Sono otoko, kjóbó ni cuki
Réžia:
Takeši KitanoScenár:
Hisaši NozawaKamera:
Jasuši SasakibaraHudba:
Daisaku KumeHrajú:
Takeši Kitano, Makoto Ašikawa, Ittoku Kišibe, Susumu Teradžima, Maiko Kawakami, Ken'iči Endó, Kazujoši Ozawa, Širó Sano, Sei Hiraizumi, Hakurjú (viac)Obsahy(1)
Film rozpráva o policajtovi Azumim, ktorý sa odpláca svetu plnému násilia rovnakou dávkou brutality. Nadriadení sú jeho správaním zhrození a nepriatelia pomaly chystajú pomstu, ktorá sa naskytne hneď po zistení, že Azumi má sestru, na ktorej mu ako jedinej záleží. Tak ju unesú a rozzúrený Azumi sa vydáva za pomstou. (ScarPoul)
Recenzie (52)
Takový chodecký film. Skutečně mě časem spíše zajímalo, kam si zase pěšky ten polda ve městě zajde, než děj, který je takový tarantinovský, ale bez dialogů, s podivným střihem a s depresivním závěrem ve stylu "po mně přijde lepší, ten se nezakecá". Trochu jsem doufal, že to pojede spíše v linii bronsonovských Přání smrti, nebo aspoň Francouzské spojky, ale ono je tady podobných evropských a amerických krimi a thrillerů spojeno dohromady povícero (včetně Manna), takže jsem v každém záběru jeden z těch filmů viděl, a ne že by mi to přišlo povedené. Popravdě, jestli tohle vzniklo v roce 1989, tak to nemohlo zaujmout ani brutalitou. Btw, přišlo mi nelogické, že knírače nestřelil taky. ()
Takeši Kitano ve své první režii představuje špatného poldu jménem Azuma, který běžně kašle na svoje povinnosti, pujčuje si od ostatních peníze a nevrací je, hraje hazardní hry a neposlouchá rozkazy. Když ale dojde na chytání zločinců, tak se nebojí podezřelé zmlátit tak, aby se sami šli přiznat nebo zločince rovnou přejet při jeho zatýkání. Násilná povaha Azumy se projevuje prakticky ve všech činnostech, které provádí, což z první poloviny filmu dělá docela komickou parodii na dirty harryovské poldy, protože Azuma se slušně chová jen ke své sestře a k lidem od kterých chce peníze. Od začátku vyšetřování nového případu spojení drog a vražd se ale příběh pohybuje spirálou stupňujícího se násilí až k velmi brutální variaci na příběhy o pomstě a druhá polovina filmu už neobsahuje prakticky žádný humor. První kitanův film se nezaobírá zrovna nějakou velkou životní pravdou krom té, že dva se perou se stupňující se intenzitou zatímco třetí se na konci dost cynicky zasměje, ale i přes očividné začátečnictví v režírování filmu je to dost zdařilý a zábavný snímek, který navíc dokáže překvapit jak hlavní postavou tak samotným vývojem příběhu. Už v prvním filmu ale člověk může vidět ty klasicky kitanovské absurdní vtípky a s příběhem nesouvisející komické záběry a scénky jako v tomto filmu třeba prvňáci házející plechovky z mostu na loď a nebo Azumovo setkání prakticky s jakoukoli vedlejší postavou. Takže určitě za to violent cop stojí. ()
Zažili sme filmy ktoré násilie glorifikovali, odsúdili, či sa snažili dopátrať jeho (všakovakých) koreňov, skrátka k tomu zaujímali postoj a v rámci postoja s tým pracovali... No, a potom prišiel Takeši Kitano, ktorý násilie skonštatoval. ()
