Sono otoko, kjóbó ni cuki
Réžia:
Takeši KitanoScenár:
Hisaši NozawaKamera:
Jasuši SasakibaraHudba:
Daisaku KumeHrajú:
Takeši Kitano, Makoto Ašikawa, Ittoku Kišibe, Susumu Teradžima, Maiko Kawakami, Ken'iči Endó, Kazujoši Ozawa, Širó Sano, Sei Hiraizumi, Hakurjú (viac)Obsahy(1)
Film rozpráva o policajtovi Azumim, ktorý sa odpláca svetu plnému násilia rovnakou dávkou brutality. Nadriadení sú jeho správaním zhrození a nepriatelia pomaly chystajú pomstu, ktorá sa naskytne hneď po zistení, že Azumi má sestru, na ktorej mu ako jedinej záleží. Tak ju unesú a rozzúrený Azumi sa vydáva za pomstou. (ScarPoul)
Recenzie (52)
Drsná škola podľa Takeshi Kitana. Všestranný tvorca vo svojej prvotine z nezvyčajnou ľahkosťou( hlavne preto, lebo sa jedná o pekne temnú krimi) miesi humor z brutalitou. Sám stvárnil hlavnú postavu - detektíva Azumiho. Tento málovravný, brutálny policajt, dokáže poriadne zavariť nie len malým zlodejíčkom ale aj väčším rybám - ktoré majú podobu pašerákov drog. Dve dejové línie - Azumiho ako policajta snažiaceho vyšetriť vraždu svojho priateľa, ktorá sa javí ako samovražda, a druhá línia - Azumiho vzťah k jeho sestre sú krásne prepletené aby sa mohli vo finále spojiť a vytvoriť tak poriadne krvavý masaker za ktorý by sa nemusel hanbiť ani John Woo. Film, ktorý rozhodne nesklame fanúšikov drsnej ázijskej školy a už vôbec nie tých čo zbožňujú tvorbu Takeshi Kitana. Nejedná sa síce o jeho autorský film, ale je ho cítiť z každej jednej minúty filmu. A rozhodne nesklame. Niektoré scény ako naháňačka mestom, finále alebo prepadnutie pred kinom sú pamätné. ()
Výskyt chlpatého mikrofónu v obraze či jeden desne neprofesionálny strih (pohovor u šéfa) sa dá ospustiť, Kitano sa tu učil režírovať :-) Pohodové tempo fimu, ktoré hlavná postava symbolizuje chodením po meste, je adekvátne k prehladnosti zápletky a orientácii medzi postavami. Violent Cop je jednoduchá krimi s tradičnou žánrovou story, ale netradičnou hlavnou postavou. Tá je jej alfou a omegou, vytvára 80% divákovho pôžitku z filmu, robí ho osobitým. Kitano vytvára postavu, ktorá v tvári neprejavuje žiadne emócie a jej reakciou na okolie je buď ignorácia, alebo útok. Postavu, ktorá úspešne uživí tucet ďalších filmov s ním a zadefinuje nový kult osobnosti. Ak vám tento kult nič nehovorí, na štyri hviezdy tu zabudnite. ()
Poměrně nevyzrálý kousek o násilném policajtovi, který trošku prohrává v půtkách s psychologickým prokreslením jednotlivých postav a zbytečně pracuje s liniemi, jež nejsou pro samotný film zas tak podstatné a jejich vyústění je navíc jasné na míle dopředu (sestra). I ten přechod od karikatury buddy movie k pomstě osamělého vyděděnce působí nakonec přece jenom dost tendenčně a celá tahle ceděná poetika bijící se s násilným baletem postrádá velký kus mistrovy pozdější režijní sevřenosti. ()
Kitano rozehrává akční dramatickou kriminálku na jedné straně, na druhé straně sondu do duše policajta o jehož povaze se dá jen stěží přemýšlet ... protože je to prostě Kitano. Policajt, který se nesere s ničím a nikým a to absolutně a doslova! Jeden z největších tvrďáků v akčních filmech všech dob. Nevypočitatelný, chladný, chvílemi spravedlivý, chvílemi nespravedlivý, drsný a brutální. Jeho postava dá do držky naprosto každému a i když proti němu ve filmu stojí pěkná banda grázlů v čele s ujetým sadistickým nájemným vrahem, člověk i tak přemýšlí, kdo z těch dvou je ujetější ... Film má neuvěřitelně pomalé tempo vyprávění (jak je u Takeshiho zvykem), které ale nedráždí, ale baví, pokud jste na jeho filmografii zvyklí. Po více jak polovině filmu, kdy je jeho postava zbavena statusu policisty se překvapivě a náhle rozpoutá ultradrsné peklo, které vám vyrazí sanici a rozfláká ji o stěnu pokoje. Ostatně podobně jako Takeshi většině svým nepřátelům. Absolutní skvost! ()
