factoryBrick

Tenhle seriál je boží, fakt, vážně a doslova. Jasně, že je plnej přehnanejch situací a momentů, ale trochu jsem před nima zavírala oči a navíc je to pořád americká produkce, tak jim to i odpustim. Je to ryze ženská záležitost, nedokážu si představit chlapa, kterej by to strpěl. Přes to všechno je to skvělá věc rozebírající tolik důležitejch otázek a problémů, opírající se o tolik důležitejch a velice často přehlíženejch myšlenek, že to doporučuju snad všem, koho potkám. Nejhezčí na tom ve finále je totiž i to, že v tom nehraje vlastně žádná záporná postava a to je tak osvěžující, že si ani nevybavuju seriál nebo film, ve kterym jsem zažila něco podobnýho. Fakt, vážně a doslova.

Westworld má téměř všechno. Ta propracovanost každičkýho detailu je úchvatná. Ta výprava a výběr lokalit. Ten scénář, ti vybraní herci. Ta budoucnost a svym způsobem i vědomí, že vlastně nevíme kdo je on a kdo je ON? Strašně se mi to všechno líbí, ale má to prostě jednu chybku, přes kterou nejede vlak. Je to fakt zkurvená nuda.

Naprosto surově natočená "detektivka", která se sice tváří, že je kdovíjak mysteriozní, během většiny dílů vás napíná jak kšandy, tvoří se tam linie, propasti a zápletky, nad kterýma zůstává rozum stát a to zejména ve chvíli, kdy se snažíte případ rozluštit sami a výsledkem je naprosto bezduchá příčina a motiv. A ačkoliv je výsledek celého zádrhelu zcela nezajímavý, stojí celý seriál rozhodně za shlédnutí. Herecké výkony, lokace natáčení, syrově vyobrazený život na odstrčené vesnici, nebo postup vyšetřování ze strany dvou hlavních rolí, to všechno za to stojí. I přesto, že si na konci prostě nesednete na prdel tak, jak jste to na začátku čekali.

Člověk je před puštěním snímku Call Me by Your Name poměrně skeptický a řekla bych, že právem. Homosexuální drama z italského prostředí, které má navíc skoro dvě a čtvrt hodiny je, bezpochyby, nelibě znějící uvedení. Doporučuji všem, na duchu prostých, aby se na to buď nedívali, nebo nehodnotili film na základě toho, že se ve filmu muchlují dva muži. A to tak, že neuvěřitelně. Neuvěřitelně proto, že vás to zpočátku pobuřuje. Neuvěřitelně proto, že byste to chtěli zažít také. Neuvěřitelně proto, že jim to nakonec věříte. Neuvěřitelně proto, že na konci pochopíte, že TOHLE je láska. Doposud jsem neviděla film, kde by láska byla vyobrazena tak silně, tak čistě, tak jasně, tak jednoduše, tak milostně, tak emočně, tak věčně. A ať je to jak chce, ať už by byl na místě hlavních protagonistů kdokoliv, nenalhávejte si nic do kapsy - TOHLE je láska, kterou chce zažít každý. Do jednoho.

Kdo kdy prohlásil, že vám tupé civění na seriály nemůže nic dát, lhal. Příběh o Pablu Escobarovi a nejen o něm, o celém narkobaronském světě, mi dal mnoho. Nad tímto seriálem jsem strávila zhruba 5 dní. 5 dní příběhu skrze prosté vyprávění, internet, videa, rozhovory, články, mapy a fotografie. Pro mě osobně je to neuvěřitelně zajímavé téma, které je zpracované více než perfektně. Nazvala bych to standardní situací - chvíli trvá, než proniknete a pak se nemůžete odtrhnout. SPOILER: První série je výborná příprava na druhou, v obou jde prakticky pořád jen o Medellínský kartel a o dopad Pablita, kterého nakonec dostanou. A ačkoliv ho celou dobu nenávidíte, ve třetí sérii vám bude chybět. A nejen on. Totiž, když to vidíte celé, zamilujete se, bezpochyby, do druhé série, kde se neustále klepete a čekáte co se bude dít, kdo dostane olovo a kdo tomu unikne. Třetí sérii 5 hvězd dát nemůžete, protože předvídáte co se stane a to s celkem vysokou úspěšností. Díky Bohu snad jen za to, že zůstal Javier Peňa alias Pedro Pascal, což je moje nejoblíbenější postava seriálu, bez něhož bych si to neuměla ani představit. Ale ať už jde ale o Javiera, Pabla, bratry Rodríguezovy, Poisóna, Valerii, nebo kohokoliv jiného, všem to věříte. Zahráli to excelentně. Wagnera Mouru bych ale, s dovolením, vyzdvihla výš než ostatní. Geniální. Tak, že až budu příště šňupat kokain na záchodech jednoho nejmenovaného baru, vzpomenu si na něj. Vždycky. 9/10

Devadesátiminutový šílenství. Emoční a dokonalý psychický rozložení v hodině a půl dlouhym filmu, u kterýho se vám střídají emoce podobně jak ženské v klimakteriu. Bravurní pohled do života Sergeje a celé jeho rodiny. Ukázka neskutečně obětavých činů, které ve výsledku proměnili Sergeje v něco, čím a kým je dnes. Ukázka neskutečně obětavých činů, které poukazují na to, proč se věci staly tak, jak se staly, které vysvětlují a zobecňují asertivitu a chování tanečníka, jenž se dostane na vrchol své kariéry ve dvaadvaceti letech. Na vrchol, ze kterého není kam dál stoupat. Který dosáhl toho, čeho chtěl. Nebo chtěli ostatní? Depresí, slzami, pílí a samotou prolezlý snímek, rozhodně jeden z nejlepších biografických filmů, které jsem doposud viděla.