Kitana mám rád, jak v jeho poloze komediální, tak především dramatické. A jelikož jsem už pár jeho filmů viděl tak vím, že jsou poněkud odlišné od běžného mainstreamu. A tenhle není výjimkou. Ale popravdě už na mě byl originální... totiž divný až moc. Divný scénář se spoustou divných scén, s divným chování postav, za divného (respektive nevhodného) hudebního doprovodu. A Kitanův schizoidní policajt věru není postava, ke které by si divák vytvořil nějaký blízký, natož třeba dokonce kladný vztah. Ovšem vypjaté finále v betonovém skladišti je natolik praštěné, až je vlastně docela zábavné a přiznám se, že jsem na něj čuměl jako tele na vrata, jak zpívá Olympic (rána z milosti pro ségru hodně překvapila). Těžce menšinová záležitost, ale určitě zajímavější, než většina západních a středoproudových kriminálek. ()
Kitanova rezijna prvotina este neobsahuje vsetky jeho trademarky. Este to nepôsobi tak umelecky ako jeho dalsie filmy. Prva polovica filmu, ktora je dost komedialna ma bavila viac ako druha, ktora sa zmeni na sled brutalnych scen. Najväcsi problem mam ale so samotnym pribehom, ktory ma prilis nezaujal. Pribeh o drsnom policajtovi, ktory vysetruje nejaku vrazdu. Proste klasicka detektivka a tie nemusim. Najväcsim kladom je Kitano v hlavnej ulohe drsneho poldu. Este sa snazil poriadne hrat a nema cely cas len jeden vyraz. Vsetkych naokolo mlati a poriadne si to uziva jak on, tak aj divak. Potesi aj cynicke nekompromisne finale. Pacila sa mi aj hudba od neznameho Daisaku Kume. Vysledkom je normalna kriminalka v drsnejsom japonskom prevedeni. 6/10. ()
Příběh jako takový byl docela zajímavý, násilí mi kupodivu nevadilo (což však neznamená, že ho schvaluji, i když místy se stran jeho použití vůbec nedivím - např. v případě grázlíka, co surově zbil bezdomovce (ovšem nebyl sám, tak snad byli potrestáni i jeho kumpáni)), akorát jsem se cca v polovině začala dost ztrácet v ději. Nějak jsem nepobírala, kdo, co, proč, jak, apod. Rovněž jsem měla problém s tím, kdo je kdo, až na cca tři čtyři mi přišli ti chlapi prostě všichni stejní, pardon... :-D /"Virtuální retro kino" Willyho Kufalta/ ()
Příběh policajta, který jede v duchu přísloví „na hrubý pytel hrubá záplata“, je zvláštní a svým způsobem poutavý, no a samozřejmě souhlasím s tím, že ten chlap je magor a rozhodně v tom není sám.. Drsná kriminálka se sadistickým zabijákem, mimochodem ten záporák byl dokonale zahraný, s občasnými záblesky černého humoru a zajímavým hudebním podmazem.. Závěr v kanceláři mi potvrdil, že se mi podařilo zachytit myšlenky tvůrce, Takeši Kitano je holt nekompromisní, ironický a umí být i realistický, v tomto případě bohužel.. ()
Hneď prvotná scéna, kde mladici bijú bezbranného starca a potom i konečne riešenie, ktoré viedlo k priznaniu, ukázalo smer celého filmu. A tak je celkom samozrejme, že film bude po celu dobu surový, nekompromisný a neľudský. Na jednej strane policajt, ktorý toho veľa nepovie, ale on necháva hovoriť svoje činy a na strane druhej kynožitel, ktorý bol chladnejší ako kameň. A práve tento killer mal všetko, čo záporak má mat a to brutalitu, nekompromisnosť či neúctu k životu druhých. Už dávnejšie som nevidel film, kde zabijak budí tak veľký rešpekt ako práve tento antihrdina. Jedinou nevýhodou tohto filmu je to, že ide veľmi pomalým tempom a tak tu nastáva veľa zbytočných aj hluchých miest. Sú tu rozbite huby, bodné rany či prestrelky, ale všetko toto sa deje v dlhých časových úsekoch a tak ako celok to potom môže vyznieť niekedy nevýrazne až fádne. Čakal som od tohto oveľa intenzívnejšiu šou a i keď sa jedná o Takešiho prvotinu, celkom som myslel, že to bude o čosi pútavejšie. Tento krát je to len za silné 3*, ale rozhodne som s týmto režisérom neskončil, práve naopak. V budúcnosti si od neho budem chcieť pozrieť aj iné jeho filmy , lebo tento ukázal, že Kitano vie horlivo narábať s bezcitnosťou a určite to pretavil aj do jeho ďalšej tvorby. Je to ôsmy film s diskusie V.R.K. ()