Kitanův tragický hrdina se v prostředí plném nepochopení vydává na osamělou cestu pomsty. Právě zde, Kitanově celovečerním debutu a snad více než v jiném jeho filmu, převažuje estetizace násilí, která v mnohém zastiňuje pro Kitanova díla tak osobitý černý humor nebo určitou lyričnost (s často se vyskytujícími přímořskými scénami). ()
Nevzrušující kriminálka pomalého tempa s nečitelným hlavním hrdinou, který sice rád mlátí zločince, ale žádnou velkou zábavu ani brutalitu si od toho neslibujte. Dostalo mě jen nečekané náhodné zastřelení kolemjdoucí. ()
Je to celkom dobrá kriminálna dráma od Takeshiho Kitana. Má dosť dobrý príbeh o drsnom detektívovi, ktorý má kvôli svojim nekomprimisným metódam neustále problémy s nadriadenými, čo ho ale aj tak vôbec netrápi, keďže autority ho nezaujímajú. Práve získa nového kolegu a začne riešiť prípad vraždy drogového dílera, ale čoskoro si uvedomuje, že s tým súvisí celá zločinecká organizácia, no aj tak túži dostať hlavne vraha, kvôli čomu je schopný urobiť čokoľvek. Spracovanie sa mi páči, už od úvodnej sekvencie som vedel, že toto bude presne pre mňa, síce celá tá kriminálna línia nepôsobí až tak dobre, ako by mohla, keďže vyšetrovanie je tu podané predsa len trochu jednoduchším štýlom, ale v rámci tohto filmu s tým nemám problém. Celý film stojí v prvom rade na samotnej postave detektíva, ktorá je skvelo zvládnutá, zločincov nadovšetko neznáša a tak rád používa násilie, ale k tomu aj ten jeho arogantný prístup, spôsob, akým jedná s kolegami, sestrou a podobne, toto ma veľmi bavilo a situácií tohto typu je tu plno. V druhej polovici to ešte osvieži výborne zvládnutá chémia medzi ním a zabijakom a k tomu ešte ten vydarený nekompromisný záver, bavil som sa skutočne dobre. Spokojný som aj po stránke akcie, samozrejme nejaká výrazná akcia sa tu moc čakať nedá, je hlavne v štýle tohto žánru, ale aj tak ma všetky tie naháňačky, alebo mlátenia podozrivých bavili. Herecké obsadenie je na tom dobre, Takeshi Kitano si to celé zobral pre seba a je tu skutočne výborný, ale sadli mi aj všetky vedľajšie a záporné postavy. S réžiou a technickou stránkou som spokojný, príjemná vizuálna stránka, ale hlavne tá atmosféra, ktorá sprevádza väčšinu Kitanových filmov. Kitano už svojim prvým plnohodnotným filmom nastavil úroveň dosť vysoko a jasne ukázal, akým smerom sa bude jeho kariéra uberať, takže som rozhodne spokojný. 76% ()
