Il cittadino si ribella
Street Law
Réžia:
Enzo G. CastellariScenár:
Arduino MaiuriKamera:
Carlo CarliniHrajú:
Franco Nero, Giancarlo Prete, Barbara Bach, Massimo Vanni, Renzo Palmer, Romano Puppo, Riccardo Petrazzi, Arnaldo Dell'Acqua, Ottaviano Dell'Acqua (viac)Obsahy(2)
Franco Nero bere zákon do vlastních rukou a proniká do skulin nemilosrdného podsvětí. Carlo je přepaden v bance trojicí kriminálníků právě v okamžiku, kdy ukládá za léta poctivě vydělané peníze. K nemilosti horkokrevného inženýra mu ti samí chmatáci vykradli také byt. A policie má svázané ruce. Carlo se proto rozhodne raubíře na vlastní pěst vypátrat a zabít. Oko za oko, zub za zub. Cesta do podsvětí ale není pro počestného občana stiženého ideály ani zdaleka tak jednoduchá. Carlo si musí „ušpinit ruce”. Pomocí zlodějíčka Tommyho se mu podaří štvavě rozbouřit celé město. Lynč se ale obrací proti nim samým a nakonec musí bojovat namísto spravedlnosti především o vlastní život. (Česká televize)
(viac)Recenzie (41)
Jasně že scénáristicky by to asi šlo dotáhnout, ale výkon Nera, dynamika a vizuál filmu mě opakovaně posílaly do kolen (scéna honičky s Mustangem a závěr). Úžasnej akční film plnej brutality, špíny města a nemohoucnosti policie. Mimochodem Death Wish mělo premiéru jen asi 7 týdnů před premiérou Street law, nejedná se tedy o žádnou vykrádačku, ale jen reflexi toho, co se v obou státech toho času na ulici dělo. Perličkou je, že ve scéně v přístavu (zločinec žádá o pomoc) je zde zrovna v opravě loď Achille Lauro - viz https://www.csfd.cz/film/24983-unos-lodi-achille-lauro/komentare/ ... teď čumim, že je to v zajímavostech, no co no, všimnul jsem si toho sám :D ()
Taková italská light verze ´Death Wish´, akorát o trochu dějově sofistikovanější a Franco Nero s Charlesem Bronsonem měli srovnatelné charisma. Chápu, proč se tenhle flák vyhnul projekci v tehdejších českých kinech, je to přeci jenom taková lehká akčně pojatá zábava, chybí tomu řemeslná zručnost a tíživost Damianiho snímků (tedy proto dostatečně „nenastavovalo zrcadlo“), děj je trošku naivní, ale v druhé půli slušně graduje a vrcholí výbornou desetiminutovkou, kde se násilím nešetří. ()
Franco Nero si jde vložit těžce vydřený peníze do spořitelny a přesně v ten moment se jí místní gang rozhodne vykrást. A nejen, že Franco dostane po držce, oni mu ty peníze ještě seberou. Vztek je ale mocná svině a tak se rozhodně mstít…a u toho se tváří hrozně zangažovaně a víceméně i dost parodicky, až šíleně. Nevěděl jsem, jak moc film brát vážně a tak jsem ho bral tak, jak to šlo a užíval si hlavně akční honičky. Ty jsou na svojí dobu standardně poctivé. ()
Parádní stylové taliánské poliziotteschi, jedno z nejlepších, co jsem zatím měl tu čest vidět. Organizovaný zločin, zkaženost, korupce, a značná porce násilí v tomto neuvěřitelně pestrém, vzrušujícím, ale hlavně neuvěřitelně realistickém krimi. Všecky ty efektní živé akce, zpomalovací sekvence ve stylu Peckinpaha, automobilové honičky, to vše tady bylo opravdu přímo lahůdkové, kameraman se zde předvedl ve veloké stylu a na výbornou. Pěkná byla např. scéna na smrt vyplašeného Franca Nera vs. Mustanga, a o poutavém asi 10. minutovém finále v nějakém hangáru ani nemluvím. Již zmíněný Franco Nero si tedy zahrál hlavní roli Carla Antonelliho, průměrného italského občana, spíše vystrašeného. Ale ono se nešlo ani čemu divit (jeho role byla až do druhé půle vůbec hodně netypická, někteří z vás mohou být i trochu zklamáni, trochu mi připomínal samozřejmě svým ztvárněním Waltera Manciniho z "HITCH-HIKE"), on sám se bohužel v nesprávnou chvíli ocitl na nesprávném místě (v tomto případě při opravdu drastickém přepadení banky, kdy on sám je zmlácen a ponížen), později, pobouřený nepříliš taktním zachováním místní policie, samozřejmě vzal právo do svých rukou. Rychlý, ale opravdu velký asi pětiminutový úvod filmu, za hutného groovy zvuku titulní skladby