Já se na to TAK těšila! Možná proto hned na začátku koukáte a hltáte každý detail a snad i hledáte chyby? Nakonec ale jediné, co bych vytkla je snad ta přehnanost s některými prvky, nesmyslnými, občas jsem nevěděla, zda se koukám na Rychle a zběsile, nebo jsem stále u Kingsmana v krejčovských službách. Naštěstí převažují kladné stránky. Herecké obsazení, vtip, akce, myšlenka a půvab. Všeho, všech. Jo a Tarona Egertona chci za muže!

Tenhle seriál se na mě poslední dobou valil ze všech světových stran, v podstatě mě společnost donutila se na něj podívat. Nelituju toho. On totiž "krásně" vykreslil dnešní americký teenagery na jedný z průměrných středních škol. Až mi z toho bylo občasně dost nevolno, chvilkama jsem před tím zavírala oči a když je zas otevřela, byla jsem, vážně, šťastná za evropský středoškolský systém. A taky za to, že už mám tohle období za sebou. Ten seriál je odrazem dnešní šikany a rivality, pomluv, které panují mezi mladými a v podstatě i prázdnoty náctiletých. Zároveň cítím tu obrovskou myšlenku toho jak bychom měli mladším generacím naslouchat, zejména v tomto rozvíjejícím se období. Jak by se měli rodiče starat. Jak by měli pečovat. A naslouchat. A neřešit jen to svoje, jen proto, že nabyli dojmu, že je jejich dítě dospělý, poněvadž začalo studovat střední. Cenim si toho, že někdo ještě dneska natáčí takovýhle seriály a dokáže to pojmout tímhle stylem. Nápad, myšlenka a hlavně ZPRACOVÁNÍ co se kamery, obecně technického zpracování, minulost vs. přítomnost, prolínání obrazů, myšlenek, lidí, názorů - úplně parádní. Herci.. Slabší. Jedinej, kdo mě tam bavil byl Minnette a Flynn. Zpočátku vás to pohltí, pak přijde trochu slabší část a na konci vás to oddělá. Fakt. Po zkouknutí si začnete googlit něco o sebevraždách v USA a zjistíte, že je dnešní situace nejhorší za posledních třicet let. Proč?

Netuším proč mě druhý díl zaujal více než ten z roku 1996, ale asi proto, že tam bylo přecejen méně drog a méně nechutností s tím spojených. Nebyl by to Trainspotting, kdyby se po dvaceti letech sešli a nad kafíčkem a koláčkem z heroinu by zapomněli co tenkrát ten sviňák Renton proved'. A nebyl by to pravej Trainspotting, kdyby se tam opět nějaká ta podrazárna nevykulila. Begbie je vyšinutej starej magor a ačkoliv z nich na první pohled vypadá nejvíc normálně, ve skrytu duše z něj čpí nenávist a jeho chuť se pomstít je větší než aby mu normálně stálo péro. Sick boy mě moc nebavil. Asi kvůli tomu, že byl znuděnej a znechucenej životem podobně jako já, a tak jsme si neměli, přes plátno, moc co říct. Spud je ťulpas, ale jeho mozek je z toho heroinu tak mrňavej, až by se dalo říct, že za to nemůže. V tom filmu ho ale žeru a Bremner ho zahrál geniálně! No a Renton, co k němu.. Od prvního dílu se povahově zas tolik nezměnil, baví mě pořád stejně. Přijde mi skvělý jak všichni po takový době "zmoudřeli", a zároveň to jsou stejný hovada jak tenkrát. Jak si teď nemohou přijít na jméno, a zároveň jsou si vlastně všichni dost blízcí. Nevim, ten film toho vyzařoval tolik! Jestli je ale něco, co musím vystihnout a vyzdvihnout nejvíc, pak je to jednoznačně opět neobvyklá kamera a hudba! Málokdy si pouštím v tramvaji soundtracky filmů. Málokdy se mi něco takhle zaryje pod kůži. U tohohle snímku je to ale ložený, no ne?

Já moc nevim co si o tomhle myslet. Celá myšlenka třeba začala dobře, ale druhym dílem se to dojebalo teda slušně. Zápletka je tak o hovně a předvídatelná jak barva pleti průměrnýho negra uprostřed Konga. Všechno je neuveřitelně perfektní a dokonalý, pro smrtelníky mocně strojený. Všechny problémy se díky šikovnejm prackám Graye vyřeší ještě dřív než si v přecpanym kině nasadíte plynovou masku, abyste z těch lítajících feromonů náhodou nechcípli.