Ve svém režisérském debutu nám T. Kitano bez jakýchkoliv servítek představil nezapomenutelný rukopis, díky němuž spolehlivě charakterizujem i jeho pozdější filmy. Violent Cop je příběhem mlčenlivě samotářského policisty, který leckdy brutálními postupy bojuje proti zločinnosti. Zdánlivá fádnost děje je tu však umocněna právě režisérovým přístupem. Tam, kde by americká produkce nasekala bezpočet výbuchů a jiných triků, Kitano nechává promlouvat hlavně postavy, dává veliký prostor jejich utváření, vede jejich chování do nejzazších mezí. Nevypomáhává si bezúčelnými akčně zvratovými scénami, ale naopak ději nechává volně plynoucí tempo, v němž násilí dostane ty nejjasnější kontury. Násilí se prakticky prolíná celým obsahem filmu. S ním si režisér opravdu dokázal vyhrát. Na jedné straně staví poeticky bojové souboje s jemnou hudbou (bez předimenzovaných kung-fu tanců), aby v dalších scénách ukázal až přílišnou syrovou brutálnost, často hnanou do absurdnosti (což se nejvíce projeví v závěru). Morbidně krásné, zvrhle poetické. ()
Netradiční žánrovka, která nese jen některé z Kitanových trademarků. Výborný konec. ()
Nekompromisný debut. Kitano je síce v úlohe policajta, no viac ako bojovník s posvetím je jeho súčasťou. Pozičiava si peniaze, mláti každého kto mu príde pod ruku, gambluje, divák by až povedal, že všetko robí len pre osobný benefit. Napriek tomu všetkému si drží aj svoju typickú komickú/ležérnu polohu a nedá sa sním nesympatizovať. Svet, v ktotom sa tento film odohráva je skutočne drsné miesto a hlavná postava nieje veru jediná, ktorá si rada dopraje násilie. Žiaden konflikt sa neobíjde bez krutosti a brutality. Nedá sa povedať, že je to násilie nevyhnutné, no v Kitanovom svete má akýsi poetický rozmer a aj hlava rozmlátená bejzbolkov vyzerá ako umelecké dielo. Heh. Je to dielo surové a trochu neokresané, no možno ja preto také pôsobivé. (9.1/10) ()
Násilný Japonský filmy mi nevadí, ale tenhle mi přišel trochu o ničem. Prostě hlavní hrdina se pohybuje z bodu A do bodu B občas někoho seřeže a to je všechno. Finále se celkem povedlo, ale i tak dám max 45% ()
88% - Tento film byl původně zamýšlen jako komedie parodující drsné policajty Eastwoodovského typu. Kitano v ní měl hrát hlavní roli. Pak ale nastaly určité neshody v produkčním štábu, původní režisér natáčení odřekl, a z Kitana herce a baviče se stal ze dne na den režisér. A hned začal čarovat. Kompletně přepsal scénář z komedie na mrazivou podívanou plnou násilí. Když se však řekne "film plný násilí", nejedná se zde o typickou střílečku, kde krev teče proudem, a záporní hrdinové po své velmi ošklivé smrti minimálně jednou obživnou. Kitano už zde začal s vykreslováním násilí po svém, tedy velmi realsiticky, syrově, až naturalisticky. Násilí neidealizuje, jak je tomu ve většině, zejména amerických filmů. Je u něj rychlé, kruté, a hrozivé, ať je konáno v jakémkoli zájmu. Další Kitanova specialita je práce s tichem a dlouhými plochami. Pro spěchající diváky nepochopitelné a nudné, pro ty, co se rádi nechají unést atmosférou geniální. Hudba zde není v pozadí, ale hraje stěžejní roli ve vytváření a uvolňování napětí. Pět hvězdiček za pozoruhodný režijní debut s tím, že se jedná přece jen o "Ouverturu" k velké symfonické básni o mnoha větách s mnoha kontrasty, jež nese název Režie:Takeshi Kitano ()
„Kdo to přežil, nakonec? Udivený Japonec.