Debut jako hrom! Pořádně ostrá a a až děsivě realistická kriminálka. Příběhově možná ještě nedosahuje kvalit Takešiho pozdějších děl, ale i tak se jedná o dosti kvalitní podívanou. Takeši je skvělý herec i režisér a postavy drsných policajtů či mafiánů jsou mu přímo šité na míru. ()
Takeši Kitano svým debutem jasně ukázal, kam jeho filmová cesta bude směřovat. Originální rukopis je cítit už zde, i když ještě chybí pořádný tempo, rytmus vyprávění a styl, který nadobro zúročil v pro mě nepřekonatelném Samuraji. Český název "Ten chlap je magor!" možná film vystihuje lépe, mně ale mnohem více sedí americký překlad "Violent Cop". Kitano si, jak je u něj obvykle zvykem zahrál i hlavní roli, v tomto případě policajta Azumiho, kterej se s nikým moc nepáře a pro kopanec nebo facku nejde daleko. Když mu banda překupníků drog unesou jeho sestru, tak se nasere ještě víc a bez zbytečných servítek si to jde s nimi vyřídit po svém. Kitanova poetika, snoubící se s brutalitou je tu už cítit, chybí jí však ještě jeho pověstná preciznost. Nejvíce mě uhranula hudba, ta kytarová melodie, prolínající se příběhem je naprosto kouzelná, nebo ten klavír se saxíkem, krásnej jazzík! To abych se zase porozhlédnul po soundtracku. Určitě bych ještě vypíchl remasterovaný obraz, který je na blůčku pastvou pro oči. ()
Takový japonský John Wick. Azumi podobně kosí nepřátele jako on, nehledě na to, co ho to bude stát a jak na to bude reagovat veřejnost, taky vydrží opravdu hodně a klidně s nějakým tím zraněním je stále schopný střílet jakoby nic, ale nezapomíná se na to, že je to člověk a tak naštěstí není nezranitelný a akce je tu hodně, ale je pojatá v japonském stylu (nebo spíš v kitanovském? Japonské akční filmy nejsou zrovna žánr, který bych od nich nějak podrobněji zkoumal, nanejvýš tak v anime) a tak bych se ani nedivil tomu, kdyby to na západě většinu lidí spíš unudilo. Mě tu ale Kitano bavil a i když tu nemá žádný větší příběh a po stránce scénáře je slabší než třeba Ohňostroj, přijde mi, že to ve svém žánru funguje lépe a vlastně jsem tu dostal všechno, co od akčního filmu chci. Ne zrovna v dokonalém podání a své chyby to určitě má (přece jenom, je to Kitanův debut), ale na slabé čtyři hvězdičky to podle mě je. A když tak nad tím přemýšlím, nejvíc mě na tom bavilo to komorní, dokonce až noirové ladění, které je v něčem takovém docela nečekané, ale fungovalo. Slabé 4* ()
Na rezisera amatera kvalitny autorsky debut predznacujuci brutalnejsie zajtrajsky. ()
Kitano zavádí model, který později praktikuje skoro ve všech svých filmech - mlčenlivý hrdina, který se s ničím nepáře, se dostane do svízelné situace a vydává se na cestu pomsty. Ještě mu však chybí trošku z osvojení filmařského řemesla a občas jsem se musel prokousávat dost silnou nudou. ()
その男、凶暴につきKitano má prostě svůj styl. Nemůžu říct, že bych z tohoto filmu byl úplně paf, ale musím přiznat, že konečné zúčtování je solidní drsnota a má to hloubku. Škoda špatně vybraného hudebního doprovodu, který se k tomu opravdu nehodí a film sráží. Lámat někomu lebku baseballovou pálkou v doprovodu kavárenského pianisty prostě není ono. ()
