvislosti. Jednotlivé díly ukazují hračky od vývoje, přes mánii až po úpadek a zdaleka nekončí jen historkami z natáčení jako zmíněný filmový sequel. Z rozhovorů vyplývá také fungování plastikového pekla jménem hračkářský průmysl, bizarní mezinárodní dohody, patentové války, provazování s médii, marketingové strategie a samozřejmě hackování dětí skrze focus groups. Je škoda, že se všechny tři série zaměřují spíš na značky, které se v obměnách na trhu stále objevují, a viditelně se tak krotí ohledně jejich kritiky.

Le Mans '66 funguje jako montážní linka se skleněnými stěnami, takže když na konci vyjede hotové auto, svezete se s ním na falešném pocitu konstruktérského rauše. Pro závodní filmy je vedlejší linie s politikou týmu nebo sponzorů standardní věc a vytváří pnutí mimo trať, samotný aspekt navrhování stroje stál ale obvykle stranou. Tady se konstruktérská linka naopak od začátku zdůrazňuje a díky vysvětlení tří základních principů slouží jako skrytý průvodce závodem. První je aerodynamika, která se vyřeší celkem rychle, druhý je (pod)řazení a třetí brzdy - protože se všechny rizika řeší od začátku, vyhne se Mangold klišovitému detailu na součástku, která se za chvíli dodělá a způsobí nehodu. Problémové díly auta zkrátka sledujete celou dobu, takže lze těžko odhadnout vnitřní vadu, a navíc získáte pocit, že rozumíte mechanice auta. Stačí, když Miles v jednoduchých příměrech vysvětlí namachrovanému řidiči, že si neměl pořizovat přeplňovaný motor, když neumí řadit a pak si se Shelbym prohodí pár konstrukčních vylepšení. Podobně funguje i scéna se synem a mapou Le Mans, která by vám měla vytanout v hlavě, když se Ford s Ferrari vzájemně stíhají na rovince. V průběhu závodu tak do sebe všechny pečlivě vysoustružené části filmu zapadnou, mechanismus se sepne a do sedadla vás zatlačí kamera škrtající o vozovku a především zvukový monument skřípění a nabírání otáček. Vrchol filmu ale postrádá jakýkoliv afekt, sounáležitost cítíte hlavně se strojem a nikoliv jezdcem – a navíc ho téměř zastínila scéna se zběsilou jízdou rodinným station wagonem, což je příjemná ironie u snímku o sportovních autech. Le Mans '66 je zkrátka pochromovaná slavobrána, filmová verze Bugatti stepu a ideální vstupní film pro všechny, kteří se k automobilovým závodům nikdy nedokázali úplně vztáhnout. Problém je, že se kolem aut motají lidi, jejichž konstrukcí se nikdo příliš nezabýval.