“ Tajemství japonské dlouhověkosti odhaleno! Zdravý životní styl i strava, klidná mysl a za třetí (a to hlavně), vyhýbat se castingům pro Kitanovy filmy! V nich totiž koupí kulku mezi oči leckdo. Nejen gangsteři, policajti a většina komparzistů, ale i na chodníku postávající Kitanova fanynka, která si na natáčení jen přišla pro autogram, chudinka. A to se prý ta scéna rvačky mezi Kiyohiro a Azumou točila mnohokrát, než byl pan učitel z Battle Royale konečně spokojený. R.I.P. patnáct náhodných kolemjdoucích. KRIMI OKÉNKO: [][] Specifika práce kriminalisty pod Fudžijamou. A) Šéf chodí krokem kachny a mlátí podezřelé na potkání, ovšem flegmaticky. I na WC, při fackování dealera, drží tzv. poker facek. B) Elév kmitá a musí se horlivě uklánět, imrvére. Uklání se dokonce i při běhu k autu, kde čeká šéf. C) Pro detektivy i pro zabijáky je jejich práce současně i koníčkem. Závidím. D) Šikovnost při rvačkách. Plechové skříňky i celá šatna vymalována krví, ale bílá košile bez poskvrnky. Dtto Kiyohirův bílý svetr při párání chlapa nožem v docích. E) Empatie. Rána z milosti coby projev lásky. [][] Zaujala i záhadná, momentálně zaostalá sestra, při hromadném znásilňování podobně „odpojená“ jako architektova dcera Carol (Robin Sherwood) v Death Wish II. Čtyři rány bejsbolkou, do Kitanovy hlavy. A zhasněte někdo v tom skladišti... ()
Kitano, ještě nepoznamenaný autohavárií z roku 1994, vstoupil mezi asijskou režisérskou smétanku více než skvěle. Violent Cop v lecčem připomíná jeho pozdější snímek Ohňostroj. V obou snímcích je Beat Takeshi policista, v obou se tvrdě a krvavě vypořádává s yakuzou a v obou ukáže i starostlivou tvář (ať už o manželku, nebo o sestru). Nevím čím to je, že mi většina Kitanových filmů vyvolává skoro pořád úsměv na tváři, a to i v případě, kdy na scéně stříká krev. Závěr je brutálně nádherný a pokud si myslíte, že některý jeho film skončí happyendem, tak se šeredně mýlíte a Kitano pokaždé překvapí, třeba zabitím hlavních postav filmu a to bez jakéhokoliv předchozího varování. Nezbývá než konstatovat, že jeho debut není tak geniální, jako jeho pozdější filmy, ale je to vynikající předehra právě k nim. První a pro dnešní dobu už typický Kitano. ()
Tomuto poviem skutočná agresívna rezanica. Kitano je v titulnej roli úchvatný! ()
„Kdybyste udělal ješté nějaký průser, byl bych v tom i já...“ Viděl jsem řádku krimi thrillerů s nějakým tím drsným a rozporuplným detektivem či policistou, ale tenhle patří k těm, které asi jen tak nevytěsním z paměti. Azumi je zkušený v letité práci, plně za ta léta oboznámen se situací a chováním zločinců ve čtvrti a prostředí kolem, které mu svou povahu tvrdého a neústupného policajta formuje během každodenní konfrontace s násilím do stále krutějších a extrémnějších rozměrů. Ani doposud největší konflikt s následnou neodkladnou výpovědí nepřinesly žádnou naději, dá se říct, že teprve otevírají cestu k pomstě bez zábran. Takeši Kitano je ve své roli excelentní, jako herec si mě tu brzy získal a podařilo se mu zajímavě ztvárnit postavu drsného policisty nejen v té fyzické, ale rovněž v psychologické rovině, upoutat dokonale uzemňujícími pohledy při konfrontacích, dát své postavě jisté charisma a stylovost, zároveň též kousek zádumčivosti, jež ho jako věčně osamělého a bloudícího člověka dlouhými ulicemi občas provází. Takeši Kitano jako současně režisér tohoto snímku se nebál brutální obsah a naturalistické pojetí skloubit současně s melancholickou náladou, pro tyhle neo-noiry často typickou, nicméně fyzická honička doprovázená tklivou hudbou je docela neotřelým řešením. V několika místech byl na můj vkus film až příliš otevřeně brutální, ač vzhledem k obsahu i odlišné asijské nátuře to asi šlo postupně očekávat. Napoprvé mě příliš nebraly scény s počínáním zfetovaných gaunerů, ale na skvělé, dvojité závěrečné vyústění se oplatilo počkat a celkovou atmosféru snímku s častým chozením s Azumim po denní i noční Jokohamě jsem si opětovně vychutnal. [85%] (opakovaně viděno 10.5.2023) ()