se nesl v jakémsi násilném sledu všemožných kriminálních deliktů, něco podobného jsem doposud neviděl. Klady; Zvláštní, co se týče vizáže, tak po většinu času špinavý Franco Nero, zarudlé oči, samý šrám, jeho charismatický parťák Tommy (Giancarlo Prete), násilná akce, zvláštní neustále napjatá atmosféra tísně, brilantní kamera a parádní zvukový doprovod. Zápory: Role bývalé "BOND" girl Barbary Bach, zde ji bylo škoda, kdy tu bohužel nedostala tolik prostoru rozvinout svůj talent - kolikrát že se to vůbec objevila před kamerou? Castellari v nejlepší letech a v jedné z nejlepších svých prací, tohle je skutečný žánrový klenot (kdy se už teď těším na další jeho poliziesca), ovlivněný americkým přívalovým trendem a krimi jako "DRSNÝ HARRY" a pod, ale to vůbec nevadí, Italové to dělali stejně vždycky po svém. V pozdních 80. letech to už ale od Castellariho nebylo ono, éra těchto filmů byla už nenávratně pryč, tou dobou hodně točil apokalyptické sci-fi béčka, ale ani ty nejsou vyloženě špatné, jako spíše zábavné. Komentář zde jako první... ()
KARLOS80 vše již dokonale vyjádřil ... 2 roky jsem odkládalshlídnutí, a pak jsem z toho šílel nadšením od první do poslední minuty!! Absolutní perla a skvost!!!! A to nejsem na tyhle filmy moc zaměřenej, ale tohle je fakt vypilovanej diamant ve všech ohledech ... nemám slov, úžasný 70. léta ... ()
Úvodní scéna s vyloupením banky a následující akční jízda s Alfou Romeo vypadá nadějně. Bohužel těch úvodních cca 10 minut bylo to nejlepší, co film dokázal nabídnout. Pak následuje o dost slabší cesta za pomstou, která mi přišla celá hodně přitažená za vlasy. Nějak jsem nebyl schopnej uvěřit tomu "přátelství" hlavní postavy a kriminálníka, kterej se přidá na jeho stranu, k tomu nejrůznější podivný dějový zvraty, chování záporáků je taky dost těžko pochopitelný, atd... Úplnej závěr s přestřelkou v nějaký hale se docela podařil, ale jinak je to celkově dost zvláštní dílo. Čekal jsem, že se aspoň třeba svlíkne Barbara Bach, ale ta zůstala úplně nevyužitá. 50% ()
Film jsem viděl v rámci cyklu Velikáni filmu, ale víc než připomínkou hereckých schopností Franca Nera je dokladem mizerné programové politiky České televize. Modré oči Franca Nera a jeho herecký kumšt sice zanechaly v italské i světové kinematografii nesmazatelnou stopu, jeho jméno ale není zárukou ničeho. Nerova kariéra se nesla po sinusoidě, podílel se na natáčení slavných filmových děl, aby vzápětí asistoval při výrobě těch největších shitů - Jakubiskovo Post Coitum je toho typickým příkladem. Bohužel Občan se bouří patří k tomu výrazně horšímu, na čem se ve své dlouhé kariéře herec podílel. Teoreticky mohlo jít o komplexnější a lépe zahranou variaci na snímek Přání smrti, který v podání herecky málo tvárného Charlese Bronsona bylo spíš jednorozměrnou záležitostí. Jenže scénárista Arduino Maiuri, který má na svém kontě pár slušných scénářů, si tentokrát vybral slabší chvíli, režisér Castellari překypoval maximálně sebedůvěrou, ale určitě ne nápady a talentem, no a sám Nero tady místy přehrává, až to bolí, a po emoční stránce působí maximálně nedůvěryhodně. Do téhle zhůvěřilosti to ovšem zapadá, protože nedůvěryhodná je celá story a rychlokvašené přátelství mezi hlavním hrdinou a vydíraným zločincem patří k tomu nejhloupějšímu, co mi kdy filmoví tvůrci naservírovali. Psychologie všech aktérů je krajně pochybná a plná nelogických zkratů. Celkem obstojí maximálně úvodní loupež a zamhouřit oči se dají i nad následující automobilovou honičkou, všechno ostatní je špatně, respektive hodně špatně. Rozhodně nepovažujte tenhle titul za součást slavné série společensko-kritických italských kriminálek 70. let. Celkový dojem: 25 %. ()