Řízná kriminálka s jasně čitelným Kitanovým rukopisem. ()
Debut jako řemen. Srovnání s Dirty Harrym či pozdějším Bad Lieutenant se nabízí, nicméně Violent Cop jde svou cestou a to zejména díky těžce uchopitelnému charakteru Kitanovi postavy. Když už nic tak Violent Cop se do dějin kinematografie musí zapsat snad tou nejzvláštnější honičkou vůbec. Kitanův zvláštní styl je jednoznačně patrný a to co by jinak bylo "jen" kvalitní žánrovkou vynáší ještě o stupeň výše. ()
[VKWK] Ohňostroj mě nadchl a hodně z jeho poetiky je už v tomhle Kitanově režijním debutu – rozjímací tempo, (povětšinou) vytříbená obrazová estetika nejen násilných scén atd. Popravdě už si nevzpomínám, jestli v Ohňostroji pouštěl k brutálním výjevům nějakou podobnou výtahovou saxolyriku jako místy tady, ale jako zcizující efekt mu to funguje pěkně (a přearanžovaný Satie coby ústřední motiv jakbysmet). A podobně jako u Ohňostroje se i tady dere na mysl spousta pozitivních filmových asociací – prolog připomněl Mechanický pomeranč, postava okorale umanutého hříšného poldy mi ze všech podobných Dirty Harryů nejvíc evokovala Belmondova Samotáře, to asi díky kombinaci s ryze osmdesátkovou atmosférou, procházky po městě zase Kurosawova Toulavého psa… Potud všechno v nejlepším pořádku; bohužel jsem se totálně minul s celkovým vyzněním, podtrženým v dvojitě cynicko-nihilistickém závěru (podobně jako u Scorseseho Skryté identity, když už jsme u těch asociací), kdy mi film stručně řečeno sebral poslední důvody sympatizovat když už ne s Azumiho prostředky, tak aspoň s jeho motivacemi a cíli, tím, že nad obojím (pravda velice efektně) s úšklebkem mávl rukou jako nad marnou veteší. ()
Podle mě nejlepší herecká role Kitana, kde hraje jednoho z nejdrsnějších poldů kinematografie. Byly zde sice hlubá místa pro vytvoření reálné atmosféry, ale když přišlo na nějakou akci či "Kitanovo jednání", tak to bylo nezapomenutelné. Za to dávám 5* ()
Režijní debut Takeshiho Kitana definuje jeho klasický typ hrdiny, ovšem ještě postrádá tu neopakovatelnou poetiku jeho pozdějších prací. Tady se skoro nic neděje, "příběh" se trochu rozjede až po polovině a i tak pátrání po vrahovi spočívá v nezúčastněném chození po ulicích s fotkou podezřelého. Především ale to zavilé drsňáctví hlavní postavy a samoúčelné násilí jím provozované (dost neuměle aranžované jako fackovačka a zkopávačka puberťáků na fotbale) vyznívá docela směšně, stejně jako pokus o závěrečnou pointu (tím nemyslím masakr ve skladišti). Takže mi to vychází na trochu přísné 2*. ()
Súvisiace novinky
5. ročník festivalu japonského filmu a kultury
Ve dnech 20. – 26. ledna 2012 proběhne v pražském kině Lucerna Festival japonských filmů Eiga-sai 2012. Výrazně rozšířený 5. ročník festivalu nese podtitul „Pocta Kitano Takeshimu“ (Hommage à Kitano… (viac)