Ze začátku poměrně slušně rojetý film, který však později už poněkud nudí. Kitano zde hraje drsného policistu, který bojuje proti obchodu s drogami. Jak už jsem psal, ze začátku má film poměrně grády ale později se začíná měnit asi tak jako hlavní hrdina. A ani ten konečný masakr mi nějak nesedl. ()
Debut, který předznamenává typický rukopis svého tvůrce a který s úbíhajícími minutami nabírá na obrátkách aby vyvrcholil ve finále, jež dobře charakterizuje výrok jedné z postav: "Všichni se zbláznili"! Závěrečná scéna v kanceláři jenom dokresluje ironické a skeptické vyznění tohoto pozoruhodného snímku. ()
Myslím si, nie, dokonca som o tom priam presvedčený, že Takeši Kitano, si svojim「režisérskym debutom」, mimochodom nastavil latku tak hodne vysoko, až som z toho mimoriadne prekvapený, čo mi vlastne jeho Ten muž, pre zúrivosť, rovno popod nos naservíroval, čo ma tentoraz mierne vyviedlo z rovnováhy, keďže je miestami táto obzvlášť násilná, brutálna a surová snímka, v niektorých momentoch (scénach) až tak extrémne nepredvídateľnou, že si za to tento režisér a herec v jednej osobe, jednoznačne zaslúži palec nahor, nakoľko si v tomto prípade vôbec nekládol servítku pred ústa, čo inými slovami znamená predovšetkým to, že divák môže čakať od tohto drsného thrilleru úplne čokoľvek, a vedzte, že je tomu presne tak! • V jadru recenzie by som sa chcel najskôr venovať iba tomu, čo mi v podstate tento počin priamo pripomínal: „Povedzme niečo v priamej kombinácii legendárneho Serpica, čo sa teda týka toho skorumpovaného, prehnitého systému a rovnako aj celkovej formy v podobe drsných, francúzskych, kriminálnych príbehov, aké trebárs nakrúcal renomovaný filmár Jean-Pierre Melville s Alanom Delonom v hlavnej úlohe, ktorému by vskutku tento inšpektor Azumi, akoby hneď z oka vypadol”. • Skrátka, film by sa mohol zároveň pochváliť, či dokonca popýšiť i veľmi silným antagonistom v podaní Kiyohiroa, ktorého stelesnil japonský herec & hudobník - menom Hakúrju, pričom môžem popritom tiež podotknúť i to, že sa to zrovna pri jednotnom čísle vonkoncom nekončí, pretože ďalší, temní prisluhovači, sú schovaní niekde za rohom, odkiaľ sa kľudne môžu znenazdajky vynoriť, keď to daná postava ani neočakáva, no vždy sa stane to, čo človek najmenej očakáva. • A na samý záver snáď môžem dodať sotva len to, že sa po skončení tohto filmu, cítim stále akosi mizerne, či skľučujúco, a tak by sa dalo celkom povedať, že tvorca predsa splnil svoj konkrétny účel v tom rozsahu, že ma svojim prístupom nenormálne šokoval, a pritom sa jedná iba o debutový príspevok na poli hraného, celovečerného filmu, ktorým sa posunul razantným krokom vpred, a čo mi potom ešte ponúknu i jeho nasledujúce, filmové lastovičky...? Dokáže sa prekonať? ()
V hodnocení se odráží moje neochota uznat, že i film plný krvavého násilí může být dobrý. Kitanův debut jsem si ani trochu, ani na chvíli nepustila k tělu. Míjení... ()
Súvisiace novinky
5. ročník festivalu japonského filmu a kultury
Ve dnech 20. – 26. ledna 2012 proběhne v pražském kině Lucerna Festival japonských filmů Eiga-sai 2012. Výrazně rozšířený 5. ročník festivalu nese podtitul „Pocta Kitano Takeshimu“ (Hommage à Kitano… (viac)