Občan sa búri. Odvoláva sa na tradíciu talianskych antifašistov, hoci jeho motív je čisto osobný a egoistický. Pri prepade banky prišiel o peniaze a navyše ho vysoko ponížili! Jeho! Franco Nero skvele vystrihol úlohu ješitného aroganta, ktorý vďaka svojej naštvatosti takmer príde o život, rozíde sa s frajerkou a blízko má i k pár rokom pobytu v base. No ani hrozba stroskotania vzťahu mu nebráni v pátraní po zdroji jeho poníženia a v túžbe po primeranej odplate. Klasický pomstychtivý film s presahom ku kritike oficiálneho vyšetrovacieho systému i ľudskej márnomyseľnosti. ()
Až do 80. let (kdy jej pravděpodobně zachvátila předčasná senilita) patřil Enzo Castellari k nejzručnějším režisérům italských žánrovek, jenž dokázal křížit charakteristické prvky domácí kinematografie s hollywoodskou řemeslnou precizností. Příběh o krvavé pomstě muže z lidu, který už má po krk bující kriminality a policejní nekompetence jistě není ničím objevným (ostatně, většina komentátorů tu připomíná Přání smrti), nicméně zaujme svým úzkým propojením s italským společenským klimatem - Carlo se nemstí za ztrátu blízké osoby či majetku, ale za ztrátu své mužské cti. Ženy tomu nemohou porozumět, a tak jsou v machistickém fikčním světě filmu zatlačeny zcela na okraj zájmu (když se občas nějaká žena objeví, je vzápětí doslova vyhnána pryč). Speciální pozornost si také zaslouží dvě strhující akční scény - úvodní policejní honička v husté milánské dopravě a závěrečná přestřelka ve skladišti, na níž by byl jistě hrdý i Sam Peckinpah. ()
V poliziotteschi vodách plávam ako zelenáč, no zatiaľ sa mi v nich páči. Za objavenie môžem paradoxne poďakovať práve tomuto filmu, na ktorý som úplnou náhodou narazil a začal pozerať týždeň dozadu (17.8), a dokumentu Eurocrime!. A podobne ako v prípade opusu Williama Friedkina, aj tu som po chvíli film vypol, pretože sa mi zdal až príliš dobrý. Čo bolo ale, samozrejme, dosť unáhlené, nakoľko po tej úvodnej brilantnej nádhernej naháňačke cez uličky, popri Piazza De Ferrari skrz krásne historické centrum Janova a jeho prístavných častí, zvyšok tak moc netiahol, ani s Nerom na čele. Nie je to ale žiadny brak, viniť treba samého Seba za očakávania, ktoré podkopali cestu k lepšiemu zážitku. Uspokojivá filmárčina, ktorá neurazí. --- Pravda je taká, že som "koment" písať ani nechcel, nemám o čom, chcel som si tu len uložiť vyššie spomínanú scénu a fotky z nej, takže ich tu pacnem a odchádzam... (x / x / x / x / x / x / x / x / x) ()
Takové italské Přání smrti, ale o dost nudnější.. Nero skvělý! ()
Nelogický, neuvěřitelný scénář a strašlivý jakoby zfetovaný Franco Nero. Toto jsou dvě základní dominanty této italské hrůzy. ()
Moderný western, zasadený do reálií 70 rokov v Taliansku, čiže do prítomnosti, kedy film vznikal. Do takejto úlohy treba pochopiteľne obsadiť Franca Nera, lenže i keď je tu tiež klasickým westernovým hrdinom, tak na rozdiel od špagetových filmov to nie je žiaden mlčanlivý kluďas so všehovoriacim kukučom, ale poriadne nervózny, rozhodený chlapík, rebel s príčinou. Na to ale, v akom je psychickom stave, sú jeho rozhodnutia chladne premyslené, len keby polícia nebola tak prihriata, že. Forma filmu zodpovedá stavu hlavného hrdinu, všetko je nervózne, hektické a hudba priam otravná...zámerne. Formu teda Castellari výborne premyslel, len keby to dnes nepôsobilo už čiastočne naivne, občas až smiešne. Ale veľmi solídna akčná zábava s inak až príliš doslovne podaným posolstvom. ()
Castellari nám hned v úvodní titulkové pasáži ukáže realitu tehdejší Itálie a kdo ví, možná je to tam stejné i dnes. Zločinci ovládají prakticky celou zemi a policie je buď bezmocná nebo podmazaná, právo existuje jen na papíře a spravedlnosti není možné se dovolat. Lupiči přepadnou banku a při útěku si vezmou rukojmí, do té doby obyčejného a spořádaného občana Carla Antonelliho (Franco Nero), zmlátí ho a ponechají svému osudu. Potlučený a ponížený Carlo se zapřisáhne, že se pomstí... Franco Nero dává punc uvěřitelnosti i trochu neuvěřitelné motivaci hlavního hrdiny, který se pouze z jakéhosi pocitu ztráty sebeúcty mění na nesmiřitelnou Nemesis a nic a nikdo jej nedokáže přinutit, aby od svého záměru pomstít se ustoupil. Myslím, že ten impuls by musel být přece jen silnější než jen rozbitá huba a ztráta úspor, zejména s ohledem na události budoucí, které povedou ne jen k jednomu ale rovnou k několika zápasům o holý život. Ale tak jsme v akční a drsné Itálii a tak nějaké motivace sere pes, jinak je to totiž jednička s hvězdičkou. Od vynikající hudby, přes lahodnou kameru (tanec s mustangem!.) až k strhující a drsné akci (závěrečná přestřelka především). A přesně to jsem chtěl, jasné absolutorium. ()