Netuším, jak měl film vypadat původně jako japonská (!) komedie, ale drama je to tak akorát. 1) Kinji Fukasaku upustil od režirování komedie, když zjistil, že jeho hlavní herec může být kvůli televizním závazkům k dispozici pouze 10 dnů. Producent pak požádal Beata Takeshiho (pseudonym Takeši Kitana, pod nímž běžně vystupoval) aby film převzal, s tím, že může natáčet, jak se mu zlíbí, podle vlastního rozvrhu. Takeshi to přijal pod podmínkou, že upraví scénář. V Japonsku známý komediální herec poté přepsal asi 90 % textu a z komedie udělal kriminální drama. Film se drží původního scénáře pouze v prostředí a jménech postav. Scénárista Nozawa po dokončení filmu požádal o odstranění svého jména z titulků._____ 2) Během premiéry filmu se Takeši Kitano vplížil do kina a reakcemi publika byl velmi zklamaný. Diváci se smáli, kdykoli se objevil na plátně. Od té chvíle byl Kitano rozhodnut hrát ve filmech pouze temné postavy. Trvalo mi deset let, než jsem začal hrát sériové vrahy a násilníky, abych byl mezi japonským publikem vnímán jako seriózní herec._____ 3) Film získal cenu za nejlepší režii na filmovém festivalu v Jokohamě, dále pak skončil na 8. místě v 63. ročníku Kinema Junpo v kategorii Deset nejlepších japonských filmů a 2. místo v kategorii Deset nejlepších japonských filmů na 11. ročníku Jokohamského filmového festivalu._____ 4) 42letý herec, režisér, scenárista, jindy i střihač, spisovatel a malíř Takeši Kitano ve svém režisérském debutu nastoupil na dráhu světově proslulého tvůrce. Jeho svérázný policista Azuma jde přímočaře za svým. Nezajímá ho správné chování, jednání či policejní postupy. Projevuje přitom jakýsi až fašistický přístup. Není sporu, že být celý policejní sbor složený z Azumů, kriminalita silně poklesne. Stejně tak poklesla i za fašistických režimů, kdy roli hlavního mafiána převzal stát, který konkurenci prostě vymlátil. Když ty jsi nic neudělal, tak já jsem taky nic neudělal._____ 5) Přitažlivý 37letý Hakuryu (nájemný vrah Kiyohiro, hlavní záporák) dává roli lehce homosexuální nádech. Potvrzuje to i jeho squadra (šachista v plášti, který vypění poté, co prohraje)._____ 6) Ještě bych se mohl zmínit o 29letém Makoto Ašikawovi (Azumův pomocník, nováček Kikuči), který ovšem pro samé úklony nemá čas se nějak samostatně projevit. Něco takového by se ostatně v silně hierarchizované japonské společnosti považovalo za velmi nemístné._____ 7) Mosty východní Jokohamy ve čtvrti Šinmači působí malebně._____ 8) Film nevnímám jako výpověď o násilí. Že jde o stylizaci je patrné hned v první scéně s mladistvým gangem. Násilí tu slouží jako prostředek k vyjádření bezmoci a bezvýchodnosti. O agresivitu zde vůbec nejde. Jediný, kdo si jí užíval, byl vrah Kiyohiro, ale i ten tu působil jako cizí element. Vidím tu spíš snahu vyjádřit frustraci ze stavu společnosti, z jejího zkriminalizování, všudepřítomné korupce. Azumi se nedovolává spravedlnosti, bojuje s projevy, ne s příčinami. Estetizace násilí (komentátor ORIN****) pro mě neznamená žádné body navíc._____ 9) Naturalistické obrázky skutečnost neobrážejí, jen se jí nechávají lehce inspirovat. Pro Azumu je násilí pracovní prostředek, úměrný pracovnímu prostředí a polofeudální mentalitě japonské společnosti._____ 10) Závěrečná westernová pointa relativizuje viděné a odkazuje hrubé násilí do jeho mezí... alespoň by si to divák mohl myslet. Ale dlouho mu tato představa nezůstane. Druhá pointa dokazuje, že vše ve filmu je jen drobné nedopatření. Lidi se vymění, ale systém zůstane funkční i nadále. A to je jasný odkaz díla._____ 11) Navzdory řemeslné zručnosti, kterou tvůrci prokázali, si neumím představit, že bych se na film podíval znovu. () (menej) (viac)