factoryBrick

Emocionálně nalomena a velmi nevyspalá jsem na to začala civět. Naštěstí jsem se zde nedočkala klasického amerického konce, ani zápletky v podobě klácení Marion jejich sousedem. A proto jsem skončila emocionálně rozložena a velmi střízlivě probuzena. Bradovi ty válečný filmy prostě nesmírně slušej, je to kunďák, jakýpak copak.

Na tohle jsem začala koukat jako člověk, kterej studuje zvířata a jako člověk, kterýho přestalo bavit učit se ze skript během zkouškovýho, přirozeně. Měla jsem o tom poměrně vysoký předchozí mínění, velikánský očekávání a... Chci vzdát hold všem, kteří se na tomto skvostu podíleli. Je to přesně ten typ seriálu, u kterého přestanete mrkat a posléze i dýchat. Miluju kameramany za to, co vytvořili. Miluju každičkej detail týhle perfektní ukázky života tam někde, kam normální, lidské oko nedosáhne. Miluju to, že kromě úchvatných záběrů do toho strčili i jakési příběhy a "životní" dramata. To se i pak přistihnete, jak křičíte "BĚŽ!" na leguána, kterej prchá před užovkou, nebo vám je líto buřňáka, kterej čeká půl roku na svojí ženu a ta se někde zatoulala... A celý je to doplněný tou krásnou hudbou. Kdo to neviděl, jakoby nebyl.

Na tomhle pořadu je spousty pozitiv i negativ. Za největší pozitivum shledávám zejména to, že už při úvodních znělkách víte, že vaše IQ je minimálně o 80 bodů vyšší, než všech, kteří se na tom podíleli a zejména těch, kteří v tom účinkují. Krásný úkaz české společnosti.

Nebudu lhát, sračka to bezesporu je. Jenže když přijdete po celym dnu ze šichty intelektuálně náročný jak debil, otevřete si Braník, tak se pak kliďánko kouknete i na takovejhle výplod idiotský Novy jenom proto, že u toho nemusíte nijak zapojit mozek.

To si takhle vstanete v jedenáct dopoledne, protože zaspíte test a ve dvanáct už pouštíte, v rámci prokrastinace samozřejmě, tenhle film, který čekal na mou pozornost dobrého půl roku. Musim říct, že ze začátku jsem se vážně nudila, přesně do tý doby, dokud ta bezvlasatice, kterou jsem mimochodem milovala celou dobu včetně Hardyho, nesjela z cesty. Pak už se začaly dít věci, který jsem buď nestíhala sledovat, chápat, nebo luštit. Jako celek je to skvělý, děj je napínavej... Zase přesně do určitý doby. Mně totiž přijde strašlivě jalový vláčet se kamsi do zadku s totálně nejasnou vidinou budoucnosti, po cestě ztratit x lidí, tam potkat báby na motorce a jet zase zpátky. Doprdele, tak já nevim, vlastně to asi smysl mít nemělo a proto to bylo tak epický!

Tohle je táák krásný, upřímný a pozitivně laděný film, že k tomu snad netřeba více dodávat. Je sice pravda, že smysl pro humor je v dnešní době asi někde jinde, o čemž nejsem do teď přesvědčena, zda je to dobře, ale tento snímek z roku 1959 je důkazem toho báječného poválečného, amerického, kinematografického rozptýlení. A i když si u toho někdo zrovna nepotrhá bránici, minimálně ho to příjemně pohladí po duši.

Tohle je film, u kterýho cejtíte uplně všechno. Zlost i nadšení. Pak to chvíli nechápete a najednou máte nějakou naději. Pak přijde pocit štěstí, což je jen oddálená bezmoc. A v neposlední řadě, na konci příběhu máte chuť rvát si vlasy i s cibulkama z hlavy, protože vás to tak neuvěřitelně rozloží, že máte chuť si jít šlehnout. A protože u sebe zrovna nic nemáte, dáte si pánví přes hlavu a jdete spát.

I kdyby ten film byl sebevíc založený na neprůkazných materiálech, samotný zpracování proběhlo dost príma. Ačkoliv to chvilku zavánělo naprostým patosem a nudou a v polovině filmu jsem už nevěděla jak si k tomu sednout, byla jsem ráda, že jsem měla tu sílu film dokoukat, protože v druhý půlce už se konečně začalo něco dít a dokonce se to dělo dobře. To totiž zmizela ta afektovaná Francouzka.

Tenhle film se dá klasifikovat dvěma způsoby. Hlavou, nebo srdcem. Jaká to otřepaná fráze, že? V případě hodnocení hlavou bych volila krásný průměr. Bylo tam vše, co by asi romantický film měl mít, nic zvláštního navrch. Ti inteligentnější z vás, z užívání rodu, pochopili, že jsem žena, a proto nemůžu jinak, než hodnotit srdcem. Nemá smysl lamentovat nad tím, jestli ten film měl nebo neměl pointu. Bylo to prostě krásný a nakonec strašně smutný. A to je přesně ten důvod, proč firmy vyrábějící kapesníky nikdy nemůžou zkrachovat.

Panebože, jestli tohle je ukázka amerických leteckých služeb, tak se od teď vyvaruju koupě jakýkoliv letenky skrze úesá aerolinky. Film jsem shlédla s předchozím ohromným natěšením a hlavně očekáváním. To co mi to ale přineslo posléze snad ani komentovat nemá smysl. Z hrdinského příběhu se najednou stala úplná fraška a mě to přestalo bavit zhruba v desátý minutě. Pak ale naštěstí přišlo poměrně dost komických situací, který vlastně ale komický být vůbec neměly a díky tomu jsem ten film nějak přetrpěla. Vlastně ne, protože při tolika ukázkách a simulací jejich letu jsem párkrát slušně vytuhla, udělala si domácí úkoly a šla se psem. Ty dvě hvězdy jsou jen za to, že se to opravdu stalo a při té myšlence mi naskakuje piloerekce, zpracování ovšem otřesný.