Talianské "poliziotteschi" má svoje verné publikum a bez nadsádzky sa dá povedať, že dokáže diváka pobaviť výživnou porciou akcie a násilia. Spoločenské a politické pomery v krajine si proste pýtali podobný subžáner. Občan sa búri je predovšetkým jazdou Franca Nera a určite nedosahuje úrovne väčšej ako priemer. ()
Přání smrti po italsku! Vzhledem k tomu, že obojí je ze stejného roku, nejsem si jistý, jestli se Italové i tentokrát inspirovali filmem, ale je docela dobře možné, že četli předlohu k Death Wish. Samozřejmě, že oba filmy se od sebe odlišují, zatímco Přání smrti (jednička) se točí kolem práva na obranu proti kriminálníkům, Street Law je spíše western přenesený do moderních reálií. Po brutálním Almost Human mě docela překvapilo, že tady se kupodivu násilím i mrtvolami poměrně šetří, ale zvlášť z konce tuhne krev v žilách. Akční scény jsou výborné, jenom tak na okraj mě napadlo, kolik policejních aut asi filmaři v téhle době zničili, v každém filmu ze žánru, co jsem zatím viděl, jsou aspoň dvě rozmlácena během honičky ;) Zábavný, napínavý a docela dobře vymyšlený kousek se skvělým Nerem a hudbou De Angelisů, která je tu obzvlášť povedená, ale pozorné ucho postřehne i pár skladeb ze soundtracku Jestli se rozzlobíme, budeme zlí, včetně Dune Buggy, hrající z rádia v jedné hospodě. ()
Až mi šel z toho mráz po zádech. Společně s Keomou asi nejluxusnější kousek z Castellariho bohaté filmografie. ()
Nepresvedčivý a naivný poliziotteschi s množstvom lapsusov. Začne to už v úvode, kedy zločinci unesú Nera ako rukojemníka a bez obáv si pred ním dajú dole masky a nechajú ho nažive. Takéto blbosti sa dajú vidieť fakt len v tomto talianskom subžánri. Ani to jeho vypátranie zločincov nepôsobí práve presvedčivo, tak ako spojenie a skamarátenie so zlodejíčkom. Jeden zo slabších Nerových filmov. ()
Třetí a čtvrtou hvězdu dávám více méně za konec, který je super. Posledních deset minut zúčtování je skvělých a samotný závěr bomba. Jinak děj je dosti naivní a dělá z Franca Nera neporazitelného supermana, který všechno stíhá, všechno zvládá, je všude. Pokud tvůrcům odpustíte tuto maličkost, kvůli konci se na film stojí za to podívat. ()
Nesledujem a vlastne ani poriadne nepoznám Taliansky kriminálny subžáner poliziotteschi. Je viac než pravdepodobné že toto bolo moje prvé zoznámenie s ním. A ako to dopadlo ??? No po pravde priemerne. Prvé čo ma na filmu zaujalo boli úvodné minúty veľmi drsnej realistickej bankovej lúpeže v ktorej banda zlodejov unesie hlavnú postavu. Zarážajúce je na tom to že únoscovia spôsobia hlavnej postave dve monokle a potom ho nechajú tak. On sa im za to chce pomstiť smrťou. Chápete to ? žiadne unesenie, dcéry, zabitie rodiny, vyslobodenie nevinných, iba za dve monokle !!!!. škoda že sa to od toho momentu odvíja trocha chaoticky, miestami nelogicky ale hlavne nereálne. Opiera sa to o skorumpovaných policajtov a podsvetie ktoré tu prezentujú ako nekonečný cyklus bez možnej nápravy. Tento "nevyriešiteľný" problém vyrieši jedna kazetová páska na ktorej je nahratý monológ Franca Nera ktorý odhalí ich nekalé praktiky, znie to akoby si zobral spravodlivosť do vlastných rúk, ale tak úplne to nie je respektívne nie je to to čo by som od toho očakával. Soundtrack a záverečná prestrelka boli perfektné. Inak ako hovorím pre mňa priemer za tri. ()